ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.573.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 573/2022-1488
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2022 o dovolání obviněného P. Š. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 44 To 192/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 24/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 3. 2021, č. j. 46 T 24/2020-1217, byl obviněný P. Š. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen s tím, že zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na patnáct měsíců. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byla odborová organizace Unie bezpečnostních složek s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako příslušník Policie České republiky a zároveň předseda Základní organizace Unie bezpečnostních složek při Speciální pořádkové jednotce XY v XY, XY, v době od 1. 1. 2013 do 10. 6. 2018 jednak vybíral v hotovosti členské příspěvky od členů Unie bezpečnostních složek zařazených ve Speciální pořádkové jednotce XY, jednak převzal od pokladníka a místopředsedy základní organizace J. H. jím vybrané členské příspěvky, přičemž poté, co byl obviněný vyloučen z Unie bezpečnostních složek a co mu byla dne 19. 5. 2018 e-mailem doručena spolu s vyrozuměním o vyloučení také výzva k předložení finančních prostředků a vyúčtování, tyto prostředky nepředal do pokladny ani je nepřevedl na bankovní účet Unie bezpečnostních složek, úmyslně je bezdůvodně zadržoval ve své dispozici, tím je odňal z dispozice Unie bezpečnostních složek, zmařil základní účel svěření vybraných finančních prostředků a způsobil tak na majetku Unie bezpečnostních složek škodu ve výši nejméně 66 000 Kč.
3. Z podnětu odvolání obviněného, které bylo podáno proti výroku o vině a trestu, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2021, č. j. 44 To 192/2021-1318, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 podle §257 písm. c) tr. ř. zrušen a trestní stíhání obviněného bylo podle §223 odst. 2 tr. ř. z důvodů uvedených v §172 odst. 2 písm. b), c) tr. ř. zastaveno. Toto usnesení Městského soudu v Praze bylo na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 7 Tdo 1216/2021, zrušeno, přičemž Městskému soudu v Praze bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. Poté bylo odvolání obviněného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, č. j. 44 To 192/2021-1426, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 44 To 192/2021. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl v celém rozsahu s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněný dovolací důvod slovně uvedl tak, že namítá „nesprávné právní posouzení … skutku“ a „extrémní nesoulad skutkových zjištění a provedeného dokazování“. V rozsáhle zpracovaných námitkách obviněný vytkl, že skutek popsaný ve výroku o vině nebyl prokázán a že byl vymezen nejasně z hlediska otázky, jakého jednání se měl dopustit. Zdůraznil, že jeho vůlí nebylo přijaté prostředky si přisvojit, a poukázal na to, že v postavení, v kterém je přijal, je držel oprávněně, přičemž toto jeho postavení nebylo dotčeno vyloučením z Unie bezpečnostních složek, které bylo podle něho neplatné. Uvedl, že ani nebylo jasné, komu by měl přijaté prostředky předat, neboť soudy nevyřešily komplex zásadních předběžných otázek týkajících se založení a vzniku Základní organizace Unie bezpečnostních složek při Speciální pořádkové jednotce XY, jeho členství a postavení předsedy základní organizace, členství dalších osob, jeho vyloučení z Unie bezpečnostních složek, určení osoby oprávněné žádat po něm vydání vybraných členských příspěvků a jeho vázanosti finančním řádem Unie bezpečnostních složek. V návaznosti na to dodal, že nejednal v rozporu s účelem svěření přijatých prostředků. Namítl dále, že jeho jednání se pohybovalo výhradně v rovině občanskoprávních vztahů a že bylo posouzeno jako trestný čin v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci jiným odvolacím soudem.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření k dovolání s námitkami obviněného neztotožnil s tím, že skutek byl řádně zjištěn a jeho popis ve výroku rozsudku odpovídá znakům trestného činu zpronevěry. Zjevný rozpor skutkových zjištění s důkazy nelze dovozovat z toho, že soud hodnotil důkazy jiným způsobem, než by odpovídalo představám obviněného. Jako bezpředmětné označil státní zástupce výklady dovolatele zpochybňující vznik odborové základní organizace, členství obviněného v ní a platnost jeho vyloučení. Rozhodné je, že základní organizace fakticky působila, prostřednictvím obviněného vybírala členské příspěvky a obviněný si je neoprávněně ponechal ve své dispozici. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou subsidiarity trestní represe a navrhl dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné.
6. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný prostřednictvím obhájkyně obsáhlou písemnou replikou, v níž znovu rozvedl své výhrady k rozhodnutím soudů a uvedl, že státní zástupce nereagoval na dovolací námitky s potřebnou argumentací. Poukázal na to, že zkušený policista by popsaným způsobem nikdy nejednal. Znovu se zabýval hodnocením důkazní situace z hlediska, zda bylo prokázáno doručení informace o jeho vyloučení a výzvy k vydání finančních prostředků a vyúčtování. Setrval na nutnosti zodpovězení uvedených „předběžných otázek“ (vzniku odborové základní organizace, členství obviněného v ní, platnost jeho vyloučení, určení osoby oprávněné od obviněného požadovat vydání vybraných příspěvků). Ke zmínce státního zástupce o možnosti vrátit členské příspěvky zaplativším osobám obviněný uvedl, že žádný z platících to nepožadoval. V podstatě obviněný namítl, že si samozřejmě nemyslel, že vybrané finanční prostředky jsou jeho, ale prostě nemohl jednat jinak, než si je ponechat ve své dispozici. Z hlediska zásady subsidiarity trestní represe se obviněný zabýval některými občanskoprávními aspekty a okolnostmi případu. Závěrem zdůraznil některé osobní aspekty dané kauzy. Upřesnil, že dovolání měl na mysli podat z důvodů jak §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je vymezen tak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. To, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nejvyšší soud posoudil obsah dovolání tak, že bylo podáno z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
9. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, evidentně nejsou v žádném, natož pak zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tj. nejsou – ve smyslu slovní dikce dovolání – v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Uvedená skutková zjištění nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a nejedná se ani o to, že by ve vztahu k těmto zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Za rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba považovat zjištění, že obviněný v kritickém období sám vybíral v hotovosti peněžní prostředky od členů Unie bezpečnostních složek, resp. převzal prostředky vybrané J. H., že celková výše vybraných prostředků byla nejméně 66 000 Kč, že co do účelu šlo o členské příspěvky, že obviněný tyto prostředky fyzicky držel ve své dispozici, že je na výzvu předsedy Unie bezpečnostních složek Z. D. učiněnou v návaznosti na rozhodnutí o vyloučení obviněného z Unie bezpečnostních složek nevydal ani nevyúčtoval a že je nakonec až v průběhu trestního řízení vydal dne 17. 6. 2019 policejnímu orgánu.
11. Ohledně uvedených zjištění nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti. Obviněný v dovolání zpochybnil pouze zjištění, že mu bylo doručeno rozhodnutí o vyloučení z Unie bezpečnostních složek a spolu s ním výzva k vydání peněžních prostředků a k vyúčtování. Toto zjištění však má odpovídající obsahový podklad ve výpovědi svědka Z. D., předsedy Unie bezpečnostních složek, který potvrdil, že ze své e-mailové adresy zaslal obviněnému na jeho e-mailovou adresu jak rozhodnutí o vyloučení, tak zmíněnou výzvu. Zároveň svědek vysvětlil, že šlo o obvyklý způsob jeho komunikace s obviněným. Není tedy důvodu zpochybňovat zmíněné zjištění pro „zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
13. Soubor námitek, které obviněný vznesl v tom směru, že soudy neřešily předběžné otázky týkající se založení a vzniku Základní organizace Unie bezpečnostních složek při Speciální pořádkové jednotce XY, jeho členství, členství dalších osob, jeho postavení ve funkci předsedy základní organizace, platnosti rozhodnutí o jeho vyloučení z Unie bezpečnostních složek a určení osoby oprávněné požadovat po něm vydání peněz a vyúčtování, nemá z hlediska právního posouzení skutku jako přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku žádný význam.
14. Přes tyto námitky zůstává skutečností, že předmětné peněžní prostředky obviněný přijal od členů Unie bezpečnostních složek, kteří mu je odevzdali jako členské příspěvky, a sám obviněný je subjektivně takto jako předseda základní organizace přijal.
15. Bez ohledu na to, zda Základní organizace Unie bezpečnostních složek při Speciální pořádkové jednotce XY byla jen založena, ale nevznikla, a bez ohledu na to, zda sám obviněný a ti, od nichž přijal peněžní prostředky jako členské příspěvky, byli či nebyli členy a obviněný zároveň předsedou nejen založené, ale i vzniklé základní organizace, se nic nemění na skutečnosti, že z hlediska obviněného byly přijaté peněžní prostředky cizí svěřenou věcí a že jejich účelem bylo stát se součástí majetku Unie bezpečnostních složek podle hlavy VI jejích stanov. Výše příspěvku činila podle čl. V bod 1 finančního řádu Unie bezpečnostních složek 500 Kč, přičemž podle čl. V bod 3 finančního řádu část ve výši 400 Kč byla příjmem Unie bezpečnostních složek a část ve výši 100 Kč byla příjmem základní organizace. Podle čl. VII bod 1 finančního řádu měly být vybrané členské příspěvky uloženy na bankovním účtu Unie bezpečnostních složek. Základní organizace Unie bezpečnostních složek při Speciální pořádkové jednotce XY neměla zřízen bankovní účet, takže bylo povinností obviněného uložit vybrané členské příspěvky v plné výši na účet Unie bezpečnostních složek. To ale obviněný neučinil, vybrané členské příspěvky držel ve své dispozici a již tím jednal v rozporu s finančním řádem. Vázanost obviněného finančním řádem nelze nijak zpochybnit. Obviněný jako člen Unie bezpečnostních složek byl vázán jejími stanovami, které v hlavě VI upravovaly zásady hospodaření Unie bezpečnostních složek a v tomto rámci obsahovaly ustanovení, že její hospodaření je dále upraveno ve finančním řádu. Obviněný byl tudíž vázán nejen stanovami, ale i finančním řádem, na který stanovy odkazovaly.
16. Bez zřetele na to, zda obviněný byl z Unie bezpečnostních složek vyloučen platně či neplatně, je namístě závěr, že předseda Unie bezpečnostních složek Z. D. byl dostatečně kompetentní k tomu, aby obviněného vyzval k vydání peněžních prostředků vybraných jako členské příspěvky, resp. k jejich vyúčtování. Posuzováno podle stanov a finančního řádu měly být vybrané členské příspěvky uloženy na bankovní účet Unie bezpečnostních složek jak v případě, že rozhodnutí o vyloučení obviněného z Unie bezpečnostních složek bylo platné, tak v případě, že bylo neplatné. Pokud obviněný ani po výzvě předsedy Unie bezpečnostních složek nevydal peněžní prostředky přijaté jako členské příspěvky a nadále je držel ve své dispozici, nelze to interpretovat jinak, než že si je přisvojil a tím způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Námitky, podle kterých nebylo obviněnému jasné, komu má peněžní prostředky vydat, rozhodně nelze akceptovat. Výzvu předsedy Unie bezpečnostních složek k vydání peněžních prostředků mohl obviněný snadno splnit právě jejich uložením na bankovní účet Unie bezpečnostních složek.
17. Pokud byl skutek posouzen jako přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, nijak to nekoliduje s namítanou zásadou subsidiarity trestní represe. Jednání obviněného bylo nejen očividným porušením stanov a finančního řádu Unie bezpečnostních složek, ale za situace, kdy peněžní prostředky vybrané jako členské příspěvky obviněný neuložil na bankovní účet Unie bezpečnostních složek ani po výslovné výzvě jejího předsedy k vydání těchto prostředků a nadále si je ponechal ve své dispozici, nabylo jeho jednání povahy kriminálního činu. Na tom nic nemění, že byl spáchán v souvislosti s občanskoprávním vztahem. To je u trestného činu zpronevěry běžné. Zásada subsidiarity trestní represe se v daném případě neuplatní již s ohledem na výši škody a okolnosti činu, při němž si obviněný cizí peníze ponechal po velmi dlouhou dobu, odmítal je vydat a učinil tak až v souvislosti se zahájením trestního stíhání. Trestní postih není neproporcionálním zásahem do práv obviněného.
18. Za uvedeného stavu je jasné, že výrok o vině obviněného přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku je ve shodě se zákonem. Napadené usnesení, jímž Městský soud v Praze zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, tudíž není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
19. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu