ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.679.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 679/2022-1091
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného M. Ř. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 9 To 278/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 98/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 5. 2021, č. j. 3 T 98/2020-1009, byl obviněný M. Ř. uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 36 měsíců s tím, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené obchodní společnosti D. T., na náhradu škody částku 158 936 Kč.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že v době nejméně od 1. 1. 2012 do 14. 12. 2017, kdy byl zaměstnán jako vedoucí prodejny obchodní společnosti D. T., s hmotnou odpovědností za svěřený majetek, na pobočce v Kolíně, vystavoval fiktivní dodací listy a faktury na prodej zboží zákazníkům, kteří ve skutečnosti toto zboží neodebrali, aby zakryl schodek ve skladu zboží a schodek vzorků zboží na prodejně, přičemž ve skutečnosti toto zboží musel prodávat různým odběratelům v hotovosti bez vystavení prodejních dokladů, a takto získané finanční prostředky používal pro svou potřebu. Tímto úmyslným jednáním způsobil na svěřených prostředcích škodu, která byla vyčíslena na základě inventury z 15. a 16. 12. 2017. Na skladových zásobách způsobil škodu ve výši 1 448 751,61 Kč a na zboží a materiálu na vzorkové prodejně ve výši 24 964,78 Kč. Celkem tedy způsobil poškozené obchodní společnosti D. T., škodu ve výši nejméně 1 473 717 Kč.
3. K odvolání obviněného do všech výroků rozsudku, poškozené obchodní společnosti do výroku o náhradě škody a státního zástupce v neprospěch obviněného do výroku o trestu Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 9 To 278/2021-1059, rozhodl tak, že k odvolání obviněného se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje pouze ve výroku o náhradě škody, a zároveň znovu rozhodl výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti D. T., majetkovou škodu ve výši 158 936 Kč, přičemž nově rozhodl také výrokem podle §229 odst. 2 tr. ř., že se poškozená odkazuje se zbytkem uplatněného nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání státního zástupce a poškozené byla podle §256 zamítnuta.
4. Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, které postavil na dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nesprávnost napadeného rozsudku spatřoval v tom, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině a trestu. Dovolání rovněž směřoval proti výroku o povinnosti nahradit poškozené škodu, nikoli však do výroku podle §229 odst. 2 tr. ř. Namítl absenci naplnění znaků skutkové podstaty zločinu zpronevěry – konktrétně znaku přisvojení si cizí věci, která mu byla zaměstnavatelem svěřena, jelikož pro takový závěr údajně chybí jakýkoli důkaz. Soudy neprokázaly, že dovolatel vzal zboží ze skladu nebo že je odvezl, zničil, odprodal či s ním jinak naložil, přičemž to nebylo zjištěno ani o finančních prostředcích ve vlastnictví poškozené. Soudy se rovněž nezabývaly vztahem vyčísleného manka a věcí, které si měl dovolatel údajně přisvojit a způsobit tím škodu, ani vztahem stornovaných faktur (které měly podle poškozené v souhrnu činit 6 635 000 Kč) k „přisvojení věci“. Bylo rovněž na místě objasnit, jakým mechanismem si dovolatel údajně přisvojil zboží, když řada inventur za dobu působení obviněného v poškozené společnosti byla v pořádku a taková podvodná činnost by nutně musela vzbudit podezření z nekalé činnosti již v minulosti. Dovolatel odkázal na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž je napadené rozhodnutí podle jeho názoru v zásadním rozporu. V závěru namítl nerespektování zásady subsidiarity trestní represe, jelikož vzniklé manko již bylo předmětem občanskoprávního řízení. Nesouhlasil ani s výrokem odvolacího soudu, podle kterého byl zavázán k náhradě škody, neboť o té bylo ještě před vynesením trestního rozsudku rozhodnuto v občanskoprávním řízení. Za této situace mělo být postupováno podle §44 odst. 3 tr. ř. ve spojení s §206 odst. 3 tr. ř. a o návrhu poškozené nemělo být vůbec rozhodováno. V závěru poněkud rozporně dodal, že poškozená měla být s celým uplatněným nárokem na náhradu škody odkázána na občanskoprávní řízení.
5. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Kolíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo zasláno obhájkyni k případné replice) uvedl, že uplatněné námitky lze formálně podřadit pod uplatněné dovolací důvody, nejedná se však o výhrady důvodné. Soudy se všemi námitkami obviněného zaobíraly, přičemž je logicky a přesvědčivě vyvrátily. Z odůvodnění soudních rozhodnutí nelze dovodit ani naznačenou existenci zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Současně nelze přitakat obviněnému, že ve věci činné soudy postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou, kterou označil v dovolání. Státní zástupce nesouhlasil s tvrzením o porušení zásady subsidiarity trestní represe, neboť existence občanskoprávní roviny či vztahu nevylučuje trestní odpovědnost pachatele. Pochybení neshledal ani ve výroku o náhradě škody, který učinil krajský soud, přičemž pro odůvodnění odkázal na napadený rozsudek. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Obviněný v úvodu svého dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uvedl obecnou námitku, že k naplnění znaku „přisvojení si cizí věci“ nebyl proveden ani jeden důkaz. Fakticky namítal, že ve věci neexistoval žádný důkaz, který by prokazoval, že by ze skladu odvezl jakékoli zboží a následně si jej přisvojil.
9. Jak je zřejmé z podrobného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i na něj navazujícího odůvodnění rozsudku soudu odvolacího, obviněný byl z trestné činnosti usvědčován nejen velkým množstvím listinných důkazů (především výsledky provedené inventury z 15. a 16. 12. 2017 a listinami týkajícími se osoby obviněného a jeho majetkových poměrů), ale i výpověďmi svědků K. H., K. Ch., M. O., J. D., S. K. a J. W. Nutno dodat, že veškeré provedené důkazy svědčily ve prospěch obžaloby, naproti tomu žádný důkaz nepodporoval argumenty obhajoby stran tvrzení, že žádné zboží poškozené si obviněný nepřisvojil. Pravdivost tvrzení obviněného byla provedenými důkazy vyvrácena (srov. např. odstavce 28 až 32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S dovolatelem lze souhlasit pouze do té míry, že ve věci neexistoval žádný přímý důkaz usvědčující obviněného z přisvojení si zboží poškozené (např. kamerové záznamy ze skladu poškozené apod.), nicméně to neznamená, že jeho vina nebyla bez jakýchkoli pochybností prokázána nepřímými důkazy. V této trestní věci provedené důkazy ve svém celkovém kontextu nepřipouštějí jiný závěr než ten, že to byl právě obviněný, kdo si zboží poškozené obchodní společnosti přisvojil a následně je bez vystavení patřičných dokladů prodal a sebe tak obohatil. Není úkolem Nejvyššího soudu opětovně rekapitulovat hodnocení jednotlivých důkazů – Okresní soud v Kolíně se hodnocení důkazů velmi pečlivě věnoval v odůvodnění svého rozsudku v odstavcích 28 až 43 a odvolací soud na toto odůvodnění v podrobnostech odkázal.
10. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného, že pokud by uvedeným způsobem systémově postupoval již od roku 2012, jak tvrdí obžaloba, muselo by to vzbudit pozornost daleko dříve než až v roce 2017, přičemž veškeré do té doby proběhnuvší inventury byly údajně v pořádku a žádné výraznější schodky nebyly zjištěny, a mimoto se v prodejně i ve skladu pohybovala řada dalších osob, nejen obviněný. Na tyto opakované námitky již bylo ze strany soudu prvního stupně reagováno – odkázal na vysvětlení této skutečnosti obsažené v trestním oznámení poškozené, podle něhož obviněný od roku 2012 do roku 2017 postupně navyšoval počet stornovaných dodacích listů, a to právě v měsících inventur. Jestliže se podle svědka K. H. vystavením dodacího listu zboží v systému vyskladnilo, pak při inventuře skutečného stavu skladu nechybělo. Obžalovaný tedy vystavoval dodací listy, ale zároveň musel po inventuře dodací listy stornovat, aby nemusel jednou, následně dvakrát měsíčně on, případně automat vystavovat fakturu. Tímto vystavováním a stornováním dodacích listů obžalovaný docílil toho, že se na manko dlouhou dobu nepřišlo a mohlo se navyšovat. Proto se také navyšoval počet stornovaných dodacích listů. Toto vysvětlení stavu věci vzal soud za prokázané, a to mimo jiné s ohledem na věrohodnost svědka K. H. – zaměstnance poškozené společnosti. Soud prvního stupně na základě logické úvahy vyloučil možnost, že by se posuzované činnosti dopouštěla jiná osoba než obviněný (k tomu srov. odstavce 36 a 37 odůvodnění jeho rozsudku).
11. Poněkud neurčité je tvrzení obviněného, že se soudy nezabývaly vztahem přisvojených věcí a stornovaných faktur, jež měly podle poškozené v souhrnu činit 6 635 000 Kč, tedy částku výrazně převyšující vyčíslenou škodu. Výše škody nebyla stanovena na základě stornovaných faktur, jak se nejspíše snažil naznačit obviněný, ale na základě předávací inventury ze dnů 15. a 16. 12. 2017, v rámci které byl zjištěn objem reálně chybějícího zboží ze skladu prodejny v Kolíně a ze vzorkovny. Celkem bylo zjištěno manko ve výši 1 473 717 Kč. Právě tato částka byla určující pro stanovení minimální výše škody způsobené jednáním obviněného.
12. Z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je porušení hmotného práva (zpravidla trestního zákona) při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
13. Vyjádření skutkových zjištění v tzv. skutkové větě výroku o vině obsahuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že jako vedoucí zaměstnanec poškozené obchodní společnosti vystavoval fiktivní doklady – dodací listy a faktury na prodej zboží zákazníkům, kteří však ve skutečnosti toto zboží neodebrali, a to v úmyslu zakrýt schodek ve skladu zboží a schodek vzorků zboží na prodejně, přičemž ve skutečnosti toto zboží prodával (formulace „musel prodávat“ je sice poněkud nevhodná, na podstatě věci to však nic nemění) různým odběratelům v hotovosti bez vystavení prodejních dokladů, čímž získal finanční prostředky pro svou potřebu.
14. Zjevně neopodstatněná je rovněž námitka stran údajného rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usneseními ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010, a ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1048/2016. Jak zdůraznil jednak krajský soud, tak i státní zástupce ve svém vyjádření, na rozdíl od situace nastalé ve zmiňovaných rozhodnutích nelze v této věci tvrdit, že by se soudy spokojily pouze se zjištěním manka a pouze na tomto zjištění konstatovaly zpronevěru. Soudy nevycházely z názoru, že trestný čin zpronevěry je spáchán bez dalšího vznikem manka. Právě naopak především soud prvního stupně podrobně a logicky vysvětlil, jak přesně ke vzniku tohoto manka došlo a jakou roli v tomto procesu sehrál právě obviněný s tím, že bez jeho dlouhodobého a především promyšleného a aktivního jednání by k takovému schodku nedošlo.
15. Za relevantní, avšak zjevně neopodstatněnou lze označit rovněž námitku, že daná kauza neměla být s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe vůbec řešena prostředky trestního práva, jelikož manko bylo již předmětem občanskoprávního řízení. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům konkrétní skutkové podstaty (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
16. Posuzované jednání obviněného je zcela standardním případem zpronevěry, aniž by zde byly dány jakékoli specifické okolnosti, jež by měly odůvodnit výjimečně nižší hranici škodlivosti, než odpovídá běžným případům dané skutkové podstaty. Obviněný navíc naplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť svým jednáním způsobil poměrně vysokou škodu 1 473 717 Kč, tj. škodu značnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. I proto je zřejmé, že projednávanou věc nebylo možné řešit pouze prostředky civilního práva.
17. Námitka proti výroku odvolacího soudu podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti škodu není podřaditelná pod uplatněné (ani žádné jiné) dovolací důvody. Podstatou této námitky totiž není porušení hmotného práva, nýbrž nesprávná aplikace procesních předpisů soudy.
18. Jen pro úplnost lze dodat, že postup soudů nebyl zcela v souladu s ustanoveními §206 odst. 4 a §44 odst. 3 tr. ř., avšak nedošlo jím k podstatnému zásahu do základních práv obviněného. Ten byl již v průběhu řízení před soudy prvního i druhého stupně obeznámen s tím, že soudy považují v občanskoprávním řízení přiznanou částku 918 381 Kč za oddělitelnou část nároku, jejíž přisouzení v občanskoprávním řízení nebrání uplatnění zbytku nároku v adhezním řízení trestním (soud prvního stupně rozhodl podle §206 odst. 4 tr. ř. výslovně jen ohledně částky 918 381 Kč). Předmětným výrokem nebylo poškozené obchodní společnosti přiznáno víc, než kolik v trestním řízení uplatňovala a kolik by jí mohlo být případně přiznáno v navazujícím dalším občanskoprávním řízení. Vzhledem k tomu, že celková způsobená škoda činila 1 473 717 Kč, přičemž částka 396 400 Kč byla ze strany obviněného dobrovolně uhrazena ještě před zahájením trestního řízení a částka 918 381 Kč byla poškozené přiznána v rámci občanskoprávního řízení, odvolacím soudem přiznaná částka 158 936 Kč nijak nepřevyšovala ve výroku o vině uvedenou škodu. Nebylo rovněž vyloučeno, aby civilní soud rozhodl o předmětné zbývající částce 158 936 Kč v dalším samostatném občanskoprávním řízení.
19. Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. Ř. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl o tom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
20. Závěrem pokládá Nejvyšší soud za nutné vzhledem k výraznému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozhodnutí (dne 20. 10. 2021) konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 18. 7. 2022. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu