ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.694.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 694/2022-900
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný V. H. , nar. XY v XY, občan Arménské republiky, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 5 To 341/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 9. 2021, č. j. 25 T 4/2021-772, byl obviněný V. H. uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku a odsouzen podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na osmnáct měsíců, a podle §67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100 denních sazeb po 700 Kč, tedy ve výměře 70 000 Kč.
2. Jako pokus přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku posoudil Obvodní soud pro Prahu 3 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. H. dne 13. 12. 2019 ze svého bydliště v Praze 8, XY, telefonicky oznámil České podnikatelské pojišťovně, a. s., jako pojistnou událost odcizení svého motorového vozidla zn. Mercedes Benz GL 450 CDI 4MATIC registrační značky XY v úmyslu získat neoprávněně pojistné plnění ve výši obvyklé ceny vozidla, která činila 308 200 Kč, snížené o tzv. spoluúčast ve výši 5%, ačkoli věděl, že vozidlo ve skutečnosti nebylo odcizeno a že jeho odcizení bylo předtím dne 7. 2. 2019 fingováno způsobem, na němž se dohodl s obviněnými M. Š. a V. G., kteří vozidlo z místa, kde bylo v Praze 3, XY ulici, zaparkováno, odvezli mimo Prahu a naložili s ním blíže nezjištěným způsobem. Pojistné plnění však nebylo pojišťovnou vyplaceno.
3. Obvinění M. Š. a V. G. byli citovaným rozsudkem odsouzeni pro pomoc k pokusu přečinu pojistného podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku.
4. Odvolání, která podali obvinění V. H. a M. Š. proti výroku o vině a trestu, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2022, č. j. 5 To 341/2021-867, jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítnuta.
5. Obviněný V. H. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž uplatněný dovolací důvod slovně vyjádřil jako „nesprávné hmotně právní posouzení“. Vyjádřil nesouhlas s tím, že Obvodní soud pro Prahu 3 vzal za podklad skutkových zjištění výpověď spoluobviněného V. G. Namítl její celkovou nevěrohodnost, kterou vyvozoval z toho, že když spoluobviněný líčil způsob předání vozidla třetí osobě, zmínil ohledně způsobu startování vozidla okolnosti, které neodpovídaly jeho technickému vybavení. Konkrétně šlo o tu část výpovědi spoluobviněného, v níž uvedl, že po předání vozidla si odnesl ovladač od vozidla a že vozidlo zůstalo nastartované, a dále také o tvrzení spoluobviněného, že vozidlo nastartoval tlačítkem. Obviněný vytkl, že Městský soud v Praze nevyhověl jeho návrhu znovu vyslechnout V. G., a to jako svědka, za účelem „zjištění relevantních skutečností“, a domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo předloženo obhájci k případné replice) konstatovala, že namítané rozpory ve výpovědi spoluobviněného V. G. ohledně způsobu nastartování vozidla nemají žádný význam, neboť vozidlo nebylo nalezeno a jeho vybavení již nelze ověřit. Uvedla, že výpověď spoluobviněného V. G. z podstatné části odpovídá dalším provedeným důkazům. Poukázala na to, že postup soudů při hodnocení výpovědi spoluobviněného V. G. nevykazuje nic, co by bylo deformací tohoto důkazu, a že odvolacímu soudu nelze jako pochybení vytknout to, že spoluobviněného znovu nevyslechl v postavení svědka, v němž měl právo odepřít výpověď podle §100 odst. 2 tr. ř. Státní zástupkyně označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr.ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
8. Obviněný podal dovolání za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., v níž bylo změněno ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., které upravuje důvody dovolání. Od 1. 1. 2022 záleží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Do 31. 12. 2021 byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Od 1. 1. 2022 je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Uplatněný dovolací důvod obviněný slovně vyjádřil tak, že namítá „nesprávné hmotně právní posouzení“, což by nasvědčovalo tomu, že má na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Uvedený dovolací důvod spočívá v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Zmíněnému dovolacímu důvodu by pak odpovídaly jen takové námitky, v nichž by obviněný tvrdil, že skutkový stav, který zjistil Obvodní soud pro Prahu 3 a který v napadeném usnesení akceptoval také Městský soud v Praze, nenaplňuje znaky pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Žádné takové námitky ale obviněný neuplatnil a omezil se výlučně jen na to, že namítal nesprávnost skutkových zjištění soudů. Nejvyšší soud tudíž považoval dovolání obviněného za dovolání podané z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, tj. ve znění zákona č. 220/2021 Sb.
10. O nic z toho, co je podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 dovolacím důvodem, se v posuzované věci nejedná. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro závěr, že obviněný naplnil znaky pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, nejsou v žádném, natož pak zjevném rozporu s provedenými důkazy a nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (což obviněný nenamítal). Pokud Městský soud v Praze v odvolacím řízení nevyhověl návrhu na provedení důkazu výslechem V. G. jako svědka, nebylo to nedůvodné a navíc se to ani netýkalo „rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu“.
11. Rozhodnými skutkovými zjištěními jsou zjištění, že obviněný V. H. dne 13. 12. 2019 oznámil pojišťovně pojistnou událost, kterou mělo být odcizení jeho vozidla, ačkoli věděl, že vozidlo nebylo odcizeno, a že dne 7. 2. 2019, kdy byl hospitalizován v nemocnici (od 4. 2. 2019 do 11. 2. 2019), nechal vozidlo v dohodě a v součinnosti se spoluobviněnými M. Š. a V. G. odstranit, tj. odvézt z místa parkování v Praze 3, XY ul., mimo Prahu a naložit s ním blíže nezjištěným způsobem.
12. Pokud jsou tato zjištění založena mimo jiné i na výpovědi spoluobviněného V. G., je třeba zdůraznit, že jeho výpověď v podstatě korespondovala s obsahem dalších provedených důkazů, jak to v odůvodnění rozsudku obsáhle vysvětlil Obvodní soud pro Prahu 3. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Obvodní soud pro Prahu 3 hodnotil důkazy v souladu s jejich obsahem, že se při tom nedopustil žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a logicky přijatelně vysvětlil. Za tohoto stavu neměl Městský soud v Praze žádný důvod k tomu, aby z pozice odvolacího soudu jakkoli zasahoval do skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3.
13. Namítaný rozpor výpovědi spoluobviněného V. G. s technickým vybavením vozidla se týkal způsobu startování (klíčem či tlačítkem). Jde o okolnost, která má v souvislostech posuzované věci zcela okrajový význam bez jakéhokoli vlivu na správnost výroku o vině. Nezpochybnitelnou skutečností je, že spoluobvinění M. Š. a V. G. vozidlo odvezli bez ohledu na to, jaký byl způsob startování, a že s ním po odvezení mimo Prahu naložili „nezjištěným způsobem“, jak je výslovně uvedeno ve skutkové části výroku o vině. Rozpor výpovědi spoluobviněného V. G. s technickým vybavením vozidla obviněný V. H. namítl ve vztahu k té části výpovědi spoluobviněného, v níž spoluobviněný popsal předání vozidla třetí (neidentifikované) osobě. Ohledně tohoto stadia celé akce zůstaly nejasnosti spojené s tím, že vozidlo nebylo nalezeno. Nesporné je, že vozidlo zn. Mercedes Benz z místa fingované krádeže řídil spoluobviněný V. G., zatímco spoluobviněný M. Š. jel vozidlem zn. Škoda Octavia. Podle výpovědi spoluobviněného M. Š. oba jeli směrem z Prahy na Kladno, cestou dojeli k nějakému vrakovišti či servisu, kde spoluobviněný V. G. otevřel vrata, vozidlem zn. Mercedes Benz vjel dovnitř, načež se vrátil, nasedl do vozidla zn. Škoda Octavia a oba se vydali na zpáteční cestu do Prahy. Podle výpovědi spoluobviněného V. G. při jízdě směrem na Kladno před obcí Buštěhrad zastavili poté, co na ně mávl nějaký člověk, který nesedl do vozidla zn. Mercedes Benz, načež spoluobviněný V. G. přesedl do vozidla zn. Škoda Octavia řízeného spoluobviněným M. Š. a oba tak jeli zpět do Prahy. Nejasnosti v otázce, jak se spoluobvinění V. G. a M. Š. v závěru celé akce zbavili vozidla, se nepromítly do žádné nesprávnosti skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině. Ve výroku je uvedeno, že spoluobvinění naložil s vozidlem „nezjištěným způsobem“, což odpovídá důkazní situaci a nijak se nedotýká otázky naplnění znaků trestného činu, resp. jeho pokusu, u obviněného V. H.
14. Výpověď spoluobviněného V. G. byla dostatečně podrobná a konkrétní, v podstatných směrech navazovala na ostatní důkazy, a jestliže se v ní objevily nesrovnalosti namítané v dovolání, týkaly se okolností, které z hlediska znaků trestného činu, resp. jeho pokusu, byly bezvýznamné. Pokud Městský soud v Praze nevyhověl návrhu na provedení nového výslechu spoluobviněného V. G. v odvolacím řízení, a to v procesním postavení svědka, výstižně to odůvodnil nadbytečností takového doplňování důkazů.
15. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání obviněného V. H. postrádá jakékoli opodstatnění. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu