ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.720.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 720/2022-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného L. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 7 To 100/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 13/2022 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. D. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 1 T 13/2022-172, byl obviněný L. D. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2021, č. j. 10 T 122/2020-107, byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Městského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený P. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu dopustil v podstatě tím, že dne 28. 2. 2021 v době kolem 22:30 až 22:40 hodin v Brně na ulici XY poblíž zastávky MHD XY směrem od centra poté, co z osobního motorového vozidla, které zastavilo u poškozeného P. K., vystoupila N. P. s dosud neustanovenou ženou, které se následně vrátily do vozidla, z místa spolujezdce vystoupil obviněný, přistoupil k poškozenému a bez zjevné příčiny ho udeřil pěstí do obličeje nad levé obočí a golfovou holí, kterou držel v druhé ruce, ho udeřil přes levý bok tak, že hůl o něj zlomil, a poškozený začal z místa utíkat, obžalovaný D. nasedl zpět do vozidla a z místa spolu s ostatními odjel a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl třemi rozsudky Městského soudu v Brně v minulosti odsouzen pro přečin výtržnictví.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním jak obviněný ohledně výroku o trestu, tak i státní zástupce v neprospěch obviněného co do výroků o vině a trestu. Obě odvolání Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 7 To 100/2022-207, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že dovoláním napadá pouze výrok o trestu. Uvedl, že soudy při stanovení druhu trestu a jeho výměry nevzaly v úvahu nízkou společenskou škodlivost jeho činu, neboť šlo o krátký a tichý incident na poměrně odlehlém místě. Rovněž nepřihlédly k množství polehčujících okolností, k tomu, že uznal svou vinu, přispěl k objasnění své trestné činnosti, od předchozího rozsudku uplynul skoro rok a obviněný měl za sebou úspěšně více než jednu třetinu zkušební doby (částečně se tedy již osvědčil). Polehčuje mu rovněž absence rozmyslu, motiv jeho jednání (ochranu mladší sestry před drogovým prostředím) a měly být zohledněny i útrapy, které mu způsobilo nespravedlivě dlouhé vazební stíhání za loupež (jak byl skutek v obžalobě kvalifikován). Obviněný nesouhlasil s přitěžující okolností, že měl jednat s rozmyslem – plánoval pouze ústní konfrontaci s poškozeným, k fyzickému konfliktu došlo nečekaně. Měl rovněž za to, že odvolací soud se dostatečným způsobem nevypořádal s jeho odvolacími námitkami směřujícími do výroku o trestu. Za přiměřený trest považuje trest podmíněný se zkušební dobou přibližně 45 měsíců, případně s využitím dohledu podle §84 tr. zákoníku. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby sám nahradil zrušený výrok o trestu rozsudku tak, že by rozhodl o souhrnném trestu odnětí svobody v maximální výměře patnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu, případně aby věc vrátil soudu prvního stupně.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného (které bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice) uvedla, že neuplatnil žádnou relevantní argumentaci ohledně podmínek pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud jde o společenskou škodlivost jeho jednání, ta byla v důsledku recidivy spíše zvýšena. Námitky směřující proti výroku o trestu nespadají pod žádný z uplatněných dovolacích důvodů . Státní zástupkyně navrhla dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
7. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nic z toho obviněný nenamítl. Tento dovolací důvod byl uveden pouze formálně bez vymezení jakýchkoli konkrétních vad podřaditelných pod toto zákonné ustanovení. Nejvyšší soud se proto nemohl zabývat a nezabýval přezkoumáním skutkových zjištění, tj. ani otázkou, nakolik by jinak bylo možno polemizovat s odůvodněním soudu prvního stupně ohledně absence zmocnění se věcí poškozeného a úmyslu k tomu směřujícímu.
8. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
9. Je namístě předeslat, že obviněný dovolání nezaměřil proti výroku o vině a nenamítl zásadu subsidiarity trestní represe (její nepoužití pouze konstatoval jako fakt, aniž by je přímo zpochybnil). Namítl pouze údajnou nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody. Tato námitka nespadá ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Právní kvalifikací skutku se Nejvyšší soud nezabýval.
10. Výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pouze pokud by došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Žádnými takovými námitkami ovšem dovolatel neargumentoval a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani neuplatnil.
11. Za užití §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, popřípadě společný trest apod. Žádnou takovou argumentaci, jež by byla relevantní a pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, ovšem obviněný neuvedl.
12. Námitky nepřiměřenosti trestu, zejména nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného) trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný namítal, že uložený trest je neadekvátní a nepřiměřeně přísný, a sám navrhl trest, který by podle jeho názoru lépe splňoval požadavek přiměřenosti. Tato námitka uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný zákonný dovolací důvod nenaplňuje.
13. Zásah dovolacího soudu by v daném ohledu výjimečně přicházel v úvahu, pokud by napadeným rozhodnutím uložený trest byl trestem extrémně přísným a zjevně nespravedlivým. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv.
14. V daném případě se soudy odpovídajícím způsobem zabývaly zákonnými kritérii ukládání trestů, soud prvního stupně své rozhodnutí v tomto směru odůvodnil a soud druhého stupně se zabýval odvolacími námitkami obviněného zpochybňujícími přiměřenost uloženého trestu. Soud prvního stupně odůvodnil, proč uložil (za čtyři trestné činy) souhrnný trest odnětí svobody v horní polovině trestní sazby stanovené v §146 odst. 1 tr. zákoníku na šest měsíců až tři léta. Důsledně zvažoval, zda by bylo možné na obviněného dostatečně působit i podmíněným odkladem výkonu trestu či jiným alternativním trestem, přičemž za splnění podmínky stanovené v §55 odst. 2 tr. zákoníku dospěl závěru, že obviněnému je nutno s ohledem na četnou recidivu uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není povolán k tomu, aby se znovu podrobně zabýval aplikací jednotlivých kritérií pro ukládání trestu a aby přehodnocoval uložený trest z hlediska jeho druhu a výměry. K zásahu do výroku o trestu je oprávněn pouze ve zcela výjimečných případech, v nichž by uložený trest nemohl obstát z hlediska ústavní zásady proporcionality trestní represe. K takové situaci v posuzovaném případě nedošlo, výrokem o trestu nebylo zasaženo do ústavních práv obviněného.
15. Dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněným ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu