ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.726.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 726/2022-4820
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání obviněného V. N. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 6 To 78/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 2/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 10. 2021, č. j. 68 T 2/2021-4555, byl obviněný V. N. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit společně se spoluobviněnými P. K. a S. N. jednáním popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí spočívajícím (zjednodušeně) v tom, že v úmyslu se obohatit na úkor poškozených J. N. a J. N. a získat tak prospěch velkého rozsahu, navzájem spolupracovali ve vzájemné součinnosti a spolupráci tak, že na osobních schůzkách a při komunikaci prostřednictvím mobilních telefonů obviněný P. K. sám, případně i za osobní účasti a přímé součinnosti obviněných V. N. nebo S. N., uváděli poškozené v omyl tím, že tvrdili, že jsou v trestní věci, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a u Vrchního soudu v Olomouci proti poškozeným a proti dalším osobám jako obžalovaným, schopni díky svým kontaktům s vlivnými lidmi jejich prostřednictvím a s jejich pomocí za úplatu v konečném důsledku 25 000 000 Kč ovlivnit tuto trestní věc ve prospěch poškozených, přičemž se zaštitovali známostmi a vazbami na státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a členy senátů Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně a Vrchního soudu v Olomouci. Takto jednali mimo jiné i obvinění P. K. a V. N. na osobní schůzce dne 13. 7. 2018 ve vztahu k poškozenému J. N. Přitom si byli vědomi, že svým slibům nejsou schopni dostát a není v jejich moci je splnit, nedisponovali žádnými prostředky, silami ani osobními či zprostředkovanými kontakty na představitele justice, pomocí kterých by slibovaného výsledku mohli dosáhnout. Z požadované částky v celkové výši 25 000 000 Kč byla poškozenými skutečně vyplacena částka 10 000 000 Kč, kterou použili pro svoji potřebu.
2. Za to byl obviněný V. N. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy celkem 300 000 Kč. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. K. a S. N. a o nárocích poškozených na náhradu škody.
3. Tento rozsudek napadl obviněný a rovněž spoluobvinění P. K. a S. N. a bratr obviněného S. N. L. N. odvoláními, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 3. 2022, č. j. 6 To 78/2021-4650, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti zmíněnému usnesení vrchního soudu podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním rozhodnutí, přičemž důkazní řízení bylo postiženo vadou způsobující porušení jeho práva na spravedlivý proces. Konkrétně byl v řízení použit důkaz získaný v rozporu s procesními předpisy, jímž byla prokázána ta část skutkového děje, ve které se měl spolu se spoluobviněným P. K. zúčastnit schůzky v lese dne 13. 7. 2018, kde měl přesvědčovat poškozeného J. N., aby poskytl peníze na uplacení představitelů justice vystupujících v jeho (jiné) trestní věci. Obviněný svoji účast na schůzce odmítl a výpovědi jejích dalších jmenovaných účastníků považoval za nevěrohodné, na což nicméně poukázal s tím, že tyto otázky v dovolacím řízení řešit nelze. K prokázání zmíněného momentu však byl užit i zvukový záznam, který shledal nezákonným. K jeho pořízení mělo policejní orgán opravňovat povolení ke sledování osob a věcí, vydané Okresním soudem v Uherském Hradišti dne 5. 6. 2018 podle §158d odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. Uvedeným operativním pátracím prostředkem dochází k zásahu do práva na soukromý a rodinný život, což lze učinit jen v odůvodněných případech. K posouzení, zda byl takový zásah ještě v dané trestní věci přiměřený, je příslušný soud, jenž hodnotí i řádné odůvodnění povolení. Obviněný se nezaobíral dostatečností tohoto odůvodnění ve vztahu ke spoluobviněnému P. K., avšak měl za to, že nepostačovalo ke sledování a nahrávání jiných osob, tedy ani jeho. Žádné podezření na spáchání trestné činnosti ve spolupachatelství povolení neuvádělo, tedy bylo v tomto ohledu nedostatečné a ve vztahu k ostatním osobám nezákonné, jiné osoby byly sledovány a nahrávány bez jejich vědomí. Z pohledu obhajoby se jednalo o nedovolené „rybaření“.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve vztahu k jeho osobě zrušil a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž zcela nereflektoval novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., tedy fakticky měl na zřeteli důvod uvedený v aktuálním znění v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Na jeho podkladě ovšem nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, přesto předložené námitky nesměřovaly proti právnímu posouzení věci, ale proti skutkovému základu, resp. vykazovaly procesní charakter. Ani s odkazem na nově upravený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom dovolání neslouží k běžné revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a Nejvyšší soud nevystupuje v postavení obecné třetí instance. Pokud pak jde o argumentaci o nezákonnosti zvukového záznamu pořízeného dne 13. 7. 2018, státní zástupce se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů k tomu vyslovených, zejména s odstavci 17. až 20. odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci, na které odkázal. Dodal, že úkony trestního řízení byly postupně zjišťovány nové skutkové okolnosti týkající se zapojení více osob do šetřené činnosti. Pokud se pak povolením ke sledování osob a věcí sledovala potřeba zjištění kontaktních osob spoluobviněného P. K., bylo logickým důsledkem, že se posléze podařilo ustanovit jako jednoho ze spolupachatelů i obviněného. Povolení soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti ke sledování osob a věcí potom i zmiňovalo možnost odhalení a usvědčení dalších pachatelů.
7. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
9. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021 (jehož dikci obviněný výslovně citoval), bylo s odkazem na něj možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřovalo-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly pouze námitky, v nichž se tvrdilo, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nebylo možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
10. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, byly zejména tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Do první skupiny takových vad náležely tzv. opomenuté důkazy, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patřily sem i případy, kdy soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Další skupinu vadné realizace důkazního řízení tvořily případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení (jednalo se o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývaly z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením).
11. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. označen písm. h) téhož ustanovení, přičemž pod písm. g) byl zařazen dovolací důvod nový, jenž je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je zřejmé, že vymezení tohoto důvodu v zásadě úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení, popsaná v předchozím odstavci, která ovšem nyní nejsou součástí extenzivního výkladu některého z dovolacích důvodů, ale přímým obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
12. Nicméně bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona Nejvyšší soud konstatuje, že žádné takové pochybení ve věci obviněného V. N. shledat nelze.
13. Především pokud jde o uplatněný dovolací důvod, v úvahu by s ohledem na předloženou argumentaci připadal odkaz na alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, neboť obviněný konkrétně tvrdil, že jeho účast na schůzce dne 13. 7. 2018 byla prokázána nezákonným důkazem, totiž ve vztahu k jeho osobě nezákonně provedeným sledováním osob a věcí podle §158d tr. ř.
14. K tomu je namístě akceptovat, že skutkové zjištění o této účasti, resp. o jednání obviněného na schůzce (kde měl nepravdivě tvrdit poškozenému možnosti ovlivnění justičních osob, činných v jeho trestní věci), bylo jedním z rozhodných skutkových zjištění, určujících pro naplnění znaků dovozeného trestného činu. Tento skutkový závěr se potom opíral jednak o výpověď zbývajících dvou účastníků schůzky, spoluobviněného P. K. a poškozeného J. N., kteří účast obviněného a aktivitu na ní potvrdili, a dále o informace vyplývající z provedeného sledování osob a věcí. Zvukový záznam získaný použitím operativně pátracího prostředku tedy nebyl jediným důkazem usvědčujícím v daném ohledu obviněného, nicméně měl svůj zřetelný význam, resp. zmíněné skutkové zjištění bylo i na něm založeno, proto se Nejvyšší soud námitkami obviněného zaobíral.
15. Dále je třeba doplnit, že obviněný shodnou argumentaci uplatnil již v odvolání, přičemž se k ní vyjádřil vrchní soud v odstavcích 17. až 20. svého usnesení. Poukázal na podstatu užitého operativně pátracího prostředku v podobě sledování osob a věcí z teoretického pohledu i v návaznosti na konkrétní situaci v dané věci vyplývající ze spisového materiálu. K tomu (mimo jiné s ohledem na nyní uplatněné námitky) konstatoval, že obviněnému nemohl přisvědčit v tom směru, že by v povolení sledování osob a věcí nebylo uvedeno nic, co by nasvědčovalo, že by se spoluobviněný P. K. mohl trestné činnosti dopouštět společně s dalšími osobami. Naopak z logiky toho, jak byla šetřená trestná činnost popsána, bylo zřejmé, že se na ní velmi pravděpodobně mohou aktivně podílet další doposud neustanovené osoby, a tomu také odpovídal výrok opatření soudce, jímž bylo povoleno sledování spoluobviněného, včetně všech (dalších) kontaktních osob. Rovněž v odůvodnění předmětného povolení bylo uvedeno, že výsledky takového sledování mohou vést ke zjištění, s jakými spolupachateli je trestná činnost páchána, resp. k odhalení a usvědčení pachatele či pachatelů této trestné činnosti. Dovodil tedy, že jedním z legitimních cílů využití tohoto operativně pátracího prostředku v projednávané věci bylo získání poznatků o účasti dalších osob na šetřené trestné činnosti.
16. Nejvyšší soud se s uvedeným závěrem ztotožňuje a doplňuje, že povolení ke sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. bylo vydáno soudcem Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 5. 6. 2018 pod sp. zn. V 5-4/2018-Nt 3005/2018, a to nejprve na dobu od 5. 6. 2018 do 5. 10. 2018, tedy i na okamžik konání schůzky dne 13. 7. 2018 (posléze bylo povolení prodlužováno). Stalo se tak v trestním řízení, jehož úkony byly zahájeny dne 24. 5. 2018. Podstatou dovozovaného jednání měla být korupční činnost spoluobviněného P. K. a dalších osob spočívající ve snaze o nezákonné, za úplatu provedené ovlivnění jiné trestní věci. Soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti ve svém povolení zejména zmínil, že ze spisového materiálu vyplývá jednání spoluobviněného (tehdy podezřelého) P. K., nabízejícího poškozeným ovlivnění jejich věci, přičemž je zřejmé, že spoluobviněný při páchání své činnosti postupuje velmi sofistikovaně a opatrně, a je proto namístě použít mimořádně i operativně pátrací prostředky, aby byla tato činnost zdokumentována a mohl být učiněn spolehlivý závěr, v jakém rozsahu a s jakými spolupachateli je páchána. Proto bylo vydáno povolení, za účelem objasnění skutečností důležitých pro dané trestní řízení, především pro odhalení a usvědčení pachatele či pachatelů trestné činnosti.
17. Dále je vhodné připomenout, že sledování spočívá v získávání poznatků o osobách (přičemž nemusí jít jen o podezřelé) a věcech, prováděné utajovaným způsobem (tj. zejména ve vztahu ke sledovaným osobám, ale i k osobám nakládajícím se sledovanými věcmi nebo zdržujícím se na sledovaném místě), a to za použití technických nebo jiných prostředků (srov. Draštík, A., a kol. Trestní řád: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017).
18. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud především konstatuje, že soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti dostatečně odůvodnil své povolení k provedení operativně pátracích úkonů – sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř., když při tomto hodnocení je třeba zohlednit i ranou fázi celého trestního řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017), v níž logicky nejsou dány úplné a vyčerpávající důkazy o celém komplexu trestné činnosti a – s ohledem na konkrétní věc – ani o jednání všech případných spolupachatelů, ale teprve skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin (§158 odst. 3 tr. ř.). Z těchto skutečností potom vyplývalo, že spoluobviněný P. K. nabízí za finanční odměnu ovlivnění jiného trestního řízení (což bylo původně posuzováno jako korupční delikt, posléze, s ohledem na další zjištění, jako podvodné jednání, což však nemá na problematiku použití operativně pátracích prostředků vliv), a to nikoli svým samostatným jednáním, ale za účasti dalších, prozatím neznámých osob. Uvedené vedlo k závěru popsanému v odůvodnění povolení, že cílem sledování osob a věcí je mimo jiné i zjištění právě dalších osob, které se na protiprávní činnosti podílí.
19. K tomu je dále třeba doplnit, že sledování osob a věcí, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové či jiné záznamy, tj. podle §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., obvykle předpokládá, že budou zaznamenány i hlasové projevy jiných osob, než které jsou prozatím nějakým způsobem ztotožněné či označeny za podezřelé. Je totiž běžné, že tyto již ztotožněné podezřelé osoby své hlasové projevy nečiní v osamocení (byť mohou i např. komunikovat prostřednictvím telefonu), ale ve vztahu k dalším přítomným osobám, jejichž hlasové projevy jsou např. prostorovým odposlechem rovněž zachyceny, resp. je-li sledováno a zaznamenáváno z nějakého relevantního důvodu určité místo, mohou se zde nacházet i prozatím neznámé či nikoli podezřelé osoby. I za takového stavu jsou však pořízené záznamy legálním cílem sledování osob a věcí v tom smyslu, aby na jejich podkladě mohlo být, samozřejmě za zohlednění případných dalších důkazů, posouzeno či blíže rozkryto, zda původní podezření bylo důvodné, neboť byly v hlasových projevech sdělovány skutečnosti o trestné činnosti, a kdo jsou jejími pachateli, či nikoli. Naopak by bylo zcela proti smyslu zmíněného operativně pátracího prostředku i proti logice věci, aby předmětem záznamu mohla být jen doposud (v počáteční fázi prověřování) podezřelá osoba, resp. její projevy, a projevy všech dalších osob by bylo nutné ze záznamu vyloučit, popřípadě by snad bylo nutné je zaznamenávat jen s jejich vědomím.
20. Pokud pak obviněný tvrdil, že se jednalo o nedovolené „rybaření“, není zcela zřejmé, co bylo uvedeným přirovnáním míněno. Mělo-li však jít o – nepochybně protiprávní – situaci, v níž by orgánům činným v trestním řízení nebyly ani známy skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, přesto by byly zahájeny úkony trestního řízení a prostřednictvím operativně pátracích úkonů by bylo teprve zjišťováno, zda je dáno podezření ze spáchání nějaké trestné činnosti, nebylo by možné tomu přisvědčit. V okamžiku vydání zmíněného povolení sledování osob a věcí bylo již do jisté míry podloženo protiprávní jednání spoluobviněného P. K., ovšem nebyl znám jeho přesný charakter a okruh zúčastněných osob, což bylo nutné pro další postup ve věci odhalit – tedy situace byla zřetelně odlišná.
21. Souhrnně řečeno, ve věci nedošlo k pochybení tvrzenému obviněným, neboť byl-li jako důkaz proti němu použit záznam o sledování osob a věcí, jednalo se důkaz pořízený (i ve vztahu k jeho osobě) v souladu se zákonem, který se tak mohl stát podkladem pro dovození průběhu skutkového děje. Nenastal proto stav, v němž by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla založena na procesně nepoužitelných důkazech, tedy nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) ani h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022.
22. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného je podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu