ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.764.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 764/2022-1047
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 8. 2022 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 9 To 21/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 52/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 11. 2021, č. j. 3 T 52/2021-975, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu pěti let a byla mu uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil nahradit přečinem způsobenou škodu. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací založených za účelem podnikání, a to včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen nahradit poškozené I. N. škodu ve výši 915 800 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění okresního soudu obviněný spáchal přečin zpronevěry v podstatě tím, že jako zmocněnec společnosti I., jednající na základě plné moci převzal od I. N. jako zálohu pro účely koupě pozemku a výstavby rodinného domu v lokalitě XY finanční prostředky v celkové výši 975 000 Kč, z toho 700 000 Kč v hotovosti a dalších 268 800 Kč vybral z prostředků zaslaných na účty, a z těchto celkových 968 800 si 915 800 Kč ponechal pro svoji potřebu a nepoužil je ke sjednanému účelu (částku 53 000 Kč použil k žádosti poškozené k úhradě exekuce nařízené na její majetek), čímž způsobil poškozené I. N. škodu ve výši nejméně 915 800 Kč.
3. Odvolání obviněného směřované do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 21/2022-1011, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
4. Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, ve kterém uplatnil důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022). Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. konstatoval, že v daném případě nebyla naplněna objektivní stránka skutkové podstaty přečinu zpronevěry – přisvojení si cizí věci. V otázce poskytnutých záloh soudy skutek právně posoudily v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Namítl, že převzaté zálohy byly zaneseny do účetnictví obchodní společnosti I., a v souladu s judikaturou potom nemusel finanční prostředky použít přesně na ten konkrétní účel, na který je od poškozené vybral. Nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, že na posuzovanou věc se uvedené závěry Nejvyššího soudu neuplatnily, protože v případě obchodní společnosti I., žádné účetnictví nebylo. Podle dovolatele takové závěry neměly oporu v provedeném dokazování, a proto mělo být v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnuto tak, že předmětné zálohy v účetnictví společnosti zaúčtovány byly.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy navrhované obhajobou. Následně se podrobně vyjádřil k účelu jednotlivých záloh, které poškozená platila, a k tomu, jak je použil. Konstatoval, že výpověď poškozené byla zcela nekonzistentní a vzájemně rozporná, o čemž mají svědčit např. listiny označené jako „uznání dluhu“ a „uznávací prohlášení“, které poškozená podepsala. Obviněný na podporu své obhajoby navrhoval doplnit dokazování o zprávu Bytového družstva XY, dále o znalecký posudek z oboru ekonomika pro stanovení ceny projektové dokumentace a znalecký posudek z oboru grafologie za účelem přezkoumání pravosti podpisu na výše uvedených listinách podepsaných poškozenou. Soud prvního stupně tyto důkazní návrhy odmítl s pouhým konstatováním, že jsou nadbytečné.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby, eventuálně aby zrušil obě rozhodnutí a přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatelem vytýkané vady lze formálně podřadit pouze pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil obviněný výlučně námitky proti skutkovým zjištěním a výhrady vystavěné na odlišném hodnocení důkazů. Nad rámec zjištění, že zálohy nebyly řádně zaúčtovány, podotkl státní zástupce s odkazem na vybranou judikaturu, že ani v případě zaúčtování záloh není vyloučeno jejich zpronevěření ve smyslu §206 tr. zákoníku, byly-li finanční prostředky poskytnuty například za účelem koupě zcela konkrétních věcí. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dokazování provedené soudy bylo co do rozsahu řádné a vyčerpávající, žádný důkaz stranou jejich pozornosti nezůstal, přičemž pokud konkrétnímu návrhu na doplnění dokazování pro zjevnou nadbytečnost vyhověno nebylo, příslušný soud důvody takového postupu řádně odůvodnil. Rozhodnutí žádného ze soudů tudíž vadou opomenutého důkazu zatíženo není. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tj. jako zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
9. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
10. Obviněný sice vznesl výhradu, že jeho jednání nenaplňuje znaky objektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry, což lze formálně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně skutečným obsahem této výhrady byl fakticky pouze nesouhlas s argumentací soudu prvního stupně a učiněnými skutkovými zjištěními – tj. se závěrem, že zálohy složené poškozenou nebyly do účetnictví obchodní společnosti I., zaúčtovány. Takové námitky však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný ve své obhajobě vycházel z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (tj. z varianty, že zálohy poskytnuté poškozenou naopak do účetnictví společnosti řádně zaúčtovány byly). Nelze souhlasit ani s tvrzením obviněného, že by soudy při učinění tohoto skutkového zjištění nevycházely z žádného důkazu. Jak je zřejmé z odůvodnění soudu prvního stupně, taková skutečnost bez jakýchkoli pochybností vyplývala jednak z výpovědí obviněného, svědka M. K. i provedených listinných důkazů. Námitka obviněného je tak pouhým nesouhlasem s hodnocením důkazů okresním soudem.
11. Kromě toho z argumentace dovolatele je zjevné, že si obhajobu přizpůsoboval podle aktuální důkazní situace a neustále ji pozměňoval, jak výstižně poznamenal odvolací soud v odůvodnění svého usnesení. Obviněný nejprve (tj. v přípravném řízení a v rámci hlavního líčení) tvrdil, že zálohy přijaté od poškozené přesně využil na zamýšlený účel a snažil se jednotlivé údajně proinvestované položky doložit a odůvodnit (viz jeho vyjádření na č. l. 49 trestního spisu). Poté, co se každou jednotlivou položkou soud prvního stupně zabýval a (až na jednu položku týkající se exekuce nařízené na majetek poškozené) zcela vyvrátil jeho obhajobu, že svěřené finanční prostředky byly využity na cokoli alespoň vzdáleně souvisejícího s výstavbou domu pro poškozenou, obviněný zvolil zcela jinou taktiku a před odvolacím soudem přišel s novým vysvětlením, jak bylo se svěřenými finančními prostředky naloženo. Prakticky totožná argumentace je potom uvedena v dovolání, kde obviněný obsáhle vysvětloval účel jednotlivých svěřených záloh a jejich využití v praxi. Obecně je však jeho aktuální obhajoba postavena na hypotetických a ničím nepodložených tvrzeních, přičemž jím předkládanou verzi nepodporuje žádný z provedených důkazů. Ve světle výše uvedeného je potom jeho zvolená argumentace stran polemiky s judikaturou Nejvyššího soudu (podle níž – pokud jsou zálohy zaúčtovány – je možné je použít i za jiným účelem, než na který byly vybrány) zcela irelevantní, protože zcela odhlíží od soudy zjištěného skutkového stavu (tj. že přijaté zálohy do účetnictví obchodní společnosti I., zaúčtovány v žádném případě nebyly) a nebere v potaz argumentaci soudů, případně s jejich argumentací nesouhlasí.
12. Je tak možné stručně zopakovat správné závěry soudů obou stupňů, že obviněný od poškozené přijal zálohové platby v celkové hodnotě 975 000 Kč, přičemž finanční prostředky ve výši 915 800 Kč si přisvojil, aniž by je vynaložil na to, na co byly podle dohody s poškozenou určeny, a způsobil tak na majetku poškozené větší škodu. Skutková podstata přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku byla naplněna.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. V závěru dovolání uvedené námitky obviněného spočívaly ve výtce oběma soudům, že neprovedly obhajobou požadované důkazy, a to zprávu Bytového družstva XY a dále důkazy znaleckými posudky spočívajícími jednak v určení hodnoty projektové dokumentace vypracované obviněným a jednak v přezkoumání pravosti podpisu poškozené na dvou listinách. Takovou námitku je možné podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně se v odstavci 20 odůvodnění svého rozsudku podrobně zabýval otázkou, zda doplnit dokazování ve výše uvedeném smyslu, přičemž ke každému důkaznímu návrhu zvlášť uvedl, z jakého důvodu považuje ten konkrétní důkazní návrh za nadbytečný. Věnoval se i námitce obhajoby týkající se podpisů poškozené na listinách označených jako „uznání dluhu“ a „uznávací prohlášení“ a jejich vlivu na věrohodnost výpovědi poškozené (k tomu dále viz odstavce 16, 19 odůvodnění rozsudku). Z výše uvedeného je zřejmé, že okresní soud tyto důkazní návrhy neopomněl zahrnout do svých úvah, jak namítal dovolatel, naopak podrobně a logickým způsobem vyložil, z jakých důvodů je odmítl provést. Stejnou otázkou se z titulu odvolací námitky zabýval rovněž Krajský soud v Brně, který se se závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil. Postupem soudů nedošlo k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jestliže však dovolání zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a z části je zjevně neopodstatněné, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
16. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud dovolání obviněného M. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu