ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.772.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 772/2022-832
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2022 o dovolání obviněného K. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1 To 29/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 14/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. K. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 22. 2. 2022, č. j. 68 T 14/2021-751, byl obviněný K. K. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo současně rozhodnuto o nároku poškozené RBP, zdravotní pojišťovny, na náhradu škody.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu jednáním spočívajícím v tom, že dne 18. 3. 2021 po půlnoci v době kolem 00:20 hodin ve Zlíně na ulici XY vnikl do neužívaného objektu bývalé ubytovny č. p. XY, kde vyhledal zde spící osoby za účelem napadení D. M., kterého podezíral, že udržuje sexuální kontakty s jeho přítelkyní K. K. Poté, co v objektu ve tmě narazil nejprve na zde ležícího Š. Š., začal ho obviněný napadat údery do hlavy, avšak když zjistil, že se nejedná o D. M., tak svého jednání zanechal a z místnosti odešel. Následně, když po chvíli do místnosti přišli P. Ch. a D. M., se obviněný na místo vrátil a se slovy: „jedna dvě, K. jde, smrt si jde pro tebe“ začal údery pěstí napadat další zde ležící osobu, přičemž jakmile zjistil, že se jedná o P. Ch., opět svého jednání zanechal a dohledal v místnosti podnapilého a spícího D. M., kterého opakovaně, agresivně a velkou intenzitou po dobu 15 až 20 vteřin kopal do oblasti hlavy, tímto jednáním obviněný způsobil poškozenému D. M. akutní subdurální krvácení temenní krajiny vlevo, dvojitou tržně-zhmožděnou ránu obočí a ucha vlevo, zhmoždění čelní krajiny a obou tváří a zhmoždění pravé ruky, tedy mj. závažná poranění hlavy, která poškozeného vystavila přímému ohrožení života, krvácení do mozkových obalů a prokázaný subdurální hematom temenní krajiny vlevo si vyžádal bezodkladnou neurochirurgickou operaci a bez poskytnutí akutní lékařské péče by poškozený do 8 až 10 hodin zemřel, a následnou hospitalizaci v Krajské nemocnici XY, a. s., v době od 18. 3. 2021 do 6. 4. 2021. Uvedeného jednání se přitom obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 3. 2013, č. j. 18 T 5/2013-174, odsouzen mj. pro pokus těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1, §145 odst. 1 tr. zákoníku.
3. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 To 29/2022-798, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., resp. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů neoprávněně upustily od provedení jím navržených důkazů, a to výslechů svědků M. F. a V. Z., kteří mohli prokázat, že se v době napadení nacházel na jiném místě. Mohli se také vyjádřit k množství alkoholu a léčiv, které měl zkonzumovat a tím stanovit podklad pro provedení dalšího navrženého důkazu, v podobě podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, za účelem posouzení jeho ovlivnění alkoholem a léčivy a možnosti jeho dopravení se chůzí na místo spáchání činu. Dále obviněný navrhl i doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, zda byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a zda byl schopen ho ovládat. Žádný z těchto důkazů však nebyl proveden, čímž došlo k pochybení a porušení jeho práva na spravedlivý proces. K upuštění od přibrání znalce z oboru toxikologie soudy uvedly, že není dán dostatek vstupních informací stran množství zkonzumovaného alkoholu a léků, tyto však obviněný podrobně sdělil v rámci hlavního líčení a v přípravném řízení. Soudy pak při zjišťování skutkového stavu věci vycházely z výpovědí poškozeného D. M. a svědků P. Ch., D. K. a R. S., které obsahovaly řadu logických rozporů a nepřesností, pokud vycházely i z výpovědi svědka Š. Š., ten nebyl schopen útočníka identifikovat. Policisté zasahující v chatce (squatu) zvané XY provedli prohledání nedbale a nevyloučili, že se tam obviněný mohl nacházet. Navržené důkazy spadají do kategorie opomenutých důkazů, a to pak i další navržený důkaz výslechem svědka L. J., jehož neprovedení odvolací soud odůvodnil tím, že se jím již zaobíral soud prvního stupně, což se však nestalo.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně zrušil a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že výhrady obviněného lze formálně podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nejsou opodstatněné. Především dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní. Nicméně s ohledem na zákaz libovůle a potřebu transparentnosti je nutné, aby soud v odůvodnění rozhodnutí řádně vysvětlil, proč tomu či onomu důkaznímu návrhu eventuálně nevyhověl. Soudní praxe rovněž dovodila argumenty, s ohledem na které lze neprovést navržený důkaz. Popsaná východiska soudy činné v dané věci respektovaly, k čemuž státní zástupce odkázal na odstavce 13. a násl. usnesení vrchního soudu a odstavce 72. a násl. rozsudku krajského soudu, kde bylo reagováno na návrhy na provedení výpovědí svědků M. F. a V. Z., jakož i znaleckých posudků, které soudy shledaly nadbytečnými, resp. konstatovaly objektivní nemožnost realizace z hlediska nedostatečné vypovídací hodnoty. Je tak zřejmé, že předmětné návrhy neopomenuly. I pokud by pak nebyl bez výslovného vyjádření proveden důkaz v podobě výslechu svědka L. J., nejednalo se o podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce ve věci nedovodil ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
7. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož nevyužil.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Obviněný své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., resp. podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
11. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené konkrétně v písm. g) a h) zmíněného ustanovení.
12. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení odráží dlouhodobě (do účinnosti novely, provedené zákonem č. 220/2021 Sb.) ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů. Podle zmíněné soudní praxe mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Nicméně tento stav mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
13. Podstata celé dovolací argumentace obviněného spočívala primárně právě ve zpochybňování procesního postupu soudů obou stupňů a jimi dovozených skutkových zjištění. Konkrétně tvrdil existenci opomenutých důkazů a logické rozpory v důkazech, které ho měly usvědčovat.
14. Takto formulované námitky lze v dílem pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podřadit (stran zmíněných rozporů se ze strany obviněného jednalo především o napadení procesu hodnocení důkazů, což zmíněný dovolací důvod nenaplňuje), nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. Především nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Je pravdou, že obviněný učinil návrhy na provedení dalších důkazů, nad rámec již realizovaného důkazního řízení, s nimiž se soudy činné ve věci neztotožnily, resp. tyto důkazy neprovedly. Těmito návrhy se nicméně zaobíraly a dostatečně odůvodnily, proč takto rozhodly, a to s odkazem dílem na nadbytečnost, tj. že argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno, a dílem s odkazem na argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Své závěry předložily v odstavcích 72. a násl. rozsudku soudu prvního stupně a 15. a násl. usnesení odvolacího soudu. Zde konstatovaly, že není důvodu provést výslech svědků M. F. a V. Z., kteří se na místě činu nenacházeli, pokud potom některý z nich komunikoval s policisty, svědky R. B. a P. P., v chatce zvané XY, byla přítomnost obviněného popřena. Jmenované osoby ani zjevně nedisponovaly přesnými informacemi o tom, co a v jakém množství obviněný daného večera požil, zejména pokud jde o léky. V návaznosti na to a na skutečnost, že obviněný podal výpověď, která byla shledána nevěrohodnou (mimo jiné i pro jeho sníženou obecnou věrohodnost, zkreslování informací k vlastnímu prospěchu a zbavování se osobní odpovědnosti, obviněný pak rovněž tvrdil, že večer před útokem požil velké množství alkoholu a léků a dále si na nic nepamatuje, ovšem podle věrohodných svědeckých výpovědí se následně za své jednání omlouval), nebylo namístě přibrat znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, za účelem posouzení ovlivnění obviněného alkoholem a léčivy v době spáchání skutku, pro jehož případný postup nebyly dány konkrétní vstupní informace, resp. pro doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie ze stejného důvodu. Navíc tito znalci se ke zmíněné otázce, na podkladě učiněných zjištění, již vyjádřili v tom smyslu, že rozpoznávací schopnosti obviněného byly v době útoku nejvýše nepodstatně snížené a schopnosti ovládací pak byly snížené, avšak nebyly vymizelé, tedy potřebný podklad pro právní posouzení této otázky byl opatřen. Popsané závěry současně byly vysloveny za situace, kdy podstatné skutkové zjištění o pachatelství obviněného bylo plně a bez pochybností prokázáno dalšími, již provedenými důkazy.
15. K tomu Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem připomíná, že účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Soud rozhoduje o tom, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je důležitá pro zjištění skutkového stavu, a shromážděné důkazy hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z pojetí této zásady vyjádřené v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. plyne, že rozsah dokazování nemůže být bezbřehý a soud nemusí vyhovět všem důkazním návrhům stran, ale je limitován rozsahem „nezbytným pro rozhodnutí“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014). Tomuto pravidlu soudy činné dříve ve věci dostály a s jejich závěry je tudíž namístě se ztotožnit
16. Dílem výjimkou je reakce na návrh na doplnění dokazování výslechem svědka L. J., stran jehož neakceptace odvolací soud odkázal v odstavci 13. na odůvodnění rozsudku krajského soudu, ač tento návrh byl uplatněn až v odvolání, nicméně je třeba zdůraznit, že na něj reagoval následně v odstavci 15. Z jeho závěrů bylo v zásadě zřejmé, že podle tvrzení obviněného měl jmenovaný přijít do chatky XY dne 18. 3. 2021 ráno a měl zde nalézt obviněného. Jak ovšem bylo zjištěno, chatka XY se nachází cca 500 až 600 m od objektu ubytovny, kde došlo k napadení, tedy se zde obviněný bez obtíží mohl nacházet (resp. nebylo ani vyloučeno, že se zde nacházel již cca 40 min po útoku v době kontroly policisty), což ovšem jeho pachatelství, dostatečně prokázané jinými důkazy, nijak nevylučuje, popřípadě na něj nemá spíše žádný vliv. I provedení tohoto důkazu tedy zjevně bylo namístě neakceptovat.
17. Obviněný pak k témuž dovolacímu důvodu, a to pouze ve stručnosti, uvedl, že soudy obou stupňů vycházely z výpovědí poškozeného D. M. a svědků P. Ch., D. K. a R. S., které obsahovaly řadu logických rozporů a nepřesností, pokud vycházely i z výpovědi svědka Š. Š., ten nebyl schopen útočníka identifikovat. Popsanou argumentaci – pokud by ji již bylo možné opřít o alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jež je naplněna, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů – však nelze akceptovat. Je totiž třeba uvést, že mezi zmíněnými výpověďmi žádné závažnější rozpory nebyly a svědkové D. M., P. Ch., D. K. a R. S. naopak konstantně a v zásadě souhlasně (s přihlédnutím k noční hodině a k osobám svědků) popisovali útok obviněného. Útok popisoval i svědek Š. Š., který obviněného jako útočníka neidentifikoval, totiž tvrdil, že ho nepoznal, k čemuž se přiléhavě vyjádřil krajský soud v odstavci 79. svého rozsudku. Vzhledem k již zmíněné stručnosti dané námitky tedy Nejvyšší soud rovněž jen ve stručnosti konstatuje, že soudy činné dříve ve věci se dodatečně pečlivě zaobíraly provedenými důkazy, na jejichž podkladě po řádném hodnocení zejména podle §2 odst. 6 tr. ř. dovodily průběh skutkového děje, jenž z nich zjevně vyplývá.
18. Souhrnně řečeno, nelze dovodit, že by učiněná rozhodná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, tedy že by skutková zjištění nevyplývala z provedených důkazů či snad měla být jejich opakem apod., ale naopak jsou jimi zjevně podložena. Současně nelze mít za to, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přímo rozhodnutím odvolacího soud, nedošlo.
19. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., s odkazem na něj je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. To obviněný mohl učinit (a také učinil) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popřípadě za užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., přičemž s takovými námitkami se již Nejvyšší soud v tomto dovolání vypořádal. Pokud pak jde o námitky, jimž by obviněný zpochybňoval správnost právního posouzení skutku tak, jak byl dovozen soudy, resp. jimiž by tvrdil jeho jiné nesprávné hmotně právní posouzení, žádné v dovolání předloženy nebyly, tedy ani tento dovolací důvod, byť za případného využití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., nemohl být naplněn a Nejvyšší soud se zvolenou právní kvalifikací nezaobíral.
20. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace, která vymezuje možnosti přezkumu v dovolacím řízení, obviněného nebyla podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., byla pak podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., za případného užití §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., Nejvyšší soud ji nicméně shledal zjevně neopodstatněnou. Proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu