ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.794.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 794/2022-2815
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2022 o dovolání obviněné D. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 3 T 10/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné D. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, odmítá .
III. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné D. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 10/2018-2628, byla obviněná D. N. uznána v bodu I./1. vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a byla za to odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 16 měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. B., L. B., V. B., R. D., P. H., M. K., I. K., B. L., A. M., R. F., L. R., K. Š. a M. Š. a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (obviněné D. N. se týkal postup podle §229 odst. 1 tr. ř.).
2. Zmíněného trestného činu se měla obviněná dopustit s obviněným M. K. jednáním spočívajícím v tom, že nejprve dne 1. 6. 2012 v České Lípě, kdy obviněný M. K. byl pověřen jednatelkou, obviněnou J. B., k jednání za společnost D., a oba vedeni snahou neoprávněně vylákat na Pražské správě sociálního zabezpečení nemocenské dávky, uzavřeli pracovní smlouvu, podle které se obviněná D. N. měla stát obchodní zástupkyní společnosti D., s nástupní mzdou ve výši 57 000 Kč, ačkoli ve skutečnosti se jednalo pouze o fingovaný pracovní poměr a obviněná D. N. neměla nikdy pro uvedenou společnost činnost obchodní zástupkyně ani jinou práci vykonávat, žádnou práci pro společnost nevykonávala a rovněž sjednaná mzda jí neměla být nikdy vyplacena, neboť krátce po sjednání pracovního poměru měla být uznána dočasně práce neschopnou, a tudíž od počátku bylo jejich jediným společným záměrem pouze vylákat nemocenské dávky od příslušné správy sociálního zabezpečení, načež v souladu s tímto záměrem bylo obviněné D. N. dne 8. 6. 2012, tedy krátce po údajném nástupu do zaměstnání, vystaveno F. D. rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, na základě kterého jí bylo v období od 29. 6. 2012 do 22. 6. 2013 vyplaceno Pražskou správou sociálního zabezpečení na dávkách nemocenského pojištění celkem 262 896 Kč, přičemž ihned po uplynutí podpůrčí doby výplaty nemocenských dávek byl pracovní poměr mezi obviněnou D. N. a společností D., ukončen, čímž obvinění D. N. a M. K. způsobili České republice, zastoupené Pražskou správou sociálního zabezpečení, škodu ve výši 262 896 Kč.
3. Tento rozsudek napadla část obviněných a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě výlučně do výroku o náhradě škody v neprospěch obviněných odvoláními.
4. Odvolání obviněné D. N. a současně i obviněného R. D. byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podaná zamítnuta.
5. Z podnětu odvolání obviněných B. L., P. H., M. K., I. K., R. F., L. R., K. Š. a M. Š. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě směřujícího v neprospěch právě jmenovaných obviněných do výroku o náhradě škody byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř., resp. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř., rozsudek soudu prvního stupně ohledně jmenovaných obviněných zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Z podnětu odvolání státní zástupkyně, pokud směřovalo v neprospěch obviněných J. B., L. B., R. D. a D. N. do výroku o náhradě škody pak bylo (po vyloučení k samostatnému projednání usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2726) rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, rozhodnuto tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen ohledně obviněných J. B., L. B., R. D. a D. N. ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené České republice, zastoupené Pražskou správou sociálního zabezpečení, a bylo podle §259 odst. 3 tr. ř. nově podle §228 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu znovu rozhodnuto, s tím, že obviněné D. N. byla uložena povinnost uhradit jmenované poškozené škodu ve výši 262 896 Kč.
7. Výše uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci napadla obviněná dovoláním, v podobě jednoho souhrnného podání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítla, že odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch B. L., P. H., M. K., I. K., R. F., L. R., K. Š. a M. Š., aniž by se zabýval tím, zda důvod, pro který takto rozhodnul, prospívá i jí. Měla za to, že jí prospívá nejméně důvod, jenž vedl k vydání kasačního rozhodnutí ve vztahu k M. K., který má být spolupachatelem trestného činu, jehož je druhou spolupachatelkou, přesto se dopady na ni odvolací soud vůbec nezaobíral. Navíc jí byla uložena povinnost k náhradě škody, přičemž se může stát, že obviněný M. K. nic hradit nebude muset. Obsáhle citovala z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, a dovodila, že mělo být s ohledem princip beneficium cohaesionis rozhodnuto i ve prospěch její osoby.
8. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, zrušil, přičemž současně navrhla, aby byl odložen výkon citovaného rozsudku. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, a aby sám znovu rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř., resp. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř., ohledně jak obviněných B. L., P. H., M. K., I. K., R. F., L. R., K. Š. a M. Š., tak i ohledně obviněných R. D. a D. N., a podle §259 odst. 1 tr. ř. se věc vrací soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, je proti němu dovolání přípustné, obviněná byla k takovému úkonu osobou oprávněnou. Dovolání by pak mohlo být opřeno o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, přihlížet by nebylo možné k rovněž uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci předložené argumentace ovšem obviněná neuvedla námitky odpovídající §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě, tedy že by nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 tr. ř., ale vytýkala absenci postupu podle zásady beneficium cohaesionis, což citovanému dovolacímu důvodu nedopovídá.
10. Ve vztahu k usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, sdělil, že dovolání lze podle §265a odst. 1 tr. ř. podat jen proti rozhodnutím ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž rozhodnutí, která zákon považuje za učiněná ve věci samé, jsou vypočtena v §265a odst. 2 tr. ř. Mezi nimi není rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu stupně prvého a věc mu byla přikázána podle §259 odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci tedy není dovolání přípustné, nehledě na to, že toto rozhodnutí neobsahuje žádný výrok, jenž by se obviněné týkal.
11. Ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, pak bylo dovolání obviněné rovněž přípustné, nicméně nebylo možné přihlížet k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož předpokladem je výrok o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Dovolání obviněné rovněž neobsahovalo námitku relevantní z pohledu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s jistou dávkou tolerance by však bylo možné část argumentace podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud obviněná tvrdila porušení hmotněprávních předpisů upravujících náhradu škody v tom smyslu, že povinnost k takové náhradě byla uložena pouze obviněné jako jedné spolupachatelce, zatímco údajný druhý spolupachatel M. K. může být obžaloby zproštěn. Státní zástupce k tomu uvedl, že výše škody byla součástí popisu skutku a bylo namístě povinnost k její náhradě uložit. Ve vztahu ke spoluobviněnému M. K. odvolací soud rozhodovat nemohl, přičemž pokud bude jmenovaný shledán vinným, nic nebrání uložení shodné solidární povinnosti též jemu. Obviněná nyní může vnímat situaci jako nespravedlivou, nicméně si ji přivodila sama včasným nepodáním řádného opravného prostředku.
12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
13. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněné k možnému uplatnění repliky, čehož nebylo využito.
14. Nejvyšší soud v obecném smyslu ke všem dovoláním obviněné (směřujícím proti třem různým rozhodnutím), opírajícím se bez bližšího rozlišení či konkretizace o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a a m) tr. ř., především připomíná, že dovolací důvod podle zmíněného písm. g) se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. S odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je především určen k nápravě právních vad v posouzení skutku, jenž je předmětem trestního stíhání, popřípadě k nápravě vad vzniklých v návaznosti na nesprávnou aplikaci jiné trestněprávní normy, nicméně ve vztahu k výroku o náhradě škody (nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení) může být jeho existence založena i nesprávným užitím ustanovení zejména civilního hmotného práva.
16. Dovolací důvod podle písm. m) citovaného ustanovení je pak naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obsahuje tak dvě alternativy. Podle první lze dovolání zejména podat, jestliže soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek (v daném případě odvolání) zejména odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. nebo zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (jako podaný opožděně, neoprávněnou osobou či s obsahovými nedostatky). Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho alternativě druhé lze potom dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. a v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podstatou této druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3176).
17. Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, stran tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
18. Tímto usnesením bylo podle §253 odst. 1 tr. ř., jako opožděně podané zamítnuto odvolání obviněné D. N. (a současně i obviněného R. D.), s ohledem na to se krajský soud v jeho odůvodnění zaobíral pouze časovým vymezením běhu lhůty k podání odvolání a momenty provedení posuzovaných úkonů (zejména podání odvolání). Případnou dovolací argumentaci, jež by mohla závěry vyslovené krajským soudem zpochybnit, by tak bylo v zásadě možné opřít pouze o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě s tvrzením, že odvolání bylo zamítnuto jako opožděně podané, ač ve skutečnosti takovou vadou postiženo nebylo. Obviněná přitom sice uplatnila citovaný dovolací důvod, nicméně jej podložila námitkami, které jeho existenci založit nemohou (konkrétně tím, jak bylo rozhodnuto o odvoláních jiných spoluobviněných v jiném rozhodnutí).
19. K tomu je namístě dodat, že dovolání se musí nejen opírat o některý ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, avšak i konkrétně předložené námitky mu musí odpovídat, tedy být ve vztahu k některému z nich relevantní (byť další věcí je opodstatněnost námitek). Nepostačuje tedy formálně tvrdit některý z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., ale je nutné podložit takové tvrzení argumentací, která ho věcně může naplnit. Obviněná ovšem, jak bylo řečeno, své dovolání proti zmíněnému usnesení sice opřela o zákonem dané (v taxativním výčtu zařazené) dovolací důvody, resp. o důvod, jehož naplnění by v dané situaci reálně připadalo v úvahu, ale opřela je o dovolací argumentaci, která je věcně nemohla naplnit. Uvedené znamená, že dovolání obviněné proti citovanému rozhodnutí bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
20. Dále obviněná své dovolání směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř., resp. podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř., rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněných B. L., P. H., M. K., I. K., R. F., L. R., K. Š. a M. Š. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě směřujícího v neprospěch právě jmenovaných obviněných do výroku o náhradě škody zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
21. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zaobíral jeho přípustností. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se přitom podle odst. 2 téhož ustanovení rozumí a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g). Nelze ani přehlédnout, že podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. je oprávněnou osobou k dovolání i obviněný, nicméně tento mimořádný opravný prostředek může podat jen pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
22. Jak již bylo řečeno, v daném případě obviněná napadla usnesení učiněné soudem druhého stupně, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu stupně prvního a věc mu byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí. Takové rozhodnutí soudu druhého stupně v citovaném výčtu zařazeno není (a to již proto, že věc není v daném rozsahu skončena, bude předmětem projednání soudy nižších stupňů a není namístě, aby do ní v daném momentu z podnětu mimořádného opravného prostředku dovolání vstupoval Nejvyšší soud). Proto nezbývá než konstatovat, že zmíněné dovolání obviněné je nepřípustné. Je namístě doplnit, že napadené usnesení krajského soudu navíc ani neobsahuje výrok, jenž by se (navíc bezprostředně) týkal obviněné.
23. Nakonec obviněná napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, kterým tento soud z podnětu odvolání státní zástupkyně, které směřovalo v neprospěch obviněných J. B., L. B., R. D. a D. N. výlučně do výroku o náhradě škody učiněnému podle §229 odst. 1 tr. ř., podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně jmenovaných obviněných ve zmíněném výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově podle §228 odst. 1 tr. ř. v potřebném rozsahu znovu rozhodl, s tím, že konkrétně obviněné D. N. byla uložena povinnost uhradit jmenované poškozené škodu ve výši 262 896 Kč.
24. Stran tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) opět připomíná, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (a jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští). Za přípustné ve smyslu §265a odst. 1 písm. a) tr. ř. nelze považovat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže předmětem jeho rozhodování nebyla otázka viny nebo trestu, ale pouze rozhodnutí o nároku poškozeného na náhradu škody. Odvolací soud v takovém případě z podnětu odvolání státního zástupce nebo poškozeného přezkoumával pouze výrok týkající se nároku na náhradu škody, zatímco ve výroku o vině a trestu již nabyl rozsudek soudu prvního stupně stran obviněné právní moci. Proto je dovolání obviněného podané proti takovému rozsudku odvolacího soudu je nepřípustné a Nejvyšší soud je odmítne podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006 nebo ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012).
25. V návaznosti na uvedené je zřejmé, že rozsudek krajského soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, není rozhodnutím ve věci samé, kterým by byla řešena otázka viny či trestu, ale jen výrok o náhradě škody, a tudíž je ve smyslu citované soudní praxe i v tomto případě namístě závěr, že dovolání obviněné je nepřípustné.
26. Obiter dictum pak Nejvyšší soud k dovoláním podaným obviněnou doplňuje, že materiální podstatou celé předložené argumentace byl názor, že důvody, které vedly krajský soud ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k dalším spoluobviněným, a zejména ve vztahu ke spoluobviněnému M. K., svědčily i jí a mělo být tudíž užito principu beneficium cohaesionis a měla být vyslovena kasace rozsudku okresního soudu i stran její osoby.
27. Podle §261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby.
28. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve svém usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, z nějž obviněná obsáhle citovala a o který svoje tvrzení opírala, především konstatoval, že se ztotožnil s některými závěry soudu prvního stupně, zejména pokud jde o objektivizování zdravotního stavu jednotlivých obviněných v souvislosti s čerpání nemocenských dávek, doby a výše jejich čerpání (jednalo se o obdobné skutkové děje jako v případě obviněné D. N.) a pokud jde o situaci při uzavření jednotlivých pracovních smluv. Rovněž se ztotožnil s tím, že klíčovým momentem potom bylo posoudit, zda okolnosti sjednání zmíněných smluv nasvědčují tomu, že šlo jen o fiktivní závazkové vztahy, na jejichž podkladu měly být neoprávněně čerpány prostředky nemocenských dávek. K takovému skutkovému závěru nebyl proveden žádný přímý důkaz, neboť všichni obvinění buď danou okolnost popřeli nebo využili svého práva nevypovídat. Bylo však možné se opřít o důkazy nepřímé, nicméně v dané ohledu shledal odvolací soud závěry soudu prvního stupně nepřezkoumatelnými a dílem i vnitřně rozpornými. K tomu ovšem odvolací soud dodal, že tyto závěry, zejména pokud jde o predispozice k výkonu předmětu sjednané práce, okresní soud rozvedl výlučně ve vztahu k obviněné D. N. a následně, ve vztahu k ostatním, je pouze zobecnil. V tomto směru odůvodnění vyslovené soudem prvního stupně nemůže splňovat požadavky přezkoumatelnosti učiněných skutkových a navazujících právních závěrů ve vztahu k jednotlivým obviněným, vyjma obviněné D. N. (odstavce 17. a 22. odůvodnění zmíněného usnesení krajského soudu). Soud prvního stupně totiž k obviněné dovodil, že byla v době předcházející uzavření posuzované pracovní smlouvy vedena od 13. 1. 2010 jako uchazečka o zaměstnání, před tím pracovala na zkrácený úvazek v chráněné dílně z důvodu zdravotních obtíží. Soud měl navíc podle svých slov možnost obviněnou osobně vyslechnout a laicky posoudit její schopnost komunikace a vyjadřování, a konstatoval, že pozice obchodní zástupkyně s nástupní mzdou ve výši 57 000 Kč, resp. sjednání takové pracovní pozice s ní, nebylo reálné. K tomu poukázal i na chronologii jejího pracovního poměru, sjednaného pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2012, uznána byla práce neschopnou dne 8. 6. 2012 a pracovní poměr ukončila dne 22. 6. 2013, tedy po uplynutí podpůrčí doby výplaty nemocenských dávek (odstavec 30. rozsudku soudu prvního stupně). Z popsaného je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že důkazní situace byla ve vztahu k obviněné odlišná než ve vztahu k dalším spoluobviněným, což odvolací soud výslovně konstatoval, a tudíž ani důvody, které vedly k jeho postupu ve prospěch těchto dalších spoluobviněných, obviněné neprospívaly. Na tom ničeho nemění ani v tomto okamžiku pravomocný stav věci, v němž je obviněná uznána povinnou k náhradě škody, kterou svým jednáním způsobila, aniž by bylo rozhodnuto ve vztahu k jejímu údajnému spolupachateli M. K., stran kterého bylo rozhodnutí soudu prvního stupně, jež mu kladlo za vinu spáchání pokračujícího trestného činu, zrušeno v celém rozsahu, tedy i stran dílčího útoku týkajícího se obviněné D. N.
29. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2727, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. 55 To 443/2021-8, podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustná, a dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 10. 2021, č. j. 55 To 201/2021-2724, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2022
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu