ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.943.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 943/2022-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2022 o dovolání obviněného L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 7 To 99/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 111/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2022, č. j. 4 T 111/2021-204, byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 9 T 40/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 3 To 197/2019, odsouzen mimo jiné pro spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2) tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, který vykonal dne 18. 12. 2020, přesto
1. dne 14. 4. 2021 v době od 11:30 do 12:00 hod. v Brně na XY dosud nezjištěným způsobem bez poškození překonal uzamčení osobního motorového vozidla tovární značky Opel Meriva, registrační značky XY, kde z jeho prostoru odcizil pánské horské jízdní kolo značky Kellys Thorx 50, čímž poškozené E. B. způsobil škodu odcizením v celkové výši 14 994 Kč,
2. dne 27. 4. 2021 v době od 00:10 do 08:30 hod. v Brně na XY se dosud nezjištěným způsobem bez poškození dostal do bytového domu, kde nezjištěným způsobem překonal lankový bezpečnostní zámek v hodnotě 100 Kč, kterým bylo v přízemí k zábradlí zajištěno elektrokolo značky SWAN 29" v hodnotě 22 600 Kč, toto elektrokolo i se zámkem odcizil, čímž způsobil poškozenému J. T. škodu odcizením ve výši 22 700 Kč,
3. dne 19. 5. 2021 v době 23:10 do 23:20 hod. v Brně na XY dosud nezjištěným způsobem otevřel a poškodil zámek pravých předních dveří motorového vozidla Volkswagen Bora registrační značky XY, vozidlo otevřel, přičemž při vstupování do vozidla byl vyrušen osobou jménem D. P., který ho okřiknul, pročež se dal na útěk, čímž způsobil škodu poškozením zámku dveří ve výši 1 778 Kč,
svým jednáním celkově způsobil škodu odcizením ve výši 37 694 Kč a škodu poškozením 1 778 Kč.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2022, č. j. 7 To 99/2022-235, bylo odvolání obviněného L. P. směřující proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. První z uvedených důvodů spatřoval v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, ve vztahu k některým skutkovým závěrům navíc nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl podle dovolatele naplněn tím, že druhý posuzovaný skutek není podřazen pod správnou skutkovou podstatu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak byl dle jeho názoru naplněn, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (soudy neprovedly dovolatelem navržené důkazy a z provedeného dokazování vyvodily nesprávné závěry).
5. K prvnímu skutku obviněný zdůraznil, že poškozená nebyla schopna prokázat své vlastnické právo k danému jízdnímu kolu ani to, zda skutečně bylo uzamčeno v osobním automobilu. Na základě provedených důkazů pak nelze dospět k nezpochybnitelnému závěru ohledně osoby pachatele. Usvědčení obviněného vyplývalo toliko z úsudku svědka P. P., který učinil na základě krátkého videozáznamu nízké kvality, přičemž obviněný spáchání vytýkaného jednání popřel a současně svědkyně E. S. a J. P. uvedli, že obviněný nevlastní oblečení, které má muž z videozáznamu na sobě. Z úředního záznamu sepsaného P. P. plyne, že k identifikaci pachatele došlo z jeho místní a osobní znalosti, přičemž vycházel ze svých předchozích zkušeností s dovolatelem a z fotografie obsažené v Centrálním registru obyvatel. Nicméně obličej pachatele na videozáznamech není téměř vidět, neboť je zachycen z poměrně velké vzdálenosti, na hlavě má kapuci a na očích velké sluneční brýle, na záznamu s jízdním kolem má dokonce nasazený respirátor. Obviněný požadoval doplnění dokazování odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání fotografií a fotografické techniky, čemuž soudy nevyhověly. Provedení tohoto důkazu přitom obviněný považoval za zásadní, neboť dostupná technika mohla přesněji analyzovat detaily obličeje, postavy či chůze nežli pouhé lidské oko. Dále namítal, že pachatel se měl trestného činu krádeže dopustit vloupáním, aniž však reálně došlo k sebemenšímu poškození vozidla, které poškozená podle vlastních tvrzení uzamkla. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že v případě třetího skutku měl zámek automobilu poškodit. Poškozená rovněž tvrdila, že z jízdního kola sejmula před jeho naložením do automobilu přední kolo, přičemž z videozáznamu je zřejmé, že pachatel musel po vniknutí do vozidla oddělené přední kolo nasadit. Soudy se však nezabývaly skutečností, zda bylo kolo vybaveno tzv. rychloupínákem, neboť v opačném případě není z videozáznamů zřejmé, zda měl muž při sobě jakékoliv potřebné nářadí, pomocí kterého by mohl případně přední kolo upevnit.
6. K druhému posuzovanému skutku obviněný uvedl, že výpověď poškozeného J. T. nevedla k identifikaci pachatele. Na místě činu byly nalezeny červené kleště s jeho biologickými stopami, což však samo o sobě neznamená, že přisuzovaný trestný čin spáchal. Z protokolu o ohledání místa činu je zřejmé, že se na místě kromě kleští nalezla i reflexní žlutá vesta, která nebyla blíže zkoumána, ač by mohla obsahovat stopy DNA případného pachatele. V minulosti předmětné kleště používal při sběru železa, přičemž je půjčoval také svým kamarádům. Při sběru železa někdy pracoval bez rukavic, z čehož vyplývá, že většinu času pracoval s rukavicemi, a lze předpokládat, že při činnosti tohoto typu s rukavicemi pracovali i jeho kamarádi, tudíž jejich DNA neulpěla na rukovětích kleští. Dle odborného vyjádření se na kleštích nacházely stopy DNA jediné osoby, dovolatele, leč pokud jiná osoba kleště v rukavicích přemístila do budovy, kde byly nalezeny, není s podivem, že obsahovaly toliko stopy DNA obviněného. Současně zdůraznil, že byl-li orgány činnými v trestním řízení považován za zkušeného pachatele krádeží, nelze uvěřit tomu, že by skutečně jednal natolik neuváženě, aby na kleště sahal holýma rukama a následně je vystavil do rohu místnosti, v níž ke krádeži došlo. V průběhu řízení nebylo zjištěno, jak se kleště do budovy dostaly, ani to, že by právě těmito kleštěmi došlo k přeštípnutí zámku, jímž bylo odcizené elektrokolo zajištěno. I kdyby se stopa daných kleští shodovala se stopou, kterou zanechaly kleště či jiný nástroj na přecviknutém lankovém zámku, nevedlo by to k závěru o jeho vině. V rukavicích mohl s kleštěmi manipulovat kdokoli a obviněný nebyl nikdy v minulosti trestán za trestnou činnost spáchanou pomocí kleští či za krádež jízdního kola.
7. Nakonec k třetímu posuzovanému skutku dovolatel namítal, že ani v tomto případě provedené důkazy nemohly vést k jeho usvědčení. Jelikož při tomto útoku došlo k poškození zámku dveří automobilu, existují pochybnosti o tom, zda první a třetí skutek spáchal tentýž pachatel. Svědek D. P. vypověděl, že pachatel měl na hlavě tmavou kšiltovku, přes kterou měl přehozenou kapuci mikiny, navíc měl šátek přes obličej a viděl pouze jeho oči. Stran podobnosti dovolatele a muže, se kterým se střetl, odpovídal velmi nejistě. Mohl přitom pouze krátce vidět toliko oči pachatele zastíněné kšiltem, v nočních hodinách, kdy byla všude tma. Svědek sice vypověděl, že když spatřil občanský průkaz obviněného, viděl podobnost mezi jeho fotografií na tomto dokladu a pachatelem, mohl však být ovlivněn tím, že věděl, že se dovolatelův občanský průkaz nacházel v batohu, který pachateli strhnul ze zad. Orgány činné v trestním řízení se stran identifikace spokojily s tímto závěrem místo toho, aby provedly rekognici. Obvinění je založeno na tom, že se v pachatelově batohu nacházely některé věci obviněného, zejména jeho občanský průkaz. Obviněný však uvedl, že igelitka s osobními věcmi včetně občanského průkazu mu byla odcizena, což potvrdily i svědkyně E. S. a J. P. V předmětné době bydlel několik měsíců u E. S., která potvrdila, stejně jako J. P., že se u ní zdržoval každý den. Soud však uvedl, že svědkyně E. S. v květnu chodila na noční směny, ač je v předmětném měsíci měla pouze jednou či dvakrát, aniž by se pokusil zjistit, které konkrétní dny noční směnu měla.
8. Závěrem dovolání obviněný akcentoval, že jeho vina byla vyvozena na základě nepřímých důkazů. Byl tak shledán vinným na základě nedostatečných skutkových zjištění, nepřesných hypotéz a domněnek. Závěry obou soudů jsou ve zjevném rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, čímž zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, a aby byla současně věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že dovolatel ve svém dovolání opakoval obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, neboť podstatná část dovolání je obsahově shodná s předchozím odvoláním. Namítal-li, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by se právě on dopustil tří žalovaných skutků, pak s těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se s jejich argumentací lze ztotožnit. Pokud by měl být založen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vadná zjištění, která jsou předpokladem jeho naplnění, ve věci nebyla zjištěna (dovolatel nadto neoznačil konkrétní zjevný rozpor) a soudy dostatečně odůvodnily, proč nevyhověly důkazním návrhům obhajoby. Celkový obsah námitek směřuje k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud však obecně nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, a takové námitky nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod, nedosáhne-li porušení citované zásady závažnosti porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces. K tomu však v projednávané věci nedošlo a v této části dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídalo. Uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala toliko námitka existence tzv. opomenutých důkazů, avšak nalézací soud se s neprovedením důkazních návrhů obhajoby vypořádal věcně adekvátním způsobem, přičemž odvolací soud pak jednomu z těchto návrhů vyhověl, a dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. Dále státní zástupce uvedl, že námitky, které dovolatel opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., měly nejasný obsah. Jelikož dovolatel neuvedl žádnou bližší argumentaci, nelze zjistit, z jakých konkrétních důvodů a v jakých směrech nesouhlasí s právním posouzením skutku. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání bylo podáno částečně z jiného důvodu, než je uvedený v §265b tr. ř. a jednak z důvodu, který lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., leč není opodstatněné. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , tento je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
12. Podstatou uplatněných námitek byl deklarovaný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy na základě nesprávného hodnocení důkazů, a dále neprovedení některých podstatných důkazů navrhovaných obhajobou, přičemž takovou argumentaci je možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nicméně Nejvyšší soud ji shledal zjevně neopodstatněnou.
13. Nutno nejprve obecně konstatovat, že podstatou námitek obviněného opírajících se o citovaný dovolací důvod bylo, že se nedopustil jednání, které mu je kladeno za vinu, přičemž soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, které navíc byly pro prokázání předmětného děje nedostatečné. Avšak soudy na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Z obsahu dovolání je pak patrné, že obviněný L. P. svou dovolací argumentaci založil v podstatě na opakování své obhajoby z původního řízení včetně řádného opravného prostředku, přičemž soudy obou stupňů se již s uplatněnými námitkami vypořádaly. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
14. Rovněž je namístě připomenout, že ani po nabytí účinnosti novely, která zavedla shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, je na místě dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo v případě, že zjištění by byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však, jak bude vyloženo dále, nedošlo.
15. Nejvyšší soud se nejdříve zabýval námitkami obviněného ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu, dle kterých skutkové závěry nalézacího soudu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť (především) na základě videozáznamu a z něj pořízených fotografií nebylo možno identifikovat pachatele a činu se nemohl dopustit vloupáním, jelikož vozidlo zůstalo nepoškozeno. K tomu lze konstatovat, že soudy svá zjištění opřely zejména o kamerový videozáznam (a z něj pořízené fotografie), který korespondoval s výpovědí poškozené, odborným vyjádřením, kterým byla stanovena hodnota jízdního kola, protokolem o ohledání místa činu včetně pořízené fotodokumentace a hlavně s výslechem svědka P. P. Soudy nepochybily, pokud stran uzamčení vozidla vycházely z výpovědi poškozené E. B., která uvedla, že vozidlo s jízdním kolem uzamkla, a k činu tak došlo vloupáním (tj. nedovoleným překonáním uzamčení, srov. §121 tr. zákoníku), ač nezjištěným způsobem bez poškození vozidla. Lze dodat, že do vozidla je možno se dostat různými způsoby, a pokud byl v případě třetího skutku poškozen zámek, tento fakt nevylučuje, že v případě prvního útoku obviněný zvolil jiný způsob vloupání. Pachatel pak byl identifikován, a to porovnáním fotografií pořízených z videozáznamu z místa činu s civilní fotografií obviněného. K tomuto vyhodnocení byl proveden výslech svědka P. P., který jednoznačně obviněného identifikoval podle výrazných rysů v obličeji, s čímž se soudy obou stupňů ztotožnily. Poškozená E. B. sice nepředložila k odcizenému kolu žádné doklady, neboť jej zakoupila tzv. z druhé ruky, nicméně jej popsala, odborné vyjádření obsahuje i fotografii jízdního kola a konstrukce se plně shoduje s fotografií pořízenou z videozáznamu, přičemž fakt, že nelze rozpoznat značku kola, nehraje žádnou roli. Související námitka, že pachatel musel oddělené přední kolo nasadit, je rovněž irelevantní, neboť očividně bylo přední kolo pachatelem nasazeno, současně nelze vyloučit ani to, že bylo opatřeno rychloupínáky, ani to, že pachatel u sebe měl nářadí, kterým upevnění provedl. Námitka obviněného, že nikdy nebyl vlastníkem oblečení, které měl pachatel na sobě, byla soudy vyhodnocena jako účelová, přičemž je v tomto ohledu nerozhodné, zda tuto skutečnost potvrdily svědkyně E. S. a J. P. (nadto lze dodat, že svědkyně J. P. k dotazu uvedla, že neví, viz protokol o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2022, na č. l. 192).
16. Stran dovolací argumentace směřující proti skutkovým zjištěním týkajícím se výroku o vině pod bodem 2) rozsudku nalézacího soudu lze rovněž předestřít, že byly učiněny na základě protokolu o ohledání místa činu, dále odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, které korespondovaly s výpovědí poškozeného J. T. včetně určení ceny jízdního kola na základě odborného vyjádření. Ze stěru rukojeti kleští, které se našly na místě činu, byl stanoven úplný profil DNA jedné osoby. Provedeným porovnáním byla zjištěna individuální shoda s DNA obviněného. Soudy pak neuvěřily jeho verzi, že kleště používal s dalšími osobami při sběru železa, neboť se na nich nacházel výlučně jeho biologický profil, ačkoli uvedl, že na ně sahal s dalšími čtyřmi osobami. Obhajoba obviněného tak byla vyhodnocena jako účelová i v tomto bodě, neboť postrádala jakoukoli logiku a byla nevěrohodná. Předmětné kleště pak byly bezpochyby určeny k tomu, aby jimi byl překonán zámek na elektrokole. Provedené důkazy tudíž svědčily o tom, že obviněný byl na místě činu, měl v rukou zajištěné pákové kleště, kterými přestřihl zámek na elektrokole, a toto následně odcizil. Irelevantní je pak jeho tvrzení, že by se jako zkušený pachatel krádeže (nazíráno optikou orgánů činných v trestním řízení) nemohl dopustit neuváženosti v podobě dotyku kleští holýma rukama a jejich ponechání na místě činu. Obdobně není podstatné, že by v minulosti nikdy nebyl trestán za trestnou činnost spáchanou pomocí kleští či krádež jízdního kola, nicméně na okraj lze podotknout, že prvním útokem právě jízdní kolo odcizil.
17. Nakonec se Nejvyšší soud zabýval i vytýkaným rozporem rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ohledně výroku o vině pod bodem 3) rozsudku nalézacího soudu. V tomto případě soudy svá zjištění opřely zejména o svědeckou výpověď D. P., která korespondovala s protokolem o ohledání místa činu, ze kterého je zřejmé, že na místě činu byl nalezen batoh, ve kterém se nacházely mj. občanský průkaz obviněného a poštovní poukázky na jeho jméno, i s výpovědí poškozeného O. B. Nutno konstatovat, že svědek D. P. identifikoval obviněného podle předloženého občanského průkazu. Ač byl pachatel, kterého viděl, částečně maskován, potvrdil podobnost té části obličeje pachatele, kterou spatřil, s osobou obviněného na fotografii. Poukazuje-li obviněný na fakt, že u hlavního líčení tento svědek vypovídal nejistě, je potřeba akcentovat, že sám uvedl, že v době činu podobnost viděl (uvedl, že viditelnost byla i díky pouličnímu osvětlení normální), po roce si pak logicky podobnost vybavoval obtížněji (viz protokol o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2022, na č. l. 188 a násl.). Svědkyně E. S. sice dosvědčila, že u ní obviněný v předmětném období bydlel, nicméně si nepamatovala, co předmětný den dělala, nadto měla v měsíci několik nočních směn (což platí i v případě, kdyby byla pouze jedna či dvě). Rovněž se jeví jako přiléhavá argumentace nalézacího soudu, že nález občanského průkazu obviněného společně se dvěma poštovními poukázkami na jeho jméno svědčí o tom, že byl pachatelem předmětného útoku. Jeho verze událostí, podle které mu měla být odcizena igelitka s osobními věcmi včetně občanského průkazu, byla vyhodnocena jako účelová, i s ohledem na datum vydání občanského průkazu. Svědkyně J. P. pak uvedla, že byla informována o ztrátě batohu s doklady v dubnu. Nadto bylo poukazováno (i s přihlédnutím k nálezu dokladů), že obviněný připustil užívání pervitinu, přičemž v batohu se rovněž nacházely injekční stříkačky. Pokud obhajoba s odkazem na výpovědi E. S. a J. P. uváděla, že nebylo zjištěno, že by v době páchání jemu přisuzovaných trestných činů užíval nitrožilně jakoukoli drogu, pak je potřeba poznamenat, že obě svědkyně toliko připustily, že u něj nikdy neviděly injekční stříkačku, nicméně svědkyně E. S. připustila, že v minulosti drogy bral (viz protokol o hlavním líčení ze dne 12. 1. 2022, na č. l. 190v). Soudy tak v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů obhajobě obviněného neuvěřily.
18. Dovolatel také namítal, že ve vztahu k některým skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Následně pak tuto výtku konkretizoval ve vztahu k útoku pod bodem 1) rozsudku nalézacího soudu, neboť požadoval doplnění dokazování odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání fotografií a fotografické techniky, čemuž soudy nevyhověly. Pokud chtěl obviněný prostřednictvím této výhrady poukázat na vadu tzv. opomenutých důkazů, jak ji definoval ve své judikaturní činnosti Ústavní soud (tj. situace, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily) a následně byla do jisté míry včleněna pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (tj. ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy), je nutno konstatovat, že o takovou situaci v daném případě nejde. Nalézací soud v odstavci 4. odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč návrhy obhajoby na doplnění dokazování považoval za nadbytečné. Jmenovitě navržené odborné vyjádření z oboru fotografické technicky bylo nadbytečné v situaci, jestliže si soud vyžádal podobiznu obviněného, kterou měl možnost srovnat se zajištěným kamerovým záznamem i s fotografiemi z tohoto záznamu. Ani odvolací soud neshledal důvody k doplnění dokazování v otázce identifikace osoby pachatele (viz odstavec 10. odůvodnění jeho usnesení). Důkazní řízení vadou tzv. opomenutých důkazů netrpí a zmiňovaným postupem soudů tak nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení.
19. Pokud tedy obviněný namítal, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, nebylo možné mu přisvědčit. Tato zjištění, učiněná zejména soudem prvního stupně, totiž z provedených důkazů zřetelně vyplývají. Současně bylo zdůvodněno, proč soudy neuvěřily verzi obviněného, která byla provedenými důkazy jednoznačně vyvrácena. Je třeba zdůraznit, že pokud soudy nižších stupňů při vyvozování svých skutkových závěrů vycházely pouze z nepřímých důkazů, nelze konstatovat, že by jejich skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mělo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Veškeré své závěry soudy obou stupňů podrobně rozebraly a odůvodnily (viz zejména odstavce 6. až 11. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavce 10. až 13. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V podrobnostech proto Nejvyšší soud na odůvodnění obou rozhodnutí odkazuje. Není předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna reprodukovat, rozebírat, porovnávat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Neshledal-li Nejvyšší soud v posuzované věci zjevný či extrémní rozpor, nemohla být ani porušena procesní zásada in dubio pro reo . Tato zásada, která vyplývá ze zásady presumpce neviny, znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. V této věci však pochybnosti o průběhu skutkového děje nevznikly.
20. Další z uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Pod uplatněný dovolací důvod v jeho primárním smyslu však nelze podřadit žádná tvrzení obviněného. Je na místě obecně předestřít, že provedeným dokazováním byl ustálen skutkový stav tak, jak bylo popsáno výše, přičemž dovolatel sice formálně užil citovaný dovolací důvod, nicméně nikterak nespecifikoval, v čem spatřoval nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Svou obecnou proklamaci, že druhý posuzovaný skutek není podřazen pod správnou skutkovou podstatu, měl blíže rozvést v článku V. podaného dovolání, avšak ani v jednom ze dvou takto označených článků nebyla námitka v naznačených směrech relevantně upřesněna. Za takové situace není úlohou Nejvyššího soudu, aby si v rámci dovolacího řízení dotvářel argumentaci podání dovolatele a domýšlel si jeho obsah (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 7 Tdo 734/2019). V této části tak bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uvedeno v §265b tr. ř.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
22. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy v návaznosti na existenci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v předchozím řízení. Jestliže však bylo dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) shledáno zjevně neopodstatněným a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného L. P. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 11. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.