ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.967.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 967/2022-1285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 11. 2022 o dovolání obviněného T. B. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2022, sp. zn. 6 To 63/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 17/2021 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2021, č. j. 2 T 17/2021-1156, byl obviněný T. B. uznán vinným pod bodem 1 přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 1. 2019) a pod bodem 2 zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku v platném znění, za které byl odsouzen podle §216 odst. 3, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu třiceti měsíců. Rovněž mu byl podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků v celkové výši 123 917,16 Kč zajištěných na dvou ve výroku specifikovaných bankovních účtech (u Air Bank, a. s., 10 000 Kč a u Fio banka, a. s., 113 917,16 Kč) a nemovité věci – garáže včetně podílu ve výši 1619/38594 na společných částech domu a pozemku. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. Ch. a R. Š. se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedeného přečinu podílnictví (bod 1) dopustil v podstatě tím, že dne 11. 11. 2017 ve Spolkové republice Německo v Berlíně v provozovně M. S. J. W., vydávaje se za neexistující osobu M. P., koupil rám havarovaného motocyklu tovární značky BMW R NINE T R1ST (VIN: XY) a osvědčení o registraci vozidla za částku 1000 euro, přičemž identifikační údaje z tohoto havarovaného motocyklu následně použil k legalizaci motocyklu téže tovární značky a typu (VIN: XY), který byl v době od 18. 10. do 19. 10. 2017 odcizen neznámým pachatelem původnímu majiteli U. T. ve Spolkové republice Německo. Po provedení zásahu do VIN odcizeného motocyklu, který koupil (v době od 18. 10. do 1. 12. 2017) na blíže nezjištěném místě ve Spolkové republice Německo, v úmyslu zastřít jeho skutečný původ a získat neoprávněný majetkový prospěch prodal takto upravený motocykl s osvědčením o registraci vozidla dne 20. 4. 2018 v Ostravě poškozenému M. Ch. za částku 265 000 Kč, při prodeji se vydával za J. S., přičemž hodnota motocyklu ke dni prodeje poškozenému činila 295 600 Kč.
3. Zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti (bod 2) se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od 9. 8. 2016 do 23. 3. 2018 ve Spolkové republice Německo koupil osvědčení o registraci vozidla ke dvěma částem náležejícím k motocyklu tovární značky BMW S 1000 RR (VIN: XY), který měl ve Španělsku nehodu na závodní dráze a následně byl odhlášen ke dni 9. 8. 2016 z registru vozidel, přičemž identifikační údaje z tohoto havarovaného motocyklu použil k legalizaci motocyklu téže tovární značky a typu, a to BMW S 1000 RR (VIN: XY), který byl v době od 1. 9. do 4. 9. 2017 odcizen neznámým pachatelem původnímu majiteli L. I. ve Spolkové republice Německo. Po provedení zásahu do VIN odcizeného motocyklu, který koupil (v době od 1. 9. do 1. 12. 2017) na blíže nezjištěném místě ve Spolkové republice Německo, v úmyslu zastřít jeho skutečný původ a získat neoprávněný majetkový prospěch prodal takto upravený motocykl s osvědčením o registraci vozidla dne 17. 7. 2019 v Ostravě – Zábřehu poškozenému R. Š. za částku 290 000 Kč, přičemž hodnota motocyklu ke dni prodeje poškozenému činila 292 500 Kč.
4. O odvoláních obviněného do výroků o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně a obou poškozených do výroku o náhradě škody rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 5. 2022, č. j. 6 To 63/2022-1200, tak, že k odvolání poškozených rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o náhradě škody a nově rozhodl výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného zaplatit na náhradu majetkové škody poškozenému M. Ch. 265 000 Kč a poškozenému R. Š. 290 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. oba poškozené odkázal se zbytky uplatněných nároků na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dalšími výroky rozhodl krajský soud tak, že v ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn a že odvolání obviněného se podle §256 tr. ř. zamítá.
5. Obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě dovolání. Odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Namítl absenci byť jen nepřímého úmyslu, neboť v obou případech koupil celé motocykly s doklady, nikoli díly motocyklů, a neměl vůbec ponětí o tom, že by motocykly mohly pocházet z trestné činnosti. Nesouhlasil s odůvodněním rozsudků obou soudů stran naplnění subjektivní stránky. Podle jeho názoru odvolací soud v podstatě řekl, že pokud neměl písemnou kupní smlouvu, tak věděl o tom, že kupované motocykly jsou kradené. U kupní smlouvy však není vyžadována písemná forma a nemůže být trestán za dovolené jednání. Soudy nerespektovaly princip presumpce neviny, on nebyl povinen dokazovat svou nevinu, soudy nezjistily skutečný stav věci. VIN motocyklů mohli stejně tak dobře upravit němečtí prodejci. Dále namítl existenci „tzv. extrémního rozporu s provedenými důkazy“ údajně spočívajícího ve skutkovém zjištění soudů, že měl v provozovně M. S. J. W. dne 11. 11. 2017 uzavřít písemnou smlouvu. Soudy nesprávně právně posoudily vlastnické právo k motocyklům, tedy zda jsou motocykly „původní věcí“, případně zda jde o nově vzniklé věci z dílů či částí věcí původních.
6. Obviněný nesouhlasil ani s uloženým trestem propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku. Soud podle tohoto ustanovení mohl postupovat tehdy, jestliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, před uložením trestu propadnutí věci zničil, poškodil atd. Potom může soud uložit trest propadnutí náhradní hodnoty podle §71 tr. zákoníku do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Soudy však vůbec neuvedly, zda tady takové věci ve smyslu §70 tr. zákoníku byly, ani nestanovily jejich hodnotu pro účely uložení trestu podle §71 tr. zákoníku.
7. Odvolací soud rovněž nemohl podle dovolatele rozhodovat o náhradě majetkové škody poškozeným, jelikož znak způsobené škody nebyl obsažen ve skutkové větě rozsudku. Kromě toho nebylo vlastnické právo k oběma motocyklům dosud vyřešeno, u Okresního soudu v Ostravě probíhá řízení o úschovách. Za tohoto stavu se jeví rozhodnutí odvolacího soudu jako předčasné a nerespektující zásady vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 7 Tz 189/99.
8. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
9. Dovolání obviněného bylo dne 31. 8. 2022 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se však k němu nevyjádřilo.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Obviněný podal dovolání dne 11. 8. 2022, tj. za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., jíž bylo změněno ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., které upravuje důvody dovolání. Od 1. 1. 2022 záleží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Od tohoto data je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
12. Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný chtěl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, jehož podstatou je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Kromě toho dovolatel namítl existenci „extrémního rozporu s provedenými důkazy“ (myšleno patrně rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy). Z takové formulace námitky lze dovodit, že považoval za naplněný i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, byť na něj v dovolání výslovně neodkázal. Nejvyšší soud tudíž považoval dovolání za podané rovněž z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Ke skutkovým zjištěním
13. Obviněný poukázal na údajnou absenci svého zavinění, namítl (stejně jako v průběhu trestního stíhání), že v obou případech koupil kompletní motocykly s doklady a neměl vůbec ponětí o tom, že pocházely z trestné činnosti. Tuto námitku tak obviněný fakticky vystavěl na odlišném – pro něho příznivějším – skutkovém stavu, než jaký zjistily soudy obou stupňů. Takové námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu (a v návaznosti na to i jeho tvrzení o porušení zásady presumpce neviny), a tím se ocitají mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil stran námitky naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty předmětných trestných činů výhrady, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. Ve světle reálně zjištěného skutkového stavu – především okolnosti, že motocykly nebyly zakoupeny jako celek, naopak byly postupně zvlášť koupeny technické průkazy a k nim náležející díly s VIN, jež byly následně využity na legalizaci odcizených motocyklů – jsou výše uvedené výhrady neopodstatněné. Soud prvního stupně rovněž logickým způsobem vysvětlil, proč to musel být právě obviněný, kdo na koupených motocyklech změnil či nechal změnit VIN (viz odstavec 43 odůvodnění rozsudku).
14. Není pravdivé tvrzení obviněného, že závěr o jeho úmyslném zavinění byl založen pouze na okolnosti, že k motocyklům neměl žádné písemné smlouvy, vytrhával tím argumentaci odvolacího soudu z kontextu. Jak plyne z odůvodnění soudů obou stupňů (viz především odstavce 41 až 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 9 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), závěr o jeho vědomosti o původu motocyklů byl vystavěn na celé řadě provedených důkazů, které ve svém souhrnu jiný rozumný závěr nepřipouštěly. Obviněný nebyl schopen vysvětlit ani doložit, od koho a kde motocykly zakoupil (nedisponoval nejen kupní smlouvou, ale ani žádným potvrzením o zaplacení kupní ceny), bylo prokázáno, že na motocyklech došlo k zásahu do jejich VIN a že k tomuto zásahu muselo dojít až po jejich zakoupení obviněným, při jejich následném prodeji používal (až na výjimky) falešná jména, zájemcům o koupi udával nepravdivé informace o okolnostech jejich zakoupení a původu. Na základě těchto a dalších okolností soudy dospěly k uvedeným skutkovým zjištěním.
15. Pokud dovolatel poukázal na údajný „extrémní rozpor“ podle něj spočívající mezi skutkovým zjištěním, že to byl on, kdo dne 11. 11. 2017 ve Spolkové republice Německo zakoupil v provozovně M. S. J. W. rám havarovaného motocyklu a osvědčení o registraci vozidla, a provedenými důkazy, nelze s takovou námitkou souhlasit. Jednak se tato námitka nevztahuje ani tak ke zjevnému rozporu – byť dovolatelem obecně deklarovanému – provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními soudů ve smyslu zákonného ustanovení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale spíše k hodnocení důkazů. Kromě toho závěr o tom, že to byl právě obviněný, kdo rám motocyklu a osvědčení o registraci daný den v německé provozovně zakoupil, soudy dovodily především ze skutečnosti, že kupec byl osoba, která si pro uvedené předměty přijela vozidlem Fiat Ducato registrační značky RZ XY, registrovaným v ČR od 4. 10. 2017 do 3. 12. 2019 na osobu obviněného. Registrační značku vozidla si pohotově poznačila německá provozovna a vyznačila ji do předmětné smlouvy i následné faktury, přičemž – jak podotkl i soud prvního stupně – takovou skutečnost si prodávající jen těžko mohl vymyslet. Rovněž nic nenasvědčovalo tomu (a obviněný to ani netvrdil), že by s jeho dodávkou v předmětné době jezdil někdo jiný než on. Nebylo proto jiného logického vysvětlení, než že rám havarovaného motocyklu a osvědčení o registraci vozidla dne 11. 11. 2017 zakoupil a předmětnou kupní smlouvu (jako M. P.) podepsal obviněný. Lze tak uzavřít, že rozhodná skutková zjištění Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také odvolací soud, nejsou v žádném zjevném rozporu s důkazy. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K trestu propadnutí náhradní hodnoty
16. Za užití §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze stran výroku o trestu namítat pochybení spočívající v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy zejména pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, popřípadě společný trest apod. Žádnou takovou argumentaci, jež by byla relevantní a pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, ovšem obviněný neuvedl. Výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pokud došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolatelem uplatněné námitky týkající se nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku lze obsahově podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., i když obviněný tento dovolací důvod výslovně neuplatnil.
17. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. Podle §135b odst. 1 tr. zákoníku se výnosem z trestné činnosti rozumí jakákoli ekonomická výhoda pocházející z trestného činu. Podle §135b odst. 2 tr. zákoníku se bezprostředním výnosem z trestné činnosti rozumí věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, včetně plodů a užitků. Přestože uvedená definice bezprostředního výnosu byla do trestního zákoníku zavedena až jeho novelizací provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. s účinností od 1. 2. 2019, nejednalo se do té doby o pojem trestnímu právu neznámý, byť trestní zákoník jeho zákonnou definici neobsahoval. Jeho vymezení bylo do té doby ponecháváno právní teorii, která za výnos považuje v souladu s mezinárodními dokumenty jakoukoli ekonomickou výhodu pocházející z trestného činu. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku jestliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, před uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku.
18. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že se obviněný jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině dopustil jednak přečinu podílnictví a jednak zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti tím, že (stručně řečeno) dva motocykly zakoupené v září a říjnu roku 2017 ve Spolkové republice Německou (s vědomím, že byly nebo mohly být získány trestným činem) prodal v České republice dvěma osobám, přičemž v prvním případě za motocykl obdržel v hotovosti 265 000 Kč a ve druhém případě 290 000 Kč. Ve vztahu k výše uvedeným trestným činům (spáchaným převodem věci) jsou pro obviněného tyto částky zaplacené poškozenými za motocykly (celkem se jednalo o 555 000 Kč) bezprostředním výnosem z trestné činnosti ve smyslu §135b odst. 2 tr. zákoníku. Z toho zjevně vycházely soudy obou stupňů, i když to výslovně nezdůraznily. Pojem bezprostřední výnos z trestné činnosti zde nelze ztotožňovat z tzv. čistým ziskem, respektive čistým prospěchem tak, jak je nahlížen při výkladu pojmu „prospěch“ například z hlediska ustanovení §216 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pojem bezprostřední výnos z trestné činnosti je totiž nutno vykládat shodně ve vztahu k řadě dalších majetkových i jiných trestných činů, u nichž by rovněž nebylo logické, spravedlivé ani reálné odečítat náklady související se spácháním trestné činnosti (například bezprostředním výnosem z trestného činu krádeže je odcizená věc). Je ostatně typické, že v případech majetkových trestných činů odpovídá bezprostřední výnos z trestné činnosti způsobené škodě, jak na to poukázal Ústavní soud již ve svém usnesení ze dne 5. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 3150/10, kde bylo i s ohledem na důvodovou zprávu k novele trestního řádu č. 253/2006 Sb. na širší definici pojmu výnos upozorněno s tím, že „ právě majetek získaný trestným činem značí současně (zrcadlově obráceně) úbytek majetku na straně poškozeného, tedy škodu “ (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 6 Tdo 583/2021).
19. Z trestního spisu vyplývá, že se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zjistit další tok těchto peněz získaných trestnou činností (viz např. odůvodnění usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, 9. oddělení obecné kriminality, o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech obchodní společností Air Bank, a. s., a Fio banka, a. s., ze dne 27. 5. 2020 na č. l. 721 a násl. a č. l. 730 a násl.). Situaci rovněž komplikovala skutečnost, že se v obou případech jednalo o hotovostní platby a vysledovat další osud takto získaných prostředků je většinou obtížné. Předmětná hotovost získaná prodejem motocyklů nebyla nalezena ani při domovních prohlídkách, nezjistilo se, že by obviněný za získané prostředky z prodeje motocyklů nabyl nějaký jiný majetek (dne 4. 3. 2019 sice zakoupil automobil zn. Audi A4, tvrdil však, že byl zaplacen z peněz jeho družky). Soud prvního stupně naopak zjistil, že obviněný se poté, co orgány činné v trestním řízení začaly prověřovat jeho činnost, začal většiny svého majetku zbavovat, ať už prodejem „pod cenou“ vozidel zn. Fiat Ducato a VW Transporter svědku K. či převodem (nevyjasněno zůstalo, zda se jednalo o převod úplatný či bezúplatný) družstevního podílu bytu a vozidla zn. Audi A4 na družku D. Š. (srov. odstavec 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
20. Finančním šetřením bylo mj. zjištěno, že obviněný má u obchodních společností Air Bank, a. s., a Fio banka, a. s., na své jméno vedeny (od roku 2016 a 2012) bankovní účty, na nichž byly na konci května 2020 zjištěny částky 10 000 Kč a 113 917,16 Kč (viz č. l. 709 a násl.). Na základě výpisů jednotlivých bank ohledně finančních transakcí na bankovních účtech (byť se týkaly období až od 1. 10. 2019) se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by se mělo jednat právě o prostředky získané trestnou činností (viz č. l. 866-869 ve vztahu k bankovnímu účtu u Air Bank, a. s., kde je zřejmé, že ve zjišťovaném období žádné finanční transakce neproběhly a byl zde zjištěn zůstatek ve výši pouhých 10 000 Kč, ohledně bankovního účtu u Fio banky, a. s., viz č. l. 858-851, ze kterých vyplývá, že došlo ke zvýšení zůstatku na účtu z částky 41 558,65 Kč na částku 113 917,16 Kč převážně až v roce 2020, tedy více než rok od ukončení trestné činnosti, dále viz závěry finančního šetření na č. l. 710 trestního spisu). Rovněž bylo zjištěno, že obviněný nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 1. 12. 2017 (právní účinky zápisu ke dni 4. 12. 2017) – tedy ještě před spácháním prvního z trestných činů – nemovitost, konkrétně garáž (včetně podílu ve výši 1619/38594 na společných částech domu a pozemku), a to za kupní cenu 85 000 Kč (viz kupní smlouva na č. l. 778). Výše uvedený majetek (finanční prostředky na bankovních účtech i zmiňovaná nemovitost) byl obviněnému na základě jednotlivých usnesení policejního orgánu zajištěn již v průběhu přípravného řízení, nemohlo proto dojít k jeho převodu na třetí osoby jako u ostatního majetku obviněného.
21. Z výše uvedeného vyplývá, že byly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož bylo prokázáno, že finanční prostředky získané za prodej dvou motocyklů jako bezprostřední výnos z trestné činnosti (tj. hotovost v celkové výši 555 000 Kč) obviněný před uložením trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku zcizil, respektive spotřeboval nebo jinak jejich propadnutí zmařil (tento finanční obnos se nenašel ani v hotovosti např. v rámci domovní prohlídky, ani jako zůstatek na bankovním účtu, k jehož připsání by došlo v časovém horizontu blízkému době spáchání trestných činů, obviněný v době rozhodování soudu nedisponoval žádným majetkem, který by mohl nabýt právě z finančních prostředků pocházejících z prodeje motocyklů). V době ukládání trestu však stále vlastnil určitý majetek (finanční prostředky na dvou bankovních účtech a nemovitost), jenž nemohl pocházet z prostředků získaných trestnou činností a který mohl být postihnut právě jen podle ustanovení §71 odst. 1 tr. zákoníku.
22. S dovolatelem je možno souhlasit pouze v tom směru, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně stran splnění podmínek pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty je zcela nedostatečné (resp. fakticky chybí), což se snažil alespoň částečně k námitce obviněného napravit odvolací soud, byť k tomu zvolil ne zcela přesnou terminologii (trest „propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty“ již trestní zákoník nezná). Úvahou, že trest nemusí odpovídat výši zisku z trestné činnosti, měl odvolací soud zřejmě na mysli právě to, že výnos z trestné činnosti ve smyslu §135b tr. zákoníku není totožný s čistým ziskem, který pachatel nakonec z trestné činnosti měl.
23. Krajský soud v Ostravě dále uvedl, že s ohledem na částky zajištěné na obou bankovních účtech (celkem se jednalo o částku 123 917,16 Kč) a odhadovanou hodnotu garáže (kterou stanovil podle internetových nabídek na cca 400 000 Kč) není trest propadnutí náhradní hodnoty trestem nepřiměřeně přísným. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že byť žádný ze soudů ve svém odůvodnění výslovně splnění zákonného požadavku na limit stanovené náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku neřešil, lze učinit závěr, že byl splněn i tento zákonný požadavek. S ohledem na souhrn finančních prostředků zajištěných na bankovních účtech a odhadovanou hodnotu garáže celková hodnota takto specifikovaných věcí zjevně nepřesahuje hodnotu věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, tedy částku 555 000 Kč. Odvolací soud relativně velkoryse odhadl (v rámci odůvodnění přiměřenosti trestu) hodnotu garáže na 400 000 Kč vycházeje z obdobných nabídek na internetu. Nejvyšší soud podotýká, že vzhledem k tomu, že kupní cena této garáže byla 85 000 Kč (mimo jiné zřejmě i z důvodů týkajících se vlastnických vztahů k pozemku), tak i při zohlednění zvýšení cen nemovitostí na trhu v průběhu času se jeví částka uvedená odvolacím soudem spíše jako nadsazená. Nicméně i pokud by byl odhad hodnoty garáže na 400 000 Kč odpovídající (a skutečně tento odhad patrně přesahuje průměrnou tržní cenu garáží v dané lokalitě), je zjevné, že souhrn hodnot všech propadlých věcí specifikovaných ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku nepřesahuje limit stanovený zákonem, tj. částku 555 000 Kč, neboť hodnota garáže nepřesahovala částku 431 083 Kč. Námitka dovolatele vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je proto zjevně neopodstatněná.
K výroku o náhradě škody
24. Odmítnout je třeba i námitku, že nebylo možno rozhodnout adhezním výrokem o povinnosti obviněného k náhradě škody, protože znak způsobení škody není v tzv. skutkové větě obsažen. Jedná o procesní námitku, kterou nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Kromě toho není podstatné, zda je škoda a její výše výslovně uvedena ve skutkové větě výroku o vině. Podstatné je, že bylo prokázáno, že k majetkové škodě na straně obou poškozených došlo a že její vznik je v příčinné souvislosti s jednáním, jímž byl obviněný uznán vinným. Navíc vznik škody z popisu skutku ve výroku rozsudku vyplývá, neboť za škodu je nutno považovat finanční prostředky předané (takto podvedenými) poškozenými obviněnému v rámci prodeje motocyklů, tj. přímo při spáchání trestných činů (v případě poškozeného M. Ch. šlo o škodu ve výši 265 000 Kč a u poškozeného R. Š. o škodu ve výši 290 000 Kč).
25. Námitky směřující do výroku o povinnosti k náhradě škody, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybňoval nesprávnou aplikaci hmotněprávních předpisů odvolacím soudem (konkrétně ustanovení občanského zákoníku týkající se nabytí vlastnického práva od neoprávněného), je možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou.
26. Nelze souhlasit s dovolatelem, že závěr odvolacího soudu o tom, že poškození se vlastníky motocyklů nestali a stát nemohli, je nesprávný a předčasný. Ve vztahu k nabytí vlastnického práva k motocyklům poškozenými dovolací soud dospěl k závěru, že nebyly splněny zákonné podmínky pro takové nabytí vlastnického práva podle §1109-1113 o. z. Nejvyšší soud se s tímto názorem ztotožnil. Občanský zákoník sice stanoví v §1109 až §1111 případy, kdy je možné nabýt vlastnické právo i od neoprávněného, ani jedno ze zmiňovaných ustanovení však zjevně nelze na daný případ aplikovat. U poškozených nemohlo dojít k nabytí vlastnického práva podle §1109 občanského zákoníku, protože se nejednalo o žádný ze zde uvedených způsobů nabytí, zejména nešlo ani o nabytí od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku [§1109 písm. b) o. z.], což jednoznačně vyplývá z okolností prodeje popsaných poškozenými. Nabytí vlastnického práva podle §1111 o. z. je vyloučeno už proto, že bylo prokázáno, že původní vlastníci pozbyli motocykly činem povahy úmyslného trestného činu. Je tak možné uzavřít – v souladu se závěry odvolacího soudu – že poškození se vlastníky předmětných motocyklů stát nemohli.
27. Není přitom rozhodné, že řízení o úschovách motocyklů vedená u Okresního soudu v Ostravě dosud nebyla skončena. Závěr, kdo je definitivním vlastníkem – zda osoby, kterým byly motocykly původně odcizeny, nebo další fyzické či právnické osoby, které si na ně činily nárok, např. společnost BMW AG a další – není pro tuto věc podstatný. Pro adhezní výrok v trestním řízení je důležité zjištění, že poškození se vlastníky motocyklů nestali a že na jejich straně proto vznikla škoda (ve výši zaplacené kupní ceny), která byla v příčinné souvislosti s úmyslným jednáním obviněného. Postup odvolacího soudu (posouzení, zda se poškození stali vlastníky motocyklů, jako předběžné otázky podle §9 odst. 1 tr. ř.) přitom nebyl v rozporu ani s judikaturou uváděnou soudem prvního stupně a dovolatelem. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2000, sp. zn. 7 Tz 189/99, uveřejněným pod č. 4/2001 Sb. rozh. tr. byl vysloven právní názor, že pokud jsou v řízení pochybnosti o právu (vlastnickém či jiném) k věci, taková věc se uloží do úschovy podle §80 odst. 1 tr. ř. a orgán činný v trestním řízení vyvstalé pochybnosti o právu k věci neodstraňuje prováděním samostatného dokazování zaměřeného jen na tuto otázku, které by jinak nemělo význam pro rozhodnutí ve věci samé. Ze spisu je zřejmé, že výše uvedeným způsobem postupovaly orgány činné i v tomto trestním řízení. V přípravném řízení bylo policejním orgánem rozhodnuto ve vztahu k oběma motocyklům, že se podle §80 odst. 1 tr. ř. ukládají do úschovy, protože na ně uplatňovalo nárok více osob a policejní orgán měl pochybnosti o vlastnickém právu k motocyklům. Proto rozhodl výše uvedeným způsobem a osoby, které si na motocykly činily nárok, byly poučeny, aby své nároky k motocyklům uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních (viz č. l. 103 a č. l. 358 trestního spisu). Policejní orgán otázku vlastnického práva k motocyklům dále neřešil. V rámci řízení před soudem nebylo potřeba ohledně této otázky provádět samostatné dokazování. Postačilo vyřešit na základě zjištěného skutkového stavu předběžnou otázku, zda poškození mohli platně nabýt vlastnické právo k motocyklům. Otázka, komu naopak svědčí vlastnické právo k motocyklům, nebyla v trestním řízení řešena, protože nebyla pro rozhodnutí o vině obviněného ani pro navazující adhezní výrok podstatná. Nic tedy nebránilo tomu, aby v rámci adhezního řízení došlo k přiznání nároku poškozených na náhradu škody. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Závěrem
28. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného T. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu