ECLI:CZ:NS:2022:7.TDO.985.2022.1
sp. zn. 7 Tdo 985/2022-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný D. B. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 23 To 322/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 T 46/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 5. 2022, č. j. 4 T 46/2022-217, byl obviněný D. B. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a dvojnásobným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a odsouzen podle §326 odst. 1, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo obviněnému podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo protialkoholní ústavní ochranné léčení a protitoxikomanické ústavní ochranné léčení.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný
- dne 4. 1. 2022 v Kaplici, okr. Český Krumlov, na parkovišti v XY ulici při služebním zákroku strážníků Městské policie Kaplice J. N. a Z. M. tyto napadal vulgárními nadávkami, na strážníka J. N. a na služební vozidlo hlídky městské policie několikrát plivl, vůči strážníku J. N. několikrát naznačil kopnutí a uvedeného jednání zanechal teprve poté, co strážník J. N. po opakovaných výzvách, aby popsaného jednání zanechal, proti němu nakonec použil slzotvorný prostředek; následně hlídka městské policie vyrozuměla o události dozorčí službu Policie České republiky – Obvodního oddělení Kaplice, na místo se dostavila policejní hlídka složená z policistů M. Š., J. K. a E. M., kterým obviněný s použitím vulgárních nadávek vyhrožoval, že je zavraždí, že jim podpálí policejní stanici a že jim vyvraždí rodiny, po zadržení během převozu na obvodní oddělení policie a pak do nemocnice k vyšetření na adresu policisty J. Š. pronášel výhrůžky, že půjde jako první, že ho podřeže, zapálí mu dům a vyvraždí mu rodinu (bod 1 výroku o vině),
- dne 18. 1. 2022 v XY, okr. Český Krumlov, po rozbití skleněné výplně okna v přízemí vnikl do domu čp. XY obývaného jeho otcem, který přivolal policii, do příjezdu policie setrvával v kotelně, a když se na místo dostavila hlídka Policie České republiky – Obvodního oddělení Kaplice složená z policistů M. Š. a L. R., kteří se obviněného dotázali na důvod vniknutí do domu, nejprve s nimi nekomunikoval, nehnutě seděl na židli a poté, co se ho M. Š. dotkl rukou, zareagoval tak, že se po něm ohnal rukou, s vulgární nadávkou se prudce zvedl ze židle, M. Š. ho za použití hmatů a chvatů svedl k zemi, kde mu byla s pomocí L. R. přiložena pouta, a během odvádění ke služebnímu vozidlu oběma policistům vyhrožoval, že je zabije, přičemž M. Š. připomínal jeho služební zákrok z minulosti (bod 2 výroku o vině).
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2022, č. j. 23 To 322/2022-240, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Proti skutkové části výroku o vině vznesl paušální námitku, že se nedopustil jednání uvedeného ve výroku o vině. K právnímu posouzení obou skutků uvedl, že jeho jednání mělo být posouzeno jen jako přestupek, a vyjádřil názor, že zákroky proti němu byly provedeny v rozporu se zákonem, neboť byly nepřiměřené dané situaci. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný s tím, že přednost před represivní funkcí trestu měla být dána ochrannému léčení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo zasláno obhájci k případné replice) konstatovala, že dovolání je založeno v celém rozsahu na námitkách, které obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení a se kterými se oba soudy vypořádaly. Se závěry soudů se ztotožnila, dovolání označila za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle §265f odst. 1 tr. ř. Zároveň Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
7. Z toho, jak bylo dovolání obsahově koncipováno, je patrno, že se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. Ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. bylo s účinností od 1. 1. 2022 změněno zákonem č. 220/2021 Sb. Napadené rozhodnutí bylo učiněno dne 23. 6. 2022 a dovolání bylo podáno dne 17. 9. 2022, tedy za účinnosti té části zákona č. 220/2021 Sb., kterou byla provedena změna ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Procesní úkony se posuzují podle zákona účinného v době, kdy byly učiněny. Podané dovolání je tudíž nutno posoudit podle §265b odst. 1 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. To znamená, že je třeba posoudit námitky proti skutkovým zjištěním uvedeným ve výroku o vině z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 a námitky proti právnímu posouzení skutku z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
Skutková zjištění
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. O nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, se v posuzované věci nejedná, a to ani podle námitek obviněného. Obviněný zpochybnil skutková zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, povšechně formulovanou částí dovolání, v níž uvedl, že setrvává na své obhajobě, podle které se jednání uvedeného v bodech 1, 2 výroku o vině nedopustil. Nic bližšího obviněný neuvedl, zejména ne nic konkrétního v tom směru, v čem by měl být zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, co by mělo být důvodem případné procesní nepoužitelnosti kterých důkazů a které důkazy nebyly k jeho případným návrhům provedeny.
10. Za tohoto stavu musí Nejvyšší soud konstatovat, že v dovolání není uvedeno nic, co by obsahově korespondovalo s uvažovaným dovolacím důvodem. Za dovolací důvod rozhodně nelze považovat paušální námitku, že obviněný se jednání uvedeného ve výroku o vině nedopustil.
11. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Právní posouzení skutku
12. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
13. Za tento dovolací důvod je možno považovat námitky v tom smyslu, že oba skutky měly být posouzeny jen jako přestupek, že zákroky proti obviněnému byly nepřiměřené a že při nich byl porušen zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Je však nutno zdůraznit, že tu jde o aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona a zákona o Policii České republiky, na skutkový stav, který zjistily soudy, a nikoli na jinou verzi skutkového stavu prezentovanou obviněným.
14. Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá mimo jiné ten, kdo se dopustí na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadne jiného. Jednání obviněného uvedené v bodě 1 evidentně vykazovalo znaky tohoto trestného činu. K jednání došlo na ulici, resp. na parkovišti, a jeho podstatou byly vulgární nadávky na adresu strážníků městské policie a na adresu policistů, přičemž slovní napadání strážníků městské policie bylo provázeno pliváním na jednoho z nich, naznačováním kopů proti němu a pliváním na služební vozidlo hlídky městské policie, což je nutno pokládat za součást napadení strážníků. Přitom okolnosti, za nichž k napadení strážníků došlo, a způsob jejich napadení plně opodstatňují závěr, že šlo o závažné narušení veřejného pořádku, které mělo povahu výtržnosti.
15. Přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje mimo jiné usmrcením, a to a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Zákonné znaky uvedeného trestného činu obviněný evidentně naplnil každým z útoků uvedených v bodech 1, 2 výroku o vině. Jednání obviněného směřovalo proti službu konajícím strážníkům obecní (městské) policie a policistům Policie České republiky, tedy proti úředním osobám podle §127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Jednání záleželo v pronášení slovních výhrůžek, jimiž obviněný hrozil těmto osobám a jejich rodinám zavražděním, a bylo motivováno jednak snahou obviněného dosáhnout toho, aby strážníci a policisté upustili od zákroků proti němu, jednak snahou obviněného pomstít se jim za předcházející zákroky. To, že obviněný se jednání uvedeného v bodě 2 výroku o vině dopustil rovněž „pro výkon pravomoci úřední osoby“, není výslovně uvedeno v tzv. právní větě výroku, avšak tato neúplnost nemá vliv na meritorní správnost výroku o vině, pokud byl i skutek uvedený v bodě 2 posouzen podle §326 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku.
16. Námitky, podle nichž zákroky s použitím donucovacích prostředků proti obviněnému byly nepřiměřené a odporovaly zákonu, rozhodně nelze akceptovat.
17. Otázka, zda strážník městské policie J. N. použil donucovacího prostředku, tj. slzotvorného dočasně zneschopňujícího prostředku podle §18 odst. 1 písm. b) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, v souladu se zákonem (bod 1 výroku o vině), nemá žádný význam, protože k použití zmíněného donucovacího prostředku došlo až poté, co se obviněný vůči strážníkům dopustil jednání, které spočívalo v jejich napadení a které bylo předmětem právního posouzení v bodě 1 výroku o vině. Následný útok obviněného proti policistům Policie České republiky, kteří byli vysláni na místo incidentu, v žádném případě nelze ospravedlnit namítaným použitím slzotvorného donucovacího prostředku strážníkem městské policie v době před příjezdem policejní hlídky.
18. Použití hmatů a chvatů jako donucovacího prostředku podle §52 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, policistou M. Š. a použití pout jako donucovacího prostředku podle §52 písm. p) cit. zákona policisty M. Š. a L. R. (bod 2 výroku o vině) bylo v souladu se zákonem. Pro použití těchto donucovacích prostředků byly splněny podmínky uvedené v §53 odst. 1 cit. zákona, neboť jimi byl znemožněn očividně hrozící fyzický útok obviněného na policistu M. Š. Pokud použití donucovacích prostředků nepředcházela výzva s výstrahou podle §53 odst. 2 cit. zákona, bylo to ve shodě s tímto ustanovením, protože útok obviněného byl náhlý, nenadálý a rychlý, takže zákrok nesnesl odkladu. Rozhodně nešlo o zákrok proti obviněnému jako spící osobě, resp. jako osobě rozespalé a dezorientované po probuzení. Policisté se nejprve snažili o slovní komunikaci, kterou obviněný ignoroval, a útokem reagoval na dotyk rukou ze strany policisty. Použité donucovací prostředky svou povahou a způsobem použití byly nezbytné proto, aby jimi bylo umožněno dosažení účelu sledovaného zákroku, a zároveň byly nezbytné k překonání útoku obviněného jako osoby, proti níž bylo zakročováno, jak to vyžaduje ustanovení §53 odst. 3 cit. zákona. Obviněný se při zákroku stal zajištěnou osobou podle §54 písm. a) cit. zákona, přičemž tu vzhledem k jeho slovním výhrůžným projevům byla důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost zakročujících policistů. Při zákroku policistů nebyla obviněnému způsobena žádná bezdůvodná újma a jejich postup nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného prováděným úkonem, takže šlo o zákrok, při němž bylo z hlediska přiměřenosti postupováno v souladu s ustanovením §11 písm. a), c) cit. zákona.
19. Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V dané věci ze způsobu, rozsahu a intenzity posuzovaného jednání, jakož i z výrazné míry rozhodnosti, s níž se ho obviněný dopustil, je zřejmý vyšší stupeň společenské škodlivosti, který nemůže být dostatečně postižen uplatněním odpovědnosti za přestupek. Výrok o vině není porušením zásady subsidiarity trestní represe, resp. zásady, že trestní represe je krajním prostředkem ochrany dotčených zájmů (ultima ratio), jak tyto zásady vyplývají z ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku.
20. Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je dovolání zjevně neopodstatněné.
Trest
21. Námitky uplatněné v tom smyslu, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, obsahově neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, a to ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, jímž je „nesprávné hmotně právní posouzení“, byť otázka přiměřenosti trestu je otázkou aplikace hmotného práva. Zmíněný dovolací důvod je obecným hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco ve vztahu k výroku o uložení trestu je v §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 stanoven zvláštní hmotně právní dovolací důvod. Z tohoto vztahu obou dovolacích důvodů jako vztahu obecného a zvláštního vyplývá, že má-li být výrok o uložení trestu napaden dovoláním kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu stanoveného ve vztahu k výroku o uložení trestu.
22. Podstatou dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nic z toho obviněný v dovolání nenamítal a nepřicházelo to ani v úvahu, protože mu byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
23. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, pak Nejvyšší soud nezasahuje do výroku o trestu proto, aby tento výrok korigoval co do přiměřenosti trestu, ledaže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že již by to zároveň znamenalo porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), a také porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu odůvodněn ustanovením čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a ustanovením čl. 90 Ústavy, podle kterého soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (tím spíše právům ústavně garantovaným).
24. V posuzované věci byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody jako přípustný druh trestu ve výměře jednoho roku a šesti měsíců, tedy v polovině zákonné trestní sazby stanovené v §326 odst. 1 tr. zákoníku. Takto uložený trest (včetně jeho nepodmíněnosti zejména s ohledem na recidivu) není trestem, který by měl být jakkoli korigován s ohledem na ústavní zásadu proporcionality trestní represe. Proti výroku o trestu tedy bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem
25. Dovolací důvod, který obviněný deklaroval jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, je s účinností od 1. 1. 2022 dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Tento dovolací důvod v dané věci záleží v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tu je vázán na některý jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., resp. pokud je z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, pak je z jiného než zákonného dovolacího důvodu podáno i z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
26. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 11. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu