ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.119.2022.1
sp. zn. 7 Tz 119/2022-250
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., projednal v neveřejném zasedání dne 7. 12. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 7 T 10/2021, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 7 T 10/2021,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. B.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Okresního soudu v Liberci zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 6. 2021, sp. zn. 1 T 153/2020, výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu uloženému obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 7 T 10/2021.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný J. B. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 7 T 10/2021, byl obviněný J. B. uznán vinným dvěma zločiny krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 4, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podle zjištění Okresního soudu v Liberci obviněný spáchal uvedené trestné činy v podstatě tím, že ačkoliv byl ve věci Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 43/2018 odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dva roky, který vykonal dne 14. 3. 2020, a přestože byl na území České republiky usnesením vlády č. 957 ze dne 30. 9. 2020 vyhlášen nouzový stav od 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů, který byl dalšími usneseními vlády postupně prodloužen do 22. 1. 2021, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s výskytem vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19,
- dne 15. 12. 2020 kolem 15:20 hod. v Liberci, ul. XY, v prodejně H&M odcizil na prodejní ploše z regálů sako v hodnotě 1 499 Kč a kalhoty v hodnotě 799 Kč (bod 1 výroku o vině),
- dne 10. 1. 2021 v Liberci, XY ul., v prodejně LIDL na prodejní ploše odcizil v době od 8:28 hod. do 8:35 hod. tři lahve alkoholu zn. Jack Daniel’s Fire v celkové hodnotě 1 347 Kč (bod 2 výroku o vině) a v době od 11:33 hod. do 11:45 hod. tři lahve alkoholu zn. Ron Cristobal v celkové hodnotě 1 497 Kč (bod 3 výroku o vině).
3. Rozsudek nabyl právní moci v řízení před Okresním soudem v Liberci dnem vyhlášení, tj. dne 16. 2. 2021.
4. Ministr spravedlnosti podal dne 24. 10. 2022 ve prospěch obviněného u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Namítl, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, protože trestné činy byly nesprávně posouzeny podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že podmínkou použití této právní kvalifikace nemohl být samotný výskyt koronaviru v pandemickém rozsahu a že tu musela být také věcná souvislost trestného činu s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Konstatoval, že v posuzované věci taková souvislost chybí. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se plně ztotožnila se stížností pro porušení zákona a navrhla, aby jí Nejvyšší soud vyhověl.
6. Rovněž obviněný se prostřednictvím ustanovené obhájkyně vyjádřil souhlasně s podanou stížností pro porušení zákona. Poukázal mimo jiné – stejně jako ministr spravedlnosti – na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21 a na absenci věcné souvislosti předmětného skutku s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět a rozhodnout tak, jak ministr spravedlnosti navrhl.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Trestný čin krádeže se posoudí podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jestliže pachatel spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že Okresní soud v Liberci uznal obviněného vinným tím, že spáchal oba trestné činy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. V posuzované věci Okresní soud v Liberci vyhotovil zjednodušený rozsudek, který neobsahuje odůvodnění (§129 odst. 2 tr. ř.), takže nelze zjistit, jakými úvahami se řídil, pokud posoudil oba trestné činy též podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okresní soud v Liberci vycházel v tomto směru patrně ze skutečnosti, že obviněný spáchal oba trestné činy krádeže v době nouzového stavu, resp. v době výskytu koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v rozsahu epidemie až pandemie.
10. Výskyt koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v rozsahu epidemie lze považovat za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Avšak k tomu, aby trestný čin krádeže mohl být posouzen podle tohoto ustanovení, nestačí, že byl spáchán v době zmíněné události, ale je nutné, aby s ní měl také nějakou věcnou souvislost. Taková souvislost je dána typicky tehdy, jestliže pachatel využil epidemie nebo opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení ve svůj prospěch, jestliže epidemie nebo zmíněná opatření pachateli nějakým konkrétním způsobem umožnila či usnadnila spáchání trestného činu, případně ztížila jeho odhalení či dopadení, jestliže z epidemie nebo zmíněných opatření vyplýval motiv trestného činu, jestliže trestný čin směřoval proti věcem, které pro svůj význam při potlačování nebo omezování epidemie vyžadovaly zvýšenou ochranu, apod. Tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v souladu s ustálenou judikaturou, zejména též s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
11. V posuzované věci dosud nebyla zjištěna jakákoli věcná souvislost žádného z obou trestných činů s epidemií ani s opatřeními směřujícími k jejímu potlačení nebo omezení. V obou případech se jednalo o běžnou krádež zboží v prodejně samoobslužného typu. Odcizené zboží svou povahou nemělo z hlediska epidemie ani z hlediska opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení žádný zvláštní význam. Oba trestné činy byly odhaleny a obviněný byl dopaden za použití běžných prostředků ochrany dotčeného majetku a v rámci běžné policejní činnosti.
12. Posouzení obou trestných činů podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo – s ohledem na okruh v této fázi řízení identifikovatelných zjištění soudu – v rozporu se zákonem. Obviněný byl odsouzen pro spáchání trestného činu, aniž by (dosud) bylo shledáno naplnění všech jeho znaků. Dosavadní zjištění nasvědčují tomu, že při správné aplikaci zákona měl být každý z obou skutků posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Výrokem o vině byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. V důsledku toho nemohly obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.
13. Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona (§268 odst. 2 tr. ř.), zrušil jak napadený rozsudek, tak i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku ztratila podklad (§269 odst. 2 tr. ř.). Zejména zrušil z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 6. 2021, sp. zn. 1 T 153/2020, výrok, jímž bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku vzhledem k trestu uloženému obviněnému pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 7 T 10/2021, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2021.
14. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž lze za obsahově navazující rozhodnutí ve smyslu §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. považovat i navazující rozhodnutí vydaná v jiné trestní věci, pokud jejich výrok (případně jeho část) obsahově navazuje na výrok zrušený na podkladě podaného dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 7 Tdo 214/2017, a usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 15 Tdo 195/2018). Tento závěr přirozeně platí i pro řízení o stížnosti pro porušení zákona, tj. pro výklad pojmu „rozhodnutí obsahově navazující“ podle §269 odst. 2 věta čtvrtá tr. ř. A platí jak v případech uložení souhrnného trestu v jiné trestní věci, tak v případech upuštění od uložení souhrnného trestu. Nejen konkrétní výměra souhrnného trestu, ale i upuštění od souhrnného trestu je výsledkem procesu, v němž je soudem i s přihlédnutím k původnímu výroku o vině, vůči němuž bylo podáno dovolání či stížnost pro porušení zákona, tj. při zvážení povahy a závažnosti nejen sbíhajícího se trestného činu později souzeného, nýbrž i trestného činu obsaženého v dřívějším (mimořádným opravným prostředkem napadeném) rozhodnutí, zvažována jak případná výměra souhrnného trestu, tak i otázka, zda je vůbec nutné souhrnný trest uložit. Výrok o uložení souhrnného trestu a stejně tak výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu je v takových případech právním následkem částečně nesprávně zjištěné trestní odpovědnosti pachatele, tudíž po zrušení vadného výroku o vině (nebo jeho části), k němuž se takový výrok vztahuje, dále nemůže obstát.
15. Nejvyšší soud poté přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§270 odst. 1 tr. ř.). Okresní soud v Liberci znovu rozhodne o vině, trestu a náhradě škody s tím, že při stávajících skutkových zjištěních nelze obviněného uznat vinným podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
16. Obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen zrušeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci, takže bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě (§275 odst. 3 tr. ř.). V původním řízení byl obviněný vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř., a to usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 1. 2021 poté, co byl dne 10. 1. 2021 zadržen. Ve vazbě byl až do právní moci rozsudku a ihned poté začal vykonávat uložený trest odnětí svobody. Doba dosavadního výkonu trestu odnětí svobody s přihlédnutím k započtené vazbě se blíží výměře trestu odnětí svobody, jehož uložení podle §205 odst. 2 tr. zákoníku lze reálně očekávat při novém projednání a rozhodnutí věci. Za tohoto stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že u obviněného nelze přesvědčivě dovodit žádný z důvodů vazby, a proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu