ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.56.2022.1
sp. zn. 7 Tz 56/2022-995
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph. D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněných 1. N. G. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, a 2. O. S. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 188/2020, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 1 T 56/2020 a rozhodl takto:
I.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 188/2020, a v řízení mu předcházejícím
byl porušen zákon
v ustanovení §256 tr. ř. a v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného N. G. a v ustanovení §254 odst. 1, 2 tr. ř. a v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného O. S.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se tento rozsudek Krajského soudu v Praze v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 1 T 56/2020, v odsuzující části týkající se obviněných N. G. a O. S. zrušují . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 1 T 53/2021.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obvinění N. G. a O. S. neberou do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 1 T 56/2020, byli obvinění N. G. a O. S. jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku uznáni vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl jim uložen každému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody na 12 měsíců s tím, že oba byli pro jeho výkon zařazeni do věznice s ostrahou. V návaznosti na výrok o vině byla podle §228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozenému M. Š. částku 50 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený M. Š. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Části obžaloby byli obvinění N. G. a O. S. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni. Zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř. bylo rozhodnuto také ohledně obviněného J. K. Na zprošťující výrok navazoval výrok o náhradě škody podle §229 odst. 3 tr. ř.
2. Jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud Praha-západ skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění N. G. a O. S. po předchozí vzájemné domluvě společně dne 27. 3. 2020 v době od 22:38 hodin do 22:45 hodin v Horoměřicích, ul. XY, okres Praha-západ, nejprve páčili zámek vrat na pozemek rodinného domu, poté obviněný O. S. hlídal u vrat, obviněný N. G. přelezl kovové oplocení o výšce 180 cm, vnikl na pozemek domu, odcizil jízdní kolo značky Bulls v hodnotě 3 000 Kč, které přes oplocení podal obviněnému O. S., a po prohlédnutí kolo opřeli o oplocení, zanechali je na místě a odešli, čímž způsobili poškozenému M. Š. škodu odcizením ve výši 3 000 Kč a poškozením ve výši 50 Kč. Podle výroku o vině se uvedeného jednání dopustili poté, co byli odsouzeni (v trestních věcech ve výroku specifikovaných) pro přečiny krádeže k nepodmíněným trestům odnětí svobody, které vykonali – obviněný N. G. dne 27. 11. 2019 a obviněný O. S. dne 17. 6. 2018. V tzv. skutkové větě výroku rozsudku okresní soud opomenul zmínit, že obvinění se uvedeného jednání dopustili v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s pandemií koronaviru jakožto události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, ačkoli z této skutečnosti při právní kvalifikaci vycházel.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný N. G. proti odsuzujícímu výroku o vině a dalším výrokům jeho se týkající odsuzující části rozsudku a státní zástupkyně v neprospěch obviněných N. G. a O. S. proti výrokům o jim uložených trestech. S ohledem na právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, které odpovídá zákonná sazba trestu odnětí svobody od dvou do osmi let, s přihlédnutím k závažnosti jednání obviněných, kterého se dopustili v době vyhlášeného nouzového stavu, považovala uložené tresty za nepřiměřeně mírné. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 188/2020. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných N. G. a O. S. ve výrocích o trestech a podle §259 odst. 3 tr. ř. byli nově odsouzeni podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným nepodmíněným trestům odnětí svobody – obviněný N. G. na 32 měsíců a obviněný O. S. na 24 měsíců, přičemž oba byli pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného N. G. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto. Krajský soud se ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně pokud jde o odůvodnění aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a uzavřel, že odsuzující výrok o vině mohl jako celek obstát.
4. Výrok o trestu, který byl uložen obviněnému N. G., byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 1 T 53/2021, jímž byl obviněný na podkladě soudem schválené dohody o vině a trestu, uzavřené mezi státním zástupcem a obviněným, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 3 léta a 3 měsíce se zařazením do věznice s ostrahou a k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na 18 měsíců, a to za trestné činy, jimiž byl uznán vinným tímto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, a za trestné činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 1 T 56/2020.
5. Ministr spravedlnosti podal dne 8. 4. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněných N. G. a O. S. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 188/2020, a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 1 T 56/2020. Namítl, že skutek, jímž byli obvinění uznáni vinnými, byl nesprávně posouzen jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Poukázal na to, že ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo aplikováno jen z toho důvodu, že skutek byl spáchán v době nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Uvedl, že mezi jednáním obviněných a výskytem koronaviru jako události, která jinak vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, chybí jakákoli věcná souvislost. Z toho i s poukazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, vyvodil, že k použití ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nebylo důvodu a že skutek měl být správně posouzen jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §256 tr. ř. v neprospěch obviněného N. G. rozsudkem Krajského soudu v Praze a v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněných N. G. a O. S. rozsudkem Krajského soudu v Praze a předcházejícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu Praha-západ, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, zejména též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 1 T 53/2021, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle §271 odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
6. Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřili státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a prostřednictvím svých obhájců také oba obvinění.
7. Státní zástupkyně se s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnila a uvedla, že jednání obviněných bezesporu naplnilo znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ale nenaplnilo zákonné znaky podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. S poukazem na zmíněný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu státní zástupkyně uzavřela, že není dána žádná věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. V naznačeném smyslu chybná právní kvalifikace skutku našla svůj odraz i při ukládání trestů, které měly být ukládány v trestní sazbě §205 odst. 2 tr. zákoníku. Nalézací soud by měl znovu rozhodnout o vině obviněných a zvážit všechny okolnosti podstatné pro ukládání trestů a nově vyměřit obviněným odpovídající tresty. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona rozsudky soudů obou stupňů v neprospěch obviněných v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby oba rozsudky zrušil včetně rozhodnutí navazujících a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Obviněný N. G. ve vyjádření uvedl, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, na což upozorňoval už v odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ. Poukázal na zmíněný rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu a uvedl, že také výše uloženého trestu je zcela nepřiměřená a neodpovídá společenské nebezpečnosti jeho jednání. Ztotožnil se s návrhem ministra spravedlnosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
9. Rovněž obviněný O. S. se zcela ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona – s její argumentací i petitem. Uvedl, že Nejvyšší soud v citovaném rozsudku ze dne 16. 3. 2021 srozumitelně vyložil podmínky, za nichž by bylo možné v době pandemického výskytu koronaviru uvažovat o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ty v dané věci splněny nebyly, neboť čin neměl věcnou souvislost s řečenou epidemií.
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze i předcházející řízení, včetně citovaného rozsudku Okresního soudu Praha-západ, a shledal, že zákon byl porušen.
11. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se trestný čin krádeže posoudí tehdy, jestliže pachatel spáchal čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
12. Ve skutkové části odsuzujícího výroku o vině není zmíněna žádná skutková okolnost, která by jakkoli korespondovala se zákonnými znaky uvedenými v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Tzv. právní věta výroku o vině je koncipována tak, že každý z obviněných „čin spáchal v době události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Praha-západ je patrno, že tento soud existenci „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (míněno jiné události, než je živelní pohroma) spatřoval v pandemii koronaviru SARS CoV-2, který způsobuje onemocnění COVID-19. Z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze pak vyplývá, že považoval tento závěr za správný s tím, že formálně je možno pojem nouzového stavu podřadit pod pojem jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
13. Z uvedeného je zřejmé, že ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku soudy aplikovaly z toho důvodu, že posuzovaný skutek byl spáchán dne 27. 3. 2020, tedy v době výskytu koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku pandemie, kvůli kterému byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (publikovaným pod č. 69/2020 Sb.). S takovým posouzením skutku se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.
14. Výskyt koronaviru SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie lze považovat za „událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Avšak k posouzení skutku podle tohoto ustanovení nestačí, že skutek byl spáchán v době zmíněné události. Zároveň je nutné, aby skutek svou povahou, způsobem spáchání nebo jinými okolnostmi nějak věcně souvisel s danou událostí, tj. s výskytem koronaviru.
15. Věcná souvislost činu s výskytem koronaviru a jím způsobovaného onemocnění je dána typicky tehdy, jestliže pachatel využil epidemie (pandemie) nebo opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení ve svůj prospěch v tom smyslu, že mu jimi bylo určitým konkrétním způsobem umožněno nebo alespoň usnadněno spáchání činu, že bylo ztíženo jeho odhalení nebo dopadení, že z nich vyplýval motiv činu, že čin směřoval proti věcem, které pro svůj význam při potlačování nebo omezování epidemie (pandemie) vyžadovaly zvýšenou ochranu, apod. Tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, zejména též s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
16. V posuzované věci nebyla zjištěna žádná věcná souvislost činu obviněných s epidemií (pandemií) ani s opatřeními směřujícími k jejímu potlačení nebo omezení. Jednalo se o běžnou krádež věci, která z hlediska opatření směřujících k potlačení nebo omezení epidemie (pandemie) neměla žádný zvláštní význam. Čin obviněných byl odhalen a obvinění byli dopadeni v rámci běžné činnosti policie. Ani poukaz nalézacího soudu na omezení činnosti státních institucí a orgánů včetně Policie České republiky v době pandemie koronaviru nemůže (podle zmíněné judikatury Nejvyššího soudu) použitou přísnější právní kvalifikaci odůvodnit.
17. Posouzení skutku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tedy bylo v rozporu se zákonem. Výrokem o vině byl porušen zákon v citovaném ustanovení v neprospěch obviněných. Tím pádem nemohl obstát výrok o trestu, který byl každému z obviněných uložen, ani výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozenému M. Š.
18. Zákon byl porušen také v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch obviněného N. G., jehož odvolání Krajský soud v Praze nesprávně zamítl, a v neprospěch obviněného O. S. rovněž v ustanovení §254 odst. 1, 2 tr. ř., které upravuje přezkumnou povinnost odvolacího soudu. Na podkladě uvedeným způsobem koncipovaného odvolání státního zástupce odvolací soud mohl a měl přezkoumat i výrok o vině obviněného O. S.
19. Nejvyšší soud proto
- podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněných N. G. a O. S.,
- podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze v celém rozsahu a vadnou část rozsudku Okresního soudu Praha-západ, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, zejména též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 1 T 53/2021, jímž byl obviněnému N. G. na podkladě soudem schválené dohody o vině a trestu uložen souhrnný trest, včetně rozhodnutí obsahově navazujících na tento rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5,
- podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Praha-západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
20. Okresní soud Praha-západ znovu rozhodne o vině obviněných N. G. a O. S. skutkem spáchaným dne 27. 3. 2020 ke škodě poškozeného M. Š., o trestech a o uplatněném nároku tohoto poškozeného na náhradu škody, přičemž se bude řídit právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto rozsudku.
21. Obvodní soud pro Prahu 5 znovu rozhodne ve věci obviněného N. G. vedené pod sp. zn. 1 T 53/2021. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 v celém rozsahu, tedy nikoli jen ve výroku o uložení souhrnného trestu, který nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině ve věci Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 1 T 56/2020. Souhrnný trest byl obviněnému uložen na podkladě soudem schválené dohody o vině a trestu. Dohoda o vině a trestu jako celek je jediným nedělitelným aktem, který obě strany dohody akceptují při vědomí toho, že každá z nich souhlasí s výrokem o vině a současně i s výrokem o trestu. Jde o to, že pokud by se výrok o trestu měl považovat za oddělitelný od výroku o vině, vyvstává otázka, zda by strany dohody souhlasily s výrokem o vině, pokud by zároveň neměly jistotu ohledně výroku o trestu. Právě taková situace by nastala, pokud by Nejvyšší soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 jen ve výroku o uložení souhrnného trestu. Za takového stavu by v dalším řízení muselo být rozhodováno o uložení trestu za trestný čin, jímž byl obviněný předtím uznán vinným na podkladě soudem schválené dohody o vině a trestu. To odporuje samotné podstatě institutu dohody o vině a trestu. Z ustanovení §314r odst. 4 tr. ř. vyplývá, že soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu. Toto ustanovení nepřipouští schválení části dohody, např. jen co do výroku o vině. Z ustanovení §314r odst. 2 tr. ř. pak vyplývá, že soud dohodu o vině a trestu neschválí mimo jiné tehdy, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska druhu a výše navrženého trestu. To znamená, že soud dohodu jako celek z uvedeného důvodu neschválí, i kdyby jinak neměl žádné výhrady v otázce viny. Citované ustanovení je koncipováno tak, že vztahuje-li se důvod neschválení dohody jen k trestu, postihuje neschválení vždy celou dohodu včetně viny. Je tedy jasné, že pokud soud nemíní schválit dohodu o vině a trestu jako celek, nemůže schválit jen její část a musí podle §314o odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout návrh na schválení dohody o vině a trestu, čímž se míní tento návrh jako celek. Z těchto důvodů bylo nezbytné zrušit celý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 1 T 53/2021.
22. V dalším řízení je nutné, aby oba soudy vzájemně sledovaly stav svých řízení z hlediska podmínek pro uložení souhrnného trestu a aby se tak předešlo případnému porušení zákona v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku.
23. Obvinění N. G. a O. S. vykonávají tresty odnětí svobody uložené rozsudkem, který byl z podnětu stížnosti pro porušení zákona zrušen. Tím u každého z nich odpadl podklad pro další výkon trestu odnětí svobody a vyvstala nutnost rozhodnout o vazbě podle §275 odst. 3 tr. ř. V tomto ohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že u žádného z obviněných není dán důvod vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř. Jednak je tu výrazný časový odstup od spáchání skutku, pro který jsou obvinění stíháni, a navíc každý z obviněných již vykonal trest odnětí svobody v takovém trvání, které se blíží výměře trestu, jehož uložení lze v dalším řízení reálně očekávat. Nejvyšší soud proto rozhodl, že obvinění se neberou do vazby.
24. Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona rozsudkem (po uskutečnění postupu podle §274 odst. 5 tr. ř.) v neveřejném zasedání, k čemuž byly splněny zákonné podmínky podle §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. Rozsudek byl vyhlášen vyvěšením jeho písemného vyhotovení (v plném znění) na úřední desce Nejvyššího soudu (§274a odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu