ECLI:CZ:NS:2022:7.TZ.93.2022.1
sp. zn. 7 Tz 93/2022-421
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Mazáka a soudců JUDr. Radka Doležela a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., projednal v neveřejném zasedání dne 24. 8. 2022 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného T. P. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 27 T 80/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 27 T 80/2020,
byl porušen zákon
v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. P.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §275 odst. 3 tr. ř. se obviněný T. P. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 27 T 80/2020-342, byl obviněný T. P. uznán vinným v bodě 1 rozsudku zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a v bodě 2 rozsudku dalším zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 36 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný
- dne 6. 3. 2020 v Ústí nad Labem v zahrádkářské kolonii XY přelezl oplocení pozemku rekreační chaty ev. č. XY, u dvou oken vytrhl kovovou mříž, rozbil skleněnou výplň jednoho z oken, vlezl do chaty, kde odcizil basu s 20 lahvemi piva, pivní přepravku, 5 lahví vína, uherský salám, proutěný koš, 20 tužkových baterií, dětskou peněženku, hotovost 1 000 Kč a svazek klíčů, k odcizení si připravil zesilovač zn. Yamaha A-S 201 v hodnotě 4 455 Kč, který poškodil, ale nakonec neodcizil, jedním z odcizených klíčů odemkl přilehlou kůlnu, ze které odcizil jízdní kolo zn. Rock Machine, a tím poškozenému J. J. způsobil odcizením věcí škodu ve výši 10 165 Kč a na zařízení chaty škodu ve výši 19 562 Kč (bod 1A rozsudku),
- dne 18. 3. 2020 v Ústí nad Labem, XY, v areálu obchodní společnosti S., po vyhnutí oplechování dveří vnikl do haly č. 5, kde odcizil autobaterii ze stavebního stroje, kabel o délce 5 m s ovládacím panelem od zatloukacího kladiva, kabel o délce 2 m k propojení kompresoru s tažným vozidlem a tím způsobil poškozenému P. K. škodu ve výši 4 100 Kč (bod 1B rozsudku)
- dne 9. 4. 2020 v Ústí nad Labem, XY, v areálu bývalé A. u motorkářského klubu odcizil z motocyklu registrační značky XY volně odloženou koženou bundu s vestou, přičemž v bundě byly uloženy brýle, hotovost ve výši 5 000 Kč, klíče, pouzdro se třemi platebními kartami a osobními doklady na jméno R. Š., a tím tomuto poškozenému způsobil škodu ve výši 25 550 Kč (bod 2B rozsudku),
- dne 10. 4. 2020 v Ústí nad Labem v plaveckém areálu K. v odemčené prodejně občerstvení odcizil z pokladny hotovost 409 Kč, z chladicího boxu po překonání jeho zajištěných dveří odcizil nezjištěné množství nápojů, z prostoru bod barovým pultem odcizil pivní přepravku v hodnotě 160 Kč a tím způsobil Městským službám Ústí nad Labem škodu ve výši 569 Kč (bod 2B rozsudku),
- dne 11. 4. 2020 v Ústí nad Labem v plaveckém areálu K. v odemčené prodejně občerstvení z chladicích boxů po překonání jejich zajištěných dveří odcizil pivo, víno a další alkoholické a nealkoholické nápoje, dále v prodejně odcizil 5 pivních přepravek s prázdnými lahvemi a tím způsobil Městským službám Ústí nad Labem škodu ve výši 2 623,93 Kč (bod 2C rozsudku).
3. Součástí výroku o vině je zjištění, že obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 5. 2017, sp. zn. 27 T 282/2014, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců, který vykonal dne 25. 12. 2019, a dále zjištění, že obviněný spáchal útoky provedené ve dnech 18. 3. 2020, 9. 4. 2020, 10. 4. 2020 a 11. 4. 2020 v době probíhající pandemie koronaviru způsobujícího onemocnění COVID-19, na kterou reagovala vláda usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020, jímž byl tohoto dne od 14:00 hodin vyhlášen nouzový stav.
4. Výrok o vině a trestu nabyl právní moci dne 14. 7. 2020, neboť po vyhlášení rozsudku se státní zástupce a obviněný vzdali odvolání, přičemž obviněný dal najevo, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby. Výrok o náhradě škody nabyl právní moci později.
5. Proti rozsudku podal ministr spravedlnosti dne 20. 6. 2022 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Vytkl nesprávnost výroku o vině obviněného oběma trestnými činy krádeže, pokud byly posouzeny podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Uvedl, že důvodem aplikace uvedeného ustanovení byla jen doba spáchání těchto trestných činů útoky provedenými ve dnech 18. 3. 2020, 9. 4. 2020, 10. 4. 2020 a 11. 4. 2020, tedy doba výskytu koronaviru SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu. Namítl, že tu ale nebyla žádná věcná souvislost těchto útoků s pandemickou situací vyvolanou výskytem koronaviru. Poukázal na to, že právě taková souvislost je podmínkou aplikace ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a že nestačí pouhá časová souvislost činu s pandemickou situací. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, aby zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl.
6. Obviněný se prostřednictvím svého ustanoveného obhájce ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil v tom smyslu, že s ní souhlasí, neboť v jednání, za které byl odsouzen, nelze shledat jakoukoli věcnou souvislost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Napadený rozsudek je tak v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Obviněný učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu shodný s návrhem ministra spravedlnosti.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
8. Trestný čin krádeže se posoudí podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jestliže pachatel spáchá čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
9. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že Okresní soud v Ústí nad Labem považoval útoky provedené ve dnech 18. 3. 2020, 9. 4. 2020, 10. 4. 2020 a 11. 4. 2020 za jednání, které obviněný spáchal „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Rozsudek neobsahuje odůvodnění výroku o vině a trestu (§129 odst. 2 tr. ř.), takže není jasné, jaké úvahy vedly Okresní soud v Ústí nad Labem k závěru, že uvedené útoky je třeba posoudit podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z toho, jak je konstruován výrok o vině, lze usuzovat, že Okresní soud v Ústí nad Labem přikročil k aplikaci tohoto ustanovení z důvodu, že uvedené útoky byly spáchány v době, kdy platil nouzový stav vyhlášený usnesením vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.). Důvodem tedy byla jen časová shoda doby spáchání uvedených útoků s dobou platnosti nouzového stavu. To však k posouzení těchto útoků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku nestačí.
10. Nouzový stav sám o sobě je z hlediska zákonných znaků trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku irelevantní okolností, protože není stavem ohrožení státu vyhlášeným podle čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ani válečným stavem vyhlášeným podle čl. 43 odst. 1 Ústavy a rovněž není událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Relevantní tu je faktický stav epidemie (pandemie), který má povahu „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Jde o jinou událost, než je živelní pohroma, a takovou událostí je mimo jiné i výskyt koronaviru SARS Cov-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v měřítku epidemie až pandemie. Avšak aby tato událost, tj. epidemie nemoci COVID-19, měla význam okolnosti rozhodné pro posouzení trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí být zjištěno nejen to, že čin byl spáchán v době epidemie, ale také to, že čin nějak věcně souvisel s epidemií nebo s opatřeními přijatými k jejímu potlačení nebo omezení. Věcná souvislost míněná v tomto smyslu se vyznačuje zejména tím, že pachatel nějak využil epidemie nebo opatření směřujících k jejímu potlačení nebo omezení ve svůj prospěch, že mu epidemie nebo přijatá opatření umožnily nebo usnadnily spáchání činu, že ztížily jeho odhalení nebo dopadení, že mu poskytly motiv k spáchání činu, že čin směřoval proti věcem, které pro svůj význam při potlačování nebo omezování epidemie vyžadovaly zvýšenou ochranu apod. Tento výklad ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je ve shodě s tím, jak bylo zmíněné ustanovení vyloženo v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021.
11. V posuzované věci neměly útoky, jimiž byl obviněný uznán vinným, žádnou věcnou souvislost s výskytem koronaviru ani s opatřeními směřujícími k potlačení nebo omezení epidemie nemoci COVID-19, kterou koronavirus způsobuje. Jednalo se o případy běžných krádeží věcí, které obviněný nalezl při vniknutí do cizí chaty a kůlny, do průmyslových areálů a do prodejny občerstvení. Předmětem krádeží byly věci, které svou povahou mohly uspokojovat potřeby obviněného, ale neměly žádný význam pro realizaci těch opatření, která byla určena k potlačení nebo omezení epidemie. Epidemie a zmíněná opatření byly bez významu také z hlediska motivu obviněného i způsobu provedení a úspěšnosti jednotlivých útoků. Obviněný byl odhalen a dopaden prakticky bezprostředně po provedení posledního útoku, přičemž k jeho odhalení a dopadení došlo za použití běžných kriminalistických metod, aniž to bylo jakkoli ovlivněno epidemií nebo s ní spojenými opatřeními. Za popsaného stavu nepřicházelo v úvahu kvalifikovat jednání obviněného v žádném bodě výroku o vině jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Trestné činy krádeže měly být správně kvalifikovány jen jako přečiny podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku.
12. Výrok o vině obviněného oběma zločiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vadný a nemůže obstát. Vzhledem k tomu, že další trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, byly podle výroku o vině spáchány v jednočinném souběhu s některým z obou zločinů krádeže, nemůže výrok o vině obstát jako celek. V důsledku toho nemůže obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému došlo v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a současně zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného rozsudku ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Obviněný vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen zrušeným rozsudkem. Tím se stalo nutným, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl o vazbě. V tomto ohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v nynějším stadiu řízení není u obviněného dán žádný z důvodů vazby podle §67 písm. a) až c) tr. ř. Souvisí to zejména s okolností, že obviněný vykonává uložený trest odnětí svobody se zřetelem k započtené vazbě již od 11. 4. 2020. Dosud vykonaný trest odnětí svobody tak v podstatě odpovídá výměře trestu, jehož uložení lze v dalším řízení reálně očekávat, resp. se této výměře blíží. Nejvyšší soud proto rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 8. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu