ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.381.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 381/2022-754
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněného M. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, fakticky bytem XY, nyní ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 9 To 333/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 1 T 8/2021, byl obviněný M. B. uznán vinným 1) přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a 2) zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
1) nejméně od počátku roku 2012 do března 2018, kdy opustil společnou domácnost, na různých místech, zejména na adrese XY, XY a XY, nedostatečným způsobem pečoval o svou nezletilou dceru AAAAA (pseudonym), nar. XY, zejména tím, že nezajistil bydlení ve vyhovujících hygienických podmínkách, neuspokojoval její základní potřeby, nerozvíjel u ní hygienické a sociální návyky, neprojevoval dostatečnou péči a zájem na jejím řádném vývoji, sváděl ji k zahálčivému nebo nemravnému životu, kdy ji opakovaně vozil na neustanovenou adresu, kde za úplatu umožnil ji zcela nahou fotit v různých pozicích neustanovenou ženou, v důsledku toho u nezletilé nastala citová a emocionální deprivace, došlo u ní k výrazně opožděnému mentálnímu vývoji a značným neurotickým obtížím,
2) v přesně nezjištěné době nejméně od počátku roku 2012 do února 2018, na různých adresách, zejména ve XY, v XY a ve XY, opakovaně pohlavně zneužíval svou nezletilou dceru AAAAA, nar. XY tak, že v dosud přesně nezjištěném počtu případů jí lízal na přirození, nechal si od ní provádět orální sex a masturbaci, ačkoliv si byl dobře vědom jejího věku.
2. Za tyto trestné činy a za přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu podle §350 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 2 T 57/2020, byl obviněný podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 6. 2020, sp. zn. 2 T 57/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud rovněž rozhodl o vině a trestu obviněné H. B., nar. XY, která odvolání proti jeho rozsudku nepodala.
3. Krajský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 9 To 333/2021, odvolání obviněného M. B. podané proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. (ve znění zákona účinném do 31. 12. 2021) dovolání, protože u některých úkonů nebyl zastoupen obhájcem, a výrok o vině spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Nedostatek v porušení práva na obhajobu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že poškozená byla v přípravném řízení vyslechnuta bez přítomnosti obhájce, a přesto soudy nevyhověly jeho návrhům, aby v řízení před soudem byla opětovně vyslechnuta. Její výpověď přitom představuje stěžejní důkaz, k němuž se neměl možnost v průběhu řízení vyjádřit.
6. Uvedené procesní pochybení obviněný požadoval revidovat alespoň vypracováním nového znaleckého posudku na posouzení psychického stavu poškozené a vyloučení možnosti, že jí uváděné skutečnosti byly výsledkem jejího fantazírování, přehánění nebo zveličování, avšak soudy mu nevyhověly, přestože poukazoval na to, že u dítěte při jeho vývoji dochází ke změnám ve vnímání okolí. Vůči věrohodnosti poškozené obviněný namítal, že se soudy dostatečně nevypořádaly se závěry zpracovanými na poškozenou ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychiatrie a klinické psychologie, ani její výpověď řádně nehodnotily, a nebraly do úvahy, že jí uváděná tvrzení nejsou podložena jinými ve věci provedenými důkazy. Nebylo také prokázáno, že ji někdo někde fotil, osoba fotografky nebyla ztotožněna a žádné snímky nebyly nalezeny. Proto měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, což neučinily.
7. Obviněný odmítl, že by měl se svojí dcerou jakýkoli intimní kontakt, a že by organizoval její focení u fotografky, protože ani tyto skutečnosti nebyly podloženy důkazy. Tvrzení poškozené považoval za výmysl v přesvědčení, že podlehla nátlaku při prošetřování skutku orgány činnými v trestním řízení, sociálními pracovníky a psychology. Zmínil i rozporné skutečnosti mezi znaleckými posudky, když v sexuologickém znaleckém posudku jej znalec označil za normálního člověka bez nevhodných zdravotních dispozic či úchylek, netrpícího duševní poruchou nebo poruchou sexuálního zdraví. Obviněný tvrdil, že soudy o jeho vině rozhodly při neexistenci relevantních důkazů, jež by ho usvědčovaly ze spáchání trestných činů, a bez objasnění všech skutečností svědčících v jeho prospěch. Zdůraznil, že nebylo postupováno v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a podle §2 odst. 6 tr. ř. se soudy řádně nevypořádaly s výpovědí obviněných, zejména však dovolateli odepřely právo v přípravném řízení poškozenou vyslechnout za přítomnosti jeho obhájce.
8. Závěrem obviněný z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšš í soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zruš il usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 9 To 333/2021, a sám ve smyslu §265m odst. 1. tr. ř. rozhodl, případně vě c vrátil soudu prvního stupn ě k nove ́mu rozhodnutí. Souc ̌asně požádal v souladu s §265o tr. ř. o odlož ení výkonu rozhodnutí.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství a replika obviněného
9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání obviněného sdělila, že nepovažuje za důvodnou námitku o porušení práva na obhajobu. Pokud výslechu poškozené nebyl v přípravném řízení přítomen obhájce, bylo tomu proto, že výslech nezletilé byl proveden v přípravném řízení ještě před zahájením trestního stíhání obviněného jako neodkladný a neopakovatelný úkon za podmínek uvedených v §158a tr. ř. Obhájce obviněného následně v hlavním líčení konaném dne 14. 4. 2021 uvedl, že se připojuje k návrhu státní zástupkyně přehrát v hlavním líčení kamerový záznam zachycující výpověď nezletilé poškozené z přípravného řízení, k čemuž došlo při hlavním líčení konaném dne 7. 6. 2021. Uvedený postup nevykazuje nedostatky, a proto právo obviněného na obhajobu nebylo v tomto trestním řízení porušeno.
10. Námitky podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. týkající se nevěrohodnosti poškozené státní zástupkyně označila za neopodstatněné s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování. Za opomenuté důkazy nepovažovala neprovedení osobního výslechu nezletilé a odkázala na podrobné a přesvědčivé důvody vyjádřené v odůvodnění rozsudku pod bodem 4. a přezkoumávaného usnesení pod body 10. a 11. Ztotožnila se s tím, že věk poškozené, charakter trestné činnosti i doba, která uplynula od spáchání trestné činnosti, jsou dostatečné skutečnosti, pro které bylo důvodně rozhodnuto, že nebude její osobní výslech u hlavního líčení prováděn. Obviněnému nepřisvědčila ani v tom, že nalézací soud prováděl pouze důkazy svědčící v jeho neprospěch, navíc tyto námitky nespadají pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zdůraznila, že s obdobnými výhradami se odvolací soud vypořádal v odůvodnění pod body 10. až 17. usnesení, kde mimo jiné konstatoval, že se ztotožňuje se závěry nalézacího soudu, jenž postupoval v souladu s §2 odst. 5 tr. ř.
11. Z uvedených důvodů státní zástupkyně shrnula, že dovolání obviněného s odkazem na důvod podle §265 odst. 1 písm. c) tr. ř. není opodstatněné, a námitky proti nedostatečně objasněnému skutkovému stavu a provedenému dokazování podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byly vzneseny z jiného důvodu, než je uvedený v §265b odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání toto dovolání jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Obviněný na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství prostřednictvím obhájce reagoval ve shodě s důvody uvedenými v dovolání a doplnil, že ani svědectví pěstounky nezletilé poškozené paní J. P. nemohlo podpořit věrohodnost výpovědi nezletilé, neboť měla pouze zprostředkované informace a její náhled na celou věc mohl být zkreslen nepravdivými skutečnostmi, jež jí vylíčila nezletilá. V ostatním setrval na argumentech, jež přednesl v podaném dovolání.
IV. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného podané obhájcem dne 28. 1. 2022, je dovoláním, které splňuje procesní náležitosti zákonem stanovené pro tento mimořádný opravný prostředek, je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud jiná podání, která nebyla učiněna prostřednictvím obhájce (viz spis pod sp. zn. Ntn 7/2022), a která nesplňují zákonné požadavky zejména stanovené v §265d odst. 1 tr. ř., v rámci posouzení dovolání v této trestní věci nebral do úvahy a nevycházel z nich.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce splňuje zákonem stanovené formální náležitosti, Nejvyšší soud zkoumal, zda koresponduje s důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., na jejichž základě byl tento mimořádný opravný prostředek podán. Je však třeba zmínit, že dovolání bylo podané v době, kdy již nabyla účinnosti novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb. účinná od 1. 1. 2022, která nepostihla dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale změnila důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud zkoumal důvodnost dovolání ke každému z těchto důvodů, mimo jiné i proto, že důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá na procesní zásady, které předurčují porušení základních práv, a je nutné mu věnovat prvotní pozornost.
15. Nejvyšší soud připomíná, že napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. Pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
V. K námitce o nedostatku obhajoby podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tato zákonná dikce vyjadřuje, že dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Jeho prostřednictvím je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy a také článku 40 odst. 3 Listiny. Na základě takto vymezené rozhodovací praxe soudů je zřejmé, že tento dovolací důvod je svým obsahem užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu, neboť nezahrnuje jakékoli porušení práva na obhajobu, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec, anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 23/2007-II. Sb. rozh. tr., rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/1996, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, svazek 17, č. T 413, věta 2, a též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 5. 2019 ve věci Doyle proti Irsku , stížnost č. 51979/2017, §79 až 103). Obviněný může mít obhájce od okamžiku, kdy vznikne důvod k tomu, aby byl v trestním řízení obhajován, vždy ho mít musí v případech tzv. nutné obhajoby podle §36 tr. ř. V přípravném řízení je tomu obecně od zahájení trestního stíhání (§160 odst. 1 tr. ř.) a pokračuje se v dalších stádiích řízení (srov. rozhodnutí č. 1/1968, nebo 2/1978 či 1/1979 Sb. rozh. tr.).
17. V posuzované trestní věci se z obsahu spisu podává, že trestní oznámení na neznámého pachatele bylo podáno Městským úřadem v XY dne 18. 7. 2019 (č. l. 2 spisu). Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 4. 10. 2019 plyne, že byly na základě tohoto trestního oznámení a dalších zpráv podaných orgány, které přišly s poškozenou do styku, podle §158 odst. 3 tr. ř. byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci pohlavního zneužití poškozené proti neznámému pachateli. Nezletilá byla vyslechnuta jako osoba mladší 18 let ve dnech 9. 12. 2019 a 14. 1. 2020 (srov. protokoly a u nich přiložené DVD s videozáznamem na č. l. 46 až 81 a 85 až 126 spisu), navíc byly podle protokolů konány jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle §158 odst. 9 tr. ř. Účastnili se jich policejní komisaři L. N. a L. M., nezletilá poškozená, zástupkyně OSPOD B. T., státní zástupkyně JUDr. Irena Šemberová a soudkyně Okresního soudu v Benešově JUDr. Jana Svatošová. Nezletilá poškozená byla vždy a přiměřeně ke svému věku poučena o svých právech a povinnostech, o jejím výslechu byl pořízen videozáznam.
18. Trestní stíhání obviněného podle §160 odst. 1 tr. ř. bylo zahájeno usnesením Policie České republiky ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. KRPS-204853-97/TČ-2019-010171, pro trestné činy ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku (č. l. 6 spisu). Obviněnému bylo doručeno dne 3. 4. 2020 (viz doručenku u č. l. 9 spisu) a současně v něm byl poučen o tom, že si z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. může zvolit obhájce, a to do sedmi dnů od převzetí usnesení. Obviněný tak v uložené lhůtě neučinil, a proto mu byl na žádost policejního orgánu ze dne 23. 4. 2020 (č. l. 23 spisu) usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 4. 2020, sp. zn. 10 Nt 93/2020, ustanoven z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. obhájce JUDr. Stanislav Vytejček (č. l. 24 spisu).
19. Nejvyšší soud podle těchto zjištění k výhradě obviněného, že nebyl při výslechu nezletilé přítomen obhájce, zdůrazňuje, že tomu bylo proto, že se konal v době před zahájením trestního stíhání, tedy před tím, než mohlo jít o nutnou obhajobu. Zahájení trestního stíhání je institutem, jenž odděluje první fázi přípravného řízení (§12 odst. 10 tr. ř. a §158 a násl. tr. ř.) od druhé fáze, kterou je vyšetřování (viz §161 odst. 1 tr. ř.), v němž je již označena jednoznačně osoba, vůči níž se řízení vede, jako obviněný. Nutná obhajoba je vázána na obviněného (srov. §36 tr. ř.), tzn. osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. V posuzované trestní věci je proto třeba účinky spojované s nutnou obhajobou odvozovat až od 30. 3. 2020, kdy bylo zahájeno trestní stíhání proti obviněnému a byl založen důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř.
20. Nejvyšší soud se zabýval tím, zda nešlo o účelové oddálení zahájení trestního stíhání, které však s ohledem na obsah spisu neshledal. Prováděné úkony přípravného řízení směřovaly k tomu, aby byl zjištěn pachatel, který z trestního oznámení nevyplýval. Podával jej Městský úřad v XY, jenž na základě informací od opatrovnice nezletilé, do jejíž péče byla po odebrání rodičům svěřena, poukazoval zásadně na velmi špatný stav nezletilé a zneklidňující rodinné poměry, o kterých nezletilá jen velmi neurčitě a útržkovitě vypovídala. Nutno však podotknout, že z trestního oznámení vyplynulo, že obviněný žil od roku 2010 mimo rodinu. Z jeho obsahu nebyl zřejmý ani trestný čin ani pachatel, a tudíž bylo nutné všechny rozhodné skutečnosti ověřit teprve v rámci prověřování, a to včetně zprostředkovaných informací podaných opatrovnicí J. P., která stav nezletilé aktuálně znala. Konkrétní závěry nebylo možné v tomto směru učinit ani po prvním výslechu nezletilé dne 9. 12. 2019. Podrobně o zneužívání ze strany otce vypovídala až ve výpovědi ze dne 14. 1. 2020, kde uvedla rozhodné skutečnosti, které korespondovaly se sděleními opatrovnice J. P., a mohly směřovat k zahájení trestního stíhání obviněného. Je proto možné dovodit, že pokud se konaly uvedené úkony přípravného řízení před zahájením trestního stíhání, byly pro to v obsahu věci důvody, a proto nelze shledat, že by pozdější zahájení trestního stíhání a tím i důvod pro plnou realizaci práv obviněného bylo obstrukčním jednáním ze strany orgánů činných v přípravném řízení. Pokud šlo o výslech nezletilé, byl opodstatněně konán v rámci operativně pátracích prostředků, neboť směřoval k tomu, aby bylo zjištěno, zda byl spáchán trestný čin a kdo je pachatelem, resp., zda jím je též obviněný, neboť podezřelým byl i neznámý muž z WC, jenž za sexuální praktiky platil matce nezletilé (viz čin, pro nějž byla matka odsouzena), případně i osoba, o níž nezletilá hovořila jako o dědovi. Z těchto důvodů Nejvyšší soud účelovost vedení řízení před zahájením trestního stíhání neshledal.
21. Pro zajištění práva obviněného na obhajobu, proti čemuž obviněný zásadně brojil, je rozhodné, že způsob, jakým byly výslechy nezletilé uskutečněny ve fázi prověřování, odpovídal zákonu. Z protokolů o výslechu osoby mladší 18 let (č. l. 46 a ž 126) je zjevné, že výslech nezletilé ve dnech 9. 12. 2019 a 14. 1. 2020 ve fázi prověřování policejní orgán provedl v souladu s §102 odst. 1 tr. ř. a navíc (nadbytečně) i podle §158 odst. 9 tr. ř. a §158a tr. ř. Postupoval s ohledem na její nízký věk, mentální úroveň i psychický stav. Podle §102 odst. 1 tr. ř. je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Tato hlediska byla v přezkoumávané věci naplněna, protože policejní orgán respektoval jak osobu poškozené, tak i její věk, psychický stav a okolnosti, za kterých k činu došlo. Jen pro úplnost je vhodné uvést, že toto ustanovení slouží speciálně pro výslech osoby mladší osmnácti let, je určen k její ochraně jako zvlášť chráněné oběti trestného činu a upřednostňuje její práva. Jsou-li splněna tato kritéria, tak není třeba naplnit podmínky podle §158 odst. 9 tr. ř., případně §158a tr. ř., dojde-li však k tomu, nejde o vadu nebo pochybení, protože bylo učiněno více, než zákon v dané situaci vyžadoval. Pro obhajobu obviněného však bylo podstatné, že v té době ještě neměl postavení obviněného, a proto nepřítomnost obhájce při uvedených úkonech provedených před zahájením trestního stíhání nemohla vést k porušení zákona, protože právo na obhajobu lze spojovat až s okamžikem zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě, nikoliv s fází přípravného řízení tomuto okamžiku předcházející. Obviněný, resp. jeho obhájce, se výslechu poškozené neúčastnil proto, že v té době bylo vedeno řízení proti neznámé osobě.
22. Vytýkal-li obviněný, že poškozená nebyla za jeho účasti vyslechnuta v řízení před soudem, tak ani v tomto postupu Nejvyšší soud neshledal porušení jeho obhajovacích práv. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 4. 2021 (č. l. 526 spisu) obhájce obviněného, státní zástupce i spoluobviněná H. B. souhlasili s tím, aby nebyla nezletilá osobně vyslýchána a aby byl pouze přehrán záznam z jejího výslechu z přípravného řízení. Obviněný k tomuto prohlášení obhájce nevznesl žádné námitky. Na základě těchto prohlášení při odročeném hlavním líčení dne 7. 6. 2021 (č. l. 533 spisu) byly videozáznamy zachycující předmětnou výpověď nezletilé (viz č. l. 79, 126, přepisy 46 až 79, 85 až 126 spisu) přehrány. Dovolatel, jenž byl hlavnímu líčení přítomen, se k obsahu výslechů nezletilé poškozené vyjádřil. U hlavního líčení konaného dne 11. 8. 2021 obhájce obviněného prohlásil, že obviněný žádá výslech nezletilé. Na tento požadavek předsedkyně senátu reagovala tím, že výslech nezletilé nebude prováděn (srov. č. l. 570 spisu). V odůvodnění přezkoumávaného rozsudku vysvětlila, že tak učinila se zřetelem na nepřiměřenou psychickou zátěž pro poškozenou (viz bod 4. rozsudku, rovněž i bod 11. usnesení odvolacího soudu).
23. Nejvyšší soud podle uvedených zjištění shledal, že námitky obviněného nejsou důvodné. Soud, byť to výslovně v protokolu neuvedl, postupoval podle §102 odst. 2 tr. ř., podle něhož má být nezletilá osoba dříve vyslechnutá za podmínek §102 odst. 1 tr. ř. v dalším řízení vyslýchána jen v nutných případech. Na podkladě rozhodnutí soudu je možné v řízení před soudem provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu i za podmínek §211 odst. 1 a 2 tr. ř. Nezletilá AAAAA nar. XY byla osobou mladší osmnácti let a bylo nutné z důvodu její ochrany uplatnit výjimku ze zásady ústnosti vymezené v §2 odst. 11 tr. ř. Provádět výslech svědka mladšího než osmnáct let o okolnostech uvedených v §102 odst. 1 tr. ř. (tj. o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj), v pozdějším než přípravném řízení (zejména v řízení před soudem) je možné jen v nutných případech. Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na všech okolnostech konkrétní trestní věci, především na důkazní situaci. V daném případě bylo nutné nezletilou obzvláště chránit, protože do jejího velmi špatného až zuboženého stavu, v jakém byla orgánem sociálně právní ochrany dětí přebírána, byla uvedena trestným jednáním obou svých rodičů. Její stav se v době, kdy s nimi již nebyla v kontaktu, začal zlepšovat a vracet do normálu. Právě z těchto důvodů byla vyžadována její zvýšená ochrana, mimo jiné i před kontaktem s rodiči, případně jakýmkoli oživováním paměti, což by pro ni byly velmi stresující situace. Tyto okolnosti vedly důvodně soud k tomu, že byl kladen důraz na ochranu nezletilé před právem obviněného na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Ani toto právo obviněného není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v článku 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod, tak v Úmluvě o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb. (srov. též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 1499-1501).
24. U nezletilého dítěte je upřednostněn zájem dítěte před právem obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Je zde zdůrazněno, že u dítěte nízkého věku je třeba důkladně dbát na jeho práva, zejména na zájem o jeho blaho (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 7. 2018 ve věci Frölich proti Německu , stížnost č. 16112/15). Rovněž lze zmínit Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání, tzv. „Lanzarotská úmluva“, vyhlášenou dne 4. 11. 2016 Sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 59/2016 Sb.m.s., jež klade důraz na to, že vyšetřování a trestní řízení by měly být vedeny způsobem, který chrání nejlepší zájmy a práva dětí (viz např. článek 30 Lanzarotské úmluvy). Podle pokynů Výboru ministrů Rady Evropy o justici vstřícné k dětem platí, že existují méně přísná pravidla pro poskytování svědectví dětmi nebo jiná opatření zmírňující dopady řízení na děti a taková opatření by sama o sobě neměla snižovat přiznanou hodnotu svědectví nebo důkazu poskytnutého dítětem, aniž by bylo dotčeno právo obviněného na obhajobu (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 6. 2021 ve věci R. B. proti Estonsku , stížnost č. 22597/16, §99, §102). Je nutné dbát článků 3 a 8 Úmluvy zaručujících ochranu fyzické i psychické integrity všech osob (viz mimo jiné rozsudek ze dne 27. 9. 2011 ve věci M. a C. proti Rumunsku , stížnost č. 29032/04, §107 až 111, a rozsudek ze dne 15. 11. 2011 ve věci M. P. a Ostatní proti Bulharsku , stížnost č. 22457/08, §108). Zejména děti a další zranitelné osoby mají nárok na účinnou ochranu poskytovanou státem (viz M. C. proti Bulharsku , stížnost č. 39272/98, §150), kdy obzvláště v případech údajného sexuálního zneužívání dětí je vyžadováno respektování nejlepšího zájmu dítěte a právo na lidskou důstojnost a psychickou integritu vyžaduje zvláštní pozornost tam, kde je dítě obětí násilí ve smyslu článků 3 a 8 Úmluvy (viz rozsudek ze dne 26. 11. 2019 ve věci M. M. B. proti Slovensku , stížnost č. 6318/17, §61, a rozsudek ze dne 20. 3. 2020 ve věci C. A. S. a C. S. proti Rumunsku , stížnost č. 26692/05, §82). Soud se těmito pravidly řídil, neboť respektoval zejména zájem na ochranu poškozené, jejíž výslech byl zákonným způsobem proveden při dodržení všech procesních zásad zaručujících a chránících svědectví dětí (viz rozsudek ze dne 18. 10. 2016 ve věci G. U. proti Turecku , stížnost č. 16143/10, §73), avšak při současném respektu k právům obviněného.
25. V projednávané věci postup jak orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání obviněného, tak ani úkony soudu prvního stupně nenasvědčovaly tomu, že by došlo k porušení práva obviněného na jeho obhajobu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného podřazené pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nejsou opodstatněné.
VI. K námitkám na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Obviněný dovolání opíral i o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je podle novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., účinné od 1. 1. 2022, uveden v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vytýkal vadné právní posouzení, což odpovídá §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuální podobě, který lze uplatnit v případě, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
27. Nejvyšší soud pro posouzení důvodnosti námitek obviněného postupoval podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.). Proto aplikoval normy trestního práva procesního účinné v této době, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022).
28. S ohledem na obsah dovolání obviněný brojil zejména proti učiněným skutkovým zjištěním a procením postupům soudů nižších stupňů, což je možné podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad, pro které rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát, a to pro to, že jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo, když ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z nich. Vždy však je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
29. Vymezeným podmínkám námitky obviněného odpovídaly, neboť poukazoval na nevěrohodnost výpovědi nezletilé poškozené, tvrdil, že šlo o procesně nepoužitelný důkaz, a že soudy nedůvodně neprovedly jím navrhované důkazy. Svými výhradami tak mířil na všechny alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud, když shledal, že námitky obviněného na tento důvod obsahově dopadají, posuzoval, zda je v tomto směru dovolání důvodné.
30. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soudy nižších stupňů na obdobné výhrady obviněného reagovaly a s jeho obhajobu se vypořádaly (viz body 11. až 13. rozsudku soudu prvního stupně). Tvrzení, že o výpověď poškozené nelze závěr o jeho vině opírat, nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, neboť soud prvního stupně vyšel nejen z výpovědi nezletilé poškozené, ale i z dalších důkazů. Vycházel z výpovědí svědků J. P., pěstounky nezletilé, a T. H., kamaráda obviněného, stejně jako ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychiatrie a klinické psychologie a výpovědi znalkyně MUDr. Ivany Horáčkové, jež zkoumala psychickou stránku nezletilé poškozené. Důraz kladl i na hodnocení listinných důkazů (viz bod 9. rozsudku) a znaleckého zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, MUDr. Antonína Brzeka, který zpracoval sexuologický posudek na obviněného. Odvolací soud reagoval na výhrady dovolatele a vady v postupech soudu prvního stupně neshledal (srov. body 12. až 18. usnesení odvolacího soudu).
31. Namítal-li obviněný, že skutkové závěry jsou chybné a neodpovídají realitě zejména kvůli tomu, že nezletilá poškozená je nevěrohodná, všechno si vymyslela a její tvrzení se nezakládají na pravdě, a naopak uváděl-li, že se o ni řádně staral a nedocházelo k jejímu pohlavnímu zneužívání ani fotografování blíže neztotožněnou ženou, jde o obhajobu, která byla výsledky provedeného dokazování vyvrácena. Z obsahu napadených rozhodnutí a způsobu, jakým se soudy se všemi rozhodnými skutečnostmi, jakož i s výhradami obviněného vypořádaly, lze shledat, že zejména soud prvního stupně věnoval posouzení věrohodnosti nezletilé poškozené potřebnou pečlivost a podrobně rozvedl, z jakých důkazů dále vycházel, a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení.
32. Svědectví nezletilé poškozené nebylo jediným důkazem, na kterém je rozhodnutí o vině obviněného založeno. Uvedená výpověď proto nestojí osamoceně, ale je podporována i dalšími důkazy, na jejichž základě bylo možné věrohodnost nezletilé posoudit. Zejména jde o výpovědi svědkyně J. P. a svědka T. H., kteří se pohybovali v okolí poškozené. Pěstounka J. P. navíc přišla do styku s poškozenou bezprostředně poté, co odešla od svých rodičů, a byla to právě ona, komu se nezletilá začala svěřovat. Soud vycházel ze zhodnocení poměrů panujících v rodině, ze zprávy z vyšetření v dětském krizovém centru, ze zprávy z azylového domu a diakonie, které dávají dostatečný a potřebný podklad pro závěry o trestném jednání obviněného. Lékařské zprávy svědčí o tom, že byla zanedbána péče o nezletilou po všech stránkách, a že poškozená strádala fyzicky a duševně, a že se stala obětí pohlavního zneužívání. Z uvedeného je zřejmé, že soudy postupovaly při plném respektu k zásadám uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř., věrohodnost nezletilé poškozené posuzovaly se zřetelem na všechny ve věci provedené důkazy, které soud prvního stupně hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, a své závěry dostatečně a podrobně v bodech 12. a 13. rozsudku odůvodnil. Věrohodnost poškozené byla zvažována ze všech stránek, k čemuž lze odkázat i na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychiatrie a klinické psychologie (srov. č. l. 140 až 161 spisu) a výpověď znalkyně MUDr. Ivany Horáčkové z hlavního líčení (srov. č. l. 597 až 601 spisu), z nichž vyplynulo, že nezletilá poškozená neměla sklony k vymýšlení si a nebyl zjištěn ani žádný motiv k tomu, aby své rodiče nepravdivě obviňovala z trestné činnosti. Nutno podotknout, že trestní oznámení nebylo vyvoláno aktivitou ze strany poškozené, ale vyplynulo z jejího chování a svěření se osobám, v něž měla poté, co byla odloučena z neblahého prostředí, důvěru (srov. výpověď svědkyně J. P.).
33. Výsledky dokazování byla vyloučena i možnost, že by poškozená svého otce obviňovala ze msty nebo vůči němu křivě vypovídala z důvodu jiného negativního vztahu k němu, neboť podle znalkyně poškozená není ani schopna tak závažná obvinění vůči svým rodičům vykonstruovat a vymyslet pouze na základě zprostředkovaných informací o sexuální oblasti z televize či sociálních sítí. Z psychologického i psychiatrického zkoumání nezletilé poškozené vyplynulo, že vykazuje známky dlouhodobě týraného dítěte a jí popisované skutečnosti sama prožila, a proto soud vzal za prokázané, že byla skutečně sexuálně zneužívána. Znalkyně zároveň věrohodně vysvětlila i neurotické projevy poškozené, které byly patrné při jejím výslechu, a vyloučila, že by mohly být způsobeny stresem či nervozitou ze lhaní a nepravdivého obviňování. Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie znalce MUDr. Antonína Brzeka, které však nijak nesouvisí s psychickou stránkou poškozené, soud prvního stupně zvažoval a v rámci svého odůvodnění se s nimi vypořádal.
34. Nejvyšší soud po zvážení uvedeného postupu zejména soudu prvního stupně shledal, že postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. a dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů uvěřil verzi nezletilé poškozené, a nikoli tvrzením obviněného (srov. rozsudky ESLP ze dne 18. 7. 2006 ve věci Balšán proti České republice , stížnost č. 1993/02; ze dne 3. 2. 2004 ve věci Rachdad proti Francii , stížnost č. 1846/01; a ze dne 1. 4. 2004 ve věci Fausciana proti Itálii , stížnost č. 4541/02). V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly ani případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Po řádném vyhodnocení všech tvrzení nepochyboval soud o věrohodnosti nezletilé poškozené, jejíž výpověď je potvrzována dalšími nepřímými důkazy, a vysvětlil, proč nepřijal verzi obviněného, a proto mu nelze vytýkat, že by nepostupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. [srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16].
35. Soudy nepochybily, jestliže nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování zejména opětovným výslechem poškozené a nenechaly zpracovat revizní znalecký posudek na její psychický stav. S uvedeným požadavkem se vypořádal odvolací soud, jenž pro další důkazy neshledal důvody (srov. body 10. a 11. usnesení odvolacího soudu). V uvedeném případě tedy nejde o extrémní vadu spočívající v tzv. opomenutých důkazech, o níž by mohlo jít pouze tehdy, jestliže by nebyl některý důkaz proveden nebo hodnocen způsobem stanoveným zákonem (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, a další).
36. Shora popsané závěry svědčí o tom, že v postupech soudů nejde o projev libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností při zajišťování rozsahu a způsobu provedeného dokazování. V projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Nejvyšší soud neshledal podmínky pro závěr o naplnění důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho novém znění podle novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb., protože skutková zjištění soudy učiněná jsou dostatečná a odpovídají všem požadavkům pro naplnění znaků přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a současně nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Naopak, jak bylo popsáno výše, bylo zjištěno, že uvedená skutková zjištění soudy na základě provedeného dokazování správně objasnily a vyhodnotily. Postupovaly tudíž plně v souladu s pravidly stanovenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
VII. Závěr
37. Nejvyšší soud mohl nedůvodnost dovolání posoudit na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu, napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, a veškeré soudy učiněné závěry mají podklad v obsahu spisu i napadených rozhodnutích, stejně jako v zákonné úpravě a na ni navazující judikatuře soudů, a proto dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
38. Vzhledem k tomuto výsledku dovolacího řízení nebyly dány důvody pro odklad či přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o odst. 1 tr. ř., jak požadoval obviněný, když ani předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu