ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.396.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 396/2022-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný O. B. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem Jablonec nad Nisou, 28. října 3593/42, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 55 To 313/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 89/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 T 89/2021, byl obviněný O. B. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 15 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 55 To 313/2021, bylo jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označených přečinů tím, že od přesně nezjištěné doby dne 7. 6. 2021 do šesté hodiny ranní dne 8. 6. 2021 vstoupil dveřmi, které na noc zapomněl uzamknout M. M., nar. XY, který v domě bydlí, do domu na adrese XY, XY XXX, kde vzal za dveřmi na zemi odloženou pilu Stihl MS 250, čímž M. M. způsobil škodu 3 000 Kč, a tohoto jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 8. 2019, č. j. 2 T 132/2019-109, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 10. 2019, č. j. 31 To 349/2019-122, který nabyl právní moci 4. 10. 2019, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 9. 10. 2020.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 55 To 313/2021, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání datované dnem 8. 11. 2021, ve kterém odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný opakoval, že předmětnou motorovou pilu neodcizil, ale našel ji a k okolnostem nálezu se již podrobně vyjádřil. Mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé spatřoval extrémní nesoulad. Odcizení motorové pily je předpokládáno v delším časovém úseku od 7. 6. 2021 do 8. 6. 2021, a to z volně přístupného a nezajištěného objektu, v důsledku čehož lze připustit další verze odcizení motorové pily a jednání jiného pachatele či pachatelů. Obviněný měl za to, že jeho tvrzení, že pilu pouze nalezl, nebylo provedeným dokazováním vyvráceno. Pouhá skutečnost, že motorová pila byla zajištěna u něj a že se v okolí místa činu pohyboval, nemůže být akceptovatelným a logickým podkladem ke skutkovým zjištěním, jež soudy učinily. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně, označil-li za jediný skutečně možný sled událostí popsaný v tzv. skutkové větě výroku o vině, podle obviněného vykazuje určité prvky libovůle.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 55 To 313/2021, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 T 89/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Okresnímu soudu v Liberci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně učinil návrh na postup podle §265h odst. 3 tr. ř.
7. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje prakticky od počátku trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi již zabývaly. Odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Z výpovědi poškozeného M. M. ve spojení s úředním záznamem Policie České republiky ze dne 9. 6. 2021, protokolem o ohledání místa činu a protokolem o vydání věci bylo zjištěno, že to byl právě obviněný, který se v době krátce předcházející spáchání trestné činnosti, jakož i bezprostředně po ní nacházel v blízkosti místa činu. Odcizená motorová pila byla několik hodin po jejím odcizení nalezena v jeho dispozici a s přihlédnutím k tomu, že obviněný měl také motiv ke spáchání trestné činnosti, neboť byl v té době bez zaměstnání, je možno z takto provedených důkazů dovodit, že veškeré, byť nepřímé důkazy tvoří ve svém souhrnu ucelený řetězec vedoucí k jedinému možnému závěru, že to byl právě obviněný, kdo se této trestné činnosti dopustil.
8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021.
11. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s těmito podmínkami obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
13. V mezích tohoto uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
14. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). Pokud k takovému zásadnímu pochybení v řízení před soudy prvního nebo druhého stupně došlo, byl i Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn mimořádně zasáhnout do přijatých skutkových zjištění a napadené rozhodnutí zrušit i nad rámec vymezených dovolacích důvodů. Tato dlouhodobě zavedená rozhodovací praxe se následně promítla do novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. (a několika dalších zákonů) zákonem č. 220/2021 Sb. S účinností ode dne 1. 1. 2022 tak došlo mimo jiné i k novelizaci znění §265b odst. 1 tr. ř. vymezujícího důvody dovolání a konkrétně do §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl včleněn nový dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat za splnění zákonem stanovených kritérií i správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
15. Bez ohledu na změnu v dikci zákona lze konstatovat, že pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané věci neshledal. Obviněný vyjádřil ve svém mimořádném opravném prostředku nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, byl-li označen jako ten, kdo se zmocnil motorové pily poškozeného. Tvrdil, že ji „pouze našel“ a že jeho skutková verze nebyla provedeným dokazováním vyvrácena.
16. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní nesoulad mezi výsledky provedeného dokazování a skutkovými závěry soudů, nebyl však zjištěn ani případný zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (především bod 8. rozsudku soudu prvního stupně), jakož i odvolacího soudu (bod 6. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit, což soudy nižších stupňů učinily. Je zjevné, že postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. V odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. (resp. §134 odst. 2 tr. ř.) vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižšího stupně hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
17. Nelze nevidět, že námitky dovolatele jsou jen pouhým opakováním jeho obhajoby, kterou uplatňoval od počátku řízení, na niž soudy nižších stupňů řádně a pečlivě reagovaly. Na jejich argumentaci lze proto odkázat, aniž by se Nejvyšší soud těmito námitkami musel opětovně podrobně zabývat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021-III. Sb. rozh. tr.). I přes uvedené dovolací soud ve shodě se soudy nižších instancí upozorňuje na výpověď poškozeného M. M., který rámcově potvrdil nejen dobu spáchání činu, ale i skutečnost, že dům opustil, aniž by jej řádně uzamkl. Z úředních záznamů Policie České republiky (č. l. 33, 34) se zjišťují jak skutečnosti související s kontrolou obviněného dne 8. 6. 2021 okolo 12:10 hodin v lesním porostu nedaleko místa činu, kdy u něj byla nalezena mimo jiné i motorová pila náležející poškozenému, tak i v dopoledních hodinách dne 7. 6. 2021. Obviněný byl dne 7. 6. 2021 kontrolován poblíž místa činu policejní hlídkou, a to na základě oznámení místních obyvatel, kteří v přítomnosti obviněného spatřovali potencionální hrozbu páchání trestné činnosti. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně skutkovou verzi předkládanou obviněným, že totiž motorovou pilu poškozeného pouze našel, přesvědčivě označil za nelogickou, extrémně nepravděpodobnou, v podstatě nereálnou. Výstižně v této souvislosti upozornil, že obviněný se v době krátce předcházející spáchání posuzovaného činu, jakož i bezprostředně po něm nacházel v blízkosti místa činu, odcizená motorová pila byla nalezena právě u něj. Rozumně nelze přijmout vysvětlení, že by se jiná osoba ve stejný čas jako obviněný pohybovala poblíž místa činu, zmocnila se motorové pily poškozeného, tuto pak odhodila v blízkosti v lesním porostu, kde ji náhodně našel obviněný, a to ještě v místě nacházejícím se podle slov obviněného cca 4 m od vyšlapané cestičky. Jedinou logickou verzí je, že to byl právě obviněný, kdo se za okolností popsaných v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně zmocnil motorové pily poškozeného. K takovému jednání měl také motivaci, poněvadž byl v inkriminované době bez zaměstnání a tedy dostatku prostředků, přičemž prodej motorové pily se mohl nabízet jako možnost jejich opatření.
18. Lze tedy shrnout, že skutkový děj byl soudy nižších instancí zjištěn plně v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., a to na základě správně hodnocených důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Soudy sice opřely své rozhodnutí o vině obviněného výlučně o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či zásadou in dubio pro reo . Souhrn nepřímých důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem krádeže mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).
19. Při nezjištění možnosti ingerence Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů na základě zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je třeba uzavřít, že námitky dovolatele, jimiž zpochybnil skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil soud odvolací, nemohou obstát. Ačkoliv obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, neuvedl, v čem spatřoval nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Ve skutečnosti uplatňoval pouze námitky skutkové, jež ale nemohly obstát, proto se Nejvyšší soud posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval a ani tak nemohl učinit.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
21. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Samosoudkyně soudu prvního stupně, jíž byl takový podnět podle §265h odst. 3 tr. ř. adresován, spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu