ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.664.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 664/2022-2549
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. Š. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 5 To 67/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 136/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 3 T 136/2021, rozhodl v trestní věci obviněného P. Š. tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku ohledně něho zrušil v trestním příkazu Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 4 T 60/2021, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2021, výrok o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a celý výrok o trestu, jakož i navazující výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu P. Š. uznal vinným
v bodech I., II., III., VI., VII., VIII. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, v bodech I., II., V. přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech III., IV., IX. přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil činy spočívajícími v tom, že
ačkoliv byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 1 T 66/2016, pravomocným dne 30. 8. 2014, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, který vykonal dne 11. 12. 2020, a ačkoliv mu byl dne 2. 2. 2021 příkazem Magistrátu města Brna, Odborem dopravně správních činností, sp. zn. ODSČ-70150/21-9, pravomocným dne 24. 2. 2021, který si prokazatelně převzal dne 22. 3. 2021, vysloven zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců,
I. společně s V. O., nar. XY, v blíže nezjištěné době od 17:00 hodin dne 27. 3. 2021 do 18:14 hodin dne 27. 4. 2021 v XY na ulici XY, na parcele č. XY, po rozlomení přídavného visacího zámku u vstupních vrat vnikli do garáže, ze které odcizili motocykl a další věci, čímž poškozenému A. P., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 44.150 Kč a poškozením ve výši 1.900 Kč,
II. společně s obviněným V. O, nar. XY, v blíže nezjištěné době od 19:00 hodin dne od 9. 4. 2021 do 08:30 hodin dne 10. 4. 2021 v XY, na ulici XY, v areálu M. S., kam obviněný P. Š. přivezl vozidlem tovární značky Alfa Romeo, RZ XY obviněného V. O., a poté hlídal v blízkosti, zatímco obviněný V. O. vnikl po rozbití skleněné výplně trojúhelníkového okna pravých předních dveří do nákladního vozidla tovární značky Citroen Jumper, bílé barvy, RZ XY, odkud odcizil popsané věci, čímž způsobili poškozenému M. B., se sídlem XY, škodu poškozením ve výši 6.100 Kč a škodu odcizením ve výši 2.828 Kč,
III. dne 13. 4. 2021 v 2:28 hodin byl kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky XY v XY na ulici XY v úrovni domu č. XY, jako řidič vozidla Alfa Romeo, stříbrné barvy, RZ XY,
IV. dne 17. 4. 2021 v 12:00 hodin nejméně na ulici XY v XY řídil vozidlo Alfa Romeo, stříbrné barvy, RZ XY, opět i přes výše citovaný zákaz řízení všech motorových vozidel, přičemž byl při tomto jednání kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky XY,
V. v blíže nezjištěné době od 07:30 hodin dne 14. 4. 2021 do 07:30 hodin dne 16. 4. 2021, v XY, na ulici XY, na parkovišti mezi objektem č. XY a ulicí XY vnikl po rozbití skleněné výplně čtvercového i trojúhelníkového okna pravých zadních dveří do osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Felicia combi, tmavomodré barvy, RZ XY, přitom u napadených dveří poškodil gumové vnější obvodové těsnění čtvercového okna a způsobil další poškození, odkud odcizil autobaterii značky Hagen, čímž způsobil poškozenému E. B., nar. XY, škodu poškozením ve výši 4.060 Kč a škodu odcizením ve výši 500 Kč,
VI. dne 14. 7. 2021, v době kolem 03:33 hodin, v XY, na ulici XY č. p. XY, po přelezení 140 cm vysokého oplocení, vznikl do areálu společnosti D., kde z volně přístupného altánu, ve kterém se nachází stojan k upevnění jízdních kol, odcizil horské jízdní s nářadím a tašku s uvedenými věcmi, čímž poškozenému L. K., nar. XY, způsobil škodu ve výši 22.300 Kč,
dále společně s již odsouzeným K. Š., nar. XY,
VII. v blíže nezjištěné době od 20:00 hodin dne 17. 6. 2021 do 00:30 hodin dne 18. 6. 2021 v XY, na ulici XY č. p. XY v areálu firmy M. odcizili volně odstavené jízdní kolo, čímž způsobili poškozenému D. N., nar. XY, škodu ve výši 12.300 Kč,
VIII. v blíže nezjištěné době od 23:00 hodin dne 23. 6. 2021 do 06:50 hodin dne 24. 6. 2021 v XY, na ulici XY č. p. XY, odcizili z chodby v sedmém patře bytového domu po přestřižení lanka, kterým bylo připoutáno k topení, jízdní kolo značky Muddy Fox Atom, červené barvy typu BMX, čímž způsobili poškozené Z. M. B., nar. XY, škodu ve výši 2.200 Kč,
IX. dne 11. 7. 2021, kolem 10:45 hodin, v XY, na ulici XY č. p. XY, kam přijel obviněný vozidlem Škoda Octavia, RZ XY, na parkovišti před obchodním domem Globus, odcizili z držáku na jízdní kola připevněného k tažnému zařízení vozidla tovární značky Kia, RZ XY, červené barvy, dvě neuzamčená elektro kros kola značky Crussis ROS 1.5, čímž způsobili poškozené M. K., nar. XY, škodu ve výši 59.000 Kč.
2. Obviněný P. Š. byl odsouzen za jednání pod body I. až V. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 a §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou a půl roku. Za jednání pod body VI. až IX. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, byl dále odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou a půl roku. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí uvedených věcí. Rovněž bylo rozhodnuto o zproštění části obžaloby obviněného P. Š., o nárocích poškozených na náhradu škody, a o vině a trestu spoluobviněného V. O.
3. Krajský soud v Brně jako odvolací soud usnesením ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 5 To 67/2022, odvolání, která proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění V. O. a P. Š. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný P. Š. podal prostřednictvím obhájce dne 27. 5. 2022 proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 5 To 67/2022, podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal nesprávné právní posouzení skutků a tvrdil, že provedené důkazy a učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu v důsledku porušení práva na spravedlivý proces a nerespektování presumpce neviny a zásady in dubio pro reo.
5. Uvedené námitky obviněný odůvodnil tím, že nespáchal skutky pod body I., VI., VII., VIII. a IX., a pokud jimi byl uznán vinným, bylo to důsledkem vadného postupu soudu prvního stupně nerespektujícího zásady vymezené v §2 odst. 6 tr. ř., jenž nenapravil ani odvolací soud. Soudy důkazy provedené v rámci trestního řízení nehodnotily objektivně, pochybnosti v nich se objevující vyložily v jeho neprospěch nebo se k nim nevyjádřily, čímž svá rozhodnutí založily na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 375/06, a ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 787/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, a další). Uvedené nedostatky spatřoval i v tom, že ačkoli ve své obhajobě předložil ke všem skutkům vlastní skutkovou verzi, tato nebyla soudy přesvědčivě vyvrácena, a i přesto jimi byl uznán vinným. Poukázal na to, že u dílčího činu pod bodem I. soudy nezohlednily veřejnou přístupnost předmětné kůlny, v níž se měl nacházet ukradený motocykl, ani výpověď obviněného V. O., jenž účast obviněného na spáchané trestné činnosti popřel s tím, že sám donesl do obydlí obviněného údajné věci patřící poškozenému A. P. pocházející z krádeže. K bodu VI. obviněný tvrdil, že pořízené kamerové záznamy jsou neprůkazné a svědek Z. H. je nevěrohodný. Soudům vytkl, že u dílčích útoků pod body VII. až IX. soudy nezohlednily výpověď K. Š., který účast obviněného na trestné činnosti popřel, a u bodu IX. označil za spolupachatele Ľ. P. Kamerové záznamy zajištěné k těmto bodům rovněž považoval za neprokazující trestnou činnost.
6. Porušení práva na spravedlivý proces spatřoval obviněný i v postupu odvolacího soudu, který v napadeném usnesení náležitým způsobem nerozebral všechny vznesené námitky, na něž reagoval jen obecnými frázemi, což je v rozporu s názorem vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 2564/12, nebo v nálezu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 1104/08. Z uvedených důvodů označil obviněný rozhodnutí soudu druhého stupně za nepřezkoumatelné.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 5 To 67/2022, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 3 T 136/2021, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby věc přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedl, že nesplňuje podmínky důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nemíří vůči rozhodným skutkovým zjištěním, ale vytýká, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Obviněný v něm opakoval svoji obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a shrnul v odvolání, s níž se již vypořádaly soudy v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí (viz body 12., 13., 15. a 16. rozsudku a bod 8. usnesení), s jejichž závěry se ztotožnil.
9. Výhrady obviněného státní zástupce nepovažoval za důvodné i proto, že zásada in dubio pro reo nebyla porušena, neboť soudy respektovaly všechna pravidla plynoucí ve vztahu k ní z judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a další, nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Vysvětil, že námitky o porušení zásady in dubio pro reo samy o sobě založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 nemohou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021). Připomněl, že podat dovolání z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b odst. 1, odst. 2 tr. ř. je vyloučeno. Přitom konkrétní uplatněné námitky naplní uplatněný důvod pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených ve zmíněné judikatuře (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22).
10. Na základě těchto úvah dospěl státní zástupce k závěru, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces, a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má nyní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak samotné porušení zásady in dubio pro reo dovolacím důvodem není, ani být nemůže, neboť výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti. Závěrem shrnul, že konkrétní námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
11. Obviněný ani jeho obhájce na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
13. Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející Nejvyšší soud může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř.
14. Obviněný v dovolání ze dne 27. 5. 2022 odkázal na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jimiž vytýkal, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. V obecné rovině namítal porušení zásad trestního řízení z hlediska spravedlivého procesu, presumpce neviny a in dubio pro reo, když tvrdil, že dílčí útoky pod body I., VI., VII., VIII. a IX. nespáchal, což jsou výhrady, které neodpovídají znění trestního řádu před novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, ani znění trestního řádu v době podání dovolání. Podle uvedené novely jím slovní vyjádření dovolacího důvodu odpovídá písmenu h) §265b odst. 1 tr. ř. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nově vymezen ve znění „jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
15. V dovolání označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nyní podřazený pod písmeno h) §265b odst. 1 tr. ř. spočívá ve vadách, kdy napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Rovněž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodní nelze vytýkat vady v celém procesním postupu od prvních úkonů přípravného řízení, protože na takové nedostatky nedopadají žádné dovolací důvody [srov. §265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.]. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání shledal, že obviněný uvedené změny nezaznamenal a dovolání v souladu s nimi nepodal, protože prostřednictvím jím označeného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. fakticky nenamítal právní vady, ale porušení procesních pravidel. I když takto podané dovolání není plně v souladu se stávající právní úpravou, Nejvyšší soud ve své přezkumné činnosti vycházel z pravidla, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době konaného řízení (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), a při rozhodování v této trestní věci po 1. 1. 2022 aplikoval normy trestního práva procesního účinné v době, kdy rozhoduje, tzn., že obsah dovolání posuzoval se zřetelem na stávající důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a když zjistil, že obviněný důvod podle písmena h) §265b odst. 1 tr. ř. ve stávající právní úpravě [dříve podle písm. g)] popsanými výhradami nenaplnil, posuzoval, zda existuje porušení pravidel spravedlivého procesu, jež obviněný zásadně namítal. Obviněný tvrdil, že nebylo řádně objasněno, že dílčí útoky v bodech I. VI., VII., VIII. a IX spáchal, což lze považovat za argumentaci ve smyslu stávajícího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda jsou takto vznesené výhrady důvodné.
VI. K námitkám obviněného
17. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí a řízení, které předcházelo jejich vydání, je zjevné, že námitky obviněného nejsou důvodné, protože soudy splnily povinnosti plynoucí z §2 odst. 5, 6 tr. ř. a řádně objasňovaly jednání obviněnému kladená za vinu. Zabývaly se jak okolnostmi, za kterých byly dílčí útoky spáchány, tak i obhajobou obviněného, a je tedy zjevné, že se s obdobnými výhradami uplatněnými obviněným v předchozích stádiích řízení před soudem prvního stupně i v odvolání vypořádaly.
18. Soud prvního stupně v bodě 3. rozsudku rozvedl podstatné skutečnosti a je tak zjevné, že se podílem obviněného na spáchané trestné činnosti zabýval, v bodě 4. doložil, na základě jakých skutečností shledal jeho vinu objasněnou, a to nejen ve vztahu k výpovědi spoluobviněného V. O., ale i výpovědím poškozených, protokolům o ohledání místa činu, fotodokumentaci a dalším listinným důkazům, včetně kamerových záznamů a odborných vyjádření znalkyně z oboru ekonomika Věry Misákové. Všechny uvedené důkazy soud prvního stupně řádně provedl při hlavním líčení (viz protokol o hlavním líčení dne 3. 1. 2022, č. l. 2413 a 2415 spisu). V potřebné míře též reagoval i na obhajobu obviněného ohledně výhrad proti výpovědi V. O., na níž odkazuje obviněný v podaném dovolání, kterou se podrobně zabýval, a to i se zřetelem na to, že ji v průběhu řízení měnil. Vysvětlil, z jakých důvodů výpovědi tohoto spoluobviněného neuvěřil v části, v níž se snažil vyvinit dovolatele, s poukazem na to, že s ohledem na zjištěné skutečnosti se nejeví jako přesvědčivá v situaci, kdy se mu měl údajně pomstít za poměr s jeho přítelkyní Ž. B., která podle vlastní výpovědi V. O. byla prostitutkou a chodila s kde kým, anebo s ohledem na rozsah prováděných vloupání a množství věcí při nich odcizených, k jejichž transportu sloužily automobily (zn. Alfa Romeo RZ XY, Octavia RZ XY), kterými disponoval právě dovolatel, jak vyplývá z dílčích útoků v bodech II. až IV. a IX. výroku o vině (srov. bod 5 rozsudku soudu prvního stupně). U dílčího útoku v bodě I. obviněného usvědčoval svědek A. P., jenž poznal své věci při domovní prohlídce u obviněného (srov. č. l. 1907 až 1911 spisu), jakož i facebookový profil obviněného (č. l. 136 spisu), jehož prostřednictvím se dotazoval na možnost koupit „papíry“ ke shodnému motocyklu, jaký byl odcizen jmenovanému svědkovi. Soud rovněž vysvětlil, že v bodě VI. je obviněný usvědčován kamerovými záznamy z místa činu a výpovědí svědka Z. H. (č. l. 2052 a 2053 spisu), který byl zadržen při jízdě na odcizeném jízdním kole, jež mu prodal dovolatel. Pochybnost soud neměl ani o spáchání dílčích útoků pod VII. až IX., neboť z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný byl při krádežích zaznamenán kamerami, a to jak na ulici XY v domě na ulici XY, tak i před obchodním domem Globus (srov. body 12., 15. a 16. rozsudku soudu prvního stupně).
19. Z obsahu rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že přesvědčivě posuzoval, a to u každého z dílčích útoků, všechny rozhodné okolnosti a zvažoval je v potřebných souvislostech nejen se zřetelem na tvrzení obviněného, nýbrž i podle těch skutečností, které vyplynuly z dalších ve věci provedených důkazů.
20. Odvolací soud se k odvolání obviněného rovněž uvedenými skutkovými okolnostmi zabýval z hlediska vytýkaných vad a shledal, že řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nevykazuje namítané vady a konstatoval, že trestná činnost obviněného byla spolehlivě vzájemně se podporujícími důkazy prokázána a nebyl tudíž důvod ke kasaci prvostupňového rozhodnutí (srov. body 5., 6. a 8. usnesení odvolacího soudu).
21. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování i vypořádání se s jednotlivými důkazy Nejvyšší soud shledal, že soudy věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného. Jejich postup odpovídal zásadám uvedeným v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. a §125 odst. 1, resp. §134 odst. 2 tr. ř. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat.
22. Nejvyšší soud na základě obsahu přezkoumávaných rozhodnutí rovněž konstatoval, že řízení, které vydání přezkoumávaných rozhodnutí předcházelo, netrpí procesními nedostatky, které by svědčily o vadách zakládajících porušení zásad spravedlivého procesu, protože soudy respektovaly pravidla pro řádné zjištění všech rozhodných skutečností v rámci stanoveném §2 odst. 5, 6 tr. ř. a rovněž splnily povinnost své závěry odůvodnit (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 4093/17, nebo též např. rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz proti Španělsku, stížnost č. 30544/96, bod 26., nebo rozsudek ze dne 4. 10. 2007 ve věci Sanchez Cardenas proti Norsku, stížnost č. 12148/03, bod 49. a další). Porušením práva na spravedlivý proces není ani úplné nereagování na námitky, které by ve světle soudem učiněných skutkových zjištění zjevně nemohly obstát či výsledek řízení změnit (srov. k tomu rozsudek ESLP ze dne 17. 6. 2008 ve věci Victor Savitchi proti Moldávii, stížnost č. 81/04, bod 48.), na námitky zjevně irelevantní, zjevně neopodstatněné, mající zneužívající povahu či jinak nepřípustné vzhledem k jednoznačné právní úpravě či praxi (srov. rozsudek ESLP ze dne 11. 10. 2011 ve věci Fomin proti Moldávii, stížnost č. 36755/06, bod 31.). Je nutné též podotknout, že z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně je patrné, že i když považoval námitky obviněného vznesené v odvolání za neobjektivní nebo spekulativní, tak na ně reagoval, byť stručně, a nespokojil se s pouhým potvrzením závěrů soudu nižší instance (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2027/2017-1).
23. K námitce obviněného o porušení zásady presumpce neviny, lze zmínit, že takový nedostatek ve věci nenastal, protože vina obviněného byla objasněna a nevznikají o ní pochybnosti. Není jejím porušením, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09). Soudy se nezpronevěřily ani principu in dubio pro reo či dalším zásadám, jimiž je ovládáno trestní řízení a lze připomenout, že je nelze striktně vykládat tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Uplatnění zásady presumpce neviny je na místě až tehdy, dospěje-li soud po vyhodnocení všech v úvahu přicházejících důkazů k závěru, že není možné se jednoznačně přiklonit k žádné ze skupiny odporujících si verzí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02), což je však situace, která v přezkoumávané věci nenastala.
24. Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že v přezkoumávané věci nic nesvědčí o vytýkaných procesních vadách či nelogických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1800/2010 ze dne 19. 8. 2010). Přezkoumávaná rozhodnutí a řízení jim předcházející nesvědčí ani o libovůli nebo snaze vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto se v projednávané věci nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), a tudíž ani pravidla spravedlivého procesu v této věci porušena nebyla (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. II. ÚS 2800/11, ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. II. ÚS 1067/10, či ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 1326/13, aj.).
VII. Závěr
25. Nejvyšší soud po uvážení všech rozvedených skutečností dospěl k závěru, že skutková zjištění popsaná v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 3 T 136/2021, a z nich plynoucí právní posouzení skutků, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 5 To 67/2022, byla v potřebné míře objasněna bez porušení pravidel spravedlivého procesu. Tento závěr mohl dovolací soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, podle kterých Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 8. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu