ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.742.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 742/2022-983
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2022 o dovolání, která podali obviněný Z. Č. , nar. XY, a obviněná M. M. , nar. XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 10. 3. 2022, č. j. 9 To 439/2021-928, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 25/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají .
Odůvodnění:
1. Obvinění Z. Č. a M. M. (dále zpravidla jen „obvinění“, popř. každý samostatně jako „obviněný” nebo „obviněná“) byli rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 3 T 25/2019-894, uznáni vinnými, a to obviněný Z. Č. dvěma přečiny pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy (jednání popsaná v bodech 1. a 2. citovaného rozsudku) byl podle §210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest ve výměře 180 denních sazeb, když podle §68 odst. 2 tr. zákoníku jedna denní sazba činí 1 000 (tisíc) Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo dále rozhodnuto, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 15 000 (patnáct tisíc) Kč, přičemž výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas.
2. Obviněná M. M. byla uznána vinnou přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (bod 1. výroku rozsudku) a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku (bod 2. výroku rozsudku). Za tyto trestné činy (jednání popsaná v bodech 1. a 2. citovaného rozsudku) byla podle §210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle §68 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, když podle §68 odst. 2 tr. zákoníku jedna denní sazba činí 1 000 (tisíc) Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo dále rozhodnuto, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 17 000 (sedmnáct tisíc) Kč, přičemž výhoda splátek odpadá, jestliže obviněná nezaplatí dílčí splátku včas.
3. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že oba obvinění jsou povinni uhradit společně a nerozdílně jako náhradu za způsobenou škodu poškozené společnosti Allianz pojišťovna, částku 149 569 Kč a poškozené společnosti UNIQA pojišťovna, částku 485 156 Kč.
4. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Hodoníně podali obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze 10. 3. 2022, pod č. j. 9 To 439/2021-928, podle §256 tr. ř. zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obvinění podali prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně společné dovolání (v dovolání nesprávně uvedeno, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu), ve kterém uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) a e) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedli, že skutková věta neodpovídá větě právní, neboť z ní není zřejmé, zda měli při sjednávání smlouvy uvést nepravdivé údaje či podstatné údaje zamlčet, což má na právní kvalifikaci zásadní vliv. Podle obviněných není ze skutkové věty jasné, v čem má spočívat objektivní stránka trestného činu, přičemž bylo nesprávně dovozeno, že při sjednání pojistné smlouvy uvedli nepravdivé (hrubě zkreslené) údaje, ač mohli nanejvýš určité údaje zamlčet. To má podle obviněných význam takový, že v případě zamlčení údajů je třeba zkoumat jejich podstatnost, zatímco v případě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů stačí pro trestnost daného jednání jejich pouhé uvedení. Své argumenty obvinění dále podpořili odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů. Obvinění dále namítli, že ze strany soudů došlo k nesprávnému stanovení výše škody, za kterou nelze považovat celou výši poskytnutého plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na plnění vznikl, byť v nižší částce, než jaká byla vylákána. Vzhledem k této skutečnosti zdůraznili, že jejich jednání mělo být kvalifikováno nanejvýš podle základní skutkové podstaty tr. činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za předpokladu odlišné konstrukce skutkové věty. S otázkou nesprávné právní kvalifikace podle obviněných souvisí i přípustnost jejich trestního stíhání, resp. otázka promlčení jejich trestní odpovědnosti. V této souvislosti zdůraznili, že předmětné trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 10. 2018, přičemž skutku uvedeného pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně se měli dopustit dne 17. 7. 2012 a skutku vymezeného v bodě 2. rozsudku soudu prvního stupně dne 3. 9. 2014, přičemž promlčecí doba v případě správné kvalifikace jejich jednání podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku činí 3 roky a uplynula ke dni 3. 7. 2017. Trestní stíhání tak mělo být podle názoru obviněných zastaveno. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2022, č. j. 9 To 439/2021-928, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 3 T 25/2019-894, zrušil a Okresnímu soudu v Hodoníně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření shrnula průběh trestního řízení, aby následně konstatovala, že námitky dovolatelů považuje za zjevně neopodstatněné, a proto navrhla dovolání obviněných odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
II.
Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno (za oba obviněné) osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán [pokud by se měl Nejvyšší soud řídit označením dovolacího důvodu], jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Obvinění však v souvislosti s tímto dovolacím důvodem namítli nesprávnost právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, což v současnosti odpovídá dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který obvinění uplatnili, je dán, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je pak naplněn v případě, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné . Z výše uvedených skutečností je zcela zřejmé, že obvinění pravděpodobně nepostřehli novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., která s účinností od 1. 1. 2022 provedla změny v dovolacích důvodech. V tomto případě tedy Nejvyšší soud postupoval podle §59 odst. 1 tr. ř. a podání posuzoval podle jeho obsahu, přičemž uplatněné námitky podřadil pod dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. e), h) a m) tr. ř. (dle současně platného znění trestního řádu, současně odpovídající svojí citací zákonným ustanovením).
10. V souvislosti s podaným dovoláním obou dovolatelů musí Nejvyšší soud zdůraznit, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem [§265d odst. 2 tr. ř.].
III. Důvodnost dovolání
11. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je nutno konstatovat, že námitky obviněných spočívají v podstatě v jejich tvrzení, že ze strany soudů bylo nesprávně dovozeno, že popis skutku nerozlišuje, a proto je nepřezkoumatelný, která část jejich jednání by měla naplňovat nepravdivé údaje a která zamlčení údajů, že rovněž nerozlišuje, v kterém případě uvedli nepravdivé či hrubě zkreslené údaje, přičemž se mohlo jednat nejvýše o zamlčení údajů, avšak v této souvislosti soudy nezkoumaly, zda tyto zamlčené údaje byly pro uzavření pojistné smlouvy podstatné. Pod uvedený dovolací důvod dále podřadili námitky týkající se výše způsobené škody jako kvalifikačního znaku příslušné skutkové podstaty, přičemž odkázali na ustanovení občanského zákoníku, která se zabývají problematikou souběžného pojištění, soupojištění či vícenásobného pojištění.
12. V souvislosti s podaným dovoláním je nutno konstatovat, že z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že jednání obviněných bylo posouzeno jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku (v případě obviněné M. i ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku; viz shora body 1., 2.). Ve vztahu k uvedenému přečinu je nutno uvést, že tohoto přečinu se dopustí ten, kdo v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a zároveň tímto činem způsobí větší škodu. Objektivní stránka uvedené skutkové podstaty tak spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to, byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje je třeba považovat takové údaje, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy. U nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů zákon nevyžaduje, aby šlo o údaje podstatné, neboť v tomto směru jakýkoli nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj, který je sdělován, a to ať už v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, může podstatně ovlivnit rozhodování druhé strany. Podstatné údaje zamlčí ten, kdo neuvede v souvislosti s uzavíráním pojistné smlouvy jakékoli údaje, které jsou rozhodující nebo zásadní (tj. podstatné) pro její uzavření, tedy takové údaje, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že pojistná smlouva by nebyla uzavřena nebo by sice byla uzavřena, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto údaje zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Podobně tomu je u změny pojistné smlouvy ( Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 3614 s.).
13. Z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že obvinění při uzavírání pojistné smlouvy a návrhu na uzavření pojistné smlouvy odpověděli záporně na otázky položené ve zdravotních dotaznících, které se týkaly například utrpěných úrazů, existence pojištění u jiných pojišťoven apod., přičemž tyto sdělené skutečnosti byly shledány nepravdivými. Bylo například zjištěno, že obviněný Č. měl v předmětné době uzavřeny pojistné smlouvy u České pojišťovny, a Pojišťovny České spořitelny, a obviněná M. uvedla nepravdivou informaci o svých úrazech, kdy zmínila pouze podvrtnutí pravého kolene, avšak úrazů, které uplatnila jako pojistné události měla mnohem víc. Z těchto skutečností tak jednoznačně vyplývá, že obviněnými sdělené údaje neodpovídaly skutečnému stavu a lze je tudíž označit za nepravdivé [ jak jinak než za nepravdivé lze ve zdravotním dotazníku, který je nedílnou součástí pojistné smlouvy označit negativní odpovědi obviněných (Z. Č. např. na otázku, „zda utrpěl úrazy?“, zda „sjednal v posledních 3 letech pojištění osob?“, „u které pojišťovny a jaká má pojištění?“; oba negativně odpověděli na dotaz „zda mají uzavřeno nebo zažádáno o další životní nebo úrazová, zdravotní nebo důchodová pojištění u UNIQA pojišťovny, nebo jiných pojistitelů“ atd. – viz např. body 1. a 2. rozsudku soudu prvního stupně ]. Vedle těchto údajů poskytnutých obviněnými, které soudy nižších stupňů jednoznačně posoudily jako nepravdivé, tudíž neexistuje žádná relevantní forma zpochybnění, že jde o nepravdivé údaje, které naplňují znaky vyžadované §210 odst. 1 tr. zákoníku, dospěly soudy nižších stupňů k závěru, že také další informace, které obvinění poskytli, a to v souvislosti s uzavíráním pojistných smluv, zamlčeli v dotazníku pojištěného, aby předešli zkoumání svého zdravotního stavu, pojistné události, které uplatnili v souvislosti s pojištěními dříve uzavřenými, která ve zdravotních dotaznících nezmínili a ve vztahu k nimž čerpali pojistná plnění. Jak již bylo shora uvedeno, o tom, že obvinění uvedly nepravdivé údaje při uzavírání pojistných smluv, nejsou důvodné pochybnosti. Pochybnosti nejsou dány ani k eventuálnímu naplnění znaku „podstatnosti zamlčeného údaje“, neboť ze zprávy Allianz pojišťovny, vyplynulo, že pokud by obviněný uvedl při sjednávání pojistné smlouvy pravdivé informace, a to nejen ohledně vícenásobného pojištění, ale také ohledně zamlčení podstatných informací o svém aktuálním zdravotním stavu, nebyl by přijat do pojištění denního odškodnění, do pojištění trvalých následků a do pojištění pracovní neschopnosti a nebylo by mu tudíž ani vyplaceno pojistné planění. Obdobná je rovněž situace v případě obou obviněných ve vztahu k poškozené UNIQA pojišťovna, kdy svědek K. mj. uvedl, že existující pojištění klienta na obdobné riziko u jiné pojišťovny je zkoumanou a podstatnou skutečností. Pokud jsou u klienta přesaženy limity u jiných pojišťoven, je pro ně jako klient nepřijatelný a nepojistitelný. “ Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil i odvolací soud (body 11. a 12. usnesení). Ze skutkových zjištění přesvědčivě vyplývá, že pokud by položené dotazy při uzavírání pojistných smluv byly obviněnými zodpovězeny pravdivě, k uzavření smluv by nedošlo (zamlčení údajů ohledně předešlých úrazů, které se týkaly obviněných, je nutno hodnotit jako zamlčení podstatných údajů, neboť tímto zamlčením došlo k tomu, že nebyl zkoumán zdravotní stav obviněných pro potřeby uzavřených smluv, což lze označit za podstatnou skutečnost, neboť s ohledem na předchozí úrazy by k uzavření pojistných smluv, jak vyplynulo ze zpráv či výpovědi svědka, nedošlo). Předmětné údaje tak byly klíčové pro rozhodnutí daných pojišťoven, zda do smluvního vztahu s obviněnými vstoupí či nikoliv.
14. Pokud jde o otázku výše způsobené škody, lze přisvědčit obviněným, že v obecné rovině škodou způsobenou trestným činem pojistného podvodu je částka, která se rovná rozdílu mezi skutečně poskytnutým pojistným plněním na straně jedné a pojistným plněním, které by náleželo, kdyby pachatel neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo nezamlčel podstatné údaje při uplatnění nároku na pojistné plnění, na straně druhé. Za škodu nelze bez dalšího považovat celou výši poskytnutého pojistného plnění, je-li zřejmé, že k pojistné události došlo a že nárok na pojistné plnění vznikl, byť v nižší částce, než jakou pachatel vylákal (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 29/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 6 Tdo 79/2018). Z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že touto námitkou obviněných se soud důkladně zabýval a vycházel především ze skutečnosti, že obvinění uvedli nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčeli , přičemž pokud by pojišťovnám byly známy relevantní skutečnosti, k uzavření pojistných smluv by nepřistoupily . Za takto zjištěného skutkového stavu jsou námitky obviněných ohledně aplikace občanského zákoníku a s tím spojených otázek soupojištění, souběžného pojištění a vícenásobného pojištění zcela bezpředmětné, neboť za situace, kterou obvinění svým jednáním navodili, kdy úmyslně uvedli nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčeli, uvedli druhou stranu – pojišťovny v omyl. Z provedených důkazů je zcela zřejmé, že poškozené pojišťovny, v případě, že by obvinění uvedli pravdivé skutečnosti (příp. je podstatné skutečnosti nezamlčeli), by s nimi pojistné smlouvy neuzavřely. Soud prvního stupně tak výši škody stanovil jako rozdíl mezi vyplaceným pojistným plněním a zaplaceným pojistným (bod 16. rozsudku soudu prvního stupně). S tímto postupem se ztotožnil i odvolací soud (bod 12. usnesení odvolacího soudu). Je zcela zřejmé, že pokud by byly příslušné údaje pravdivě sděleny, pojišťovny by pojistné smlouvy neuzavřely a obviněným by tak nevznikl jakýkoliv nárok na pojistné plnění. V tomto směru je tedy třeba obviněné upozornit na to, že oproti situaci obecně nastíněné ve shora uvedeném judikátu, v případě jednání obviněných byla situace obdobná věci řešené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 6 Tdo 79/2018, v bodě 26., kdy pojišťovna rovněž sdělila, že pokud by obviněný uvedl pravdivé skutečnosti, pojistnou smlouvu by s ním neuzavřela; tudíž obviněnému za popsané situace nárok na plnění ze strany pojišťovny vůbec nevznikl. Za škodu vzniklou pojišťovnám je tak třeba považovat celé vyplacené pojistné plnění ponížené o částku pojistného, kterou obvinění pojišťovnám uhradili. Zvolená právní kvalifikace jen tak správná. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud námitkám obviněných ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přisvědčit (tento závěr se týká i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť byl uplatněn společně).
15. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., obvinění namítli, že pokud by jejich jednání bylo kvalifikováno podle §210 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, trestní odpovědnost by zanikla uplynutím promlčecí doby, která v tomto případě činí 3 roky. Z rozhodnutí soudů nižších stupňů je patrné, že se touto námitkou rovněž zabývaly (bod 16. rozsudku soudu prvního stupně a bod 12. usnesení odvolacího soudu), přičemž Nejvyšší soud poznamenává, že se s jejich závěry plně ztotožňuje. Již bylo uvedeno, že jednání obviněných bylo kvalifikováno podle §210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že horní hranice trestní sazby za takový trestný čin je stanovena na 5 let, činí v souladu s §34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku promlčecí doba 10 let. Z rozsudku soudu prvního stupně dále vyplývá, že obvinění se předmětných trestných činů dopustili dne 19. 7. 2012 a dne 3. 9. 2014. Trestní stíhání týkající se těchto trestných činů bylo zahájeno dne 26. 10. 2018. Podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku platí, že zahájení trestního stíhání promlčecí dobu přerušuje. Z uvedených skutečností je tak zřejmé, že promlčecí doba v daném případě neuplynula a závěry soudů jsou správné.
16. Nejvyšší soud dále podotýká, že obvinění v dovolání uplatnili řadu námitek, se kterými se již musely soudy nižších stupňů vypořádat. Na případ, kdy obvinění v dovolání uplatňují obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již zmíněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „ opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. “.
17. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněných jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněných meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Dále je nezbytné upozornit, a to v souvislosti s představami obviněných, že je povinností Nejvyššího soudu opětovně reagovat na veškeré jejich námitky, také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu