ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.851.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 851/2022-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání obviněného T. R. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2022, č. j. 6 To 146/2022-87, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 152/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný T. R. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 2. 2022, č. j. 2 T 152/2021-73, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 4. 2022, č. j. 6 To 146/2022-87, podle §256 tr. ř. zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) a m) tr. ř. U takto uplatněných dovolacích důvodů dovolatel především odcitoval jejich zákonné znění bez uvedení podrobnějších námitek, kterými by měl být každý z nich naplněn. Dále zmínil, že v průběhu hlavního líčení se v plném rozsahu doznal ke skutku, který byl popsán v obžalobě a učinil prohlášení o vině. Soudem mu však byl při jeho plném doznání uložen také trest zákazu činnosti, který považuje za nepřiměřeně přísný. V souvislosti s uloženým trestem zákazu činnosti v odvolání zdůraznil, že „v průběhu hlavního líčení navrhoval snížení trestu zákazu činnosti a soudem prvního stupně mu nebylo vyhověno, a tak byl nepřiměřeně potrestán“, navrhoval uložení trestu zákazu činnost ve výměře kratší, než uložil v rozsudku soud prvního stupně a zároveň navrhoval uložení peněžitého trestu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný v dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a „znovu rozhodl tak, že obviněnému sníží trest zákazu činnosti, popř. mírně přidá peněžitý trest“.
4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v rámci svého vyjádření předně uvedl, že vzhledem k procesní situaci v dané trestní věci, kdy obviněný učinil prohlášení o vině podle §206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení přijal, souhlasil tak i s právní kvalifikací skutku uvedenou v návrhu na potrestání, a za situace, kdy i své odvolání směřoval toliko do výroku o trestu, je dovolání přípustné pouze ve vztahu k oddělitelnému výroku o trestu. Dále uvedl, že obviněný k uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. neuvedl žádné námitky. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který slouží k revizi nejzávažnějších vad týkajících se výroku o trestu, dovolatel podle státního zástupce pouze namítl nepřiměřenost uloženého trestu zákazu činnosti, a to bez bližšího zdůvodnění, což obecně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 tr. ř. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a současně také navrhl, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§265c tr. ř.] shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Pokud jde o přípustnost dovolání musel Nejvyšší soud vzít v úvahu tu skutečnost, že soud prvního stupně podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. přijal prohlášení viny obviněného a současně upustil od provedení dokazování. Tato skutečnost tak má význam pro rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.
6. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Skutečnost, kdy zákon takovou možnost napadnout dovoláním rozhodnutí soudu druhého stupně připouští, vyplývá z povahy takového rozhodnutí a řízení, z kterého vzešlo. Dovolatel může napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obdobně tomu je tehdy, jestliže obviněný prohlásil vinu podle §206c odst. 1 tr. ř. a soud toto prohlášení přijal (§206c odst. 4 tr. ř.), protože podle §206c odst. 7 věta druhá tr. ř. skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.], což ve svém důsledku znamená, že odvolací soud výrok o vině v rozsahu, v jakém bylo soudem prohlášení viny obviněného přijato, nemůže přezkoumat podle §254 odst. 1 tr. ř., protože ho podala osoba, která takovou část rozsudku nemůže napadat. Tudíž ani Nejvyšší soud nemůže v této části rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumávat (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 722/2022).
7. Vzhledem k tomu, že i odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k výroku o vině nepřezkoumával (bod 4. usnesení odvolacího soudu), Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil svou vinu a soud toto prohlášení viny přijal, není dovolání ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. přípustné [tj. ve vztahu k dovolacím důvodům, které jsou vymezeny v §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.]. S ohledem na shora uvedené zjištění se tak Nejvyšší soud zabýval pouze námitkami týkajícími se uloženého trestu zákazu činnosti s tím, že je podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jak mj. ostatně správně učinil obviněný v dovolání.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
III. Důvodnost dovolání
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je naplněn, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným .
10. Z uplatněných námitek vyplývá, že dovolatel považuje uložený trest zákazu činnosti za nepřiměřeně přísný. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze ovšem namítat, jak již bylo uvedeno shora (viz bod 9.), že obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu, kterou pro daný trestný čin stanoví trestní zákoník, nebo mu byl uložen nepřípustný druh trestu. V rámci tohoto dovolacího důvodu, ale ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. však nelze namítat uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nad rámec shora uvedeného tedy Nejvyšší soud podotýká, že trestní zákoník umožňuje podle 274 odst. 1 uložit za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky mj. rovněž trest zákazu činnosti. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku lze trest zákazu činnosti uložit na 1 rok až 10 let. Obviněnému byl soudem prvního stupně uložen trest v první třetině zákonné sazby, a to v souvislosti s řízením motorového vozidla pod vlivem návykové látky, kdy v jeho krvi bylo v případě opakované dechové zkoušky ještě zjištěno 2,11 promile alkoholu. Uložení trestu zákazu činnosti soudem prvního stupně přezkoumával rovněž odvolací soud, který velmi pečlivě odůvodnil, proč nepovažuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. Z příslušného usnesení (bod 5.) například vyplývá, že odvolací soud zohlednil riskantní jízdu obviněného, který v zatáčkách vyjížděl do protisměru, z čehož bylo zřejmé, že vozidlo nekontroloval a mohl tak způsobit závažnou dopravní nehodu s velmi vážnými následky na zdraví účastníků silničního provozu. Odvolací soud vzal dále v úvahu hladinu alkoholu v krvi obviněného, která přesáhla 2 promile a záznamy v evidenční kartě řidiče, jejichž počet v případě obviněného činil 17 záznamů, s tím, že posledních 5 záznamů bylo z doby 2 let před spácháním uvedeného trestného činu. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry obou soudů, že trest zákazu činnosti nelze považovat za nepřiměřeně přísný, obzvláště za situace, kdy je zřejmé, že obviněný má s dodržováním pravidel silničního provozu značné potíže.
11. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. [v případě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. přicházelo by v úvahu jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.; dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je pak prostředkem pro jejich uplatnění, pokud bylo odvolání obviněného zamítnuto]. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost. Dále je nezbytné dovolatele upozornit, a to v souvislosti s představami obviněných, že je povinností Nejvyššího soudu opětovně reagovat na veškeré jejich námitky, také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu