ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.904.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 904/2022-193
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2022 o dovolání obviněného J. B. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 84/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 18 T 89/2021, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 84/2022, i rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 18 T 89/2021.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 18 T 89/2021, byl obviněný J. B. (dále „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §274 odst. 1, §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 70 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena částkou 400 Kč, tedy celkem 28 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 84/2022, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora označeného přečinu tím, že „dne 12. 6. 2021 kolem 22:15 hodin ve XY pod vlivem alkoholu řídil elektrický scooter, výr. č. XY, bez registrační značky, o výkonu 1500 W, přičemž dechovou zkouškou bylo u něj zjištěno v 22:20 hodin 1,74 g/kg alkoholu a v 22:31 hodin 1,64 g/kg alkoholu“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 84/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve němž odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.
5. Dovolatel v úvodu svého mimořádného opravného prostředku připomenul, že odvolací soud doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, podle něhož byl měřením výkonu na inkriminované koloběžce zjištěn indikovaný výkon v kW od hodnot 0,82, 1,16, 2x 1,19 a 1,21, přičemž při třicetiminutovém výkonu byla průměrná hodnota výkonu 0,82 kW s tím, že naměřená hodnota okamžitého špičkového výkonu činila až 1,27 kW. Podle odvolacího soudu se tak jednalo o hodnotu překračující limit 1 000 W stanovený vyhláškou č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška č. 341/2014 Sb.“), konkrétně přílohou 12 bod C) odst. 8 písm. c) pro vozidla, která lze ještě považovat za jízdní kola. Obviněný však po celou dobu řízení namítal, že podle shora označené vyhlášky se za jízdní kolo považuje i motorový dopravní prostředek, který je vybaven motorkem, jehož výkon nepřesáhne 1 kW a maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km/h. Pokud však soud uzavřel, že se jedná o motorové vozidlo, resp. motocykl, je nezbytné posuzovat výkon elektrického motoru z pohledu schvalování technické způsobilosti motocyklu.
6. V tomto případě měl být aplikován předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EKH OSN) č. 85 – Jednotná ustanovení pro schvalování spalovacích motorů nebo elektrických hnacích ústrojí určených k pohonu motorových vozidel kategorie M a N z hlediska měření netto výkonu a maximálního třicetiminutového výkonu elektrických hnacích ústrojí. Z uvedeného předpisu plyne, že výkon elektrického hnacího ústrojí pro posouzení, zda překračuje hranici 1 kW, je nezbytné posuzovat nikoliv z nejvyšší okamžité hodnoty, nýbrž z maximální hodnoty trvalého výkonu dosahovaného při třicetiminutovém výkonu elektrického hnacího ústrojí. Ze znaleckého posudku nicméně vyplývá, že tento rozhodný výkon činí pouze 0,82 kW, a proto se nejedná o motorové vozidlo, nýbrž pouze jízdní kolo. Dovolatel vyzdvihl, že takto změřený výkon plně koresponduje s údaji v kupní smlouvě k inkriminované koloběžce. Odvolací soud tak opomenul aplikovat závazný předpis EKH OSN užívaný pro měření výkonu jednostopých vozidel a nesprávně právně posoudil otázku, zda dovolatel řídil motorové vozidlo, nebo pouze jízdní kolo, neboť v opačném případě není možné uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel.
7. Na základě výše zmíněného dovolatel vyjádřil názor, že soud mu nebyl oprávněn předmětný trest uložit, neboť k tomu neměl zákonný podklad. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku tak může učinit v případě, že se pachatel dopustí trestného činu v souvislosti s určitou konkrétní činností. Podle §73 odst. 3 tr. zákoníku spočívá trest zákazu činnosti mimo jiné v tom, že odsouzenému se zakáže výkon takové činnosti, ke které je potřeba zvláštního povolení. Obviněný akcentoval, že se protiprávního jednání dopustil jako cyklista, nikoliv jako řidič motorového vozidla, a z důvodu, že k této činnosti není potřeba zvláštního povolení či oprávnění, nebylo možné uložit mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. V této souvislosti odkázal také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 4 Tz 109/2009.
8. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, č. j. 5 To 84/2022 123, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 2021, č. j. 18 T 89/2021-95, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Uherském Hradišti věc znovu projednat a rozhodnout.
9. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem zmínil, že uplatněné důvody dovolání se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, jakožto soudu prvního stupně, a že usnesení soudu odvolacího chtěl dovolatel patrně napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Dále si povšiml, že dovolatel zopakoval svoji obhajobu, se kterou se již soudy obou stupňů vypořádaly. S jejich argumentací se státní zástupce plně ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal, neboť nepovažoval za nezbytné ani rozumné ji v tomto vyjádření opakovat. K charakteru řízeného vozidla dodal následující.
10. Státní zástupce předeslal, že předmětná skutková podstata neobsahuje znak „motorové vozidlo“. Řízení motorových vozidel je ve smyslu ustálené judikatury soudů typickou činností naplňující znak „činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku“. Judikatura skutečně nepovažuje řízení jízdního kola ani koloběžky za činnost naplňující citovaný znak. Dovolatel proto legitimně usiluje o to, aby jím řízený stroj byl považován za elektrokolo nebo elektrokoloběžku. Podle názoru státního zástupce však toto úsilí nemá naději na úspěch. Ke správným důvodům uvedeným již soudy poukázal dále na hmotnost předmětného stroje činící podle označení převzatého do znaleckého posudku 80 kg. Bez ohledu na jakýkoliv výkon je zřejmé, že již z důvodu uvedené hmotnosti se daný stroj svou podstatou blíží mnohem více motocyklu než jízdnímu kolu. K tomu poukázal na typické hmotnosti těžších kol (elektrokol) do 25 kg a lehčích motocyklů kolem 70 kg, což doložil také odkazem na ověřené internetové zdroje. Vedle výkonu, dvousedla a celkového provedení je to především hmotnost, která sama o sobě brání tomu, aby byl předmětný stroj považován za obdobu jízdního kola. Dále státní zástupce poznamenal, že podle dovolatelem citované přílohy 12 bodu C) Technické požadavky na výbavu jízdních kol, potahových vozidel a ručních vozíků, odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 341/2014 Sb. musí být i po vybavení kola pomocným motorkem „zachován původní charakter jízdního kola (podle bodu 1 a 2)“. Tedy i požadavek na to, aby byla podle bodu 1. g) odrazkami označena šlapátka. Dovolatelův stroj postrádá šlapátka a již z tohoto důvodu nemůže být jízdním kolem. Nakonec státní zástupce poukázal i na to, že ani dovolatel neměl zcela ujasněno, jaký stroj vlastně řídil. Ve své výpovědi u hlavního líčení označoval předmětné zařízení nejprve za „náhradu kola“ a poté rovněž za „motorku“, za „elektrokoloběžku“ nebo za „vozidlo“. Při dotazech samosoudce se nebránil ani označení „elektrický skútr“.
11. Za rozhodné státní zástupce považoval, že dovolatel si musel být vědom přinejmenším hmotnosti předmětného vozidla, s nímž již z tohoto důvodu nebylo možno nakládat jako s elektrokoloběžkou nebo jízdním kolem – přenášet je z místa na místo, vynést je po schodech apod. Ohrožení popsané zákonodárcem v §274 odst. 1 tr. zákoníku je přitom dáno jak hmotností, tak i výkonem a konstrukční rychlostí daného vozidla. Silniční válec se pohybuje rychlostí chůze, a přesto by jeho řízení pod vlivem alkoholu naplnilo znaky citované skutkové podstaty. Stejně by byla posouzena extrémně výkonná a rychlá elektrokoloběžka, kde by dominujícím zdrojem rizika byla její rychlost. K tomu státní zástupce odkázal na posouzení povahy elektrokoloběžky s výkonem motoru 3 200 W a dosahovanou maximální rychlostí 85 km/h jako motorového vozidla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 13 To 29/2022.
12. Státní zástupce proto formuloval obecný závěr, že z hlediska ukládání trestu zákazu řízení motorových vozidel i k posouzení ohrožení z činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku je možno považovat za motorové vozidlo každé vozidlo, které je poháněno jakýmkoliv motorem, které alespoň svou hmotností nebo alespoň svou konstrukční rychlostí výrazně přesahuje běžnou hmotnost či běžnou rychlost jízdního kola používaného na rovině jen za pomoci lidské síly. Za takové běžné hmotnosti a rychlosti by bylo možno považovat 30 kg (hmotnost nejtěžších elektrokol) a 30 km/h (rychlost, kterou dosahují na rovině jízdní kola běžných uživatelů). Silniční válec, vysokozdvižný vozík nebo stroj dovolatele plní kritérium prvé. Elektrokoloběžka v judikované věci kritérium druhé. Osobní automobil nebo kamion plní kritéria obě. Co do rychlosti by se jednalo o požadavky mírnější, než jaké lze dovodit z přílohy 12 bodu C) odst. 8. vyhlášky č. 341/2014 Sb., podle které rychlost nesmí přesáhnout 25 km/h, což je v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe. Uvedené má vliv i na napadený výrok o trestu. Pokud mělo jím řízené vozidlo charakter motocyklu, jednalo se o vozidlo motorové, a nic tak nebránilo ani uložení trestu zákazu činnosti.
13. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
14. K vyjádření státního zástupce zaslal obviněný prostřednictvím obhájce repliku. Připomenul, že stěžejním bodem podaného dovolání je posouzení, zda jízdní prostředek, na kterém jel v době silniční kontroly, je pouze koloběžkou, resp. jízdním kolem ve smyslu silničního zákona, anebo motorovým vozidlem. V předestřených intencích se posouzení odvíjí nikoliv od volné úvahy orgánů činných v trestním řízení, jak učinil např. státní zástupce, nýbrž z právních a technických norem, které motorové vozidlo definují, což nebylo učiněno ani soudy obou stupňů. Dovolatel nesouhlasil s tím, že by se soudy řádně vypořádaly s jeho argumentací. Opět zpochybnil názor soudu prvního stupně, podle něhož není výkon ani maximální rychlost vozidla rozhodující. Dané posouzení je totiž v rozporu s přílohou 12 bodem C) odst. 8 písm. c) a e) vyhlášky č. 341/2014 Sb., neboť právě výkon a rychlost jsou dvě kritéria, která definují rozdíly mezi jízdním kolem, resp. koloběžkou a motorovým vozidlem, resp. motocyklem. Poukázal-li soud prvního stupně na neodnímatelnost elektrického pohonu, bez něhož by nebylo možno předmětný stroj používat, a jeho vybavení dvousedačkou, obviněný mínil, že soudem vyjmenovaná kritéria pro motorová vozidla by splňovala i dětská elektrická vozidla, a pro ilustraci přiložil k důkazu inzerci k těmto výrobkům. Nicméně ani jeden z argumentů soudu prvního stupně při hodnocení předmětného stroje není opřen o žádný právní a ani technický předpis, resp. jeho závěry jsou dokonce v rozporu s výše uvedenou vyhláškou.
15. V unesení odvolacího soudu došlo k částečné nápravě, tj. k aplikaci vyhlášky č. 341/2014 Sb., avšak soud již opomněl vycházet z norem, které upravují technický způsob měření elektrického výkonu u motocyklu, kdy je nezbytné vycházet z 30minutového měřícího cyklu, na což upozornil i znalec Ing. Štěrba ve svém posudku č. 19-01/2022. Pokud by stroj dovolatele měl být posouzen jako motorové vozidlo, resp. motocykl, mělo být aplikováno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013, článek 3 bod 35) ve spojení s předpisem EKH OSN č. 85, užívaným pro měření výkonu dvoukolových vozidel s tím, že z výsledku měření vyplývá, že jízdní prostředek užitý obviněným nedosahuje ani výkonu a ani rychlosti tak, aby bylo možné jej považovat za motorové vozidlo.
16. Poukaz státního zástupce na váhu jízdního prostředku (80 kg) a jeho robustní konstrukci označil dovolatel za laickou úvahu, jež nebyla podložena odkazem na právní předpis či jinou technickou normu. Irelevantnost dané argumentace tkvěla jednak v tom, že právní předpis nedefinuje kolo či motocykl z pohledu hmotnosti, nýbrž podle výkonu a dosažitelné rychlosti, tudíž by byla narušena zásada nullum crimen sine lege .
17. K argumentu státního zástupce, že stroj postrádá šlapátka ve smyslu přílohy 12 bodu C odst. 8 písm. a) vyhlášky č. 341/2014 Sb., a proto u něj není zachován charakter jízdního kola, dovolatel nejprve odkázal na §57 odst. 2 poslední věta zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ze kterého plyne, že za jízdní kolo se považuje taktéž koloběžka, z čehož však nelze vyvozovat, že by měla mít šlapátka (následně detailně rozebral charakter koloběžky). I po dodatečném vybavení elektromotorem, i bez šlapátek, stále dochází k zachování původního charakteru koloběžky. Optikou státního zástupce by tak každá elektrokoloběžka i se sebemenším výkonem musela být chápána jako motorové vozidlo, neboť nemá šlapátka, což by však odporovalo dosavadnímu rozhodnutí odvolacího soudu. V této souvislosti ještě obviněný poukázal na řady sdílených koloběžek ve velkých městech, k jejichž řízení není podle Dopravní policie České republiky potřeba žádného oprávnění a jsou považovány za jízdní kola ve smyslu zákona o silničním provozu.
18. Jestliže státní zástupce dále dovolateli vytkl, že ze strany samosoudce byla označena elektrická koloběžka jako elektrický scooter a on se proti tomu nevymezil, ten oponoval, že opravovat soudce, že položil nesprávně otázku, by zajisté bylo chápáno jako pohrdání soudem, za něž by bylo možné uložit i pořádkovou pokutu. Navíc se jednalo o sugestivní otázku, neboť bylo obviněnému podsouváno, že se jednalo o elektrický scooter, což není v trestním právu přípustné. K odkazu státního zástupce na usnesení Krajského soud v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp. zn. 13 To 29/2022, v němž soud dovodil, že elektrokoloběžku s výkonem 3,2 kW a maximální rychlostí 85 km/h je nutné posuzovat jako motorové vozidlo, dovolatel (byť nebyl seznámen s daným rozhodnutím) uvedl, že se s tímto právním posouzením plně ztotožňuje a doplnil, že podle vyhlášky č. 341/2014 Sb. byl trojnásobně překročen jak maximální stanovený výkon, tak i maximální rychlost. Situace obviněného je však zcela odlišná, neboť jeho jízdní prostředek nepřesáhl maximální rychlost 25 km/h a stejně tomu bylo v případě jeho výkonu, tudíž odkaz státního zástupce je v posuzovaném případě zcela irelevantní. K obecnému názoru formulovanému v závěru vyjádření dovolatel namítl, že státní zástupce se zde staví do role zákonodárce, kdy fakticky vymezuje skutkovou podstatu. Nicméně při kritériu hmotnosti 30 kg a rychlosti 30 km/h by bylo nezbytné považovat za motorové vozidlo i dětské elektrické autíčko, které dosahuje hmotnosti i přes 40 kg.
19. Závěrem považoval dovolatel za vhodné uvést, že v kupní smlouvě je předmět převodu vymezen jako koloběžka, nikoliv jako motorové vozidlo, přičemž technické údaje uvedené v kupní smlouvě odpovídají naměřeným výsledkům znalce Ing. Pavla Štěrby, Ph.D., které rozhodně nedosahují hodnot stanovených vyhláškou č. 341/2014 Sb. Proto neměl ani důvodu se domnívat, že by snad mohl řídit motorové vozidlo, jak nesprávně dovodily soudy nižších instancí.
20. K replice dovolatele se vyjádřil státní zástupce. Předně konstatoval, že se podle všeho jedná o argumentaci předloženou dovolacímu soudu po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty a současně se jedná o argumentaci novou. Vyzdvihl, že v dovolání argumentoval obviněný výlučně tím, že jeho stroj měl povahu jízdního kola a o koloběžce se prakticky vůbec nezmiňoval. Z uvedeného důvodu se státní zástupce vyjadřoval pouze k otázce, proč předmětné vozidlo nebylo jízdním kolem. Pokud dovolatel tehdy chtěl, mohl své tvrzení o koloběžce uvést ve svém dovolání. Nebo svou argumentaci v tomto směru doplnit v dovolací lhůtě, což neučinil. Tato argumentace proto již nemůže být předmětem dovolacího řízení.
21. Přes výše uvedené státní zástupce doplnil, že obviněným uváděná dětská autíčka prodávaná v balení o hmotnosti 40 či 52 kg by podle jím navržené definice neodpovídala ani jednomu ze dvou kritérií motorového vozidla – nedosahovala by ani rychlosti 30 km/hod ani by výrazně nepřesahovala běžnou hmotnost elektrokola, když takové výrazné přesažení v zásadě odvozoval od hmotnosti lehkého motocyklu zn. KTM 68 kg – tedy přibližně 70 kg. Nadto se jedná o hračky, které vůbec nejsou určeny k silničnímu provozu, a jejich posuzování z hlediska trestu zákazu řízení považoval za situaci, která v reálném životě nastat nemůže. Státní zástupce oponoval i výtce, že se stavěl do role zákonodárce. Celá judikatura je stavěna na výkladu zákonodárcem formulovaných skutkových podstat a o nic jiného neusiloval. Přitom zdaleka ne každý takový výklad je založen na ustanoveních jiných přesných norem. K tomu připomněl například výklad znaku „ublížení na zdraví“ podle §122 odst. 1 tr. zákoníku za pomoci omezení poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu sedmi dnů. Z žádné technické normy ani z žádného lékařského vědeckého pojednání nelze dovodit, že 6 dní je málo a 7 dní dost. Jedná se o praktický výsledek judikatury, který se zrodil v hlubinách 20. století a od té doby je bez podstatnějších problémů respektován. A obdobným způsobem může nyní dovolací soud vyjasnit i definici motorového vozidla pro účely ukládání trestu zákazu činnosti. V dalším státní zástupce plně odkázal na své původní vyjádření, včetně návrhu na rozhodnutí.
22. Dovolatel následně e své replice ze dne 13. 10. 2022 vytkl, že je zcela lhostejno, jak je jízdní prostředek nazýván, podstatný je jeho faktický stav, tj. zda se jedná o motorové či nemotorové vozidlo. Vyzdvihl, že český právní řád neobsahuje žádnou komplexní úpravu provozu ani běžných koloběžek, natož vybavených elektrickým motorem. Jedinou zmínkou je §57 odst. 2 zákona o silničním provozu, ze kterého plyne, že za jízdní kolo se považuje analogicky taktéž koloběžka. Ve smyslu tohoto zákona je koloběžka jízdním kolem, a proto dovolatel užíval tento termín. Nadto muselo být i z povahy dosavadního řízení zcela evidentní, co měl na mysli a kam směřovaly jeho úvahy. Názor státního zástupce ohledně nepřípustného doplňování dovolání tudíž nelze přijmout, neboť se jedná o naprosto přepjatý formalismus, proti kterému se konstantně vymezuje Ústavní soud ve své rozhodovací praxi.
23. K názoru státního zástupce ohledně teoretické kvalifikace dětských elektrických autíček jako motorového vozidla dovolatel podotkl, že hmotnost 52 kg vůči 30 kg je téměř dvojnásobná, a proto náhledem prezentovaným v doplněném vyjádření by muselo být taktéž považováno za motorové vozidlo. Argument, že dětská autíčka nejsou určena k silničnímu provozu, přičemž nemůže reálně nastat situace, která by mohla vyvodit trestněprávní odpovědnost, není taktéž správný, neboť sama tato skutečnost nikterak nezabrání faktickému užití takovéhoto autíčka v silničním provozu. Pokud by jeho uživatel jenom z části najel například na chodník, aby se dostal ke svému oblíbenému dětskému hřišti, což není nikterak ojedinělá situace, stal by se z něj již účastník provozu a minimálně z pohledu zákona o odpovědnosti za přestupek a jiné správní delikty by optikou státního zástupce řídil motorové vozidlo bez příslušného oprávnění.
24. Závěrem dovolatel poukázal na rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách č. j. 2 T 247/2021-63 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky Pardubice č. j. 13 To 29/2022-80. Citoval vybranou pasáž z rozhodnutí odvolacího soudu v odkazované věci, který poukázal na podmínky, na základě kterých jsou právně odlišována jízdní kola vybavená elektrickým motorem od motorových vozidel, jimiž jsou podle přílohy vyhlášky č. 314/2014 Sb. výkon do 1 000 W a rychlost nepřesahující 25 km/h. Doplnil, že pokud by zákonodárce chtěl, aby hmotnost byla rozhodným kritériem, zajisté by takovéto ustanovení vtělil do znění přepisu. Zopakoval též, že v projednávaném případě odvolací soud neaplikoval při posouzení výkonu jízdního prostředku dovolatele nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013, článek 3 bod 35) ve spojení s předpisem EKH OSN č. 85, užívaný pro měření výkonu dvoukolových elektrických vozidel, z něhož vyplývá, že výkon elektrického dopravního prostředku musí být měřen v 30minutovém intervalu. Z výsledku měření vyplývá, že nedošlo k přesahu ani výkonu 1 kW, resp. že výkon inkriminovaného jízdního prostředku činil pouze 0,82 kW a rychlost 25 km/h, tudíž se nejednalo o motorové vozidlo a není možné ukládat trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
III. Přípustnost dovolání
25. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., načež podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na tomto základě dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV. Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř.
27. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
28. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
29. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
30. Základem dovolací argumentace obviněného byla námitka, že jízdní prostředek, který pod vlivem alkoholu řídil, nelze považovat za motorové vozidlo. Vytýkal, že soudy nevěnovaly dostatečnou pozornost zjištění výkonu jeho stroje a v souvislosti s tím nezohlednily ani závazné technické předpisy týkající se měření výkonu elektrických dopravních prostředků, přestože tato okolnost je z hlediska posouzení základního tématu podaného dovolání důležitá. Na základě tohoto pochybení předmětný jízdní prostředek nesprávně označily za motorové vozidlo, z tohoto důvodu skutek jednak nesprávně právně posoudily jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jednak za něj uložily trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, aniž by byly splněny zákonné podmínky §73 odst. 3 tr. zákoníku. Takto pojaté výhrady bez dalšího naplňují všechny shora citované důvody dovolání, nadto jsou do značné míry relevantní.
31. Posouzení otázky, zda dotčená elektrická koloběžka, případně scooter, je či není motorovým vozidlem, nevyvolává v daných souvislostech zásadní pochybnosti. Český zákon o silničním provozu definuje v §2 písm. g) motorové vozidlo jako nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus. Nemotorové vozidlo je podle §2 písm. h) tohoto zákona přípojné vozidlo a vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v §2 odst. 1 stanoví, že silničním vozidlem se rozumí motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí. Podle §3 odst. 2 tohoto zákona se silniční vozidla rozdělují na tyto základní druhy: a) motocykly, b) osobní automobily, c) autobusy, d) nákladní automobily, e) vozidla zvláštního určení a speciální vozidla, f) přípojná vozidla, g) ostatní silniční vozidla. Podle §3 odst. 4 se silniční vozidla a zvláštní vozidla rozdělují do kategorií L, M, N, O, T, C, R, S a Z.
32. V posuzované trestní věci je významná kategorie L vozidel, která je definována v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013, o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „nařízení č. 168/2013“). Tímto evropským právním předpisem je Česká republika přímo vázána. V jeho článku 4 jsou vymezeny kategorie těchto vozidel. Podle článku 4 odst. 1 vozidla kategorie L zahrnují dvoukolová, tříkolová a čtyřkolová motorová vozidla rozdělená do kategorií podle tohoto článku a přílohy I, včetně motokol, dvoukolových a tříkolových mopedů, dvoukolových a tříkolových motocyklů, motocyklů s postranním vozíkem, lehkých a těžkých silničních čtyřkolek a lehkých a těžkých quadrimobilů. Pro úplnost je vhodné zmínit, že podle článku 3 odst. 68 nařízení č. 168/2013 se „dvoukolovým motorovým vozidlem“ rozumí dvoukolové motorové vozidlo včetně dvoukolových motokol, dvoukolových mopedů a dvoukolových motocyklů. V článku 4 odst. 2 označeného nařízení jsou motorová vozidla kategorie L rozdělena na další kategorie:
a) L1e (lehká dvoukolová motorová vozidla) – ta se dále dělí na podkategorie L1e-A (motokola) a L1e-B (dvoukolové mopedy),
b) L2e (tříkolové mopedy),
c) L3e (dvoukolové motocykly),
d) L4e (dvoukolové motocykly s postranním vozíkem),
e) L5e (motorové tříkolky),
f) L6e (lehké čtyřkolky) a
g) L7e (těžké čtyřkolky).
33. Všechny právě vyjmenované kategorie jsou dále konkretizovány v příloze I nařízení č. 168/2013 nadepsané „klasifikace vozidel“. Délka všech vozidel kategorie L nesmí přesahovat 4 000 mm, šířka nesmí přesahovat 2 000 mm (u vozidel kategorie L1e pouze 1 000 mm) a výška 2 500 mm. Dovolatelovo vozidlo bezpochyby patří do vozidel kategorie L1e, pro něž jsou v příloze I. stanoveny následující technické parametry:
i. se dvěma koly a s pohonem podle čl. 4 odst. 3 (tam patří mj. i elektrické motory),
ii. zdvihový objem motoru ≤ 50 cm 3 , pokud je součástí pohonné konfigurace vozidla zážehový motor,
iii. maximální konstrukční rychlost ≤ 45 km/h,
iv. maximální trvalý jmenovitý nebo netto výkon ≤ 4 000 W,
v. maximální hmotnost = maximální technicky přípustná hmotnost podle údaje výrobce.
Pro podkategorii L1e-A – motokolo jsou uvedená další doplňková kritéria:
i. kola určená ke šlapání vybavená pomocným pohonem, jehož hlavním účelem je pomoc při šlapání,
ii. pomocný pohon je vyřazen z činnosti, když vozidlo dosáhne rychlosti ≤ 25 km/h,
iii. maximální trvalý jmenovitý nebo netto výkon ≤ 1 000 W,
iv. tříkolová nebo čtyřkolová motokola splňující doplňková kritéria pro zařazení do (této) podkategorie i. až iii. – v nařízení jde o body 9) až 11) – se považují za technicky rovnocenná dvoukolovým vozidlům kategorie L1e-A.
Jakékoli jiné vozidlo kategorie L1e, jež nelze zařadit podle kritérií pro podkategorie L1e-A pak spadá do podkategorie L1e-B – dvoukolový moped. Je nutno ještě doplnit, že u vozidel s elektrickým pohonem jsou limity výkonu v příloze I nařízení založeny na maximálním trvalém jmenovitém výkonu, u vozidel se spalovacím motorem na maximálním netto výkonu. Podle čl. 3 odst. 35 předmětného nařízení se „maximálním trvalým jmenovitým výkonem“ rozumí maximální třicetiminutový výkon na výstupním hřídeli elektrického motoru podle předpisu EHK OSN č. 85.
34. Z této obsáhlé citace je zřejmé v první řadě to, že nařízení č. 168/2013 (tj. závazný právní předpis platný a účinný na území České republiky) označuje jako motorová vozidla dokonce i motokola, alespoň s určitou výjimkou těch, na které se nařízení podle článku 2 odst. 2 písm. h) nevztahuje, což není v této konkrétní věci významné. Za další lze vysledovat, že z výše uvedených technických kritérií vychází i česká právní úprava, a to jak v rozlišování toho, co lze ještě považovat za vozidlo mající charakter jízdního kola ve smyslu přílohy 12 bodu C) vyhlášky č. 341/2014 Sb., tak v určování, k jakým vozidlům je potřeba řidičského průkazu a k jakým nikoliv na základě zákona o silničním provozu (srov. níže). Ve světle nařízení č. 168/2013 tak lze vozidlo dovolatele, stejně jako některá silnější elektrokola, hodnotit jako motorová vozidla spadající do kategorie L1e. Tomu ostatně neodporuje ani definice uvedená v §2 písm. g) zákona o silničním provozu. Pro doplnění lze uvést, že nařízení nehovoří o koloběžkách, poněvadž podle čl. 2 odst. 2 písm. j) se jeho působnost nevztahuje na vozidla, která nejsou vybavena alespoň jedním místem k sezení. Přitom koloběžky (v tom nejklasičtějším slova smyslu) sedadla nemívají. Nicméně v českém prostředí (např. v internetových nabídkách prodejců těchto jízdních prostředků) jsou pod pojem „koloběžka“ běžně zařazovány i silnější stroje o dvou kolech, které nemají šlapátka, a to včetně scooterů vybavených jedním i dvěma sedadly, připomínajících spíše malé motocykly. Na vozidlo obviněného a jemu podobné tedy již působnost nařízení dopadá.
35. V tento moment je vhodné přesunout pozornost na hmotněprávní posouzení skutku. Nejvyšší soud je totiž přesvědčen, že námitky dovolatele týkající se hodnocení charakteru jeho dvoukolového motorového vozidla poháněného elektrickým motorem nemají z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku až tak podstatný význam jako při ukládání trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Nejprve lze v obecné rovině uvést, že podle §274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Již z této formulace vyplývá, že daná skutková podstata může pojmout celou řadu lidských činností vykonaných pod vlivem alkoholu, omamných nebo psychotropních látek (drog) či jiných návykových látek (§130 tr. zákoníku) s tím, že ani v případě tohoto deliktního jednání v dopravě se výslovně neomezuje pouze na řízení velkých, těžkých a rychlých dopravních prostředků jako např. osobního automobilu, velkého motocyklu, autobusu či kamionu.
36. Ohrožení znamená, že porucha, k níž by mohlo dojít, ještě nenastala, ale s ohledem na zjištěné okolnosti její vznik lze předpokládat. Nemusí proto být bezprostřední a konkrétní, když nastává i v případě, že výkon zaměstnání nebo jiné činnosti byl zatím bez závad. Při řízení motorového vozidla nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech. Zaměstnáním nebo jinou činností se ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity (ohrožení života nebo zdraví lidí, tj. více osob, nebo možnost vzniku značné škody na majetku). Za typickou činnost v tomto smyslu se považuje řízení motorového vozidla, které vyžaduje schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu. Řízení motorového vozidla řidičem, který požil určité množství alkoholu, je nutno považovat za činnost ve smyslu §274 tr. zákoníku, poněvadž možnost ohrožení chráněných zájmů je dána povahou vozidla, které svou hmotností a motorickou silou může způsobit závažné destrukční účinky; právě tato povaha motorových vozidel, zejména rychlost, způsobuje, že následky dopravních nehod v silničním provozu jsou zpravidla závažné, přičemž je jim úměrná i zákonem předpokládaná intenzita ohrožení. Kromě řízení motorového vozidla se jedná i o jiné činnosti, které vyžadují pozornost, pohotovost, maximální soustředěnost, rychlé reakce k tomu, aby byl zajištěn řádný průběh realizace těchto činností a nedošlo k ohrožení lidí nebo majetku. Ohrožení naznačené intenzity naproti tomu obecně nevyplývá z jízdy podnapilého cyklisty, jehož vozidlo bez motorické síly a v důsledku své konstrukce i malé hmotnosti nemá značnější kinetickou energii. Toto ohrožení sice může za určitých okolností vzniknout, avšak v takovém případě vyplývá jen z dané konkrétní situace, nikoli ze samotné povahy vozidla a jízdy na něm v podnapilém stavu; nebezpečnou situaci v tomto smyslu může v konkrétním případě vytvořit podnapilá osoba i jinou činností, např. tažením vozíku, přenášením břemene i závadnou chůzí (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2788–2792).
37. Není bez významu, že toto konstantní a dlouholeté stanovisko trestněprávní nauky i soudní praxe vychází primárně z judikátu publikovaného pod č. I/1966 Sb. rozh. tr., tedy z rozhodnutí vydaného v době, kdy nic podobného jako elektrická kola či koloběžky ani menší elektrické scootery (podobné tomu v posuzované věci) neexistovaly. Je proto zřejmé, že v rámci úvah o činnosti, při které by mohlo dojít k ohrožení života nebo zdraví lidí, případně k vzniku značné škody na majetku, je (od vydání předmětného judikátu až do dnešní doby) jako motorové vozidlo chápán především osobní automobil, všechna těžší silniční vozidla a klasický motocykl (tj. stroj zařazený do kategorie L3e, příp. L4e). Naopak jízdním kolem je zde myšlen jízdní prostředek poháněný výlučně lidskou silou, bez jakéhokoliv dalšího nainstalovaného pohonu (srov. výše: „vozidlo bez motorické síly“). Do tohoto pojetí tedy prakticky nespadají ani kola či koloběžky vybavené pomocným motorkem splňující kritéria odst. 8 písm. c) přílohy 12 bodu C) vyhlášky č. 341/2014 Sb., případně motokola kategorie L1e-A definované nařízením č. 168/2013. Posouzení, zda samotný charakter určitého vozidla tohoto druhu může (v případě jeho ovládání osobou ovlivněnou návykovou látkou) vyvolat ohrožení takové intenzity, aby došlo k naplnění skutkové podstaty §274 odst. 1 tr. zákoníku, proto bude podmíněno konkrétními vlastnostmi daného jízdního prostředku, jeho výkonem, rychlostí, hmotností apod.
38. V projednávaném případě je potřeba vyzdvihnout, že dovolatelovo vozidlo lze ve smyslu nařízení č. 168/2013 označit za lehké dvoukolové motorové vozidlo (kategorie L1e), které se od klasické koloběžky na první pohled odlišuje. I podle obviněným předloženého znaleckého posudku se „technicky nejblíže podobným vozidlem v tomto případě jeví motocykl“ (č. l. 132). V daném směru pak nejsou vůbec liché úvahy státního zástupce zdůrazňující hmotnost předmětného stroje, která podle údaje na štítku činí 80 kg, tedy mnohem více než běžné koloběžky či kola poháněná toliko lidskou silou (u kol je to obvykle 10 až 15 kg, u koloběžek méně). Je přitom nepochybné, že se zvyšující se hmotností úměrně stoupá také potenciální ohrožení osob i majetku. O tom se ostatně zmínil též judikát č. I/1966 Sb. rozh. tr., když jízdu opilého cyklisty (bezmotorového kola) nepovažoval za dostatečné ohrožení, poněvadž v důsledku „jeho konstrukce i malé hmotnosti“ nemá jízdní kolo „značnější kinetickou energii“. Je tedy zřejmé, že z hlediska ustálené soudní praxe může při úvahách o naplnění znaku §274 odst. 1 tr. zákoníku hrát roli i hmotnost jízdního prostředku. Tato okolnost pak v posuzovaném případě hovoří v neprospěch dovolatele a jeho 80 kg vážící elektrokoloběžky. Vedle toho předmětný stoj dosahuje podle vyjádření obviněného u hlavního líčení maximální rychlosti 22 km/h, což také není zanedbatelné (cyklisté na klasickém kole většinou jezdívají na rovině a do kopce pomaleji), a to zvláště v kombinaci s opakovaně připomínanou hmotností. Lze tudíž konstatovat, že ohrožení, jež dovolatel vyvolal řízením jeho elektrického scooteru pod vlivem alkoholu, bylo již jen ze samotné povahy tohoto vozidla nepoměrně vyšší než „jízda podnapilého cyklisty“ ve smyslu rozhodnutí č. I/1966 Sb. rozh. tr. Státní zástupce v těchto souvislostech přiléhavě položil důraz na to, že posouzení ohrožení z činnosti ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku je funkcí rychlosti a hmotnosti vozidla poháněného jakýmkoliv motorem v tom smyslu, že takové vozidlo buď svou hmotností, nebo konstrukční rychlostí, popřípadě oběma těmito (fyzikálními) veličinami, výrazně přesahuje běžnou hmotnost či běžnou rychlost jízdního kola používaného na rovině jen za pomoci lidské síly.
39. Vedle toho nelze pominout, že odpovědnost za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 tr. zákoníku může být v určitých případech dovozena i v případě jízdy na obyčejném kole či koloběžce, dále též řízením povozu s koňmi (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 13/1967 Sb. rozh. tr.), tažením vozíku, přenášením břemene i závadnou chůzí. V takovém případě, jak již bylo řečeno, záleží na konkrétní situaci, např. na způsobu jízdy. V této souvislosti nezbývá než poukázat na skutečnost, že podle svědka R. K. řídil obviněný své elektrické vozítko v noci (v čase 22:15 hodin) bez zapnutých světel, což bylo důvodem jeho kontroly policejní hlídkou. Není přitom sporu, že jízda neosvětleného vozidla ve tmě je nebezpečná a zajisté sebou přináší ohrožení života a zdraví osob, jakož i majetku. Nejvyšší soud tak může již v této fázi řízení alespoň předběžně konstatovat, že jak samotný charakter předmětného „scooteru“, jeho hmotnost a rychlost, tak konkrétní způsob jízdy dovolatele v daném místě a čase představovaly ve vzájemné spojitosti takovou úroveň ohrožení zákonem chráněných zájmů, že tato s vysokou mírou pravděpodobnosti dosáhla intenzity znaku skutkové podstaty přečinu podle §274 odst. 1 tr. zákoníku. Neučinil-li dovolací soud v tomto ohledu jednoznačné konstatování, třebaže všechny dosud zjištěné skutečnosti tomu nasvědčují, stalo se tak jen proto, že v tzv. skutkové větě výroku o vině nejsou uvedeny takové konkrétní okolnosti, včetně dokazováním doložených technických parametrů vozidla (vedle výkonu především také konstrukční rychlost, popř. i hmotnost vozidla), které by bez jakýchkoliv pochybností dokládaly povahu činnosti vykonávané obviněným.
40. Naproti tomu lze jako důvodnou hodnotit námitku dovolatele směřující proti uloženému trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Je opět vhodné nejprve připomenout příslušná zákonná i teoretická východiska k danému tématu. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle §73 odst. 3 tr. zákoníku spočívá trest zákazu činnosti v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Toto zákonné ustanovení obecným způsobem vymezuje podstatu trestu zákazu činnosti, a to tím, že stanoví rozsah a okruh činností, které mohou být předmětem trestu zákazu činnosti. Činnost jiné povahy, než jaká je zde vymezena, nelze zakázat, byť mohla mít vliv na spáchání trestného činu nebo být s ním v souvislosti. Jízda na jízdním kole nepatří do okruhu činností, na něž se vztahuje §73 odst. 3 tr. zákoníku, neboť k ní není třeba zvláštního povolení nebo oprávnění. Proto pachateli, který se dopustil trestného činu jako cyklista, nelze uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu jízdy na jízdním kole. S ohledem na §73 odst. 1 tr. zákoníku však takovému pachateli nelze uložit ani trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel, protože se nedopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 9/2011-II. Sb. rozh. tr.). Jednotlivými kategoriemi zakázaných činností jsou: a) výkon zaměstnání, b) výkon povolání, c) výkon funkce, d) výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, e) výkon činnosti upravené zvláštním předpisem. Je podstatné zdůraznit, že činnost, na kterou se má vztahovat trest zákazu činnosti, musí spadat do některé z uvedených kategorií, protože pachateli nelze zakázat jakoukoli aktivitu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 929–940).
41. Na základě právě uvedeného lze řízení motorových vozidel primárně vnímat a charakterizovat jako činnost, ke které je třeba zvláštního povolení. Jde v obecné rovině o takovou činnost, kterou nelze bez zvláštního povolení vůbec legálně vykonávat. Její výkon bez povolení je nepřípustný a z celospolečenského hlediska i nežádoucí a nebezpečný. Výkon takové činnosti může být realizován i v rámci povolání nebo zaměstnání, anebo jen ze záliby, tedy jako určitý způsob trávení volného času. Zvláštní povolení, jehož je třeba k jejímu výkonu, má zpravidla podobu průkazu, osvědčení nebo jinak označeného oprávnění. Typickým příkladem je řidičské oprávnění ve smyslu §80 a násl. zákona o silničním provozu, přičemž získání tohoto oprávnění osvědčuje řidičský průkaz ve smyslu §103 a násl. tohoto zákona (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 939).
42. Je tedy zcela zřejmé, že v českém právním řádu lze trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložit toliko za situace, kdy se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla, k němuž je třeba řidičského oprávnění, a současně že je možno zakázat řízení jen těch vozidel, u kterých zákon o silničním provozu toto oprávnění vyžaduje. Zde si lze povšimnout určité terminologické odlišnosti mezi chápáním pojmu „motorové vozidlo“ shora citovaným nařízením (které je o něco širší, zahrnující také kategorii L1e-A – motokola) a mezi ustanovením §73 odst. 3 tr. zákoníku, které je limitováno toliko na motorová vozidla, k jejichž řízení je vyžadováno řidičské oprávnění ve smyslu §80 a násl. zákona o silničním provozu. A právě posledně uvedené vymezení je z hlediska posouzení zákonnosti a správnosti napadeného výroku o trestu zákazu činnosti klíčové.
43. Podle §80 zákona o silničním provozu opravňuje řidičské oprávnění jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno. Příslušné skupiny jsou upraveny v §80a označeného zákona. V této trestní věci je podstatná skupina vozidel AM, do které jsou podle §80a odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu zařazena v bodě 1. dvoukolová motorová vozidla s konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h a nepřevyšující 45 km/h, jejichž technické parametry odpovídají parametrům vozidel kategorie L1e podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího schvalování vozidel kategorie L. Odkazovaným předpisem je již opakovaně zmiňované i citované nařízení č. 168/2013, přičemž platí, že §80a odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o silničním provozu víceméně odpovídá podkategorii L1e-B tohoto nařízení – dvoukolový moped. Do skupiny AM jsou dále zařazena v bodě 2. některá tříkolová vozidla (kategorie L2e) a v bodě 3. též čtyřkolová vozidla (kategorie L6e), což ovšem není v posuzovaném případě rozhodné. Nad rámec této věci lze pro ucelenější představu o daném tématu doplnit, že následující skupinou vozidel je A1 zakotvená v §80a odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu obsahující v případě dvoukolových vozidel (bod 1.) kategorii L3e-A1 – motocykl s nízkým výkonem.
44. Lze tedy konstatovat, že z hlediska uložení trestu zákazu činnosti bylo nezbytné zkoumat konkrétní vlastnosti stroje za účelem určení, zda se jedná o jakousi obdobu jízdního kola vybaveného dodatečně pomocným motorkem na základě bodu C) odst. 8 přílohy 12 k vyhlášce č. 341/2014 Sb., anebo zda jde již o dvoukolové motorové vozidlo (dvoukolový moped) naplňující kritéria §80a odst. 1 písm. a) bodu 1. zákona o silničním provozu, k němuž je nezbytné řidičské oprávnění pro skupinu AM nebo pro další skupiny, které se na ni taktéž vztahují (§81 odst. 1 zákona o silničním provozu). V tomto směru není od věci připomenout i znění příslušné pasáže přílohy 12, podle které jízdní kolo může být vybaveno dodatečně pomocným motorkem, jestliže
a) bude nadále zachován původní charakter jízdního kola podle bodu 1 a 2,
b) pomocný motorek bude přiměřeně plnit podmínky ustanovení §19 zákona,
c) jeho výkon nepřesáhne 1 kW,
d) v případě použití spalovacího motoru, nebude mít takový motor objem válce nebo válců větší než 50 cm³,
e) maximální konstrukční rychlost nebude vyšší než 25 km/h a
f) montáž pohonného systému – motor, nádrž paliva nebo akumulátor na jízdní kolo, si nevyžádá zásah na jeho nosných částech.
Pokud vozidlo splňuje všechny výše uvedené požadavky, považuje se pro potřeby této vyhlášky nadále za jízdní kolo. Podpůrně lze vzít v úvahu i rozdělení mezi kategoriemi L1e-A a L1e-B popsanými v nařízení, které českou právní úpravu výrazně ovlivňuje.
45. Nejvyšší soud je přesvědčen, že shora zmíněná otázka dosud nebyla po skutkové ani právní stránce spolehlivě vyřešena. Soudy se technickými parametry předmětné elektrokoloběžky zabývaly toliko povrchně, v daném směru nebylo ani provedeno potřebné dokazování. Ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je zakomponováno, že obviněný řídil elektrický scooter „o výkonu 1500 W“, ačkoliv právě tento údaj není výsledky dokazování spolehlivě podložen. Je sice faktem, že takový údaj o výkonu jízdního stroje je uveden na jeho štítku (č. l. 20), avšak v konkrétním případě není zcela jisté, zda tato hodnota odpovídá skutečnosti. Scooter obviněného je pouhou kopií obdobných zařízení známých značek, jeho výrobce nebylo možno dohledat, dokonce i v kupní smlouvě je výslovně uvedeno, že se jedná o „repliku z Číny“ (č. l. 21). V dokumentech předložených dovolatelem k tomuto vozidlu je navíc uveden výkon motoru jen 800 W (č. l. 24), což odpovídá také zjištění znalce Ing. Pavla Štěrby, Ph.D., že „naměřený výkon dodané koloběžky činí 0,82 kW“ (č. l. 132). Skutečnost, že znalec hodnotil „třicetiminutový výkon stroje“, je v souladu s článkem 3 bodem 35) nařízení č. 168/2013. Soudy se tudíž v posuzovaném případě neměly spoléhat na údaje od neznámého výrobce dané napodobeniny, nýbrž na odborné zkoumání. Ostatně to, že výrobcem deklarované údaje nemusí být v souladu se skutečným stavem, by mohla naznačovat také inzerce na prodej elektrokoloběžek obdobných parametrů (1 500 W, 60 V, 20 AH), u nichž je obvykle uváděna o poznání vyšší rychlost než obviněným tvrzených 22 km/h u jeho vozidla (č. l. 26–28 i mnoho dalších inzerátů na internetu).
46. Nejvyšší soud, veden výše vyloženými důvody, rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. tak, že zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 5 To 84/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. 18 T 89/2021, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
47. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. Jeho úkolem bude znovu a důkladněji posoudit charakter předmětné elektrokoloběžky, zejména její rychlost, výkon, ale např. i to, nakolik je v jejím případě zachován charakter jízdního kola, resp. koloběžky, ve smyslu bodu C) odst. 8 písm. a) přílohy 12 k vyhlášce č. 341/2014 Sb. Na základě tohoto posouzení ve shora popsaných intencích pak bude soud moci opětovně hodnotit nejen právní kvalifikaci skutku, ale především rozhodnout, zda je v projednávané věci přípustné uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel či nikoliv. Za tímto účelem bude nezbytné doplnit dokazování, přičemž bude na zvážení nalézacího soudu, jaké konkrétní důkazy se rozhodne provést. V úvahu připadá především výslech znalce Ing. Pavla Štěrby, Ph.D., případně doplnění znaleckého zkoumání vozidla též co do prověření hmotnosti (na štítku udávaná a dosud nezpochybněná je hmotnost 80 kg) a konstrukční rychlosti vozidla. Určitý přínos by mohl mít také výslech svědka M. J. k jízdním vlastnostem scooteru, který prodal bratrovi dovolatele P. B. Závěrem lze ještě připomenout, že Okresní soud v Uherském Hradišti je v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§265s odst. 1 tr. ř.). Rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu