ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.968.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 968/2022-395
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2022 o dovolání, které podal obviněný Š. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 44 To 180/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 1 T 4/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 1 T 4/2022, obviněného Š. Š. uznal vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 29. 7. 2020 nejméně od 02:05 hodin do 02:16 hodin po předchozí domluvě s neznámým pachatelem hlídal veřejné prostranství okolo bytu na adrese XY, kde nezjištěný pachatel překonal okno bytu ve zvýšeném přízemí, vstoupil do bytu obývaném poškozenou D. Ch., nar. XY, odkud vzal (v rozsudku popsané) zlaté, platinové a stříbrné šperky, přičemž v době, kdy se pachatel nacházel v bytě, obviněný vizuálně kontroloval bezprostřední okolí, procházel po obou stranách XY, kontroloval ulici XY, vizuálně kontroloval horní patra domů na XY, komunikoval s pachatelem pomocí posunků pravé ruky či kýváním nebo zavrtěním hlavou, přičemž se díval směrem k oknu, kterým pachatel vnikl do bytu, v jednom případě si přiložil k uchu mobilní telefon, čímž dal pachateli signál, aby se spojili telefonicky, a bezprostředně poté, co pachatel s výše uvedenými věcmi vyskočil z bytu oknem do ulice XY, se obviněný za ním vydal a místo činu opustil, přičemž tímto jednáním pachatel způsobil poškozené D. Ch., nar. XY, škodu v celkové výši 494.628 Kč.
2. Obviněný Š. Š. byl za toto účastenství a dále za sbíhající se přečin nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 18/2021, který nabyl právní moci dne 21. 7. 2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 9 To 213/2021, odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 2 T 18/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 9 To 213/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž rozhodl o nároku poškozené D. Ch. na náhradu škody.
3. Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 44 To 180/2022, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 44 To 180/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž vytýkal, že napadené rozhodnutí bylo v ydáno na základě skutkových zjištění určující ch pro naplnění znaků trestného činu , které jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů .
5. Podle obviněného neexistuje jednoznačný důkaz, že k odcizení šperků došlo neznámým pachatelem dne 29. 7. 2020 od 02:05 do 02:16 hodin, tedy v době, kdy se na místě měl nacházet, protože pokud by k tomuto činu došlo v jiné době, neodpovídal by za vzniklý následek. Soudům vytkl, že se nevypořádaly se všemi nabízejícími se verzemi průběhu skutku, neboť ze tří možných variant vzaly do úvahy pouze tu, kterou předložila obžaloba, aniž by braly do úvahy i další nabízející se alternativy, kdy a jak se čin odehrál. Na kamerovém záznamu ze dne 28. 7. 2020 v čase od 23:16 do 23:40 hodin je zachycen pachatel bez přítomnosti obviněného, který vnikl do bytu, a nebylo zjištěno, kdo byl tímto prvním pachatelem, ani co si z bytu odnesl. Při vylézání z okna sice v rukou nic nenesl, ale šperky zřejmě měl schované v oděvu. Poukázal i na verzi vyslovenou poškozenou u hlavního líčení, že z krádeže podezřívala známou Š. P., která věděla, kde má šperky uloženy. Poškozená naposledy šperky viděla týden před vloupáním, a proto muselo k odcizení šperků dojít od 22. 7. do 29. 7. 2022. Všechny shora uvedené verze průběhu děje jsou podle obviněného možné, přičemž žádný důkaz nevede k závěru, že k odcizení došlo v době, kdy před domem hlídal.
6. O tom, že k vykradení bytu mohlo dojít i jiným způsobem, než shledaly soudy, svědčí i vyhodnocení daktyloskopických a trasologických stop, protože u okna, kterým podle kamerových záznamů prošel pachatel dne 28. 7. 2020 minimálně dvakrát, a dne 29. 7. 2020 jednou, nebyly zjištěny vůbec žádné použitelné stopy, ale u okna v ulici XY, kudy údajně pachatel dne 29. 7. 2020 odešel jen jednou, bylo stop několik. Zjištěný skutkový stav tudíž umožňuje dospět k závěru, že k vykradení bytu, resp. odcizení věcí popsaných poškozenou, mohlo dojít více způsoby, a to ať již co do osoby pachatele a způsobu a času provedení, tak i co do rozsahu odcizených věcí. Při četnosti těchto alternativ bylo nutné vycházet z té, která je pro obviněného nejpříznivější.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno podle §265k odst. 1 tr. ř., a věc vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání podle §265l odst. 1 tr. ř.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedla, že obviněný se omezil pouze na prosazení vlastní verze odlišné od skutkových zjištění soudů, avšak ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neuvedl, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy. S učiněnou argumentací obviněného se neztotožnila, protože z obsahu dostupného spisového materiálu neplyne, že by byl hodnotící proces ze strany soudů obou stupňů zatížen vytýkaným zjevným rozporem.
9. Verze obviněného spadající do časového období dne 28. 7. 2020 (o dvě hodiny dříve, než se na jednání pachatele podílel obviněný) nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, neboť obviněný přehlédl logický způsob vyhodnocení kamerového záznamu z uvedeného data, jenž vypovídá pouze o tom, že si neznámý pachatel přišel obhlédnout přístupovou cestu do bytu poškozené, aby jí využil později, a to za pomoci obviněného, jehož úloha byla prostřednictvím sledovací techniky také zaznamenána. Význam zajištěných daktyloskopických a trasologických stop u oken předmětného bytu odpovídá smyslu, v němž byl čin realizován. Za logické označila úvahu soudu, že kdyby byly šperky pachatelem odcizeny při jeho prvním vniknutí, následné jednání na kamerách zachycené by nedávalo smysl, protože by již nebyl důvod absolvování téže trasy k bytu poškozené a vniknutí do něj s odchodem jiným oknem. Účel by také ztrácela přítomnost obviněného v okolí místa činu, tak jak byla zaznamenána. Neopodstatněnou shledala dovolatelem označovanou verzi o možné krádeži šperků Š. P., která vůbec s výsledky provedeného dokazování nekoresponduje.
10. Podle státní zástupkyně soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a jeho výsledky vyhodnotil v souladu s podmínkami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř. a dospěl ke skutkovým závěrům, které způsobem odpovídajícím §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnil (srov. body 8. a 12. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se se skutkovým stavem věci i jeho právním posouzení ztotožnil (srov. bod 7. usnesení odvolacího soudu). Pořízené kamerové záznamy a v nich zobrazené sekvence byly soudem popsány pod bodem 8. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, a je z nich zjevné, že korespondují s popisem možného vniknutí do bytu poškozené D. Ch. Zjištěné skutečnosti odpovídají stavu, který po návratu domů poškozená v bytě po krádeži zaznamenala, a v dané souvislosti je významné též svědectví Š. P. Učiněná skutková zjištění vycházející z výsledků provedeného dokazování byla správně právně posouzena jako pomoc podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, protože obviněný pachateli umožnil spáchání přečinů krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku. Pro správnost všech výroků státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Š. Š. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
11. Obviněný ani jeho obhájce na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. K obsahu dovolání
13. Dovolání obviněného opřené o §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno v souladu se zákonným vymezením tohoto důvodu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Podle obsahu dovolání obviněný vytýkal nesprávnost skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s tím, že výsledky provedeného dokazování nebylo objasněno, že v době, kdy se nacházel před domem a bytem poškozené, došlo ke krádeži šperků, neboť se tak mohlo stát v jiné době. Z uvedeného lze dovodit, že tato námitka koresponduje s vymezením důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v alternativě, že „skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, a proto Nejvyšší soud zkoumal, zda je dovolání důvodné. Současně s tím dovolací soud připomíná, že pro rozsah jeho přezkumné povinnosti zásadně platí, že je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
14. O bviněný byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečin u krádeže podle 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil neznámý pachatel, a bylo proto třeba posoudit, zda skutková zjištění určující pro právní závěry korespondují s výsledky provedeného dokazování. Lze připomenout , že účastenství je vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecném smyslu závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. V rovině kvalitativní je účastenství závislé na spáchání trestného činu či jeho pokusu hlavním (trestně odpovědným) pachatele m. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle §24 tr. zákoníku jen tehdy, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu; rovina kvantitativní). Hlavním trestným činem se míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly. Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství. Právní kvalifikace jednání účastníka je podle zákonné úpravy závislá na právní kvalifikaci jednání hlavního pachatele. Podmínkou účastenství je příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem jiné osoby, hlavního pachatele (k tomu viz JELÍNEK J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část . 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 331 až 333). Trestnosti účastníka podle §24 tr. zákoníku není tedy na překážku, jsou-li na straně pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti (srov. rozhodnutí č. 58/1973 Sb. rozh. tr.).
15. K naplnění objektivní stránky účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se vyžaduje, aby pomocník umožnil nebo usnadnil hlavnímu pachateli spáchání trestného činu, čímž mu pomáhá nebo ho podporuje, a to ještě před spácháním činu nebo v době činu, jestliže došlo alespoň k pokusu trestného činu. Trestní zákoník demonstrativně vyjmenovává formy pomoci, rozlišuje se pomoc fyzická a psychická (intelektuální). Fyzickou pomocí je např. opatření prostředků (např. kasařského náčiní, páčidla k provedení vloupání, vražedné zbraně apod.), odstranění překážek (odemknutí uzamčeného prostoru atd.), vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, odvoz na místo činu, naproti tomu za psychickou pomoc se považuje rada (včetně tzv. „tipu“, spočívajícího ve vytipování objektu nebo osoby, na níž má být trestný čin spáchán), utvrzování v předsevzetí, slib přispět po trestném činu apod. (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, s. 341 až 350).
16. Dokazování v posuzované věci bylo zaměřeno na objasnění skutečností určujících pro závěr, že obviněný jako účastník pomáhal hlavnímu pachateli při jím provedené krádeži šperků z bytu poškozené, neboť z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí plyne, že soud prvního stupně se zabýval rozhodnými skutečnostmi. Zkoumal zejména situaci na místě činu, jednání hlavního pachatele i chování obviněného a rozvedl, jaké skutečnosti zjistil z pořízených kamerových záznamů, přičemž se zaměřil na úlohu obviněného. Skutečnosti plynoucí z kamerových záznamů soud posuzoval v souladu s dalšími ve věci zajištěnými důkazy (srov. body 8., 11. a 12. rozsudku), které společně tvoří propojený řetězec, z něhož žádné důkazy podstatným způsobem nevybočují, ale vzájemně se propojují do shora popsaného skutkového závěru. Je možné poukázat zejména na výpovědi poškozené D. Ch. a svědkyně Š. P., které sice neuvádějí žádné informace k osobě pachatele, ale dokreslují okolnosti vyplývající z kamerového záznamu pořízeného dne 28. 7. 2020 ve 23:00:08, a dne 29. 7. 2020 v 1:54:01, a z ohledání místa činu včetně zajištěných stop. Škodu soudy vyčíslily podle znaleckých posudků z oboru ekonomika. Posouzení všech uvedených zjištěných skutečností v jejich souvislostech směřuje k závěru o tom, že obviněný hlavnímu pachateli pomáhal ve spáchání přečinů, na místě postával, obcházel, s pachatelem telefonicky komunikoval, o čemž svědčí jeho gestikulace a nonverbální projevy, z nichž je patrné, že pachateli, jenž se v té době neoprávněně nacházel v bytě poškozené, dával znamení a signály, z nichž lze usoudit, že se s ním domlouval. Soud prvního stupně se zabýval obhajobou obviněného a vysvětlil, že na příslušných kamerových záznamech je jeho osoba rozpoznatelná, stejně jako je patrná jeho úloha, neboť obviněný hlídáním na ulici, když byl pachatel v bytě a prostor venku nemohl sám kontrolovat, pachateli usnadňoval spáchání trestného činu. Soudy vyvrátily obhajobu obviněného, že čekal na přítele, jehož ani neznal, a který údajně nepřišel, neboť žádné důkazy této verzi nijak nenasvědčovaly. Soud bral do úvahy, že obviněný byl osobně přítomen momentu, kdy se pachatel dostal oknem do bytu poškozené, kde započal s krádeží, což má význam pro závěr, že otevřením okna a vyšplháním do něj, vnikl neoprávněně do cizích prostor. Na podporu svých závěrů soud bral na zřetel i výpověď poškozené v části popisující ukradené šperky, místo odkud byly odcizeny, stav v jakém se nacházely obývané prostory v době, než byt opustila, i to, v jaké stavu byt po návratu domů a po krádeži nalezla. Podstatným se jeví popis místa, jímž pachatel byt opustil, neboť po něm zůstalo otevřené okno do ulice XY, kde nejsou kamery instalovány, což vysvětluje, že se na kamerových záznamech již jeho osoba neobjevuje. O odpovědném a věcném hodnocení důkazů svědčí i to, že při nejasnostech ohledně hodnoty odcizených věcí vyšel soud z varianty pro dovolatele příznivější, čímž byla respektována i zásada in dubio pro reo . Z obsahu rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že přesvědčivě posuzoval všechny rozhodné okolnosti a zvažoval je v potřebných souvislostech nejen se zřetelem na tvrzení obviněného, nýbrž i na další skutečnosti, které vyplynuly z ostatních ve věci provedených důkazů.
17. Své povinnosti splnil i odvolací soud, jenž se z podnětu odvolání obviněného vytýkanými vadami rovněž zabýval a k obhajobě obviněného nad rámec argumentace soudu prvního stupně doplnil, že jemu za vinu kladené jednání vykazuje typické znaky pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku v podobě tzv. „hlídání na místě“, jak je zachyceno v kamerových záznamech. Odvolací soud rovněž poukázal na to, že i když obviněný své zapojení se do trestného jednání hlavního pachatele popíral, nedovedl hodnověrným způsobem svoji přítomnost na místě vysvětlit, a jeho tvrzení, že měl na svého komplice čekat, aniž by věděl, co bude na místě vykonávat, odporuje všem zjištěným souvislostem. Námitky obviněného, že nebyl s jistotou zjištěn pachatel a že ke krádeži v bytě poškozené mohlo dojít jinými osobami a různými způsoby, odvolací soud vyloučil jako nepodpořené výsledky provedeného dokazování s tím, že ani tato skutečnost nevylučuje účast a zapojení se obviněného „hlídáním“ a „vytvořením zdi“, tedy jeho součinnost s pachatelem na místě samém. Z uvedeného plyne, že pokud se odvolací soud ztotožnil s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně, a v rozsahu tohoto ztotožnění na něj odkázal, věnoval se důkazům provedeným v trestním řízení a vysvětlil, proč na jeho rozhodnutí nemohl ničeho změnit.
18. Nejvyšší soud připomíná, že nedošlo k porušení zásady presumpce neviny, protože orgány činné v trestním řízení vinu obviněného dokazovaly, v potřebné míře ji zjistily (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/2008) a soudy se s náležitou pečlivostí zabývaly obhajobou obviněného, jíž neuvěřily z důvodů, které vysvětlily (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 564/2008). V úvahách soudů nižších stupňů nejsou nejasnosti ani o správnosti skutkových zjištění, a je třeba odmítnout dovolatelovu námitku, že se nezabývaly dalšími možnými skutkovými verzemi, neboť na ně již dříve reagovaly. Pro neopodstatněnost argumentace obviněného a nesoulad s důkazy ve věci provedenými však jiné obviněným předestírané verze průběhu skutku nepovažovaly za reálné. S ohledem na výhrady obviněného je nutné připomenout, že zákon ani ústava nepředepisují soudu, jaký důkazní prostředek má k prokázání které skutečnosti zvolit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 881/2008) a jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazům připsat. Soud je oprávněn a povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech (srov. §2 odst. 6 tr. ř.). Po posouzení odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je zjevné, že soudy tyto povinnosti dodržely a obviněným vytýkaných vad se nedopustily.
19. I přes takto učiněné závěry Nejvyšší soud pro úplnost s ohledem na námitky obviněného sám podle kamerových záznamů ze dnů 28. a 29. 7. 2020 (DVD označené jako věcná příloha č. 1 založené u přebalu trestního spisu) ověřil chování obviněného i hlavního pachatele, a konstatoval, že způsob, jímž soud prvního stupně chování obou aktérů reprodukoval v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, odpovídá skutečnostem zachyceným na videozáznamu. Z chování obviněného na záznamu v čase 2:05:21 hodin je zjevné, že šel za osobou označovanou jako neznámý pachatel na roh ulic XY a XY, a vedle něj zastavil, otočil se k němu a pravděpodobně s ním krátce hovořil. Následně, sledován obviněným, pachatel přešel k oknu od bytu poškozené, do kterého v čase 02:05:54 hodin vniknul a zmizel z kamerového záznamu. Obviněný poté v průběhu následujících deseti minut, jak je popsáno ve skutkových zjištěních, střídavě vizuálně kontroloval bezprostřední okolí, a posunky se domlouval s pachatelem nacházejícím se v bytě. V poslední fázi kamerového záznamu v čase 02:16:07 hodin, si přiložil telefon k uchu, a telefon u ucha držel, v čase 02:16:42 opustil zaznamenávané místo. Nejvyšší soud shledal, že soudy správně chování obviněného vyhodnotily jako navazující na jednání hlavního pachatele a svědčí o promyšleném hlídání místa činu, které bylo systematické. Rovněž je zjevné, že v době 02:05:54, kdy obviněný hlídal, pachatel do bytu vnikl proto, aby z něj věci odcizil. Uvedené skutečnosti jsou rozhodné pro závěr o vině obviněného, jak ji soudy zjistily, popsaly a právně vyhodnotily. Jiná verze předložená obviněným, že by pachatel věci odcizil ještě bez jeho přítomnosti v době od 23:00:08, byla vyvrácena. Jednak ze záznamu z tohoto časového úseku lze seznat, že pachatel byt opustil, aniž by cokoliv odnášel, neboť měl volné ruce, a i s ohledem na jeho oblečení (kraťasy, mikina) nic nenasvědčuje tomu, že by již v této době měl odcizené věci u sebe. Ostatně to potvrzuje i jeho návrat do bytu o dvě hodiny později za účasti obviněného. Z těchto důvodů Nejvyšší soud nemohl námitkám obviněného o jiném průběhu děje přisvědčit, protože pro jím nabízené verze není v obsahu spisu potřebný důkazní podklad.
20. Vzhledem k dostatečně provedenému dokazování, vypořádání se s jednotlivými důkazy a s ohledem na obsah předmětných kamerových záznamů Nejvyšší soud shledal, že soudy věnovaly dostatečnou pozornost prověření obhajoby obviněného. Obstaraly si dostatek důkazních prostředků, které zákonným způsobem provedly a jež hodnotily plně v souladu se zásadami vymezenými v §2 odst. 6 tr. ř. [srov. zejména nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03]. Měly na paměti, že z rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky §2 odst. 5 tr. ř. musejí vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat.
21. Závěrem lze shrnout, že vina obviněného byla objasněna a nevznikají o ní namítané pochybnosti. Skutkové verze, které obviněný předložil v podaném dovolání, vyjma té, která je popsána v tzv. skutkové větě, nemají podklad v provedených důkazech, resp. soud se k nim zcela správně po vyhodnocení všech dostupných důkazů nepřiklonil. Je možné připomenout, že není porušením zásad spravedlivého procesu, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09). Soudy se nezpronevěřily ani principu in dubio pro reo či dalším zásadám, jimiž je ovládáno trestní řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/02).
22. Přezkoumávaná rozhodnutí a řízení jim předcházející nesvědčí ani o libovůli nebo snaze vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto se v projednávané věci nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97).
VI. Závěr
23. Nejvyšší soud po uvážení všech rozvedených skutečností dospěl k závěru, že skutková zjištění popsaná v rozsudku Obvodního soud pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 1 T 4/2022, z nich plynoucí právní posouzení a závěry učiněné v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 44 To 180/2022, byly v potřebné míře objasněny. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) k §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 a §178 odst. 1 tr. zákoníku nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a lze konstatovat, že jimi bylo dostatečně objasněno, že obviněný věděl, event. byl srozuměn s tím, že může svou pomocí přispět k trestněprávnímu následku, který hlavní pachatel bude na základě jeho pomoci realizovat. Tyto úvahy bylo možné dovozovat nepřímo z okolností objektivní povahy na základě zásad logického myšlení. Vnitřní vztah obviněného k jednání hlavního pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem byl prokázán (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
24. Tento závěr mohl dovolací soud učinit z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní závěry, podle kterých Nejvyšší soud shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 9. 11. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu