ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.125.2022.1
sp. zn. 8 Tz 125/2022-282
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K. , nar. XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného L. K. v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pravomocný rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, se zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň – město se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, byl obviněný L. K. (dále jen obviněný) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti (30) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Dále mu bylo podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby se zdržel nadměrného požívání alkoholických nápojů. O nároku poškozené společnosti na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
2. Proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, podal ministr spravedlnosti ČR s odkazem na ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle ministra spravedlnosti byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, neboť Okresní soud Plzeň – město uznal obviněného vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal uvedený zločin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Na podporu svého stanoviska odkázal primárně na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 767/21. V souvislosti s předmětnou trestní věcí došlo podle ministra spravedlnosti k naplnění pouze časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebyla však naplněna věcná souvislost. Toto pochybení, které se projevilo v nesprávné právní kvalifikaci, neboť jednání obviněného mělo být posouzeno podle ministra spravedlnosti pouze jako pokus přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a tomu měl být také přizpůsoben přiměřený trest. Trest, který byl obviněnému uložen za zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byl ministrem spravedlnosti označen za zjevně excesivní (viz bod 11. stížnosti pro porušení zákona). S ohledem na shora uvedená zjištění navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, byl v neprospěch obviněného L. K. porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby ve smyslu §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, jakož i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň – město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
3. Státní zástupkyně nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona, a ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl za podmínek §274 odst. 2, 3 tr. ř. ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti, a aby po zrušení věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň – město k novému projednání a rozhodnutí.
4. Obhájce obviněného ve svém vyjádření uvedl, že v předmětné trestní věci nebyla zkoumána věcná souvislost mezi spáchaným činem a jinou událostí ohrožující život a zdraví lidí, jak je vyjádřeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 610/2021 nebo 6 Tdo 638/2021. Vzhledem k tomu že se obviněný nedopustil krádeže na věcech, pomůckách či jiném materiálu, který přímo souvisel s koronavirovou nákazou, ani jinak nevyužil nouzového stavu, navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval v souladu s návrhem ministra spravedlnosti, který vyjádřil v bodě 13. stížnosti pro porušení zákona.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, spáchá-li takový čin [ přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní vloupáním ] za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
7. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, byl obviněný L. K. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti (30) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Dále bylo obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby se zdržel nadměrného požívání alkoholických nápojů. O nároku poškozené společnosti na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
8. Z výroku rozsudku Okresního soudu Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, je zřejmé, že uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkového zjištění dopustil tím, že „ v XY dne 17. dubna 2020 v době od 01:50 do 01:56 po předchozí společné domluvě s neustanoveným spolupachatelem na odcizení věcí protažením ruky otvorem o rozměrech 15 cm x 18 cm rozbité skleněné výplně okna a otevření kliky okna zevnitř u toalet v přízemí v zadní části pivovaru G., XY, vnikli do přízemí objektu poškozené společnosti G., IČ: XY, se sídlem XY, a začali ho prohledávat, kdy po aktivaci poplachového systému se na místo dostavili příslušníci bezpečnostní služby a následně policisté, kdy obviněný L. K. byl zadržen uvnitř objektu a neustanovený spolupachatel uprchl, k odcizení věcí nedošlo,
a výše uvedeného jednání se dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 (publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb.) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů z důvodu prokázaného výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19, nouzový stav byl usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. dubna 2020 (publikovaného ve sbírce zákonů č. 156/2020 Sb.) v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 30. dubna 2020, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu “.
Rozsudek nabyl právní moci dne 23. 9. 2020.
9. K námitce ministra spravedlnosti, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěru vyslovenému v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, ke zvolené právní kvalifikaci, tj. kvalifikaci jednání obviněného podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, a to s odkazem na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu (se kterým se následně ztotožnil Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 767/21), že ten dospěl v trestní věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 k závěru, že aplikaci zákonného znaku §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („ jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
10. Ze shora citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, mj. dále vyplývá, že jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od března 2020, přičemž však za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení naopak směřuje k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí nemůže obstát. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá pouze zjištění nalézacího soudu, že se obviněný dopustil předmětné krádeže v době, kdy byl usnesením vlády České republiky na celém území republiky vyhlášen nouzový stav. Obviněný se běžným způsobem, jak vyplývá ze skutkového zjištění, dopustil krádeže ve stadiu pokusu, která nesouvisela s výskytem koronaviru, tudíž lze stěží akceptovat závěr Okresního soudu v Plzeň – město, který jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, a tudíž i vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, byla totiž dle skutkového stavu zjištěného soudem naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného (alespoň ze skutkového zjištění stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku Okresního soudu v Plzeň – město nevyplývá), tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Vzhledem k tomu, že předmětný rozsudek okresního soudu neobsahoval odůvodnění (obviněný i státní zástupce se vzdali opravných prostředků), lze stěží dovodit skutečnosti pro posouzení věcné příslušnosti podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
12. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 23. 9. 2020, č. j. 8 T 60/2020-183, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného L. K. [trest pak byl obviněnému ukládán soudem prvního stupně sice v rámci trestní sazby, avšak při primárně nesprávně použité kvalifikované skutkové podstaty odst. 4 §205 tr. zákoníku]. S ohledem na toto zjištění musel Nejvyšší soud zrušit podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a současně také zrušit i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň – město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů vyslovených Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 12. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu