ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.60.2022.1
sp. zn. 8 Tz 60/2022-1212
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. T. , nar. XY v XY, XY, trvale bytem XY, XY, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 1, §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. a §35p odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného S. T.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1 . Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 3 T 121/2019, byl obviněný S. T. (dále jen „obviněný“) shledán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku [výrok pod bodem 1)], zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku [výrok pod bodem 2)], přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku [výroky pod bodem 1) a 2)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku [výrok pod bodem 3)], jichž se měl dopustit jednáním blíže specifikovaným v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Za to byl odsouzen podle §199 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo podle §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
2 . Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný, státní zástupce a poškození P. E. J., K. D. K. a N. S. K. Obviněný zaměřil odvolání proti všem výrokům napadeného rozsudku, státní zástupce podal odvolání proti výroku o trestu, a to v neprospěch obviněného, poškození napadli odvoláními jich se týkající výroky o náhradě škody. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit jmenovaným poškozeným ve výroku konkretizovanou nemajetkovou újmu. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3 . Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. T. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 1, §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř.
4 . Ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) v mimořádném opravném prostředku nejprve v obecné rovině připomněl znění ustanovení trestního řádu upravujících nutnou obhajobu v souvislosti s případem obviněného [§36 odst. 1 písm. a), §36 odst. 3 tr. ř.] a také ustanovení určujícího, kdo může být obhájcem v trestním řízení (§35 odst. 1 tr. ř.). Odkázal rovněž na relevantní ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o advokacii“) vymezujících, kdo je podle tohoto zákona advokátem a postavení evropského usazeného advokáta (§4, §35 l odst. 1, §35o, §35p odst. 1, §35p odst. 2 zákona o advokacii).
5. Konstatoval, že z předloženého spisu vyplývá, že obviněný byl stíhán mimo jiné pro trestné činy podle §198 odst. 2 a §199 odst. 2 tr. zákoníku, u nichž je dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. s ohledem na výši zákonné trestní sazby, která činí 2 až 8 let. Skutečnost, že trestní stíhání obviněného bylo vedeno vazebně, je dalším důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
6. Stěžovatel rekapituloval, že obviněný v průběhu vazebního zasedání dne 30. 1. 2020 vyjádřil svou vůli, aby jej dále zastupovala Irena Ivanova Savova, usazená evropská advokátka. Obvodní soud pro Prahu 9 proto v počátku konaného vazebního zasedání postupem podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu vyplývajícího z §37 odst. 2 tr. ř. zrušil ustanovení obhájce Mgr. Jakuba Juráska. Jelikož se jednalo o trestní řízení, v němž musel být obviněný zastoupen advokátem, měla zvolená usazená evropská advokátka podle §35p odst. 1 zákona o advokacii povinnost ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva. Oznámení o ustanovení konzultanta přitom byla povinna učinit již při svém prvním úkonu, tj. během již zmiňovaného vazebního zasedání, v souladu s §35p odst. 2 zákona o advokacii. Irena Ivanova Savova však tuto svou povinnost nesplnila a v dalším průběhu trestního řízení zastupovala obviněného bez konzultanta, který měl garantovat dodržení všech podstatných procesněprávních ustanovení trestního řádu, jakož i dalších, na trestní řád navazujících zákonných předpisů.
7. Stěžovatel poznamenal, že soudy toto procesní pochybení v rámci prvostupňového ani odvolacího řízení nezaznamenaly a k usazené evropské advokátce přistupovaly jako k plnohodnotné advokátce. Bez konzultanta vystupovala i ve veřejném zasedání o odvolání dne 5. 3. 2020, kde byla přítomna toliko se svou asistentkou Nadezhdou Stoilovou Savovou, usazenou evropskou advokátkou, tedy opět osobou nesplňující podmínku podle §35p odst. 1 zákona o advokacii. Pakliže odvolací soud za této situace konal veřejné zasedání o podaných odvoláních, došlo jeho postupem k porušení práva na obhajobu obviněného, neboť tento nebyl u veřejného zasedání řádně zastoupen. Jeho rozsudek nemůže obstát, neboť byl zjevně učiněn na podkladě vadného postupu v řízení.
8 . Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného S. T., a to v ustanoveních §35 odst. 1, §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
9 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s podanou stížností zcela ztotožňuje. V podrobnostech odkázal na argumentaci stěžovatele a dodal, že proti obviněnému bylo vedeno řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, zároveň bylo stíhání vedeno vazebně, obviněnému proto svědčily důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Obviněný v průběhu vazebního zasedání vyjádřil svou vůli, aby ho zastupovala Irena Ivanova Savova, usazený evropský advokát. I v otázce oprávnění této usazené evropské advokátky k zastupování obviněného jakožto obhájkyně státní zástupce odkázal na argumentaci stěžovatele. Nad rámec již uvedeného pouze doplnil, že jmenovaná usazená evropská advokátka v průběhu trestního řízení komunikovala v českém jazyce patrně obtížněji než rodilý mluvčí, přičemž se domáhala také pomoci tlumočníka. Měl za to, že tyto okolnosti pouze utvrzují pochybnosti, zda mohla sama v souladu se zákonem o advokacii obviněného řádně zastupovat bez pomoci konzultanta.
10 . Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl v neprospěch obviněného S. T. porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 1 a §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obhájce obviněného ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona zevrubně zrekapituloval relevantní část řízení předcházející napadenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020. Ve shodě se stížností pro porušení zákona i on vyjádřil přesvědčení, že soudy pochybily, pokud k usazené evropské advokátce Ireně Ivanove Savove přistupovaly jako k plnohodnotné advokátce, nevyzvaly ji k předložení oznámení o ustanovení konzultanta ve smyslu §35p odst. 2 zákona o advokacii. Porušení zákona spatřoval také v činnosti odvolacího soudu, který zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, aniž dostál povinnostem, které mu ukládá ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Podle obhájce obviněného měl totiž zjistit pochybení v souvislosti s nezákonným zastupováním obviněného obhájcem, jemuž toto postavení v řízení nepříslušelo, a byť šlo o odvoláním nevytýkanou vadu, šlo o vadu mající vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno.
12. I obhájce obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl v neprospěch obviněného S. T. porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 1 a §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
13 . Nejvyšší soud v souladu s §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu skutečně porušen v neprospěch obviněného.
14. V kontextu posuzované věci není od věci připomenout, že podle §35 odst. 1 tr. ř. obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení se může obhájce dát zastoupit koncipientem. Koncipient nemůže obhájce zastupovat v řízeních před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem nebo Nejvyšším soudem; nahlížet do spisů může koncipient i v těchto řízeních.
15 . Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody, výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu. Podle §36 odst. 3 tr. ř. koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
16 . Pachatele zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku, jakož i zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku lze potrestat odnětím svobody na dvě léta až osm let.
17 . Podle §4 zákona o advokacii je advokátem ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou (dále jen „Komora“).
18 . Podle §35 l odst. 1 tohoto zákona je usazeným evropským advokátem evropský advokát, který je zapsán do seznamu evropských advokátů vedeného Komorou.
19 . Podle §35o zákona o advokacii je evropský advokát oprávněn poskytovat právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení, a to i v těch případech, kdy zvláštní právní předpis stanoví, že účastník řízení musí být zastoupen advokátem nebo že zástupcem účastníka řízení může být jen advokát.
20 . Podle §35p odst. 1 zákona o advokacii poskytuje-li evropský advokát právní služby spočívající v zastupování v řízení před soudy nebo jinými orgány, včetně obhajoby v trestním řízení, a stanoví-li zvláštní právní předpis, že účastník musí být v tomto řízení zastoupen advokátem nebo že zástupcem účastníka může být jen advokát, je evropský advokát povinen ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny (dále jen "konzultant"); konzultantem může evropský advokát ustanovit i zmocněnce pro doručování podle §35j odst. 2 zákona o advokacii.
21 . Podle §35p odst. 2 zákona o advokacii je evropský advokát povinen oznámit soudu nebo jinému orgánu adresu sídla konzultanta při prvním úkonu, který vůči němu učiní; dokud evropský advokát tuto povinnost nesplní, není oprávněn právní služby dále poskytovat.
22. Nutná obhajoba, je-li dán některý z důvodů uvedených v §36 tr. ř., počíná v přípravném řízení od okamžiku zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. a pokračuje v dalších stadiích trestního řízení, pokud tento důvod nadále trvá (srov. č. 2/1978, 1/1979 Sb. rozh. tr.). Počátek nutné obhajoby je tedy vždy spojen se zahájením trestního stíhání (nemůže nastat dříve), což vyplývá z použitého pojmu „obviněný“ v návětě §36 odst. 1 tr. ř., protože právě od zahájení trestního stíhání se vede řízení proti konkrétní osobě (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 443).
23 . K důvodům nutné obhajoby obviněného v nyní projednávané věci ze spisu vyplynulo, že dne 28. 2. 2019 bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání obviněného pro skutky kvalifikované jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku (viz usnesení o zahájení trestního stíhání na č. l. 7–13). Dne 28. 2. 2019 obviněný také převzal opis tohoto usnesení (č. l. 13); téhož dne byl zadržen (viz protokol o zadržení obviněného na č. l. 37–39) a následně byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 3. 2019, sp. zn. 20 Nt 1009/2019, podle §73b odst. 1 tr. ř. ve spojení s §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby. Obvodní soud pro Prahu 9 opakovaně přezkoumával, zda nadále trvají důvody vazby, přičemž vždy obviněného ve vazbě ponechal [důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř.]. Obviněný byl proto ve vazbě nepřetržitě od 28. 2. 2019 až do právní moci rozhodnutí, jímž mu byl uložen trest odnětí svobody, tj. do 5. 3. 2020 (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 3 T 121/2019, o započítání vazby do trestu odnětí svobody na č. l. 1060). Za takové situace byly po dobu trvání trestního stíhání dány důvody nutné obhajoby uvedené v §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř.
24. Ze spisového materiálu se dále zjišťuje, že obviněný neužil práva zvolit si obhájce, ani mu nebyl zvolen jinou k tomu oprávněnou osobou. Protože obviněný neměl obhájce v případě, kdy ho musí mít, a nezvolil si obhájce v určené lhůtě, byl mu opatřením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 20 Nt 1009/2019, podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. Jakub Jurásek (opatření na č. l. 26).
25. Z protokolu o vazebním zasedání konaném u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 30. 1. 2020 (č. l. 949–950) se podává, že obviněný na počátku tohoto vazebního zasedání soudu sdělil, že si přeje, aby jej nadále zastupovala Irena Ivanova Savova, usazená evropská advokátka podle §35 l odst. 1 zákona o advokacii (viz seznam usazených evropských advokátů vedený Českou advokátní komorou, č. průkazu 50244), která soudu předložila plnou moc podepsanou obviněným (č. l. 946). Obvodní soud pro Prahu 9 proto podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu vyplývajícího z ustanovení §37 odst. 2 tr. ř. zrušil ustanovení obhájce Mgr. Jakuba Juráska. V důsledku toho Mgr. Štěpánka Kukolová, zastupující obviněného v tomto vazebním zasedání na základě substituční plné moci Mgr. Jakuba Juráska (č. l. 945), na počátku vazebního zasedání opustila jednací síň a dalšího řízení se již neúčastnila (neúčastnil se jej ani sám Mgr. Jakub Jurásek).
26. Z protokolu o vazebním zasedání ani z obsahu spisového materiálu ovšem nevyplývá a není nikterak doloženo, že by si Irena Ivanova Savova, evropská usazená advokátka, ve smyslu §35p odst. 1 zákona o advokacii ustanovila po dohodě s obviněným advokáta jako svého konzultanta a sdělila Obvodnímu soudu pro Prahu 9, tj. soudu, vůči němuž činila svůj první úkon v postavení obhájkyně obviněného, adresu jeho sídla. Přitom Irena Ivanova Savova jako usazená evropská advokátka nebyla podle §35p odst. 2 zákona o advokacii oprávněna poskytovat obviněnému právní služby, dokud soudu nesdělila adresu sídla advokáta, kterého si ustanovila pro trestní řízení po dohodě s obviněným jako konzultanta v otázkách procesního práva. Jelikož usazený evropský advokát není advokátem podle §4 zákona o advokacii, ale je podle §35o zákona o advokacii za splnění dalších podmínek stanovených zákonem o advokacii oprávněn poskytovat právní služby spočívající mimo jiné i v obhajobě v trestním řízení, a to i v těch případech, kdy zvláštní právní předpis stanoví, že účastník řízení musí být zastoupen advokátem (§35p zákona o advokacii), nelze jej bez splnění těchto zákonem stanovených podmínek považovat za advokáta oprávněného vykonávat obhajobu v trestním řízení podle §35 odst. 1 tr. ř.
27. Původně ustanovený obhájce Mgr. Jakub Jurásek tak měl v souladu s §37 odst. 2 věty třetí tr. ř. ( per analogiam ) vykonávat obhajobu obviněného, dokud ji nebyla nově zvolená obhájkyně schopna osobně převzít. Ačkoliv za běžných okolností je za takové osobní převzetí třeba zpravidla považovat přítomnost nově zvoleného obhájce, kterým je advokát ve smyslu §4 zákona o advokacii, v konkrétní situaci, byla-li ve vazebním zasedání předložena plná moc k obhajobě obviněného evropskou usazenou advokátkou, to bez splnění dalších podmínek neplatí. Nelze pustit ze zřetele ustanovení §35p odst. 1, 2 zákona o advokacii, v jejichž důsledku evropský advokát není oprávněn právní služby dále poskytovat, nesplní-li povinnost ustanovit advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny, a neoznámí-li soudu (nebo jinému orgánu), vůči němuž činí svůj první úkon, adresu sídla konzultanta. Proto ani jeho osobní účast při úkonu právní služby nelze považovat za osobní převzetí obhajoby obviněného. Podle §73f odst. 2 tr. ř. není účast obhájce ve vazebním zasedání nutná, v důsledku čehož skutečnost, že obviněný nebyl řádně zastoupen již ve vazebním zasedání konaném dne 30. 1. 2020 soudem prvního stupně, nepředstavuje relevantní vadu řízení.
28. Jinak ale nutno pohlížet na situaci ve veřejném zasedání o odvolání. Městský soud v Praze jako odvolací soud vyrozuměl původně ustanoveného obhájce Mgr. Jakuba Juráska o konání veřejného zasedání o odvolání, jehož termín byl stanoven na 5. 3. 2020, načež advokát soudu sdělil, že má za to, že „zvolením si vlastního obhájce došlo ke skončení ustanovení advokáta“ (č. l. 1013). Odvolací soud proto kontaktoval evropskou advokátku Irenu Ivanovu Savovou, vyžádal předložení plné moci a současně ji vyrozuměl o dni konání veřejného zasedání. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání ze dne 5. 3. 2020 (č. l. 1025–1028) se podává, že se jej v postavení obhájkyně obviněného účastnila Irena Ivanova Savova, a to v přítomnosti svého tlumočníka a své asistentky Nadezhdy Stoilovy Savove, která je rovněž usazenou evropskou advokátkou (č. průkazu 50286; plná moc Ireny Ivanovy Savové založena na č. l. 1022, plná moc Nadezhdy Stoilovy Savove na č. l. 1023–1024). Ani v odvolacím řízení obhájkyně obviněného Irena Ivanova Savova soudu neoznámila adresu ustanoveného konzultanta, který měl garantovat dodržení všech podstatných procesněprávních ustanovení trestního řádu, jakož i dalších, na trestní řád navazujících zákonných předpisů, jak zmiňuje v mimořádném opravném prostředku stěžovatel.
29 . Nejvyšší soud má ze všech rozvedených důvodů za to, že odvolací soud pochybil, pokud konal veřejné zasedání o odvolání, aniž by v něm byl obviněný řádně zastoupen. Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obviněný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Podle §202 odst. 4 věty druhé tr. ř. nelze v případech nutné obhajoby (§36 tr. ř.) konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce. Jelikož u obviněného trvaly i v odvolacím řízení důvody nutné obhajoby uvedené v §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř., musel mít obviněný ve veřejném zasedání o odvolání přítomného obhájce. Tato podmínka ale z naprosto stejných důvodů jako již zmiňovaných v souvislosti s vazebním zasedáním u Obvodního soudu pro Prahu 9 splněna nebyla (bod 26. tohoto rozsudku Nejvyššího soudu). Pokud si Irena Ivanova Savova jako evropská advokátka neustanovila pro trestní řízení, v němž měla vykonávat obhajobu obviněného, advokáta jako konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny, jak vyžaduje ustanovení §35p odst. 1 zákona o advokacii, a soudu, před nímž měla obhajobu vykonávat, nesdělila adresu sídla tohoto konzultanta podle §35p odst. 2 zákona o advokacii, nebyla oprávněna poskytovat obviněnému právní služby spočívající v obhajobě v trestním řízení, a nebylo ji tak možno považovat za obhájkyni ve smyslu §35 odst. 1 tr. ř. Za konzultanta ve smyslu §35p odst. 2 zákona o advokacii nemohla být v předmětné věci považována ani Nadezhda Stoilova Savova, asistentka Ireny Ivanovy Savove, která byla přítomna veřejnému zasedání o odvolání, neboť tato není advokátem ve smyslu §4 zákona o advokacii, který jediný může být podle §35p odst. 1 zákona o advokacii konzultantem evropského advokáta při obhajobě v trestním řízení, nýbrž rovněž usazeným evropským advokátem.
30 . Nad rámec řečeného lze k míře dopadu porušení předmětných ustanovení konstatovat, že ustanovení trestního řádu o nutné obhajobě, stejně jako ustanovení zákona o advokacii ukládající evropskému advokátu povinnost ustanovit si advokáta po dohodě s klientem jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny, slouží k zajištění práva obviněného na obhajobu. Tím, že byl obviněný v řízení před odvolacím soudem zastoupen evropskou advokátkou, která opomněla svou povinnost zvolit si pro obhajobu obviněného v trestním řízení obhájce jako svého konzultanta podle §35p odst. 1 zákona o advokacii, a nebyla tak schopna zajistit obviněnému řádnou obhajobu, došlo ke zkrácení práva obviněného na obhajobu v případě, kdy byla jeho obhajoba nutná podle §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Je třeba zdůraznit, že toto porušení nebylo toliko formální záležitostí, neboť ze spisového materiálu vyplývá, že Irena Ivanova Savova nebyla schopna efektivně se dorozumívat v českém jazyce, tedy jazyce, v němž probíhalo trestní řízení (jak vyplývá např. z úředního záznamu na č. l. 1014), musela mít pro řízení vlastního tlumočníka (viz protokol o veřejném zasedání o odvolání na č. l. 1025–1028), a nebyla tak schopna dohlédnout na zachování všech práv obviněného a využít všech možností pro jeho účinnou obhajobu. Odvolací soud (stejně jako již předtím soud prvního stupně) pochybil, pokud vytýkané procesní pochybení nezaznamenal. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, nemůže obstát, protože v řízení, jež mu předcházelo, nebyla dodržena významná procesní ustanovení zajišťující právo na obhajobu.
31 . Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného zjistil, že v posuzované trestní věci došlo z důvodů uvedených ve výstižně zpracovaném mimořádném opravném prostředku k porušení zákona v neprospěch obviněného. Proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. 44 To 58/2020, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 1, §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. a §35p odst. 1, 2 zákona o advokacii v neprospěch obviněného S. T. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Na tomto soudu bude, aby odstranil vytýkané procesní pochybení a aby o všech podaných odvoláních znovu rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 7. 2022
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu