ECLI:CZ:NS:2022:8.TZ.94.2022.1
sp. zn. 8 Tz 94/2022-409
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 8. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. Ch. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného D. Ch. v ustanoveních §2 odst. 4 tr. ř. a §155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020.
Pravomocné usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, se zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
1. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, které je napadeno stížností pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného, bylo zmíněným soudem rozhodnuto tak, že obviněnému D. Ch. se ve shora uvedené trestní věci podle §155 odst. 5 písm. b) tr. ř. ukládá povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje vzniklé přibráním advokáta Mgr. Václava Sobaly, zmocněnce poškozených J. K. (nar. XY), F. K. (nar. XY) a V. K. (nar. XY), ve výši 79 352 Kč. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 5. 5. 2020.
2. Proti usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, podal ministr spravedlnosti ČR s odkazem na ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, ve které konstatoval, že s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20, došlo v případě obviněného k porušení základních práv obviněného ve vazbě na ustanovení §155 odst. 5 tr. ř. účinného do 30. 9. 2020, neboť obviněnému byla stížností pro porušení zákona napadeným usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, uložena povinnost nést náklady ustanoveného zmocněnce poškozených, přestože taková povinnost stanovená zákonem v době rozhodování Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově neexistovala. S ohledem na uvedenou skutečnost ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 4 a §155 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020, a aby podle §269 odst. 2 věta čtvrtá trestního řádu zrušil pravomocné usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona a ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl, pravomocné usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, v celém rozsahu zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na rušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně vyjádřila i souhlas s eventuálním postupem podle §274 odst. 4 tr. ř.
4. Obhájce obviněného ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se plně ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona a ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl, pravomocné usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, v celém rozsahu zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na rušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně ve shodě se státní zástupkyní vyjádřil i souhlas s eventuálním postupem podle §274 odst. 4 tr. ř.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. V souvislostí s podanou stížností pro porušení zákona je vhodné zmínit časovou chronologii, která vydání usnesení, které je napadeno stížností pro porušení zákona, předcházela.
7. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 17. 7. 2019, č. j. 102 T 72/2019-293, byl obviněný D. Ch. uznán vinným spácháním přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a za jednání naplňující znaky tohoto přečinu byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Předmětným rozsudkem byla dále obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozenému J. K., narozenému XY, nemajetkovou újmu ve výši 418 699 Kč, poškozenému F. K., narozenému XY, nemajetkovou újmu ve výši 418 699 Kč a poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 1 428 082 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. K., V. K., V. D., F. K., narozený XY, L. P., J. K., narozený XY, a P. H. odkázáni se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2019, č. j. 6 To 293/2019-324, byla podle §256 tr. ř. odvolání poškozených V. D., F. K., narozeného XY, L. P., J. K., narozeného XY, P. H., J. K. a V. K. zamítnuta. Shora citovaný rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově tedy nabyl právní moci ve výroku o vině a trestu dne 23. 8. 2019 a ve výroku o náhradě škody dne 7. 10. 2019. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl usnesením ze dne 8. 8. 2019, č. j. 102 T 72/2019-307, podle §51a odst. 2 tr. ř. tak, že poškození J. K., narozený XY, F. K., narozený XY, a V. K., narozená XY, kteří udělili dne 28. 2. 2019 plnou moc k zastupování advokátu Mgr. Václavu Sobalovi, mají nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně, jelikož všichni tři poškození jsou zvlášť zranitelnými oběťmi trestného činu, poněvadž se jedná o osoby vysokého věku; dané usnesení nabylo právní moci dne 8. 8. 2019. Usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 17. 3. 2020, č. j. 102 T 72/2019-335, byla podle §151 odst. 6 tr. ř. za použití ustanovení §151 odst. 2, 3 tr. ř. zmocněnci poškozených J. K., F. K. a V. K., Mgr. Václavu Sobalovi, určena výše odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 79 351,80 Kč (zaokrouhleno na 79 352 Kč); co do částky 14 907 Kč včetně DPH byl návrh zmocněnce poškozených zamítnut. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 4. 2020. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, že odsouzenému D. Ch. ve shora uvedené trestní věci se podle §155 odst. 5 písm. b) tr. ř. [ve výroku tohoto usnesení bylo okresním soudem nesprávně uvedeno písmeno b), neboť dané ustanovení nebylo členěno na písmena] ukládá povinnost nahradit státu odměnu a hotové výdaje vzniklé přibráním advokáta Mgr. Václava Sobaly, zmocněnce poškozených J. K., F. K. a V. K., ve výši 79 352 Kč. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 5. 5. 2020.
8. Námitkám, které ministr spravedlnosti v předmětné stížnosti pro porušení zákona uplatnil, Nejvyšší soud přisvědčil. Předně je vhodné uvést, že v době, kdy rozhodoval Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově předmětným usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, tak ustanovení §155 odst. 5 tr. ř. pouze konstatovalo (ve znění účinném do 30. 9. 2020, tj. před novelou provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., účinnou od 1. 10. 2020), že „ o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhodne po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu “.
9. Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20, mj. konstatoval, že „na deficit právní úpravy v podobě absence výslovného zakotvení povinnosti odsouzeného hradit náklady státu vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému již zákonodárce odpovídajícím způsobem reagoval. Zákon č. 333/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, účinný od 1. 10. 2020, zakotvil povinnost odsouzeného hradit státu náklady vzniklé přibráním zmocněnce poškozeného, který má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu, s výjimkou tam specifikovaných okolností. Došlo i k tomu odpovídající změně nadpisu §154 (nově je nadepsán Povinnost k náhradě nákladů spojených s účastí poškozeného v trestním řízení) a ke změnám v §51a odst. 4 a 7, §151 odst. 6 a §155 odst. 5. Z nového znění §361a je zřejmé, že se při správě placení těchto pohledávek státu postupuje podle daňového řádu. Nově je zřejmé, že při rozhodování o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce je namístě zohlednit případné spoluzavinění poškozeného, hraje zde roli i povaha trestného činu a otázka, zda se jedná o úmyslný či nedbalostní trestný čin a osobní a majetkové poměry odsouzeného“. Ve vztahu k nyní řešené problematice Ústavní soud mj. dále konstatoval, že „podle právní úpravy účinné do 30. 9. 2020 se ustanovení §155 odst. 1 věnovalo rozhodování o povinnosti odsouzeného uložené v §152 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního řádu, ustanovení §155 odst. 2 se věnovalo povinnosti uložené v §152 odst. 1 písm. d) trestního řádu, ustanovení §155 odst. 3 se věnovalo povinnosti uložené v §152 odst. 1 písm. c) trestního řádu u odsouzeného, který byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, ustanovení §155 odst. 4 se vztahovalo k §154 trestního řádu, který se týká vztahu poškozeného a odsouzeného, nikoli tedy nákladů státu, a konečně ustanovení §155 odst. 5 upravovalo proces rozhodování o povinnosti, kterou však podle výslovného znění trestního řádu nese stát. Povinnost odsouzeného i tyto náklady státu nést a upravenou procedurou je státu uhradit nebyla trestním řádem ve výše uvedeném znění do 30. 9. 2020 upravena“. Ve vztahu k výše uvedenému je nutno rovněž uvést, že podle §51a odst. 2 tr. ř. mj. platí, že poškozený mladší osmnácti let a zvlášť zranitelná oběť mají nárok, nejde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy, na právní pomoc poskytovanou bezplatně. V případě, že si ho (myšleno zmocněnce) poškozený sám nezvolí, ustanoví mu ho v řízení před soudem předseda senátu (§51a odst. 4 tr. ř.). Náklady vzniklé přibráním takového zmocněnce hradí stát.
10. S ohledem na závěry vyslovené ve výše uvedeném rozhodnutí Ústavního soudu musí Nejvyšší soud ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, konstatovat, že na stížností pro porušení zákona napadené usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, dopadá právní úprava účinná před novelou trestního řádu, která byla provedena zákonem č. 333/2020 Sb., účinným od 1. 10. 2020, a že povinnost obviněného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce hmotně právní úprava účinná do 30. 9. 2020 nezakotvovala, tudíž usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, došlo k porušení zákona v ustanovení §2 odst. 4 věty třetí tr. ř., které mj. konstatuje, že orgány činné v trestním řízení trestní věci projednávají s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod [ čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny; čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, z nichž vyplývá, že orgány činné v trestním řízení mohou státní moc jim svěřenou vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví 3 zákon; čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle nichž nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá ] a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K porušení zákona došlo primárně v ustanovení §155 odst. 5 tr. ř., které bylo nesprávně aplikováno soudem prvního stupně, jak vyplývá ze shora uvedeného ve spojení se závěry výše zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 86/20 – porušení zákona bylo vysloveno ve smyslu §268 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k vyslovenému porušení zákona Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil pravomocné usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 4. 2020, č. j. 102 T 72/2019-341, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, neboť právní úprava účinná od 1. 10. 2020 na posuzovaný případ nedopadá a vzhledem k tomu, že právní úprava účinná do 30. 9. 2020 nezakotvovala povinnost obviněného k náhradě nákladů státu, které vznikly ustanovením zmocněnce poškozených, tudíž taková povinnost nemohla vzniknout zpětně aplikací novelizovaného znění trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu