ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.102.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 102/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky S. P. J. , rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 19 Hv 40/21w, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 19 Hv 40/21w, který nabyl právní moci téhož dne, byl S. P. J. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak zločinem krádeže s následným užitím násilí nebo pohrůžky násilí podle §131 první případ rakouského trestního zákoníku (StGB) a dále přečinem pokusu o útisk podle §15, §105 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců za současného uložení trestu propadnutí věci v podobě zajištěného teleskopického obušku.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu St. Pölten se S. P. J. předmětné trestné činnosti v podobě krádeže dopustil v podstatě tím, že
I./ dne 2. 1. 2021 v St. Pölten se zvlášť stíhaným M. A. M. ve vědomé a chtěné součinnosti jako spolupachatelé odcizili jednu cizí movitou věc, totiž 200 g natě kanabisu v hodnotě přinejmenším 1.700,00 EUR P. G. s úmyslem jejím přivlastněním neoprávněně obohatit sebe nebo nějakou třetí osobu, přičemž při svém dopadení při činu tím, že po pronásledování poškozeného G. při jednom konfliktu tohoto vícekrát udeřil obuškem, v důsledku čehož poškozený utrpěl větší počet hematomů, užil násilí proti nějaké osobě, aby si odcizenou věc zachoval pro sebe, popř. pro zvlášť stíhaného spolupachatele;
II./ v již nezjistitelné době na počátku ledna 2021 zprávou zaslanou prostřednictvím aplikace SnapChat ve smyslu: „Když půjdeš na policii, zjistím, kde ty a tvoje matka bydlíte, a zabiju vás,“ tedy nebezpečným vyhrožováním, přinutil S. S. učinit opomenutí, a to upuštění od oznámení uvedeného činu na policii kvůli skutku popsanému pod bodem I., přičemž zůstalo u pokusu, protože se S. S. rozhodla i přesto oznámení podat.
3. Dne 29. 8. 2019 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 1. 7. 2021, sp. zn. 19 Hv 40/21w, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě odsouzeného S. P. J. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že S. P. J. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (jednání pod bodem I.) a přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem II.). Ze skutkových zjištění cizozemského soudu je totiž zřejmé, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, bezprostředně po činu se pokusil uchovat si věc násilím a způsobil jím škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč] (jednání popsané pod bodem I.). Současně svým jednáním popsaným pod bodem II. jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je vedle celkové výše způsobené škody, která v případě odcizené věci popsané pod bodem I. významně přesahuje minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (tj. hranici 10.000 Kč), zvyšována zejména způsobem provedení činu, přičemž nelze pominout ani skutečnost, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů. Současně nelze přehlédnout ani bohatší trestní minulost odsouzeného, který byl v období let 2014 až 2020 již pětkrát soudně trestán na území Spolkové republiky Německo, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového charakteru, útisk či pronásledování, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Rovněž ve vztahu k druhu a výši uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení S. P. J. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu