ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.132.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 132/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 8. 11. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky I. W. , rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 6. 11. 2020, sp. zn. 1115 Ds 254 Js 167096/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 11. 2020, sp. zn. 1115 Ds 254 Js 167096/20, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2020, byla I. W. (dále také jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání trestného činu počítačového podvodu podle §263a odst. 1 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin byl odsouzené cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila shora označeného trestného činu (stručně řečeno) tím, že:
od 30. 6. 2019 do 14. 7. 2019, od 28. 7. 2019 do 15. 8. 2019 a naposledy od 27. 8.2019 do 11. 9. 2019 pracovala jako ošetřovatelka poškozené M. K. V. na adrese XY v obci XY, kde také obývala vlastní pokoj.
Poté, co od poškozené získala její kartu EC s kódem a příslušné číslo PIN za tím účelem, aby poškozené vyzvedla peníze a aby jí došla nakoupit, rozhodla se, že tuto kartu zneužije pro vlastní účely.
Na základě vždy nového rozhodnutí o spáchání skutku odsouzená potom prostřednictvím karty EC s kódem, která patřila poškozené a kterou vydala banka Sparda-Bank München, Arnulfstrasse 15 v Mnichově s IBAN XY, vybrala ve dnech 10. 9. až 12. 9. 2019, v celkem jedenácti případech z bankomatů finanční hotovost v celkové částce 5 500 EUR, přičemž věděla, že nebyla k používání bankovní karty s kódem oprávněna a že na peníze neměla nárok. Kvůli výběrům z účtu vznikala majitelce účtu vždy škoda ve výši vybrané částky.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzené vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku. Odsouzená se totiž zmocnila peněžních prostředků uložených na bankovním účtu poškozené, tyto si přisvojila, a tímto jednáním způsobila větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzená se totiž dopustila majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení I. W. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu