ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.139.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 139/2023-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 7. 11. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 252 Js 3675/19 262 Ds 121/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 561 Ns 100/19, ve spojení s usnesením Komorního soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. (3) 121 Ss 41/20 (18/20), ve spojení s usnesením Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. (262 Ds) 252 Js 3675/19 (121/19), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 12932/16, se zahrnutím trestu z rozsudku Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 11641/15, ve spojení s rozhodnutím Státního zastupitelství při Řádném soudu v Římě, Italská republika, ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 1310/2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 252 Js 3675/19 262 Ds 121/19, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 2019, sp. zn. 561 Ns 100/19, ve spojení s usnesením Komorního soudu Berlín, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. (3) 121 Ss 41/20 (18/20), ve spojení s usnesením Obvodového soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. (262 Ds) 252 Js 3675/19 (121/19), který nabyl právní moci 29. 9. 2020, byl M. B. uznán vinným trestným činem krádeže ve čtyřech případech, z toho ve třech případech ve formě pokusu, podle §242 odst. 1, §22, §23, §49, §53 německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se M. B. dopustil trestné činnosti tím, že:
1. dne 18. 6. 2019 ve 12.35 hodin v XY XY (směr jízdy na XY XY) v oblasti zastávky XY. XY. v XY Berlín přistoupil k blíže nezjištěné svědkyni, přičemž otevřel – skrytě pomocí košile, kterou držel přes ruku – tašku, kterou měla zavěšenou přes rameno, v úmyslu z ní odcizit peněženku i s jejím obsahem. To se mu však nepodařilo, neboť svědkyně poté, co si povšimla otevření své tašky, vzala svou peněženku do ruky,
2. Ve 13.35 hodin v XY XY na zastávce XY. v XY Berlín, přistoupil ke svědku G. a sáhl – skrytě pomocí košile, kterou držel ve výši – pravou rukou ve směru k zadní kapse jeho kalhot, kde měl svědek uschovaný svůj mobilní telefon v úmyslu mu jej odcizit, což se mu však nepodařilo, neboť poté, co se dotkl polokošile svědka G., čehož si tento všiml, pro kontrolu si sáhl na zadní kapsu,
3. krátce poté, ve 13.50 hodin, znovu nastoupil na XY XY./XY. do XY TXL, kde přistoupil ke svědkyni T. na úrovni zastávky XY, XY Berlín. Zde opět skrytě pomocí košile položené přes ruku otevřel batoh svědkyně v úmyslu odcizit z něj její peněženku. To se mu však nepodařilo, neboť svědkyně si všimla dotyku na batohu a přendala jej před sebe,
4. ve 14.20 hodin v XY XY na zastávce XY. v XY Berlín, přistoupil ke svědku W., a skrytě, pomocí své košile položené přes ruku, otevřel svědkův batoh, z něhož odcizil peněženku a ukryl ji do svého opasku. V peněžence se vedle osobních dokladů svědka W. nacházela i spořitelní EC karta a mince v hodnotě 6 euro.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku a rovněž porušil veřejný zájem na spolehlivosti a bezpečnosti platebních prostředků a finančního platebního styku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že tuto spáchal více útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
II. Rozsudkem Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 12932/16, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2017, se zahrnutím trestu z rozsudku Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 11641/15, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2016, ve spojení s rozhodnutím Státního zastupitelství při Řádném soudu v Římě, Italská republika, ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 1310/2018, které nabylo právní moci téhož dne, byl M. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle čl. 624, čl. 625 č. 4/8 italského trestního zákona, a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 1 (jednoho) měsíce.
Podle skutkových zjištění Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 12932/16, se M. B. dopustil trestné činnosti tím, že:
dne 15. 9. 2016 v 19.15 hod., během své služby cílené proti kapesním krádežím, povšimli si karabiníci L. V. a C. v civilním oděvu, v plně obsazeném autobusu linky XY, směřujícímu na stanici XY muže, v němž byl později identifikován odsouzený M. B., který se posadil vedle staršího turisty, poškozeného B. G., jehož osahával ve spodní části kalhot a svůj pohyb zakrýval papírovou nákupní taškou, kterou držel v ruce. Poté, co na následující zastávce na XY vystoupil a byl karabiníky kontrolován, vyndal z kapsy hnědou peněženku, v níž se nacházely osobní věci španělského turisty – poškozeného B. G., který zůstal v autobuse, přičemž nebylo pochyb o tom, že odcizené věci náleží poškozenému. V peněžence bylo nalezeno 375 euro, řidičský průkaz a průkaz totožnosti poškozeného, dvě kreditní karty, kartičky zdravotního pojištění a další. Odcizené věci byly následně poškozenému vráceny.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 se použije obdobně.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený M. B. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestných činů neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku a krádeže podle §205 tr. zákoníku). Podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna i ve vztahu k zahrnutém odsouzení rozsudkem Řádného soudu v Římě, Italská republika, ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 11641/15, pro pokus trestného činu krádeže podle italského trestního zákona, jehož se odsouzený dopustil tím že dne 1. 8. 2016 v Římě, v XY linky XY, v úmyslu se obohatit, snažil se odcizit peněženku nezjištěného cestujícího, což se mu však díky jeho včasnému zásahu nepodařilo, neboť odsouzeného zadržel a získal odcizené věci zpět , neboť vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky, a to trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Nadto s ohledem zejména na způsob provedení a časový odstup mezi jednotlivými činy představuje dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. B. se pro svůj prospěch dopustil jednání, kterým byla způsobena škoda na cizím majetku. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována jednak tím, že tuto spáchal více útoky, jakož i způsobem jejich provedení. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se též na výše uvedená odsouzení M. B. italskými soudy hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu