ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.142.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 142/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 11. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 501 Hv 78/21t, jímž byl uznán vinným přečinem profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle §127, §130 odst. 1 ve spojení s §15 rakouského trestního zákoníku (bod A. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pěti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. P. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 501 Hv 78/21t, a to pro přečin podvodu podle §146 rakouského trestního zákoníku (bod B. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 501 Hv 78/21t, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2021, byl M. P. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle §127 a §130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a přečinu podvodu podle §146 StGB. Za uvedené přečiny byl odsouzenému cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených přečinů (stručně řečeno) tím, že:
A. dne 30. 8. 2021 v obci XY a na jiných místech v Rakouské republice profesionálním způsobem za účelem výdělku odcizil dále uvedeným osobám oprávněným disponovat se zbožím cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a to tak, že odcizil různé zboží v celkové hodnotě v přibližné výši 874 EUR, a to za použití plastové tašky vyložené hliníkovou fólií a silného magnetu, a sice
1. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Media Markt GmbH jedna sluchátka do uší značky JBL v hodnotě 169 EUR a jedna sluchátka do uší značky Marley v hodnotě 117 EUR;
2. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Bipa jeden set parfémů značky Armani v hodnotě 89,99 EUR;
3. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Sehen Wutscher jedny brýle značky Ray Ban v hodnotě 134 EUR;
4. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Intersport
- jedno tričko značky Nike v hodnotě 29,99 EUR;
- jeden svetr s kapucí značky Under Armour v hodnotě 54,99 EUR;
- jeden svetr s kapucí značky Nike v hodnotě 59,99 EUR;
- jedno tričko značky Under Armour v hodnotě 25,99 EUR;
- jedno tričko značky Under Armour v hodnotě 27,99 EUR;
- jedny kalhoty značky Under Armour v hodnotě 79,99 EUR;
5. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Kult jedno tričko značky New Era v hodnotě 29,99 EUR;
6. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti Camp David jedny krátké kalhoty v hodnotě 44,98 EUR;
7. osobám oprávněným disponovat se zbožím společnosti H&M jedno tričko v hodnotě 10 EUR;
8. poškozeným osobám, jejichž totožnost nelze zjistit, tři dárkové karty Google Play v nominální hodnotě vždy 100 EUR z důvodu neprovedení aktivace na pokladně zůstalo ovšem u pokusu;
B. dne 30. 8. 2021 v obci XY, popř. v obci XY navedl E. N. s úmyslem se chováním poškozeného neoprávněně obohatit, a to při uvedení poškozeného v omyl ohledně skutečností týkajících se schopnosti a ochoty obžalovaného zaplatit, k jednání, které poškozeného poškodilo na majetku, a sice k realizaci jízdy vozem taxi z XY na letiště XY.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou ve vztahu k odsouzenému pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jednání uvedeného pod bodem B. rozsudku cizozemského soudu, týkajícího se podvodu spočívajícího v uvedení poškozeného v omyl ohledně platby za poskytnuté taxi služby. To proto, neboť takové jednání odsouzeného nenaplňuje znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, ale ani žádného jiného z trestných činů podle právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k tomuto skutku a jemu odpovídající část trestu zamítl.
10. Naproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je naplněna jednáním odsouzeného uvedeným pod bodem A. rozsudku cizozemského soudu. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, kterého se dopustil v části ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V této části tedy byly formální podmínky §4a odst. 3 zákona splněny.
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl do vlastnického práva jiného a způsobil škodu, která již zcela výrazně překročila hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
12. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu stanoveném pod bodem I. výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část trestu odnětí svobody uloženého tomuto odsouzenému činí jeden rok a pět měsíců.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu