ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.51.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 51/2023-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 9. 8. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Okresního soudu Lampertheim, Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 53 Ds - 100 Js 31818/18, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Darmstadt, Spolková republika Německo, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 100 Js 31818/18 6 Ns, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže spáchané profesionálním způsobem za účelem výdělku ve třech případech a trestným činem krádeže spáchané profesionálním způsobem za účelem výdělku na věci nepatrné hodnoty, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky M. S. , rozsudkem Okresního soudu Lampertheim, Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 53 Ds - 100 Js 31818/18, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Darmstadt, Spolková republika Německo, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 100 Js 31818/18 6 Ns, a tam zahrnutého trestu z rozsudku Okresního soudu Lampertheim, Spolková republika Německo, ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 52 Ds - 1400 Js 10079/18, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech a trestným činem vylákání plnění z přepravních služeb ve čtyřech případech a jemu odpovídající část trestu v trvání 2 (dvou) měsíců.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Lampertheim (dále jen „první cizozemský soud“), Spolková republika Německo, ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 53 Ds - 100 Js 31818/18, byl M. S. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání třech trestných činů profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku, kterých se dopustil ve spolupachatelství a dále trestným činem profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku na věci nepatrné hodnoty. Za spáchání uvedených trestných činů mu první cizozemský soud uložil úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců. Proti citovanému rozsudku prvního cizozemského soudu podal odsouzený odvolání, o kterém rozhodl Zemský soud Darmstadt, Spolková republika Německo, rozsudkem ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 100 Js 31818/18 6 Ns, tak, že odsouzenému uložil, při zahrnutí trestu z rozsudku Okresního soudu Lampertheim, Spolková republika Německo, ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 52 Ds - 1400 Js 10079/18, úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
za účelem financování svých životních nákladů, své potřeby drog a alkoholu, v přesně nezjištěné době dne 24. 5. 2018 až 25. 5. 2018, procházel spolu se zvlášť trestně stíhanými R. a K. v ulici XY v obci XY kolem zaparkovaných vozidel a pomocí kapesních svítilen svítili dovnitř vozidel.
1. Všichni tři uvedení v souladu se svým rozhodnutím o spáchání činu nakonec otevřeli osobní motorové vozidlo Daimler, registrační značky XY, svědka R., které bylo v neuzamčeném stavu odstavené v XY, a odcizili z něj jeden laptop s nabíjecím kabelem, jeden mobilní telefon Samsung S 5 mini, jeden otevírač garážových vrat, displej kamery pro couvání, dvě karty k čerpání pohonných hmot, jeden firemní průkaz společnosti E., jednu knihu jízd, jakož i peněženku svědka R. s peněžní hotovostí ve výši 70 EUR, aby předměty dále použili pro vlastní účely. Celková hodnota odcizených předmětů činila cca 500 EUR.
2. Poté se všichni tři uvedení vydali k vozidlu VW Crafter, registrační značky XY, které svědkyně K. zaparkovala v neuzamčeném stavu na dvoře své nemovitosti na adrese XY, z něhož odcizili cca 30 lahví alkoholických nápojů v celkové hodnotě cca 500,- EUR a tyto lahve ukryli v blízkém okolí, aby si je později vyzvedli.
3. Následně se všichni tři uvedení vydali k osobnímu vozidlu Daimler A 160, registrační značky XY, svědkyně A., které bylo zaparkované na úrovni domu číslo XY a které bylo v této době uzamčené. Vozidlo bylo prokazatelně neuzamčené. Poté, co osobní vozidlo prohledali, odcizili z přihrádky na rukavice jeden mobilní telefon značky Samsung v hodnotě maximálně 50 EUR nebo méně, aby ho později používali ke svým účelům. Při tomto činu všechny tři uvedené překvapil svědek S. Došlo k tělesné potyčce mezi odsouzeným a svědkem S., při níž byl odsouzený zraněn.
Všichni tři výše uvedení jednali s úmyslem si obstarat zdroj příjmů k financování svých životních nákladů, a to po určitou dobu.
Dále dne 2. 6. 2018 v 16:40 hodin odsouzený odcizil v obchodním domě W., XY, v oddělení svrchního oblečení pro pány jednu tašku určenou k nošení přes rameno, jednu tašku typu ledvinka a jedno tričko v celkové prodejní ceně 25,97 EUR tak, že v převlékací kabince odstranil cenové štítky a elektronické zajištění ovinul hliníkovou fólií. Poté si věci oblékl na sebe a chtěl opustit obchod.
3. Rozsudkem Okresního soudu Lampertheim (dále jen „druhý cizozemský soud“), Spolková republika Německo, ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 52 Ds - 1400 Js 10079/18, který nabyl právní moci dne 5. 11. 2018, byl odsouzený uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže a čtyřmi trestnými činy vylákání plnění z přepravních služeb. Za spáchání uvedených trestných činů mu druhý cizozemský soud uložil úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců.
4. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
dne 3. 11. 2017 v 18:56 hodin odcizil v A. M. C. na adrese XY v obci XY jednu bundu značky „Tom Tailor“ v prodejní ceně ve výši cca 120 EUR. Za tímto účelem šel do převlékací kabinky a bundu schoval na svém těle. Když opustil převlékací kabinku, nebylo již možné bundu nalézt. Teprve po vyhodnocení záznamů z videokamery bylo možné zjistit, kde se tato nachází.
Dne 8. 11. 2017 odsouzený znovu v 19:59 hodin odcizil ve stejném obchodě dvě bundy značky „Tom Tailor“ v jednotlivé prodejní ceně 129,99 EUR. Za tímto účelem si vzal bundy z výlohy a úprkem opustil obchod, aniž by zboží zaplatil.
Odsouzený dále v období od 31. 10. do 18. 11. 2017 využil ve čtyřech případech vlaky společnosti Deutsche Bahn AG a společnosti Rhein-Main-Verkehrsverbund, aniž by, jak věděl, vlastnil potřebnou jízdenku. Na cestách byl vždy zkontrolován po zavření dveří a po příjezdu přepravního prostředku. Celková cena jízdného by činila 47,15 EUR.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie.
9. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
10. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
11. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna u skutků uvedených v rozsudku druhého cizozemského soudu, které tento soud právně posoudil jako dva trestné činy krádeže a čtyři trestné činy vylákání plnění z přepravních služeb, neboť tato jednání odsouzeného nevykazují znaky žádného z trestných činů podle právního řádu České republiky. To proto, neboť v případě trestných činů krádeže výše způsobené škody – jednotlivě, ani v souhrnu –nedosahuje hranice škody nikoliv nepatrné ve smyslu §205 odst. 1 písm. a) ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jiné znaky odpovídajícího trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 či odst. 2 tr. zákoníku v dané věci rovněž nebyly naplněny. Jednání odsouzeného spočívajícímu takříkajíc v „jízdě načerno“ pak nekoresponduje žádný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákoníku. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto cizozemského odsouzení ve vztahu k uvedeným skutkům a jím odpovídající části uloženého trestu zamítl.
12. Jde-li o skutky uvedené v rozsudku prvního cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že jednání odsouzeného vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s §116, kterého se dopustil v části ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku]. Formální podmínky uvedené §4a odst. 3 zákona jsou tedy ve vztahu k tomuto cizozemskému odsouzení splněny.
13. Ve vztahu k rozsudku prvního cizozemského soudu jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně vlastnického práva jiné osoby. Jde-li o druh uloženého trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 2 (dvou) měsíců již představuje citelný trest (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
14. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část uloženého trestu odnětí svobody činí 1 (jeden) rok a 2 (dva) měsíce. Učinil tak s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu