Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.08.2023, sp. zn. 11 Tcu 85/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.85.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.85.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 85/2023-38 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal dne 30. 8. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Z., rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 4 KLs 424 Js 64912/16, a to při zahrnutí trestu z již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Okresního soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 230 Ls 424 Js 21921/13, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tcu 6/2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky . Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 4 KLs 424 Js 64912/16, který nabyl právní moci téhož dne, byl R. Z. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání dvou trestných činů těžké krádeže spáchané organizovanou skupinou podle §242 odst. 1, §243 odst. 1. č. 2, 3, §244a odst. 1 ve spojení s §25 odst. 2 německého trestního zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzenému uložen (nepodmíněný) úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, a to při zahrnutí trestu z již zaznamenaného odsouzení z rozsudku Okresního soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 230 Ls 424 Js 21921/13, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tcu 6/2017. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že: Odsouzený se již dlouho před níže uvedenými činy připojil k jedné organizované skupině, jejíž účel spočíval v tom, že budou odcizovat motorová vozidla převážně značky VW, popř. Škoda, povětšinou ve Svobodném státu Sasko, následně je budou dále převážet do České republiky a tam je budou prodávat dál se ziskem. Vozidla byla částečně také rozebírána na jednotlivé díly, aby se tímto – obzvláště u starých modelů osobních motorových vozidel – dosáhlo vyššího zisku. Jednotliví členové organizované skupiny přitom postupovali podle předem stanovené dělby práce, přičemž členové organizované skupiny, kteří byli určeni pro vypáčení a následující převoz vozidel do Česka, a k nimž patřil také odsouzený, byli specializovaní na určitý typ vozidel, aby mohli co nejrychleji překonat elektronické zajišťovací systémy nacházející se ve vozidlech, jako jsou např. imobilizéry. Za tímto účelem s sebou odsouzený vozil mimo jiné takzvaný polský klíč (lámák) a nástroj OBD. Bezprostředně po vypáčení vozidel, což se stávalo téměř výlučně v noci, byla vozidla ihned přepravována do České republiky na určená místa setkání, tam byla většinou opatřena odcizenou registrační značkou, aby bylo možné uniknout eventuálnímu policejnímu pátrání. Vozidla byla v Česku předávána J. T., popř. V. L. Tito byli určeni i pro navazující další prodej vozidel. Tito také garantovali pevné „ceny za odběr“ za určitá vozila a odpovídající částky vypláceli příslušným členům organizované skupiny již krátce po předání ukradených vozidel. Pro vypáčení a následné odcizení vozidel byli nasazováni zpravidla dva členové organizované skupiny, kteří se navzájem podporovali a kteří se navzájem varovali i před eventuálními policejními kontrolami. Kromě toho byli nasazováni další členové organizované skupiny, kteří oba členy organizované skupiny určené k odcizení vozidel dovezli do cílové oblasti a kteří byli schopni popřípadě poskytnout další logistickou pomoc. Všem členům organizované skupiny bylo známo, že v případě svého zatčení by mohli počítat s podporou členů organizované skupiny, kteří se nacházejí na svobodě (např. pomocí peněžitých příspěvků). Odsouzený se ve vazbě seznámil s R. Š., který byl později na doporučení odsouzeného začleněn do struktury organizované skupiny. V souladu s předem stanoveným plánem organizované skupiny došlo k následujícím jednotlivým činům organizované skupiny: 1. V době od 21. 1. 2012, 21:45 hodin do 22. 1. 2012, 8:45 hodin, odsouzený a zvlášť trestně stíhaný Š. odcizili z pověření zvlášť stíhaného T., ve vědomé a chtěné součinnosti, vozidlo VW T4 Multivan poškozené H. G., registrační číslo XY, v hodnotě 12 500,00 EUR, když toto vozidlo bylo v zajištěném stavu odstaveno na adrese XY, XY, a to pomocí přineseného páčidla a odpovídající elektroniky k překonání imobilizéru, aby toto vozidlo převezli do České republiky a tam ho předali zvlášť trestně stíhanému T., který ho se ziskem zpeněžil. 2. V době od 28. 4. 2013, 22:00 hodin do 29. 4. 2013, 8:00 hodin odsouzený a zvlášť trestně stíhaný P. odcizili z pověření zvlášť stíhaného L., ve vědomé a chtěné součinnosti s dalším dosud nezjištěným spolupachatelem, který byl činný jako řidič, motorové vozidlo Škoda Fabia, registrační značky XY, poškozeného V. Hodnota motorového vozidla činila cca 3 000,00 EUR. Vozidlo bylo v zajištěném stavu odstaveno na adrese XY v Drážďanech. Odsouzený spolu s dalšími spolupachateli do tohoto vnikl, a to pomocí přivezeného páčidla a nástroje OBD k překonání imobilizéru, aby vozidlo přepravili do České republiky, a tam ho předali zvlášť trestně stíhanému V. L., který ho se ziskem zpeněžil. Při předávání shora uvedených motorových vozidel odsouzený obdržel v případě činu číslo 1. částku ve výši 40 000,00 Kč a v případě činu číslo 2. částku ve výši 20 000,00 Kč. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. 5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku). 7. Konkrétně jednání odsouzeného uvedené v prvním případě vykazuje nejméně znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 3, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku; v druhém případě pak znaky zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Odsouzený si totiž v obou případech přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, činů se dopustil vloupáním a uvedené činy spáchal jako člen organizované skupiny. Uvedených jednání se také dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán [viz bod 3) zvláštní části a bod 9) opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného]. V prvním případě také svým jednáním způsobil větší škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Podmínka oboustranné trestnosti je také splněna v případě odsouzení rozsudkem Okresního soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 230 Ls 424 Js 21921/13, které bylo zahrnuto do odsouzení cizozemským soudem, a které již bylo zaznamenáno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 11 Tcu 6/2017 [viz bod 14) opisu evidence Rejstříku trestů odsouzeného]. Formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny. 8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený totiž svým jednáním opakovaně zasáhl do vlastnického práva jiného. V případě jednání uvedeného v cizozemském rozsudku pod bodem 1. pak způsobil škodu, která již několikanásobně překročila hranici větší škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedená skutečnost přitom nepochybně zvyšuje společenskou škodlivost protiprávního jednání odsouzeného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. Z. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 8. 2023 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/30/2023
Spisová značka:11 Tcu 85/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.85.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy:§4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:11/06/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-11-12