ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.87.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 87/2023-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Okresního soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. 31a Ds 113 Js 8224/18, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. 31a Ds 113 Js 8224/18, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018 (dále též „cizozemské rozhodnutí“), byl J. K. (dále též „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy nebezpečného ublížení na těle a obecně škodlivého poškození věci podle §223 odst. 1, §224 odst. 1 č. 2 alt. 2, §304 odst. 1, §21, §64, §53 německého trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně bylo odsouzenému nařízeno umístění v ústavu odvykací léčby.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Regensburg se obviněný J. K. shora uvedené násilné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
dne 11. 4. 2018 v 17:20 hod. nalezl pozdější poškozený J. D. odsouzeného opilého a spícího před B. (oddělený obchod s pečivem v obchodních prostorách) u pobočky obchodu N. na adrese XY, XY. Jelikož B. provozovala manželka J. D. a protože s opilým odsouzeným byly potíže již v předchozích dnech, J. D. se pokusil odsouzeného vzbudit a vyzval ho, aby odešel. Přitom se převrhla i jedna teprve částečně vyprázdněná pivní láhev odsouzeného. Ten se kvůli chování J. D. rozčílil a následoval ho nejprve do B., odtud ho ale vykázala prodavačka M. B. a on B. opustil. J. D. se poté vydal do oblasti pokladen pobočky obchodu N. Když to odsouzený viděl, následoval ho a po J. D., který k němu byl obrácen zády, hodil spodní část rozbité skleněné pivní lahve, a to ze vzdálenosti maximálně pěti metrů, načež poškozeného lahví zasáhl, což přinejmenším předpokládal, do týlu. Poškozený v důsledku toho utrpěl přibližně 3 cm velkou tržně zhmožděnou ránu v týlu a bolesti hlavy.
Po převozu na policejní stanici odsouzený v 18:00 hod. poškodil na policejní stanici Furth im Wald, Daberger Strasse 7, Furth im Wald tamní pult tak, že z pultu nohou vykopl dřevotřískovou desku, čímž vznikla věcná škoda ve výši cca 500,00 EUR.
Ze vzorku krve odebrané odsouzenému v 19:25 hod. vyplynula koncentrace alkoholu v krvi ve výši 2,89 promile. Z důvodu vysoké intoxikace alkoholem byla schopnost sebeovládání odsouzeného při obou činech značně snížena.
3. Dne 10. 8. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. 31a Ds 113 Js 8224/18, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2018, ve vztahu k osobě odsouzeného J. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění Okresního soudu Regensburg totiž jednoznačně vyplývá, že jednání odsouzeného jednak bezprostředně směřovalo k úmyslnému ublížení na zdraví jiné osobě, navíc v nákupních prostorách obchodního zařízení, tedy na místě veřejnosti přístupném, a jednak svým jednáním poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Jednání odsouzeného popsané ve výrokové části rozsudku německého soudu by přitom bylo podle příslušných právních předpisů České republiky namístě posoudit jako dva samostatné skutky mající povahu různých trestných činů, neboť ze skutkových zjištění Okresního soudu Regensburg je zřejmé, že mezi napadením poškozeného v nákupních prostorách a mezi poškozením vybavení policejní služebny nelze dohledat žádnou přímou příčinnou souvislost, tedy že by se jednalo o stále stejný skutek, kdy by se odsouzený snažil dosáhnout svého cíle (dokončení svého záměru), nýbrž se jedná o dvě samostatná, byť na sebe navzájem téměř bezprostředně navazující jednání. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména povahou a způsobem provedení činu, když nelze pominout, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned třech úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, ježto z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl v rozmezí let 2002 až 2013 na území České republiky celkem pětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost, včetně trestné činnosti majetkového i násilného charakteru, byť v důsledku zahlazení těchto odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2020 až 2021 dopustil celkem v pěti případech další trestné činnosti též na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
8. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Regensburg, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu