ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.89.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 89/2023-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 8. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky Š. K. rozsudkem Obvodového soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 01 Ls 401 Js 22296/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Landshut, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. 01 Ls 401 Js 22296/20, který nabyl právní moci 25. 3. 2021, byl Š. K. uznán vinným trestným činem úmyslného nebezpečného zásahu do silničního provozu v jednočinném souběhu s pokusem o nebezpečné ublížení na těle a s úmyslným ohrožením silničního provozu a se zakázaným závoděním motorovými vozidly a s odporem proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům a s paděláním listin a s úmyslným řízením bez řidičského oprávnění a s úmyslným užíváním vozidla bez pojištění zákonné odpovědnosti za škodu podle §21 odst. 1 č. 1 zákona o silničním provozu, §§1, 6, odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, §§315b odst. 1 č. 3, odst. 3, 315 odst. 3 č. 1 b, 224 odst. 1 č. 2, 315c odst. 1 č. 2 b, d, 315d odst. 1 č. 3, odst. 2, 114 odst. 1, odst. 2, 267 odst. 1, 22, 23, 52, 69, 69a německého trestního zákona, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se Š. K. dopustil trestné činnosti tím, že
dne 20. 6. 2020 ve 20:25 hod. jel svým osobním motorovým vozidlem zn. Audi, typ A3, po dálnici XY pravděpodobně ze svého bytu na adrese XY, XY, ve směru od XY. Bylo mu přitom známo, že na vozidle byly umístěny registrační značky XY, opatřené registračními známkami, které nebyly vydány pro toto osobní motorové vozidlo, a které nebylo ani registrováno, ani pro ně nebylo uzavřeno pojištění zákonné odpovědnosti. Odsouzený zároveň podnikl jízdu, ačkoli mu bylo známo, že nevlastní k řízení nezbytné řidičské oprávnění, a ačkoli mu byl uložen zákaz řízení v trvání šesti měsíců, a to rozsudkem Obvodového soudu Deggendorf ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 1 Ls 11 Js 4971/19, pravomocným od téhož dne.
Poté, co bylo předmětné osobní motorové vozidlo na základě značky ohlášené jako odcizené zpozorováno v rámci automatické identifikace značek, rozhodla se hlídka dálniční policie Wörth a. d. Isar sestávající z PHKin (hlavní policejní komisařka) W. (řidička) a PHM (vrchní policejní inspektor) M. (spolujezdec), že odsouzeného, který jel po dálnici XY, na úrovni připojovacího místa XY, ve směru jízdy na Mnichov, podrobí dopravní kontrole. Uvedená osádka policejního hlídkového vozu se poté v oblasti připojovacího místa XY s označeným služebním osobním automobilem zařadila před osobní motorové vozidlo odsouzeného a prostřednictvím signálního zařízení k zastavení „Policie, prosím následujte“ ho vyzvala, aby zastavil.
To však odsouzený nerespektoval, přestože věděl, že má být podroben policejní kontrole, a nenásledoval hlídku na blízké parkoviště, ale po odbočení hlídky pokračoval ve své jízdě po dálnici. Poté co osádka hlídkového vozu najela zpět na dálnici, mohla PHKin W. najet služebním osobním automobilem – nyní také za použití sirény a majáku – znovu před vozidlo odsouzeného. Ten poté ale vybočil doleva, takže vozidlo, které jelo za ním, vybrzdil. Poté byl znovu předjet služebním vozidlem, přičemž tentokrát zrychlil, aby zabránil předjetí hlídkovým vozidlem. Nárazu do jedoucího před ním, přitom zabránil pouze silným brzděním, neboť jeho rychlost činila cca 160 km/h. Pouze díky náhodě tak nedošlo k dopravní nehodě s případnými následky na zdraví a životě, jakož i na majetku ostatních účastníků provozu. Odsouzený přitom musel předvídat ohrožení ostatních účastníků provozu, obzvláště posádky osobního motorového vozidla jedoucího před ním.
Přesto dále pokračoval ve svém úniku po polní cestě nadměrnou rychlostí, kterou nepřizpůsobil stavu silnice, a která činila minimálně 80 km/h. Poté, co na polní cestě dvě uprostřed zaparkovaná osobní motorová vozidla zablokovala cestu a znemožnila tak jeho další jízdu, najel cca 50 metrů před těmito na trávu vpravo vedle polní cesty, a své vozidlo zastavil. Policejní hlídkový vůz, který jej pronásledoval, zůstal stát za jeho vozidlem. Příslušník hlídky M. z vozu vystoupil a stál mimo služební vozidlo za otevřenými dveřmi u spolujezdce, když odsouzený, ačkoliv při pohledu do vnějšího zrcátka svého vozidla nebo přes své rameno zadním oknem mohl příslušníka policie vidět, popř. při pohledu do vnitřního zrcátka svého vozidla mohl v každém případě vidět otevřené dveře u spolujezdce, zařadil zpáteční rychlost a rozjel se na plný plyn. I přes možnost, že příslušník policie nacházející se na straně spolujezdce buď již vystoupil, nebo právě vystupoval, projel kolem policejního vozidla rychlostí od 23 do 26 km/h a s boční vzdáleností pouhých cca 60 cm, přičemž při tomto obtížně kontrolovatelném jízdním manévru na mokrém a příkrém povrchu přinejmenším předpokládal, že by tímto mohl příslušníka policie z důvodu hmotnosti a rychlosti svého vozidla zcela vážně zranit. Příslušník M. se toliko skokem zpět do auta zachránil předtím, aby byl vozidlem zachycen a zraněn. Tímto bezohledným jednáním, které je v hrubém rozporu s dopravními předpisy se odsouzený chtěl vyhnout policejní kontrole a zabránění identifikace své osoby z důvodu absence řidičského oprávnění. Poté, co projel svým vozidlem kolem hlídkového vozidla, M. znovu služební osobní automobil opustil, odsouzený však přivedl motor svého osobního automobilu znovu do vysokých obrátek, a proto M. z obavy, že by na něj mohl najet, vystřelil varovný výstřel. Teprve poté odsouzený vůz opustil a došlo k jeho zatčení.
Odsouzený byl při jízdě pod vlivem alkoholu. Ze vzorku krve odebraného dne 22.03.2020 ve 22:24 hod. vyplynula koncentrace alkoholu v krvi ve výši 0,35 promile v průměrné hodnotě. Při jízdě si již od samého počátku nepřipustil žádné pochybnosti ohledně svého způsobu jízdy. Aby se vyhnul policejní kontrole a tím i trestnímu stíhání kvůli řízení bez řidičského oprávnění, své jednání bezohledně upřednostnil nad zájmy a bezpečnost ostatních účastníků provozu, a i přesto, že byl nezpůsobilý k řízení motorových vozidel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený Š. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem (soudem jiného členského státu Evropské unie) a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestných činů násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku, obecného ohrožení podle §272 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený Š. K. se dopustil jednání, kterým přinejmenším vydal jiné osoby v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a mařil výkon rozhodnutí soudu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována především způsobem provedení mu přisouzené trestné činnosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení Š. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu