ECLI:CZ:NS:2023:11.TCU.94.2023.1
sp. zn. 11 Tcu 94/2023-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 30. 8. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. F. , rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 45 Ds 804 Js 21597/21, a to při zahrnutí trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 45 Ds 804 Js 27574/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Norimberku, Spolková republika Německo ze dne 4. 8. 2021, sp. zn. 45 Ds 804 Js 27574/20, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2021 (dále jen „první rozsudek cizozemského soudu“), byl R. F. (dále jen „odsouzený“), uznán vinným ze spáchání pěti trestných činů odporu proti osobám postaveným na roveň vykonávajícím úředníkům podle §114 odst. 1 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), šesti trestných činů odporu proti vykonávajícím úředníkům podle §113 odst. 1 StGB, šesti trestných činů urážky podle §185 StGB, pěti pokusů trestného činu ublížení na těle podle §223 odst. 1, odst. 2 StGB, pěti trestných činů urážky podle §185 StGB, spáchaných v jednočinném souběhu, to vše ve vícečinném souběhu s trestnými činy poškození věci podle §303 odst. 1 StGB a trestným činem urážky podle §185 StGB. Za uvedené sbíhající se trestné činy první cizozemský soud odsouzenému uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
dne 21. 9. 2020 ve 21:20 hod. byli příslušníci policie S., M., Ö., S., S. a W. vysláni na adresu XY XY v XY k tamní restauraci „XY“, protože tam prý větší počet osob křičel a tropil výtržnosti. Odsouzený, který byl příslušníkům policie popsán jako „hlavní narušitel“, se ještě předtím vzdálil a vydal se ke svému bytu na adrese XY v XY. Při příjezdu příslušníků policie Ö. a S. na místo odsouzený otevřel okno svého bytu a křičel na tyto, že mají „odprejskout“, načež přibouchl okno tak prudce, že se rozbila okenní tabulka. Příslušník policie Ö. vyzval odsouzeného, aby přišel dolů za účelem objasnění incidentu, čemuž tento vyhověl, choval se však agresivně, křičel kolem sebe a opět se odebral do svého bytu. Protože až do této chvíle nebylo možné zjistit osobní údaje odsouzeného, vydali se příslušníci policie Ö. a S. a příslušníci policie S., M., S. a W., kteří mezitím přijeli na místo jako podpora, se souhlasem odsouzeného do jeho bytu, kde tento dále křičel kolem sebe a házel předměty proti již zdemolovanému oknu. Odsouzený byl příslušníky policie přiměn k tomu, aby byt opustil kvůli dalšímu projednání věci. Na ulici příslušnice policie S. informovala odsouzeného, který se nadále projevoval agresivně, o jeho zadržení, s čímž tento nesouhlasil. Všechny příslušníky policie označil za „zasrané poldy“, „zkurvysyny“ a „kurvu“, aby jim ublížil na cti. Následně bylo odsouzenému pohrozeno bezprostředním donucením, popř. spoutáním, pokud se bude zadržení dále vzpírat. Protože nebylo možné jej uklidnit ani tímto způsobem, byl sražen k zemi a zafixován. K tomuto byli z důvodu jeho odporu, neboť se proti tomu silně vzpíral, zapotřebí všichni uvedení příslušníci policie. Jen při vynaložení maximální síly ze strany příslušníků policie Ö., M. a W. bylo možné uvolnit držení odsouzeného a spoutat mu ruce i nohy pomocí pout. Odsouzený na zasahující příslušníky policie rovněž plival, avšak nezasáhl je.
Spoutaný odsouzený byl následně přepraven na služebnu policejního inspektorátu XY, XY v XY. I během jízdy přepravním autobusem musel být odsouzený, který se nadále neuklidnil a který všechny zasahující příslušníky policie nadále urážel výrazy jako „kurvy“ a „zkurvysynové“, zafixován. Urážky se vztahovaly i na řidičku přepravního autobusu příslušnici policie D., V. tomto odsouzený pokračoval i při příjezdu na služebnu, kde byly urážky nyní mířeny i proti tam přítomnému příslušníku policie W. Odsouzeného následně příslušníci policie W., S., Ö., M. a W. přemístili do vazební cely, přičemž tento cestou vícekrát narážel svou hlavou ve směru k uvedeným příslušníkům policie, aby je zranil, což se oproti jeho očekávání nestalo.
Odsouzený následně činu několika kopy poškodil kovovou toaletu umístěnou v cele, která se částečně vylomila z ukotvení a znečistil močí a výkaly celý prostor cely včetně částí stěn a tam se nacházející matrace. Tímto vznikla věcná škoda ve výši přibližně 1 000 EUR, což odsouzený přinejmenším předpokládal. Urážky, které odsouzený průběžně dále pronášel, byly směřovány i proti příslušníku policie D., který vstoupil do vazební cely. Všichni uvedení příslušníci policie byli v uniformách, a proto byli jako takoví pro odsouzeného rozpoznatelní. Úkony policistů byly vždy zákonné, což odsouzený přinejmenším předpokládal.
3. Rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 12. 2021, sp. zn. 45 Ds 804 Js 21597/21, který nabyl právní moci téhož dne (dále jen „druhý rozsudek cizozemského soudu“), byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu urážky podle §185 StGB a trestného činu vyhrožování podle §241 odst. 1 StGB, spáchaných ve vícečinném souběhu s trestnými činy urážky podle §185 StGB a poškození cizí věci podle §303 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy a při zahrnutí odsouzení odsouzeného výše uvedeným prvním rozsudkem cizozemského soudu a při zrušení jím uloženého úhrnného trestu, cizozemský soud odsouzenému nově uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců.
4. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
1. dne 6. 3. 2021 v 17:45 hod. odsouzený urazil na adrese XY v XY příslušníka policie K. slovy: „Ty zasranče, dej mi svou adresu, abych věděl, kde bydlíš, ty čuráku, abych tě také mohl zabít.“ Odsouzený toto vyjádřil, aby příslušníkovi policie pohrozil a aby vůči němu vyjádřil své opovržení, přičemž přinejmenším předpokládal, že příslušník policie bude brát hrozbu vážně, což se také stalo.
2. Odsouzený poté urazil příslušníka policie H. slovy: „Úplný idiot a zkurvysyn“, aby vůči němu vyjádřil své opovržení.
3. Dne 6. 3. 2021 v cca 18:20 hod. odsouzený úmyslně zničil v prostoru vazební cely 1 Inspektorátu pohraniční policie XY-XY, XY XY v XY . umyvadlo, nástěnné WC, a to tak, že ho vytrhl z držáku ve zdi, a rozbil části stěny obložené obkladačkami, čímž způsobil věcnou škodu ve výši nejméně 18 000 EUR.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení §4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů výtržnictví podle §358 tr. zákoníku, násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku, vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku).
9. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného v případě prvního rozsudku cizozemského soudu vykazuje znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený se veřejně dopustil hrubé neslušnosti a výtržnosti, dále znaky pokusu přečinu násilí proti úřední osobě podle §21 odst. 1 k §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť jeho jednání bezprostředně směřovalo k použití násilí pro výkon pravomoci úřední osoby a znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Jde-li o jednání odsouzeného uvedené ve druhém rozsudku cizozemského soudu, platí, že toto vykazuje nejméně znaky přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť jinému vyhrožoval usmrcením v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a dále znaky přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, neboť poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (viz výše). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
10. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený svým jednáním totiž zasáhl zájem na řádném výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti, zájem na klidu veřejného života, jakož i zájem na ochraně vlastnického práva. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. F. výše označenými cizozemskými rozhodnutími hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu