ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1021.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1021/2023- 128
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání obviněného R. G. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 9 To 218/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 67 T 33/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného R. G. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2023, sp. zn. 67 T 33/2023, byl obviněný R. G. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný daného trestného činu dopustil tím, že:
v blíže nejištěné době, počátkem května 2023, v Ostravě poblíž hotelu XY zakoupil od osoby A. Z., nar. XY, za účelem distribuce jinému 120 g drogy heroin za částku 40.000 Kč, následně dne 17. 5. 2023 v 17:36 hodin v Praze XY ve XY nedaleko budovy XY v Praze na betonové ploše na úrovni domu na adrese XY, aniž by disponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými nebo psychotropními látkami ve smyslu §3 odst. 2 a §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kdy si nejdříve přepočítal finanční hotovost a následně po předchozí domluvě se samostatně trestně stíhaným obviněným jménem A. Z., nar. XY, předal v čase 17:38 hodin jmenovanému A. Z. bankovky v nominálních hodnotách 5x 2.000 Kč a 20x 1.000 Kč, tedy v celkové nominální hodnotě 30.000 Kč, za což mu jmenovaný A. Z. obratem předal velký kulatý předmět zabalený v plastovém sáčku, jehož obsahem byly dva menší plastové sáčky s nahnědlou sypkou látkou o hmotnosti celkem 139,526 gramů netto, jejíž obsahem byla látka heroin s průměrnou koncentrací 13,9 %, resp. 13,2 % heroinu base, která je uvedena jako látka omamná v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž z uvedeného množství drogy a z trestní minulosti obviněného spočívající v opakované distribuci drog, je zřejmé, že obviněný nekoupil drogu pouze pro vlastní spotřebu, neboť takové množství by průměrný konzument drog spotřebovával po dobu přesahující jeden rok, přičemž kvalita této drogy by v průběhu roku razantně klesala a běžný konzument si opatřuje dávky v průměrné gramáži kolem jednoho gramu denně postupně, z čehož lze dovodit, že si obviněný drogu opatřil za účelem budoucího rozdělení na jednotlivé dávky a následné distribuce dalším osobám.
2. Za tento přečin byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §75 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v trvání dvou let a šesti měsíců a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci, a to jednak 134,9 gramů hnědé látky (heroinu) nespotřebované v rámci znaleckého zkoumání a jednak zajištěných digitálních vah s nápisem JZ 115.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný bezprostředně po jeho vyhlášení odvolání, které však bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 9 To 218/2023, podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto s tím, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. G. prostřednictvím svého obhájce dovolání s poukazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, ačkoli by pro to nebyly dány podmínky stanovené zákonem.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí, jímž odmítl jím podané odvolání, tím, že odvolání nebylo doplněno ve lhůtě pěti dnů od výzvy k jeho doplnění, byť současně připustil, že mu bylo při veřejném zasedání přítomnou obhájkyní sděleno, že v den konání tohoto veřejného zasedání bylo doplnění odvolání zasláno soudu. V této souvislosti obviněný poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce výkladu podmínek podle §251 odst. 1 tr. řádu a jejich nesplnění ve vztahu k dopadu na postup podle §253 odst. 3 tr. řádu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012, sp. zn. 4 Tdo 1291/2013, sp. zn. 8 Tdo 88/2017). Podle této praxe platí, že má-li odvolací soud v době rozhodování o odvolání k dispozici doplnění odvolání obsahující odstranění vad obsahu odvolání, není významné, že k odstranění vad došlo až po uplynutí pětidenní lhůty určené ve výzvě podle §251 odst. 1 tr. řádu, tzn. že i v takovém případě musí odvolací soud rozhodovat o odvolání, tedy je zamítnout nebo mu vyhovět, a naopak je nesmí odmítnout.
6. Dovolatel v tomto směru zrekapituloval, že předmětné doplnění bylo odvolacímu soudu právně doručeno dne 27. 6. 2023 v 11:57:50 hodin, kdy bylo jeho obhájcem dodáno do datové schránky městského soudu. K faktickému doručení, tedy přihlášení soudu do datové schránky, pak došlo téhož dne ve 12:04:46 hodin, tedy s odstupem necelých sedmi minut. S ohledem na mocenský a veřejnoprávní charakter soudu, jakož i vzhledem k absenci (limitující) zákonné úpravy, pak podle obviněného nelze stanovit žádnou přiměřenou dobu mezi doručením podání konkrétnímu soudu a okamžikem, v němž soud musí takové podání brát v potaz. Technické okolnosti předání podání konkrétnímu soudnímu senátu jsou již jen otázkou pouhé organizace práce soudu, jejíž eventuální specifika, nedostatky nebo naopak vylepšení nemohou hrát žádnou rozšiřující roli v přístupu k řádně doručeným podáním účastníků řízení. Na základě výše uvedeného je tak podle obviněného zřejmé, že okamžik, v němž se konkrétní soudní senát seznámí s podáním doručeným soudu prostřednictvím jeho dodání do datové schránky, nemůže hrát roli v úvahách o tom, zda mělo být takové podání zohledněno při rozhodování soudu či nikoli, ježto jediným kritériem musí být sama skutečnost, zda takové podání bylo v době rozhodování soudu již tomuto orgánu doručeno.
7. V nyní posuzovaném případě byl navíc senát odvolacího soudu přítomnou obhájkyní obviněného upozorněn na to, že doplnění odvolání bylo soudu odesláno. Pakliže příslušný soudní senát v reakci na takovéto sdělení neprovedl lustraci doručených podání, učinil svůj postup nezákonným nikoli jen objektivně, tj. ve svém následku, nýbrž i ve vztahu k vědomě nezákonnému postupu soudu přímo v době jeho rozhodování.
8. Obviněný v rámci svého dovolání současně namítl, že podmínky pro odmítnutí jím podaného odvolání nebyly dány ani z toho důvodu, že ve výzvě soudu k doplnění odvolání nebyly dostatečně specifikovány vady, jež měly být doplněním odstraněny. Soud prvního stupně jej totiž pouze obecně poučil o tom, že má specifikovat, proti kterým výrokům, případně úsekům řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podané odvolání směřuje. Z výše uvedených důvodů tedy odvolací soud nemohl přistoupit k odmítnutí odvolání pro neodstranění jeho vad, neboť v době svého rozhodování měl tento soud doplnění odvolání k dispozici. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a danou věc tomuto odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
9. K podanému dovolání zaslal své písemné stanovisko ze dne 9. 11. 2023, sp. zn. 1 NZO 849/2023-13, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že obviněným uplatněnou dovolací námitku lze pod jím vytýkaný dovolací důvod formálně podřadit, nicméně ji shledává zcela neopodstatněnou. Jádrem řešené problematiky přitom podle státního zástupce není posouzení povahy pětidenní lhůty vyplývající z §251 odst. 1 tr. řádu, nýbrž skutečnost, zda byl odvolací soud povinen podané odvolání meritorně projednat, měl-li v době konání veřejného zasedání již doplnění odvolání k dispozici, byť mu podání obsahující toto doplnění bylo doručeno až v den konání veřejného zasedání. Úvodem státní zástupce připomněl skutečnost, že zpočátku právní teorie i praxe vycházely z názoru, že lhůtu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. řádu nelze prodloužit a že odvolání je třeba odmítnout postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu i za situace, kdy byly vady odvolání sice odstraněny, nicméně se tak stalo až po uplynutí této lhůty. Tento formalistický názor byl však posléze překonán judikaturou Nejvyššího soudu, podle které lhůta k odstranění vad odvolání není lhůtou propadnou a odvolání tak nelze odmítnout podle §253 odst. 3 tr. řádu, pakliže měl odvolací soud řádné odvolání již k dispozici v době svého rozhodování, pročež ho mohl meritorně projednat a rozhodnout o něm. Současně však platí, že není povinností odvolacího soudu vyčkávat doručení doplnění odvolání a obviněný, resp. obhájce, který nechá lhůtu k odstranění vad odvolání marně uplynout, se tak vystavuje riziku, že jeho odvolání může být kdykoli po uplynutí lhůty odmítnuto postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu.
10. Byť zákon ani judikatura nestanoví, že doplnění odvolání, je-li učiněno opožděně, musí být odvolacímu soudu doručeno alespoň s určitým minimálním předstihem před rozhodnutím odvolacího soudu, z povahy věci podle státního zástupce vyplývá, že takové doplnění musí být odvolacímu soudu doručeno alespoň tak, aby v době rozhodování odvolacího soudu bylo součástí trestního spisu a aby se s jeho obsahem mohl seznámit minimálně soudce zpravodaj podávající zprávu o stavu věci. Žádné z dovolatelem citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu se přitom netýká specifické situace, kdy by odvolání bylo doručeno odvolacímu soudu v den konání veřejného nebo neveřejného zasedání. V předmětné trestní věci přitom bylo z údajů databáze InfoSoud zjištěno, že začátek veřejného zasedání o odvolání konaného u Městského soudu v Praze dne 27. 6. 2023 byl stanoven na 13:45 hodin, přičemž doplnění dovolání bylo soudu doručeno až v den konání veřejného zasedání necelé dvě hodiny před jeho zahájením (navíc v době, kdy lze předpokládat, že u soudu probíhala zákonem předepsaná přestávka v práci na jídlo a oddech). V důsledku prodlev ze strany obhajoby při odstraňování vad odvolání tak podle státního zástupce logicky došlo k tomu, že v době rozhodování odvolacího soudu nebylo doplnění odvolání součástí spisového materiálu, příslušný senát Městského soudu v Praze je neměl k dispozici a situace byla fakticky stejná, jako kdyby dovolatel, resp. jeho obhájce, odvolání nedoplnili vůbec. Podle státního zástupce tak v dané věci byly jednoznačně splněny procesní podmínky k tomu, aby odvolání obviněného bylo odmítnuto postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu.
11. V této souvislosti podle státního zástupce nelze pominout ani skutečnost, že obhájce obviněného nepochybně byl o termínu konání veřejného zasedání vyrozuměn, neboť u něho zajistil substituci. Ani za této situace však nepřistoupil k neprodlenému odstranění vad odvolání a příslušné podání zaslal soudu až s nepatrným časovým předstihem před konáním veřejného zasedání. Dokonce ani jeho substitut neměl text odvolání k dispozici a není tedy jasné, kterak by mohl odvolání přednést a odůvodnit je (§265 odst. 5 tr. řádu). Takovýto postup obhájce tak podle přesvědčení státního zástupce svědčí o značně laxním přístupu obhájce k výkonu obhajoby.
12. Obstát podle státního zástupce nemohou ani námitky obviněného týkající se údajné neúplnosti výzvy soudu k odstranění vad dovolání. Pakliže byl obhájce obviněného upozorněn, že je třeba specifikovat, proti kterým výrokům, popř. jaký úsek řízení je odvoláním napadán, lze takovouto specifikaci vad odvolání považovat za dostatečnou. Při posuzování dostatečnosti obsahu výzvy je totiž třeba vycházet i z toho, že obhájce obviněného je osobou právně kvalifikovanou.
13. V návaznosti na shora uvedené tak státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Zároveň státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i v případě jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice , jež byla dovolacímu soudu předložena ještě před okamžikem konání neveřejného zasedání o tomto mimořádném opravném prostředku. V rámci tohoto vyjádření obviněný prostřednictvím svého obhájce kategoricky odmítl názor prezentovaný Nejvyšším státním zastupitelstvím, podle kterého je zlomovým okamžikem ten, kdy je soudu doručené podání zařazeno do trestního spisu, přičemž podání, které již bylo doručeno soudu, ovšem dosud nebylo do spisu zařazeno, nemůže být chápáno jako podání, ke kterému by měl odvolací soud přihlížet. Takovýto výklad, jakkoliv se může zdát být výkladem racionálním z hlediska „selského rozumu“, je totiž třeba považovat za neudržitelný, ježto nemůže obstát pro svoji zjevnou arbitrárnost a nahodilost.
15. Podle mínění dovolatele totiž nelze nikterak připustit, aby nutnost zohlednění doručeného doplnění odvolání závisela na vnitřní organizaci soudu či jeho velikosti. Povinností zákonodárce bylo jasně upravit způsoby, jakým lze soudu doručovat podání, přičemž preferovaným způsobem je doručování prostřednictvím datové schránky. Tento způsob je specifický zejména tím, že k doručování dochází takřka ihned po odeslání datové zprávy, a především v průběhu celého pracovního i nepracovního dne. Doručení pak nastává jednoduše dodáním do datové schránky, zatímco samotný pohyb podání v rámci příslušného soudu a jeho cesta do soudního spisu již není nikterak relevantní. Pakliže by jakékoliv právní následky měly nastávat až okamžikem zařazení podání do spisu, musel by takovýto závěr podle dovolatele vycházet z jasného zákonného ustanovení a zákon by pak musel stanovit konkrétní dobu, v které musí být podání do spisu zařazeno (např. podobně jako v případě zákonného ustanovení o dvouhodinové lhůtě k zveřejnění vyhlášky o podání insolvenčního návrhu podle §101 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb.). Jelikož však žádné takové zákonné ustanovení neexistuje a nelze rozhodnout, jaká přesná prodleva mezi doručením podání soudu a jeho zařazením do spisu je akceptovatelná, je podle dovolatele nezbytně nutné posuzovat pouze včasnost doručení soudu, jímž se jednoduše rozumí dodání zprávy do datové schránky, ježto obviněný ani nemá žádnou možnost své podání „zanést“ přímo do příslušného spisu.
16. Současně obviněný poukázal na potřebu eliminace šedé zóny mezi doručením podání soudu a jeho vzetím na vědomí soudcem zpravodajem, či jak vyplývá z argumentace nejvyššího státního zástupce, patrně dokonce vzetím na vědomí příslušným soudním úředníkem, kterému by měla náležet ona „zázračná“ moc spočívající v tom, že vynětím podání z došlé pošty a zažurnalizováním podání do příslušného spisu nastanou účinky podání. S ohledem na jasnou definici doručení podání soudu je tedy podle dovolatele nutno trvat na tom, že právě tímto okamžikem vznikají veškeré následky, které takové podání vůči soudu má, byť by to nebylo ve fyzických schopnostech konkrétních osob, které zastávají příslušnou pracovní pozici či funkci soudce.
17. Na okraj výše uvedeného obviněný připomíná, že v jeho případě byl navíc konkrétní senát odvolacího soudu přímo na počátku veřejného zasedání o odvolání upozorněn na to, že doplnění odvolání již bylo ze strany obhájce odesláno, tudíž bylo zjevně v jeho moci si toto doplnění opatřit. Závěrem své repliky tak obviněný setrval na svém původním návrhu, tedy aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 9 To 218/2023, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
19. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným R. G. uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci přitom obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil v prvé z výše uvedených alternativ.
22. Současně platí, že Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
23. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného R. G. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný ve svém dovolání vznesl námitky, jež jsou sice formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, nicméně tyto Nejvyšší soud z níže uvedených závěrů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné.
24. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný ve svém dovolání podřadil jím vznesené výhrady pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je přitom zřejmé, že obviněný svými námitkami rozporuje zákonnost postupu odvolacího soudu, který dovoláním napadeným usnesením postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu zamítl odvolání obviněného podané proti rozsudku soudu prvního stupně s tím, že toto odvolání nesplňuje obsahové náležitosti stanovené trestním řádem. Konkrétně dané odvolání obviněného podle odvolacího soudu neobsahuje jakékoli odůvodnění, byť byla obhájci obviněného dne 7. 6. 2023 doručena výzva soudu k odstranění vad odvolání. Nadto obviněný vznesl již jen stručnou námitku, že ve výzvě soudu prvního stupně k doplnění odvolání nebyly dostatečně specifikovány vady, které měly být doplněním odstraněny, tzn. že jej daný soud ve své výzvě poučil pouze v obecné rovině.
25. V prvé řadě Nejvyšší soud připomíná obecné podmínky pro podání odvolání, když podle §248 odst. 1 tr. řádu platí, že odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně. V případě, že odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. řádu, vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce (§251 odst. 1 tr. řádu).
26. Z obsahu předloženého spisového materiálu jasně plyne, že v nyní posuzované věci bylo bezprostředně po vyhlášení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2023, sp. zn. 67 T 33/2023, obviněným R. G. proti tomuto rozhodnutí podáno tzv. blanketní odvolání, které neobsahovalo odůvodnění coby jeho nezbytnou obsahovou náležitost podle §249 odst. 1 tr. řádu. Následně bylo písemné vyhotovení citovaného rozsudku obvodního soudu zasláno mimo jiné jak obhájci obviněného Mgr. Ladislavu Bártovi, jemuž bylo doručeno dne 29. 5. 2023, tak osobě obviněného, který si jej osobně převzal dne 1. 6. 2023. Ježto ze strany obviněného ani jeho obhájce nebylo po převzetí písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně blanketně podané odvolání doplněno o absentující odůvodnění, byl jmenovaný obhájce obviněného předsedkyní senátu soudu prvního stupně písemně vyzván k odstranění vad podaného odvolání, tj. k doplnění absentujícího odůvodnění, a to ve lhůtě pěti dnů od doručení této výzvy, s tím, že byl současně upozorněn, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu. Tato výzva byla obhájci Mgr. Ladislavu Bártovi doručena dne 7. 6. 2023. Jmenovaný obhájce však stanovenou lhůtu nedodržel a odůvodnění odvolání soudu prvního stupně nedoručil, načež bylo odvolání obviněného tímto soudem dne 15. 6. 2023 předloženo Městskému soudu v Praze coby soudu odvolacímu. Tento soud přitom ještě téhož dne nařídil ve věci veřejné zasedání za účelem projednání podaného odvolání, a to v termínu 27. 6. 2023 ve 13:45 hodin. K tomuto jednání byl předvolán obviněný, jehož účast byla zajištěna předvedením orgány Vězeňské služby, neboť se v rozhodné době nacházel ve výkonu vazby, zatímco jeho obhájce Mgr. Ladislav Bárta byl o veřejném zasedání písemně vyrozuměn dne 16. 6. 2023. V den konání dříve nařízeného veřejného zasedání bylo – a to ještě před započetím daného jednání – městským soudem opakovanými dotazy u soudu prvního stupně ověřováno, zda bylo tomuto soudu v mezidobí doručeno odůvodnění odvolání obviněného, nicméně toto prověřování se setkalo s negativním výsledkem. V původně stanoveném čase pak bylo městským soudem zahájeno veřejné zasedání o odvolání, jehož se v doprovodu eskorty Vězeňské služby osobně účastnil obviněný R. G., zatímco jeho obhájce Mgr. Ladislav Bárta byl zastoupen řádně zvoleným substitutem, a to Mgr. Lucií Čertíkovou, jež se prokázala mimo jiné udělenou substituční plnou mocí datovanou dnem 27. 6. 2023. V rámci tohoto veřejného zasedání bylo následně městským soudem rozhodnuto o odmítnutí odvolání obviněného, a to postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu s tím, že dané odvolání nesplňuje náležitosti stanovené pro takovéto podání trestním řádem. Byť je v protokolu o veřejném zasedání konaném v této trestní věci dne 27. 6. 2023 výslovně uvedeno vyjádření přítomné obhájkyně (resp. substituta zvoleného obhájce), že „nemám pro soud nic, co bych předložila, kromě substituční plné moci“ , přehráním zvukové nahrávky pořízené městským soudem z tohoto jednání Nejvyšší soud ověřil, že tato obhájkyně k dotazu předsedy odvolacího senátu výslovně uvedla, že „pokud vím, tak pak kolega měl posílat dneska na soud doplnění odvolání … dnes podle mých informací … posílal to datovkou … bohužel, jak jsem koupila, tak prodávám“. Z obsahu příslušného spisového materiálu přitom plyne, že písemné odůvodnění odvolání obviněného bylo jeho obhájcem doplněno až dne 27. 6. 2023, tedy v den konání dříve nařízeného veřejného zasedání, když bylo obhájcem v čase 11:57:50 hodin odesláno v elektronické podobě do datové schránky Městského soudu v Praze, kam bylo v témže okamžiku také dodáno. Stran identifikace věci, ve které bylo dané podání elektronicky učiněno, přitom obhájce výslovně uvedl „9 To 218/2023, urgentní, prosím ihned předložit předsedovi senátu, zaslání doplnění odvolání a substituční plné moci, veřejné zasedání nařízeno na dnešek 27. 6. 2023 ve 13:45“. Podle písemného záznamu uvedeného v záhlaví záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze přitom bylo předmětné doplnění odvolání předáno trestní kanceláři senátu 9 To dne 27. 6. 2023 v čase 15:40 hodin, tedy až po skončení předmětného veřejného zasedání.
27. V návaznosti na povahu obviněným uplatněných dovolacích námitek Nejvyšší soud předesílá, že z hlediska posouzení důvodnosti podaného dovolání v nyní projednávané věci není rozhodné vyjasnění otázky, jakého charakteru (povahy) je pětidenní lhůta určená podle §251 odst. 1 tr. řádu ve výzvě předsedkyně senátu soudu prvního stupně obhájci obviněného k odstranění vad zákonných náležitostí obsahu odvolání ve smyslu §249 odst. 1 tr. řádu, jež bylo dříve obviněným podáno blanketní formou, nýbrž to, zda je odvolací soud povinen odvolání meritorně projednat, pakliže v době konání veřejného zasedání bylo ze strany obhájce absentující odůvodnění doplněno, byť se tak stalo jeho odesláním v elektronické podobě do datové schránky odvolacího soudu v den konání dříve nařízeného veřejného zasedání, konkrétně s předstihem 1 hodiny 47 minut a 10 sekund.
28. Na podkladě ustálené judikatury Ústavního, jakož i Nejvyššího soudu lze obviněnému přisvědčit potud, že odvolací soud není oprávněn odmítnout včas podané odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu za situace, má-li již v době svého rozhodování o tomto odvolání k dispozici podání, jímž odvolatel k jeho předchozí výzvě odstranil vady obsahových náležitostí odvolání, byť tak učinil až po uplynutí stanovené pětidenní lhůty. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje zejména na závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, podle kterých „ není propadný charakter procesní lhůty obvyklý a je-li procesní lhůta zákonodárcem zamýšlena jako lhůta propadná, pak se tato zákonodárcova intence projevuje ve výslovném ustanovení zákona, které stanoví, že navrácení lhůty není přípustné (viz např. konstrukce §265e odst. 4 tr. řádu o dovolání). Ostatně pokud by zákonodárce skutečně konstruoval propadný charakter lhůty u opravného prostředku, jakým je odvolání, tj. u prostředku, jehož existence je chráněna základním právem, vyvolávala by taková konstrukce ústavněprávní pochybnosti o příliš restriktivním formálním omezení tohoto základního práva. Zákonodárce správně diferencuje co do charakteru lhůt vztahujících se k odvolání z jedné strany a dovolání ze strany druhé. Zatímco totiž dovolání jako opravný prostředek podávaný proti pravomocnému rozhodnutí respektuje při konstrukci lhůty ústavní požadavek právní jistoty a lhůta má skutečně propadný charakter, je třeba při výkladu zákonem stanovené lhůty (jakékoli), vztahující se k odvolání, mít stále na paměti účel, který odvolání zcela nezastupitelně plní, tj. posílení či zvýšení jistoty o tom, že skutek obviněného byl soudem první instance posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení. V situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tak neexistuje jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, ve smyslu prodlužovalo či znemožňovalo, věcné rozhodnutí o odvolání“. S těmito závěry Ústavního soudu přitom plně korespondují rovněž následná rozhodnutí Nejvyššího soudu, zejména usnesení sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, sp. zn. 11 Tdo 469/2009, sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012, sp. zn. 4 Tdo 1291/2013, sp. zn. 8 Tdo 88/2017, aj., na něž dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku výslovně odkazuje.
29. S ohledem na interpretaci ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu, vyjádřenou v citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 276/04, tedy nelze v tomto ustanovení uvedenou pětidenní lhůtu pro odstranění vad odvolání považovat za lhůtu propadnou, po jejímž marném uplynutí by již nebylo možné detekované vady odvolání účinně odstranit. V tomto duchu, jakož i v souladu s výše uvedenou konstantní judikaturou Nejvyššího soudu je současně zjevné, že má-li odvolací soud v době svého rozhodování o podaném odvolání (jež původně nesplňovalo obsahové náležitosti tohoto řádného opravného prostředku podle §249 odst. 1 tr. řádu) již k dispozici podání, kterým odvolatel (resp. v případě obviněného jeho obhájce) na základě výzvy předsedy senátu soudu prvního stupně vydané podle §251 odst. 1 tr. řádu odstranil vytýkané vady obsahových náležitostí podaného odvolání, nelze takový řádný opravný prostředek odmítnout postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu, tedy z toho důvodu, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, byť k odstranění vad odvolání došlo opožděně, tedy až po uplynutí stanovené pětidenní lhůty (k tomu srov. též DRAŠTÍK, A., FENYK, J a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 368-369).
30. Z výše popsaného sledu událostí v nyní posuzované věci je přitom jednoznačně zřejmé, že v době rozhodování městského soudu o podaném odvolání obviněného R. G. neměl příslušný soudní senát nikterak k dispozici odůvodnění řádného opravného prostředku tohoto obviněného, které v daném okamžiku ještě nebylo součástí příslušného trestního spisu, ježto bylo obhájcem obviněného odesláno elektronicky do datové schránky Městského soudu v Praze, a to de facto bezprostředně před konáním již dříve řádně nařízeného veřejného zasedání, konkrétně s krátkým předstihem pouhé 1 hodiny 47 minut 10 sekund před jeho zahájením. Bylo-li trestní kanceláři senátu 9 To městského soudu předmětné podání obhájce obviněného obsahující jím doplněné odůvodnění odvolání fakticky předáno až dne 27. 6. 2023 v 15:40 hodin, stalo se tak až po skončení veřejného zasedání o tomto řádném opravném prostředku. Dané jednání přitom bylo zahájeno přesně v soudem původně plánovaném čase, o němž byl obviněný, stejně jako jeho obhájce, předem řádně informován, a to s dostatečným předstihem, resp. s předstihem nejméně pěti kalendářních dnů (počítaných v případě obhájce ode dne doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání), kterak plyne i z ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu. Pakliže odvolací soud v den konání veřejného zasedání o odvolání (a to opakovaně ještě před jeho zahájením) ověřoval telefonickým dotazem u soudu prvního stupně, zda nebylo v mezidobí obviněným dodáno absentující odůvodnění jeho řádného opravného prostředku, což bylo obvodním soudem vždy negováno, nelze než dospět k závěru, že Městský soud v Praze řádně dostál své povinnosti zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání k okamžiku (resp. ke dni) svého rozhodnutí, kterak plyne i z výše citovaného nálezu Ústavního soudu.
31. V tomto směru nelze pominout ani skutečnost, že z reakce přítomné obhájkyně obviněného (resp. substituta zvoleného obhájce Mgr. Ladislava Bárty) na dotaz předsedy senátu odvolacího soudu, který byl vznesen na samém počátku veřejného zasedání o odvolání, jednoznačně vyplynulo, že byť této bylo známo, že doplnění odůvodnění odvolání mělo být týž den obhájcem Mgr. Bártou zasláno do datové schránky soudu, neměla tato substituující obhájkyně text tohoto podání sama k dispozici, byť jí byla substituční plná moc udělena výslovně k účasti na veřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2023 v nyní posuzované věci, tedy v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 218/2023. Za této situace tak není zřejmé, jakým způsobem se tato substituující obhájkyně měla – podle pokynů zvoleného obhájce obviněného – zhostit řádného výkonu obhajoby v odvolacím řízení, konkrétně své povinnosti přednést odvolání, včetně jeho odůvodnění, kterak plyne z §263 odst. 5 tr. řádu, když sama neměla text odůvodnění odvolání v daný okamžik vůbec k dispozici, o jeho obsahu nebyla zjevně nikterak informována, ježto disponovalo toliko obecnou (a patrně nikoli řádně ověřenou) informací o údajném odeslání textu odůvodnění zvoleným obhájcem do datové schránky městského soudu, a to přímo v den konání veřejného zasedání. Ze všech výše uvedených okolností tak logickou úvahou podle názoru dovolacího soudu nelze než dospět k jednoznačnému závěru, že si byl zvolený obhájce obviněného v okamžiku zaslání dříve absentujícího odůvodnění podaného odvolání vědom skutečnosti, že dané podání je činěno v takových časových souvislostech, kdy hrozí reálné riziko, že toto nebude včas předáno příslušnému senátu odvolacího soudu tak, aby jej měl řádně k dispozici v době svého rozhodování o odvolání, tedy aby se s jeho obsahem mohl tento senát nejpozději na počátku veřejného zasedání seznámit, a současně aby i přítomná obhájkyně, jíž sám udělil substituční plnou moc pro účely jeho plnohodnotného zastoupení v řízení před odvolacím soudem, byla s to daný opravný prostředek řádně přednést, a to včetně jeho odůvodnění.
32. Obviněný byl v okamžiku konání hlavního líčení řádně právně zastoupen, opakovaně byl poučen o zákonných náležitostech podaného odvolání, včetně nutnosti jeho řádného odůvodnění (když se tak stalo nejméně v rámci textu poučení tvořícího nedílnou součást písemného vyhotovení napadeného rozsudku), k čemuž mu navíc byl ze strany nižších soudů poskytnut dostatečný časový prostor (když mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně, proti němuž podal obviněný ještě v den konání hlavního líčení přímo do protokolu blanketní odvolání, a okamžikem písemného vyrozumění obhájce o termínu nařízeného veřejného zasedání o odvolání uplynula doba 27 dnů, načež mezi vyrozuměním obhájce o veřejném zasedání a dnem jeho konání uplynula doba dalších 10 dnů). Odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu přitom představuje předem seznatelné riziko spojené s vědomým nedodržením lhůty k řádnému podání odvolání, resp. k odstranění vad podaného odvolání v základní, zákonem stanovené, eventuálně v následně soudem dodatečně poskytnuté lhůtě. V nyní posuzované věci je z obsahu předloženého spisu zřejmé, že obhájce postupoval při zajištění obhajoby obviněného s vědomím, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nepodal se všemi jeho zákonnými náležitostmi v zákonné osmidenní lhůtě počínající ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, ale ani v soudem následně stanovené lhůtě vymezené v jím zaslané výzvě k odstranění vad podaného odvolání. Výše uvedené riziko spojené s postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu vzal obhájce obviněného na vědomí tím, že v dané věci přistoupil ke splnění jemu doručené výzvy soudu prvního stupně značně laxně, když odůvodnění odvolání nedoplnil nejen v dodatečně stanovené pětidenní lhůtě, ale ani bezprostředně poté, co byl odvolacím soudem vyrozuměn o termínu nařízeného veřejného zasedání, jehož předmětem bylo projednání odvolání podaného právě jeho klientem, tj. obviněným. Tím, že obhájce obviněného zaslal do datové schránky odvolacího soudu doplnění odůvodnění dříve podaného odvolání až v den konání veřejného zasedání o tomto opravném prostředku (a to necelé dvě hodiny před zahájením jednání), vzal na sebe vědomě riziko, že toto jeho podání nemusí být z objektivních důvodů včas založeno do příslušného trestního spisu, tzn. že v době rozhodování odvolacího soudu o odvolání nemusí být obsah dodatečně doplněného odůvodnění tomuto soudu znám, neboť jej nebude mít fakticky k dispozici, byť dané podání bude v daném okamžiku obsahem datové schránky příslušného soudu, tzn. že v jeho dispozici bude toliko formálně (nebude však ve faktické dispozici příslušného senátu odvolacího soudu, s čímž je třeba při podání činěném elektronickou formou do datové schránky adresáta, jímž je subjekt typu soudního orgánu vyznačující se určitou vnitřní členitostí, s níž může být spojena i určitá prodleva při zpracování jednotlivých podání, předem počítat).
33. Podle Nejvyššího soudu lze s argumentací obviněného souhlasit potud, že za okamžik doručení elektronického podání adresovaného konkrétnímu soudu, je namístě považovat okamžik, kdy bylo dané podání osobou oprávněnou k jeho podání dodáno do datové schránky tohoto soudu. Současně je však třeba znovu připomenout závěry výše citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, podle kterých „ v situaci, kdy zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí spisu, tak neexistuje jediný rozumný důvod pro odmítnutí odvolání, které by jako nezdůvodněné ztěžovalo, ve smyslu prodlužovalo či znemožňovalo, věcné rozhodnutí o odvolání“. Ústavní soud tedy vyloučení možnosti odmítnutí odvolání, které nebylo včas odůvodněno, bez jeho věcného projednání výslovně podmiňuje tím, že zdůvodnění odvolání bylo v době rozhodování odvolacího soudu již součástí příslušného trestního spisu, nikoli tím, že takové podání bylo oprávněnou osobou příslušnému soudu toliko odesláno (či doručeno). Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že i Ústavní soud předpokládá, že musí být objektivně v silách odvolacího soudu se s obsahem dodatečně zaslaného odůvodnění seznámit ještě dříve, než přistoupí k projednání, resp. rozhodnutí o podaném odvolání. V opačném případě by totiž byla příslušnému odvolacímu soudu upřena faktická možnost se s vytýkanými vadami před projednáním odvolání řádně seznámit, a to zvláště za situace, kdy je odvolatelem až v rámci veřejného zasedání o odvolání upozorněn na skutečnost, že k doplnění odůvodnění skutečně došlo, nicméně ani sám odvolatel či jeho právní zástupce není s to toto doplnění soudu přímo v jednací síni předložit, resp. jej na počátku veřejného zasedání v souladu s požadavky trestního řádu přednést. Takovýto stav by pak ve svém důsledku vedl k nutnosti odročit nařízené veřejné zasedání na pozdější termín a vyčkat na předložení údajně zaslaného dokumentu, což by mohlo vést k účelovému (a ve vztahu k reprezentantům moci soudní až šikanóznímu) chování některých odvolatelů, kteří by zasláním absentujícího odůvodnění jimi dříve podaného odvolání až bezprostředně před zahájením veřejného zasedání o tomto řádném opravném prostředku (např. v případě elektronických podání i jen několik málo minut před začátkem jednání) docílili zmaření projednání jimi podaného odvolání, jež nemusí být vždy odvolacím soudem shledáno důvodným (čehož si dovolatelé, resp. jejich právní zástupci mohou být dobře vědomi). Za tímto účelem, tedy při vědomí posílení apelačního principu při projednání odvolání na úkor principu kasačního, byla také zákonodárcem stanovena lhůta pěti dnů ve výzvě soudu prvního stupně k odstranění případných vad odvolání (§251 odst. 1 tr. řádu), byť současná soudní praxe postupně dospěla k závěru, že se svým charakterem nejedná o lhůtu propadnou, nýbrž o lhůtu pořádkovou.
34. Pakliže by Nejvyšší soud přistoupil na argumentaci obviněného prezentovanou v jím podaném dovolání, hrozilo by riziko absolutního vyprázdnění smyslu jakékoli výzvy k odstranění vad odvolání v soudem určené lhůtě za současného upozornění na možnost odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu, neboť by bylo čistě v dispozici konkrétního odvolatele, v jaké lhůtě bude jím podané odvolání doplněno, tedy zda tak bude učiněno v soudem stanovené lhůtě či kdykoli později, tedy až do posledního okamžiku před zahájením samotného veřejného zasedání o odvolání. Za tohoto stavu by tak bylo zcela nelogickým postupem upozorňovat odvolatele na potřebu odstranit zjištěné vady odvolání v konkrétní, soudem určené lhůtě, byť by měla toliko pořádkový charakter. V tomto směru je však třeba znovu apelovat na nutnost dodržení původního záměru zákonodárce vyjádřeného v ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu, jímž je poskytnutí alespoň omezeného časového prostoru příslušnému odvolacímu soudu pro to, aby se mohl s obsahem podaného odvolání, včetně jeho dodatečně zaslaného odůvodnění, řádně seznámit, a to ještě před zahájením samotného veřejného zasedání o odvolání. Opačný přístup by totiž odporoval principům trestního řízení, zejména zákonnému požadavku hospodárnosti a rychlosti vedeného řízení.
35. Opírá-li přitom obviněný svoji dovolací argumentaci stran výkladu podmínek §251 odst. 1 tr. řádu a jejich nesplnění ve vztahu k dopadu na postup podle §253 odst. 3 tr. řádu o jím citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, je třeba konstatovat, že se jedná o odkaz zcela nepřípadný, resp. nepřiléhavý, neboť v žádné z jím odkazovaných věcí nebyla řešena situace, kdy by osoba oprávněná k podání odvolání (konkrétně se vždy jednalo o osobu obviněného či jeho obhájce), doručovala soudu doplnění odůvodnění svého odvolání až v den konání veřejného (či neveřejného) zasedání či bezprostředně před jeho zahájením, jak tomu bylo právě v případě obviněného R. G.. Jak správně poukázal již státní zástupce ve svém vyjádření k podanému dovolání, v obviněným odkazovaných případech bylo odvolání vždy doplněno ještě v době, než byl příslušný spisový materiál soudem prvního stupně předložen soudu odvolacímu, tzn. že v době předložení věci odvolacímu soudu již bylo doplnění chybějícího odůvodnění odvolání nedílnou součástí listinného spisu a odvolacímu soudu tak bylo v době jeho rozhodování řádně k dispozici (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1277/2005, sp. zn. 5 Tdo 246/2007, sp. zn. 5 Tdo 1261/2007, sp. zn. 3 Tdo 1063/2010, sp. zn. 7 Tdo 158/2012). Toliko ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 88/2017 se jednalo o případ, kdy bylo odůvodnění podaného odvolání odvolacímu soudu doručeno pouhé 4 dny před rozhodnutím o odvolání, resp. ve věci vedené pod sp. zn. 11 Tdo 469/2009 se tak stalo pouhý jeden den před konáním veřejného zasedání o odvolání. Nicméně i v těchto dvou věcech platí, že odvolací soud měl v okamžiku svého rozhodování doplnění odvolání fakticky k dispozici, neboť to bylo řádnou součástí příslušného spisu, s nímž odvolací soud v dané chvíli pracoval. Naopak v dovolatelem odkazované věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 1291/2013 se jednalo o situaci, kdy bylo odůvodnění odvolání obhájcem obviněného podáno až po rozhodnutí odvolacího soudu, jenž již dříve rozhodl o odmítnutí odvolání postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu.
36. Ze všech výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že Městský soud v Praze všem svým povinnostem v nyní posuzované věci skutečně dostál, když po právní stránce zcela správně posoudil účinky lhůty stanovené podle §251 odst. 1 tr. řádu ve výzvě předsedkyně senátu soudu prvního stupně, načež v rámci svých úvah dospěl k závěru, že k okamžiku konání veřejného zasedání obviněným podané odvolání nesplňuje všechny zákonné náležitosti, neboť ani v dodatečně stanovené lhůtě nebylo řádně odůvodněno (tedy tak, aby v okamžiku svého rozhodování již měl senát odvolacího soudu původně chybějící odůvodnění odvolání řádně k dispozici), v důsledku čehož přistoupil k odmítnutí řádného opravného prostředku obviněného postupem podle §253 odst. 3 tr. řádu, tedy bez jeho věcného projednání v odvolacím řízení.
37. K námitce obviněného, jíž uplatnil v závěru svého dovolání a jež spočívá v tvrzení, že v dané věci nebyly dány zákonné podmínky pro odmítnutí jím podaného odvolání mimo jiné i z toho důvodu, že ve výzvě soudu prvního stupně k doplnění odvolání nebyly dostatečně specifikovány vady, jež měly být doplněním odstraněny, tzn. že jej soud prvního stupně pouze obecně poučil o tom, že má specifikovat, proti kterým výrokům, případně úsekům řízení, které vydání rozsudku předcházelo, podané odvolání směřuje, Nejvyšší soud uvádí následující. Jak již bylo uvedeno výše, podle §249 odst. 1 tr. řádu platí, že odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 odst. 1 tr. řádu nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. řádu mimo jiné odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Uvedený požadavek na poučení oprávněné osoby plyne z toho, že právo na odvolání je ovládáno dispoziční zásadou, a je-li věcí oprávněné osoby, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv, musí být právě tak v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba naplní své odvolací právo, stanoví vlastně rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být až na zákonem stanovené výjimky překročeny [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2990].
38. Podle §251 odst. 1 věty prvé tr. řádu nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1, vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. řádu.
39. Z obsahu předloženého trestního spisu přitom vyplývá, že odvoláním obviněného napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2023, sp. zn. 67 T 33/2023, obsahoval řádné poučení o tom, že odvolání musí být ve lhůtě 8 dnů od doručení jeho opisu nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. řádu odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Z obsahu spisu dále jednoznačně vyplývá, že odvolání proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně bylo obviněným podáno bezprostředně po vyhlášení rozsudku, a to tzv. blanketní formou, tedy bez jeho jakéhokoli odůvodnění. Ježto odůvodnění odvolání nebylo ze strany obviněného či jeho obhájce doplněno ani po řádném zaslání písemného vyhotovení napadeného rozsudku, zaslala předsedkyně senátu soudu prvního stupně dne 7. 6. 2023 výzvu obhájci obviněného, aby tento ve lhůtě pěti dnů za obviněného podané odvolání odůvodnil s upozorněním, že v opačném případě bude postupováno podle §253 odst. 3 tr. řádu. Obhájce obviněného na tuto výzvu soudu ovšem nikterak nereagoval, resp. o nápravu vad odvolání se pokusil až bezprostředně před konáním veřejného zasedání o odvolání nařízeného na den 27. 6. 2023, když doplnění odůvodnění odvolání zaslal odvolacímu soudu v elektronické podobě do datové schránky dne 27. 6. 2023 v 11:57:50 hodin.
40. V návaznosti na uplatněné dovolací námitky Nejvyšší soud plně odkazuje na interpretaci ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu vyjádřenou již dříve v jeho usnesení ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tdo 195/2005, uveřejněném pod č. 60/2005, podle něhož musí být obsahem výzvy učiněné podle §251 odst. 1 tr. řádu upozornění na zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, přičemž specifikace vad podaného odvolání je předpokladem, že za splnění dalších podmínek mohou být vůči odvolateli vyvozeny z nesplnění výzvy důsledky uvedené v §253 odst. 3 tr. řádu. V kontextu s nyní posuzovanou věcí obviněného R. G. je však nutno zdůraznit, že v uvedeném judikatorním případu se jednalo o zcela jinou situaci, kdy odůvodnění odvolání splňovalo minimální obsahové požadavky stanovené trestním řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že na jeho podkladě bylo možno odvolání věcně projednat. Za tohoto stavu pak neurčitá formulace výzvy podle §251 odst. 1 tr. řádu citující výčet náležitostí odůvodnění odvolání nemohla vést k odstranění jakýchkoliv soudem prvního stupně spatřovaných vad, jelikož ve vztahu k obsahu odvolání nebylo možno zcela přesně určit, jaké vady byly předsedou senátu soudu prvního stupně obsahu odvolání vytýkány.
41. Ze skutečností vyplývajících z obsahu spisového materiálu je ovšem zřejmé, že v nyní posuzované věci se jedná o zcela jiný případ než ve shora poukazované judikatuře. Z výše popsaného sledu událostí totiž vyplývá, že z výzvy předsedkyně senátu soudu prvního stupně, jež byla učiněna v reakci na blanketně podané odvolání, je jednoznačně zřejmé, že tato podatele vyzývá k doplnění (zcela) absentujícího odůvodnění podaného odvolání, tedy ke konkretizaci vad, které jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které napadenému rozsudku obvodního soudu předcházelo. V návaznosti na aplikaci §251 odst. 1 tr. řádu je třeba připomenout, že v souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., byl v odvolacím řízení revizní princip nahrazen principem vázanosti soudu podaným odvoláním. Smyslem této změny byla racionalizace přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť tak odpadla nutnost zabývat se napadeným rozhodnutím jako celkem a odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit své úsilí zásadně jen na namítané vady. V souvislosti s těmito změnami přitom vznikla odvolateli povinnost odvolání odůvodnit, přičemž zákon za tímto účelem stanovil lhůtu, ve které se tak má stát. Bez existence této lhůty by předmětného účelu, tedy zrychlení a zjednodušení odvolacího řízení, jež je nepochybně účelem legitimním, nemohlo být dosaženo.
42. Nejvyšší soud tedy na základě uvedených skutečností shledal, že soud prvního stupně postupoval zcela s respektem k právům obviněného, který (navíc při kvalifikovaném právním zastoupení zvoleným obhájcem) nemohl být v důsledku znění výzvy uveden v pochybnost o tom, jaké nedostatky jsou u jeho odvolání spatřovány a byla mu poskytnuta dostatečná doba k tomu, aby své blanketní odvolání dodatečně odůvodnil. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný byl prostřednictvím svého obhájce dostatečným způsobem vyzván, aby v zákonné lhůtě pěti dnů odstranil vadu podání spočívající v doplnění zcela absentujících důvodů podaného odvolání a rovněž byl řádně poučen v tom smyslu, že pokud tak v soudem stanovené lhůtě neučiní, bude odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.
VI. Závěr
43. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 9 To 218/2023, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož tak bylo dovolání obviněného R. G. z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není , s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu