ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.608.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 608/2023-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněného L. L. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 153/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 7/2022, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 153/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022.
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na obě výše uvedená zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. řádu se obviněný L. L. nebere do vazby .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2022-108, byl obviněný L. L. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu okresní soud podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, konkrétně 12.032,4 mg léku Sudafed a 4.176,5 mg léku Cirrus duo.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 13 To 153/2022-142, a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Ústí nad Orlicí se obviněný L. L. uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 23. 12. 2021 v době kolem 19:30 hodin, s vědomím skutečnosti, že jedná bez jakéhokoliv povolení, a tedy protiprávně, byť jako dlouhodobý uživatel metamfetaminu znal negativní účinky této psychotropní látky na lidský organismus, v rozporu §21 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a také v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, příloha č. 1, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013,
dovezl v kapse své mikiny vlakem z Polské republiky do České republiky přes hraniční přechod Miedzylesie - Lichkov, okres Ústí nad Orlicí, 4 ks blistrů obsahujících 48 ks tablet léku Sudafed s obsahem 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě a 2 ks blistrů obsahujících 12 ks tablet léku Cirrus duo s obsahem 120 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, to vše bez originálního balení a příbalových letáků, když v těchto tabletách bylo obsaženo celkem 4,236 g pseudoefedrinu ve formě hydrochloridu, který je prekursorem sloužícím k výrobě psychotropní látky metamfetamin, zvané pervitin, přičemž z výše uvedených tablet by bylo možno reálně vyrobit 2,496 g metamfetaminu ve formě hydrochloridu,
a shora uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 32 T 8/2020, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 44 To 22/2021 - 204, odsouzen za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na dobu 5 let, tj. do 22. 10. 2025, za současného vyslovení dohledu, a dále k trestu propadnutí věci.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný L. L. napadl usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích 28. 6. 2022, č. j. 13 To 153/2022-142, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 72/2022-108, dovoláním ze dne 20. 4. 2023 podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřil proti výrokům o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), písm. m) tr. řádu, neboť podle jeho mínění bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, přestože toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jelikož v danou dobu dovolatel vykonává trest odnětí svobody, současně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. řádu vydal usnesení, že výkon rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2022-108, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.
II. 1.
Námitky dovolatele
5. Úvodem svého dovolání obviněný předeslal, že byl nezákonně odsouzen na základě chybně přeloženého českého znění nařízení Evropské unie, přičemž správné znění tohoto nařízení trestnost projednávaného skutku vylučuje. Následně dovolatel upřesnil, že byl uznán vinným tím, že z Polska na území České republiky dovezl celkem 60 tablet (6 blistrů) léčiv Sudafed a Cirrus Duo s obsahem pseudoefedrinu, přičemž předmětné jednání bylo z hmotněprávního hlediska kvalifikováno podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
6. Výchozí právní normou, která vykládá nejen pojem omamných a psychotropních látek, přípravků obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, ale také prekursorů je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004. Podle jejího čl. 2 písm. a) jsou prekursory chemické látky uvedené v příloze I (včetně výslovného uvedení pseudoefedrinu), avšak s výjimkou léčivých přípravků obsahujících tyto látky. Z toho je zřejmé, že léčiva obsahující pseudoefedrin nejsou prekursorem. Jelikož však soudy nižších stupňů mylně vycházely z chybného znění českého překladu (české verze tohoto nařízení), dospěly k mylnému závěru, že za prekursory jsou považovány nejen látky uvedené v příloze I, ale rovněž léčiva a veterinární přípravky, které takovou látku (tj. prekursor) obsahují.
7. K tomu dovolatel upřesnil, že v českém překladu nařízení jsou pojmy „léčivý přípravek“ a „veterinární léčivý přípravek“ nesprávně přeloženy bez skloňování (tedy v 1. pádu). Zdánlivě tak nejde o výjimky, ale naopak o pokračování toho, co jsou „uvedené látky“, které jsou prekursory. Správný překlad tedy zní tak, že – pro účely tohoto nařízení se „uvedenou látkou“ rozumí jakákoliv látka uvedená v příloze I, která může být použita k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, včetně směsí a přírodních produktů, které tyto látky obsahují, avšak s výjimkou – směsí a přírodních produktů, ve kterých jsou uvedené látky obsaženy tak, že tyto uvedené látky nelze snadno použít ani extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky, léčivých přípravků ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinárních léčivých přípravků ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES.
8. Podle konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie platí, že v případě rozporu mezi jednotlivými jazykovými verzemi právní normy je nutné předpis EU zásadně vykládat s přihlédnutím ke všem jazykovým verzím, tedy tak, aby bylo dosaženo výkladu souladného s rozumným účelem a smyslem normy. Z většiny dostupných jazykových verzí přitom vyplývá, že humánní i veterinární léčivé přípravky jsou naopak z pojmu „uvedená látka“ vyjmuty. Ke shodnému závěru dospěl rovněž Soudní dvůr Evropské komise [k tomu blíže usnesení sp. zn. C-497/16 (ECLI:EU:C:2017:171)].
9. Na tomto základě dovolatel tvrdí, že rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2022-108, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, č. j. 13 To 153/2022-142, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který ve své podstatě není trestným činem, pročež byl obviněný za projednávané trestní jednání odsouzen neoprávněně.
10. Vyjma toho se dovolatel ohradil rovněž proti skutkovému závěru soudů nižších stupňů, že na území Polska zakoupené léky nepořídil k legitimnímu, tj. medicínskému účelu. Takový závěr dovolatel odmítá, neboť jak prokázal, tak delší dobu trpěl zánětem zubu, který byl doprovázen dlouhodobou bolestivostí. V minulosti přitom (stran nezákonné výroby metamfetaminu, za kterou již byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody) zjistil, že léky s obsahem pseudoefedrinu mu od chronické bolesti ulevují, a proto si navykl pro ně zajíždět na území Polska. O této skutečnosti ostatně svědčí i samotné množství jím převážených léků, které by sotva stačilo na výrobu většího (než zcela zanedbatelného) množství metamfetaminu. Navíc kvůli tak bezvýznamnému množství léčiv by ani nebylo nutné absolvovat cestu na území Polské republiky, neboť léčiva s obsahem pseudoefedrinu jsou bez problému k dispozici v jakékoli lékárně v České republice.
11. Obviněný si z minulého odsouzení vzal dostatečné poučení a rozhodl se, že v budoucnu chce žít řádným životem. Předmětný skutkový závěr proto považuje za nespravedlivý, tím spíše, když na základě téhož skutku (tedy převozu několika tablet z Polské republiky) mu již byl přeměněn podmíněně odložený trest na trest nepodmíněný, pročež by musel strpět mnohaletý výkon trestu odnětí svobody, aniž by dostal možnost prokázat, že již vede řádný život.
12. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, č. j. 13 To 153/2022-142, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vzhledem k tomu, že dovolatel vykonává trest odnětí svobody, tak současně navrhl, aby Nejvyšší soud bezodkladně rozhodl, že podle §265o odst. 1 tr. řádu se výkon rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2022-108, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.
II. 2.
Vyjádření státního zástupce
13. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 1 NZO 514/2023-13, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po rekapitulaci dovolatelových námitek stran námitek skutkové povahy nejprve konstatoval, že ty pod vytýkaný, ale ani jiný dovolací důvod podřadit nelze. Je totiž zjevné, že obviněný svou obhajobu vystavěl na tvrzení, že léčiva v Polsku obstaral toliko za účelem eliminace chronické bolesti zubu, avšak takto koncipované výhrady se s vytýkanými dovolacími důvody rozcházejí, a proto je nelze podřadit pod tyto, ale ani žádné jiné důvody dovolání.
14. V této souvislosti státní zástupce konstatoval, že oba soudy nižších stupňů věnovaly objasnění důvodu obstarání léčiv dostatečnou pozornost a v návaznosti na vyhodnocené důkazy oprávněně konstatovaly, že obviněný L. si léčiva Sudafed a Cirrus Duo zajistil v úmyslu jejich následného využití při výrobě metamfetaminu. Akcentovaly přitom zjištění, že obviněný byl dlouholetým konzumentem pervitinu, který byl již v minulosti pro obdobnou trestnou činnost odsouzen. Podle názoru státního zástupce se jedná o závěr logický a z provedených důvodů vyplynuvší, a proto mu nelze ničeho vytýkat.
15. Následující námitku, v jejímž rámci dovolatel vyjádřil nesouhlas s tím, kterak soudy nižších stupňů přistoupily k hodnocení léčivých přípravků s obsahem prekursoru ve vztahu k projednávanému skutku, však státní zástupce vyhodnotil jako pod uplatněné dovolací důvody podřaditelnou a navíc zcela opodstatněnou, a to především proto, že léčivé přípravky humánní a veterinární skutečně nelze považovat za prekursory ve smyslu §283 odst. 1 a §286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy prekursor (především efedrin a pseudoefedrin) obsahují. Podstatnou se přitom jeví skutečnost, že takové léčivé přípravky nejsou prekursorem ani v případě, že obviněným byly zbaveny obalů, informačních letáků a vyloupány z blistrů. To však ještě neznamená, že obstarání léčiv s obsahem těchto látek pro jiné, než léčebné účely je jednáním zcela beztrestným.
16. Podle státního zástupce lze neoprávněným nakládáním s léčivým přípravkem obsahujícím prekursor, zejména jeho použitím k nedovolené výrobě omamných či psychotropních látek, za splnění dalších zákonných podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku i tehdy, pakliže ze strany obviněného došlo k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčiv obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin. Zda nakládání pachatele skutečně směřovalo ke konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek ve smyslu §283 tr. zákoníku však musí být předmětem pečlivého dokazování. Není-li provedenými důkazy takový účel prokázán, přichází v úvahu kvalifikace tohoto jednání jako trestného činu podle §286 tr. zákoníku, která se vztahuje k výrobě, opatření a přechovávání prekursorů a jiných předmětů určených k nedovolené výrobě omamných či psychotropních látek.
17. Jde-li o nyní posuzovanou trestní věc, státní zástupce akcentoval, že dovolatel si prokazatelně zakoupil předmětné léky za účelem výroby pervitinu, nicméně již nebylo spolehlivě prokázáno, k jaké konkrétní výrobě metamfetaminu obstarání léků směřovalo. Tato okolnost podle jeho názoru brání jednání obviněného právně kvalifikovat jako trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud je však evidentní, že si předmětná léčiva obviněný zakoupil a následně je provážel za účelem přípravy všech vstupních komponentů pro výrobní proces metamfetaminu – ať již ho plánoval vyrábět sám či tak měla činit jiná neztotožněná osoba – je možné jeho jednání právně kvalifikovat jako přečin podle §286 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. 13 To 153/2022, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022, zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za důvodnou v této souvislosti státní zástupce vyhodnotil rovněž žádost obviněného o odklad výkonu napadeného rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo dovolání ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu projednáno v neveřejném zasedání, a to bez ohledu na způsob, jakým Nejvyšší soud rozhodne.
19. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
21. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Obviněný přitom ve svém podání explicitně odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. řádu.
23. Obecně platí, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné iniciovat za podmínky, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, konkrétně to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
24. Vyjma toho obviněný odkázal i na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
25. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
26. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
27. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného L. L. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou z podstatné části oprávněné.
28. Obviněný ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu namítl, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku (odvolání), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Existenci tohoto „hmotněprávního důvodu“ dovolatel spatřuje v tom, že byl soudy nižších stupňů uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť v jednom případě převážel z Polska na území České republiky 60 tablet léčiv s obsahem pseudoefedrinu a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen. Oba soudy nižších stupňů však posoudily předmětné jednání mylně, neboť:
- léčiva s obsahem pseudoefedrinu nelze podle platné právní úpravy označit za prekursor ve smyslu naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku a navíc
- z dokazování jasně vyplynulo, že obviněný koupí a následným dovozem předmětných léků sledoval čistě medicínský problém (chronickou bolest zubu), čemuž odpovídá i faktické množství jím zakoupených tablet, ze kterých by bylo možné extrahovat toliko zanedbatelné množství metamfetaminu.
V. I.
K pojmu „prekursor“ ve vztahu k humánním léčivým přípravkům
29. Obecně platí, že podle §283 odst. 1 tr. zákoníku bude potrestán ten, kdo (mimo jiné) neoprávněně doveze či proveze omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle §289 odst. 1 tr. zákoníku platí, že pouze zákon stanoví, co se považuje za omamné látky a psychotropní látky, přípravky obsahující omamnou nebo psychotropní látku a také prekursory používané pro nezákonnou výrobu omamných nebo psychotropních látek. Obecně lze význam pojmu prekursor vymezit jako výchozí látku, která předchází vytvoření jiné látky. V kontextu trestního práva se tímto pojmem označují látky používané k výrobě omamných a psychotropních látek uvedených v příslušných předpisech Evropské unie.
30. V českém právním řádu je vymezení pojmu prekursor provedeno poměrně neurčitě. V ustanovení §1 písm. a) zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, ve znění pozdějších předpisů, je uvedeno, že tento zákon upravuje některé povinnosti podnikajících fyzických osob, právnických osob a orgánů státní správy, které se zabývají nebo se hodlají zabývat činností s uvedenou látkou kategorie 1, 2 nebo 3, s neuvedenou látkou nebo s výchozí nebo pomocnou látkou. V ustanovení §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, se pak uvádí, že tento zákon upravuje zacházení s přípravky obsahujícími návykovou látku, s přípravky obsahujícími návykovou látku a uvedenou látku kategorie 1 podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího prekursory drog (dále jen uvedená látka kategorie 1) a léčivými přípravky obsahujícími uvedenou látku kategorie 1, jejich vývoz, dovoz a tranzitní operace s nimi.
31. S ohledem na faktickou neurčitost vymezení pojmu „prekursor“ vychází vnitrostátní právní úprava z přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, konkrétně z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 1. 2. 2004, ve znění Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. listopadu 2013 č. 1258/2013 o prekursorech drog. Podle článku 2 písm. a) tohoto nařízení se prekursorem rozumí „jakákoliv látka uvedená v příloze I, která může být použita k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, včetně směsí a přírodních produktů, které tyto látky obsahují, avšak s výjimkou směsí a přírodních produktů, ve kterých jsou uvedené látky obsaženy tak, že tyto uvedené látky nelze snadno použít ani extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky, léčivé přípravky ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinární léčivé přípravky ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES “.
32. Do přílohy I tohoto nařízení (na kterou tato definice přímo odkazuje), je mimo jiné zahrnuta chemická látka pseudoefedrin, pro kterou platí, že je ve smyslu výše uvedené definice prekursorem, a to nejen pokud jde přímo o tuto látku, ale i pokud je obsažena v léčebných přípravcích (např. v léčivech Sudafed nebo Cirrus Duo). Léčiva sama o sobě do této definice přímo nespadají, avšak pouze za podmínky, že pseudoefedrin nelze z těchto léčebných přípravků snadno použít nebo jej není možné snadno extrahovat dostupnými nebo hospodářskými prostředky.
33. V návaznosti na výše uvedené závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) přijalo dne 21. 9. 2022 trestní kolegium Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 301/2018 stanovisko (uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr.), ve kterém opětovně konstatovalo, že léčivé přípravky humánní (a veterinární) určené pro léčebné účely u lidí (nebo zvířat) nelze považovat za prekursory ve smyslu §283 odst. 1 a §286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy prekursor obsahují (v daném případě se jedná o pseudoefedrin).
34. V návaznosti na výše uvedenou definici citované stanovisko jasně uvádí, že v případě, že jakákoli osoba prokazatelně zneužije léčivý přípravek s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu k extrakci v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru za účelem jeho následného zneužití k nedovolené výrobě metamfetaminu, naplní (za splnění dalších podmínek) zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku [popř. jeho pokusu podle §21 k §283 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle §20 odst. 1 jen k §283 odst. 2 až 4 tr. zákoníku, popř. účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) k §283 tr. zákoníku]. Stejné závěry platí i ve vztahu k neoprávněnému dovozu, vývozu a průvozu léčivých přípravků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich prokazatelného použití k získání prekursoru a k následné konkrétní nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (viz St 3/2022-II., v odůvodnění v bodě 74.). Jestliže však výsledky provedeného dokazování neumožní takový závěr učinit, pak podpůrně přichází v úvahu posouzení uvedeného jednání jako trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku, neboť léčivé přípravky obsahující efedrin či pseudoefedrin, jsou-li určeny k (blíže nespecifikované) nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, lze pokládat za „jiný předmět“ ve smyslu naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §286 tr. zákoníku.
V. II.
Námitky dovolatele
35. V nyní projednávaném případě dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu namítl, že léky obsahující efedrin nebo pseudoefedrin nelze bez dalšího považovat za prekursor.
36. Nejvyšší soud s tímto výrokem vyjadřuje bezvýhradný souhlas, neboť obviněný v rámci této námitky vychází z platné legální definice nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog (ve znění Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 20. listopadu 2013 č. 1258/2013). Lze připustit, že k nejednotnému výkladu v našem právním řádu jednoznačně přispěl prvotní překlad předmětné směrnice, ve kterém byly pojmy „léčivý přípravek“ a „veterinární léčivý přípravek“ nesprávně vyloženy, což v konečném důsledku vedlo naopak k tomu, že do pojmu „uvedené látky“ byly omylem zahrnuty rovněž léčivé a veterinární přípravky, včetně směsi a přírodních produktů, ve kterých jsou uvedené látky neboli prekursory obsaženy. K tomuto chybnému chápání jistě přispěla i dlouhodobě rozšířená praxe nákupu léčiv s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu ze strany neoprávněných výrobců, distributorů i uživatelů omamných látek, a to jak na území České republiky, tak na území Polska, popř. dalších států EU.
37. Z tohoto důvodu je nutné dát dovolateli za pravdu i v tvrzení, že v případě rozporu mezi jednotlivými jazykovými verzemi právní normy bylo a je nutné tento předpis Evropské unie zásadně vykládat s přihlédnutím ke všem jazykovým verzím, tedy tak, aby bylo dosaženo výkladu souladného s rozumným účelem a smyslem normy. Ostatně právě komparací původního chybného českého překladu předmětného nařízení s překlady do dalších evropských jazyků bylo jednoznačně ověřeno, že humánní (i veterinární léčivé přípravky) jsou naopak z pojmu „uvedená látka“ (za splnění dalších podmínek) vyjmuty.
38. Přímým důvodem pro vyloučení léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin z působnosti tohoto nařízení bylo umožnit bezproblémové legální obchodování s léčivými přípravky v rámci volného pohybu tohoto typu zboží mezi jednotlivými státy Evropské unie. Je však zřejmé, že pokud dojde k protiprávnímu zneužívání léčivých přípravků obsahujících efedrin a pseudoefedrin k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek (eventuálně k jejich neoprávněnému dovozu, vývozu či průvozu za tímto nezákonným účelem), výše uvedené „obchodní“ hledisko se neuplatní, a je realizováno hledisko trestněprávní (přičemž právní úprava trestnosti držení těchto látek a nakládání s nimi byla již ponechána v kompetenci jednotlivých států Evropské unie).
39. Běžné nakládání s léčivými přípravky obsahujícími látky, které jsou platnou právní úpravou zařazeny mezi prekursory, tedy nelze nikterak kriminalizovat, pokud se tak děje v souladu s požadavky volného pohybu zboží mezi jednotlivými státy EU (stejně jako mezi státy EU a státy nečlenskými). Tato zásada je všeobecně platná dokonce i v případech, kdy nakupující osoby takový léčivý prostředek zbavily originálního obalu, příbalového informačního letáku, popř. je vyloupaly z blistrů (např. za účelem snazší přeshraniční přepravy). To však ještě neznamená, že by obstarávání léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu mělo vždy zůstat bez postihu – kterak naznačuje dovolatel L.
40. Jak bylo již zmíněno, nakládání s léčivými přípravky obsahujícími prekursory ze strany podezřelých osob je nutné dále prověřovat z hlediska zjištění, zda tyto léky slouží či mají sloužit k výrobě omamných či psychotropních látek. Soudy posuzující konkrétní případ jsou proto povinny podrobit procesu pečlivého zkoumání skutečnost, zda nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu v daném případě skutečně sloužilo k jejich faktickému zneužití či nikoliv. Naplnění zákonných znaků skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku lze konstatovat toliko v případě, že obstarání léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu bylo (za splnění dalších zákonných podmínek) prokazatelně zneužito ke konkrétní výrobě metamfetaminu (popř. jeho pokusu, přípravě nebo účastenství ve formě pomoci, kterak bylo zmíněno výše). Z hlediska objektivní stránky je totiž postihováno nejen neoprávněné nakládání obviněného s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ale také opatření, dovoz, vývoz, průvoz, či přechovávání léčiv obsahující prekursor za podmínky, že je obviněný prokazatelně zneužil nejprve k extrakci pseudoefedrinu a následně k výrobě metamfetaminu. Přitom je nutné rovněž prokázat naplnění subjektivní stránky, tedy úmysl obviněného (v podobě alespoň úmyslu nepřímého) získat snadno dostupnými prostředky metamfetamin.
41. Nejsou-li důkazně prokázány skutečnosti odůvodňující právní kvalifikaci jednání obviněného podle §283 tr. zákoníku, přichází v úvahu ještě posouzení projednávaného skutku jako trestného činu výroby a držení předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku.
42. Tato skutková podstata poskytuje trestněprávní ochranu proti možnému ohrožení vyplývajícímu z nekontrolovaného nakládání s látkami v něm uvedenými. Z hlediska objektivní stránky sankcionuje výrobu, opatření a přechovávání prekursorů nebo jiného předmětu určených k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, přípravků obsahujících omamnou nebo psychotropní látku nebo jed. Jedná se tedy o předměty nejen způsobilé k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, ale také pachatelem k takové výrobě určené. Z pohledu subjektivní stránky je vyžadován úmysl, který musí zahrnovat vědomí pachatele, že předmět, s nímž nakládá, je prekursorem či jiným předmětem obecně způsobilým k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek a byl s tímto určením (ve smyslu budoucího použití) minimálně srozuměn.
43. V této souvislosti se jeví za podstatnou skutečnost, že ve významu předpokládaném skutkovou podstatou §286 tr. zákoníku lze léčivé přípravky s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu chápat jako „jiný předmět“ určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, tedy jako jednu z potřebných chemických surovin. Obecně jsou za „jiné předměty“ označovány běžně dostupné pomůcky či nástroje (např. chemikálie, laboratorní zařízení, různé skleněné nádoby, misky, kompletní vybavení tzv. varen pervitinu apod.), nicméně lze mezi ně zahrnout i léčivé přípravky obsahující prekursor, neboť ty se v tomto ohledu stávají dalším vstupním chemickým materiálem neboli surovinou k výrobě pervitinu (vyjma výše uvedeného stanoviska lze odkázat i např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 344/2017). Lze tedy shrnout, že pokud bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný přechovával (opatřil) léčivý přípravek nikoliv k léčebným účelům, ale pro jeho budoucí (zatím nekonkretizované) zneužití k výrobě omamné nebo psychotropní látky, je možné projednávaný skutek právně kvalifikovat jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku.
44. Tento trestný čin tedy postihuje případy mající charakter přípravného jednání k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku. Zásadní rozdíl je však v tom, že příprava již musí směřovat k individuálně určenému trestnému činu, zatímco v případě trestného činu podle §286 tr. zákoníku jde jen o obecné určení předmětu k výrobě psychoaktivních omamných látek nebo jedu – to znamená, že zatím bez vztahu ke konkrétnímu individuálně určenému trestnému činu. Podstatnou je rovněž skutečnost, že není nutné, aby předmět byl k výrobě takové psychoaktivní omamné látky skutečně použit. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se ustanovení §286 tr. zákoníku uplatní pouze subsidiárně, pokud nelze čin posoudit jako přípravu k trestnému činu podle §283 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 13/2018 ).
45. Pro úplnost lze uvést, že předmět určený k výrobě psychoaktivních omamných látek může být rovněž zajištěn pro jiného, v takovém případě se nabízí dané jednání právně kvalifikovat jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 tr. zákoníku. (ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada, GŘIVNA, Tomáš. §286 [Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3750 a násl.).
46. Jak bylo zmíněno výše, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je možné ze strany obviněného relevantně iniciovat pouze v případě, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je prakticky možné namítat toliko skutečnost, že projednávaný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přitom předmětný dovolací důvod musí být v dovolání odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění.
47. Dovolatel v rámci svého podání vznesl dvě zásadní námitky, z nichž pouze prvá je pod uplatněný „hmotněprávní“ dovolací důvod řádně podřaditelná a ze strany Nejvyššího soudu byla – z výše rozvedených důvodů - vyhodnocena jako opodstatněná. Pokud však dovolatel v rámci své navazující námitky brojí toliko proti skutkovému závěru, že léčiva s obsahem pseudoefedrinu zakoupil výhradně k legitimnímu účelu, pročež má být vyloučeno naplnění subjektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku, je nutné toto tvrzení odmítnout.
48. Obviněný totiž touto skutkovou námitkou opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, ve které namítá, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran dovozu tablet s obsahem pseudoefedrinu. Nicméně z provedených důkazů (zahrnujících zejména částečné doznání obviněného, výpověď pracovníka Celního úřadu pro Pardubický kraj – svědka M. B. a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie) vyplynulo, že obviněný dne 23. 12. 2021 vědomě převážel z území Polska na území České republiky léky Sudafed a Cirrus Duo s obsahem pseudoefedrinu, z něhož bylo možné následnou extrakcí a navazujícím laboratorním procesem vyrobit bezmála 2,5 g metamfetaminu.
49. Nedovolenosti svého jednání si byl obviněný bez pochyb vědom s ohledem na to, že během hlavního líčení dne 28. 4. 2022 výslovně připustil, že byl pravidelným uživatelem pervitinu (viz č. l. 104 verte) a i v minulosti byl aktivně účasten trestného jednání své přítelkyně R. P., se kterou v průběhu roku 2018 cestoval z Polska do České republiky za situace, kdy přítelkyně dovážela léky s obsahem pseudoefedrinu. Podobně i v nyní posuzované věci byl dne 8. 2. 2022 v Praze zadržen policejním orgánem v souvislosti s realizací jiné policejní akce (během které byla primárně zadržena právě R. P., s níž vedl společnou domácnost). Navíc z lékařské zprávy o ambulantním vyšetření z téhož dne vyplynulo, že obviněný byl v době svého zadržení policejním orgánem pod přímým vlivem pervitinu, pročež je zřejmé, že se jedná o pravidelného uživatele omamných látek (viz bod 4. odůvodnění rozsudku okresního soudu).
50. Dovolatel tedy svými skutkovými výhradami toliko opětovně odmítl zásadní skutková zjištění, aby tak stran podstaty projednávaného skutku prosadil vlastní obhajobu, podle které nebylo soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že si opatřil a na území České republiky dovezl léky s obsahem pseudoefedrinu s vidinou jejich budoucího možného využití pro výrobu omamné látky, kterou dlouhodobě užíval. V rámci své obhajoby obviněný demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z předmětného jednání neusvědčily (a to přesto, že je prokazatelně dlouhodobým uživatelem omamných látek, který navíc při hraniční kontrole převoz léků, které převážel bez originálních obalů a příbalových letáků, zamlčel, narozdíl od jiných věcí, jejichž převoz otevřeně přiznal). I za těchto okolností však usiluje o zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů stran výroků o vině i trestu a vrácení věci okresnímu soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.
51. Nejvyšší soud jeho zpochybňující skutková tvrzení odmítl, avšak přiznal opodstatněnost námitce stran platné právní úpravy, kdy léčiva s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu nelze a priori označit za prekursor ve smyslu naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že řešením této otázky se věcně nezabýval ani okresní ani krajský soud, pročež oba dospěly k poněkud předčasné právní kvalifikaci projednávaného skutku podle §283 tr. zákoníku.
52. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil dovolatelem napadené rozhodnutí, tj. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 153/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022, neboť již rozhodnutím tohoto soudu došlo ke shora popsanému pochybení. Dále v souladu s §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na obě výše uvedená zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
53. Tímto rozhodnutím se věc vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, na němž bude, aby pečlivě zvážil doplnění (rozšíření) dokazování za účelem objasnění klíčové otázky projednávaného případu – zda obviněný L. skutečně plánoval po dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu jejich konkrétní zneužití k extrakci prekursoru a následné laboratorní výrobě metamfetaminu – ať již sám nebo pomocí jiné osoby. Pokud by byla tato skutečnost z dodatečných skutkových zjištění nepochybná, byla by „udržitelná“ i právní kvalifikace předmětného skutku podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to v návaznosti na zjištěné vývojové stadium této trestné činnosti či formu účastenství obviněného na jednání jiné osoby. Pokud se však tuto okolnost nepodaří postavit najisto, bude se okresní soud nucen dále zabývat otázkou, zda v projednávaném případě není naplněn znak „přechovávání jiného předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky“ ve smyslu naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §286 tr. zákoníku.
54. Z oborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie totiž vyplynulo, že množství šedesáti tablet léků Sudafed a Cirrus Duo obsahuje celkem 4,236 g pseudoefedrinu ve formě hydrochloridu, z něhož je možno dalším chemickým postupem získat 2,496 g metamfetaminu. S ohledem na tuto skutečnost nalézací soud v neposlední řadě uváží i možnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku jako materiálního korektivu projednávaného případu, neboť výtěžnost extrahovaného prekursoru a jeho využití k následné produkci omamné látky ve výše uvedeném množství může predikovat malou společenskou závažnost projednávaného jednání.
55. Ve shodě s již ustálenou judikaturou Nejvyšší soud připomíná, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu by bylo možné učinit jen v případech, v nichž z určitých závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi a pokud posuzovaný čin svou závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 5 Tdo 17/2011).
56. V případě obviněného L. L. nebylo zjištěno ničeho, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči jeho osobě. Na druhé straně však nelze přehlédnout, že předmětné množství omamné látky se reálně blíží hodnotě „množství většího než malého“, které bylo (podle výkladu rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013, a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.) u pervitinu stanoveno množstvím více než 1,5 gramů metamfetaminu (které musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu). V této souvislosti bude proto vhodné rovněž uvážit celkové množství metamfetaminu, který by obviněný získal následným zpracováním jím převážených léčiv s obsahem pseudoefedrinu (stran hodnocení společenské závažnosti projednávaného skutku je vhodné přihlédnout i k tomu, že množství jedné spotřební dávky se pohybuje zhruba mezi 0,1 až 2,5 gramů – v závislosti na míře závislosti obviněného na předmětné omamné látce). Zároveň je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
V. III.
Rozhodnutí o vazbě obviněného
57. Součástí dovolání obviněného byl rovněž návrh na odklad výkonu rozhodnutí soudů nižších stupňů, neboť podle náhledu dovolatele tento vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2020-108, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 153/2022, nespravedlivě, pročež navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se výkon rozsudku nalézacího soudu odkládá do právní moci rozhodnutí o jím podaném dovolání.
58. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nabylo právní moci dne 28. 6. 2022, následkem čehož byl vydán příkaz k dodání osoby obviněného do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. K zadržení obviněného a jeho předání do výkonu trestu došlo dne 30. 1. 2023, načež od tohoto data vykonával trest odnětí svobody v trvání dvou let ve věznici s ostrahou (č. l. 173, 175).
59. Z vyžádaného spisového materiálu Nejvyšší soud dále ověřil, že obviněný L. L. byl již dříve (konkrétně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 32 T 8/2020, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2021 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 44 To 22/2022) uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákonu a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1, písm. c) tr. zákoníku, za což (jakož i za další sbíhající se trestnou činnost) byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu.
60. Vzhledem k následnému pravomocnému odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, č. j. 1 T 7/2022-108, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2022, proto Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl svým usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 32 T 8/2020-296, tak, že se trest odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, který obviněnému uložil Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 32 T 8/2020 (a jehož výkon byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu) vykoná, přičemž obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Z předmětného spisového materiálu však také vyplynulo, že v současnosti v této věci probíhá stížnostní řízení u Městského soudu v Praze, v důsledku čehož nebylo dosud ve věci (i přes obvodním soudem vyznačenou doložku právní moci a vykonatelnosti) pravomocně rozhodnuto.
61. Obviněný tedy od 30. 1. 2023 vykovával trest odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem v Ústí nad Orlicí, pročež dovolací soud v rámci svého neveřejného zasedání rozhodoval rovněž o tom, zda bude obviněný vzat do vazby či nikoli.
62. Nejvyšší soud ověřil, že obviněný L. L., přestože jde o osobu dlouhodobě zneužívající omamné látky, po dobu vedeného trestního stíhání nebyl v nyní projednávané věci stíhán vazebně. Úřední korespondenci si v převážné míře osobně přebíral, k nařízeným jednáním se dostavoval v doprovodu svého obhájce, od něhož se také v několika případech (v době, kdy byl pro orgány činné v trestním řízení nekontaktní) dozvěděl o termínu nařízeného soudního jednání. V této souvislosti nelze přehlédnout ani okolnost, že oprávněnost dovolání obviněného věcně podpořil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jakož ani to, že ve věci je vzhledem k zjevnému pochybení soudů nižších stupňů rovněž aktuální otázka zmírnění či změny aplikované právní kvalifikace projednávaného skutku – v obou případech ve prospěch obviněného. Vzhledem k prokázanému množství převážených léčiv s obsahem pseudoefedrinu a míry jejich využitelnosti při nedovolené výrobě metamfetaminu přitom přichází v úvahu též možnost aplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. V dané věci bylo nutné rovněž vzít na zřetel, že obviněnému L. byl Okresním soudem v Ústí nad Orlicí uložen přísný trest odnětí svobody s ohledem na skutečnost, že byl v posledních třech letech již za takový čin odsouzen, tedy v návaznosti na aplikaci zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty, která však nemusí být v následně (tj. po zásahu Nejvyššího soudu) vedeném řízení udržitelná.
63. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v současné době nelze na straně obviněného důvodně shledat žádný z vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a) až c) tr. řádu, pročež rozhodl podle §265 l odst. 1 tr. řádu tak, že se obviněný do vazby nebere.
VI. Závěr
64. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného L. L. bylo podáno důvodně, pročež podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 13 To 153/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2022, sp. zn. 1 T 7/2022. Současně podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i další rozhodnutí na obě výše uvedená zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
65. Úkolem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu řízení, tedy bude (při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, jakož i s ohledem na výše uvedený závazný právní názor Nejvyššího soudu) věc obviněného L. na podkladě původně podané obžaloby znovu projednat, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Současně tento soud zajistí dodržení všech pravidel, jež právní řád spojuje s právem obviněného na spravedlivý proces, přičemž se v rámci své rozhodovací činnosti vyvaruje jakýchkoli úkonů, jež by mohly zavdávat důvod k pochybnostem o jeho objektivním a nestranném přístupu k dané věci a osobě obviněného. Jak již bylo konstatováno shora, ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. řádu je nutno připomenout závaznost právního názoru, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil.
66. Jelikož obviněnému L. L. byl pravomocně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, byly ve vztahu k jeho osobě dány podmínky §265 l odst. 4 tr. řádu pro rozhodování o vazbě. Za současného stavu věci však v daném případě nebyly na straně obviněného Nejvyšším soudem shledány žádné okolnosti, které by nasvědčovaly existenci jakékoli důvodné obavy obsažené v ustanovení §67 písm. a) až c) tr. řádu, opodstatňující jeho vzetí do vazby, popř. její nahrazení některým z alternativních institutů ve smyslu §73 a §73a tr. řádu.
67. K tomuto závěru je Nejvyšší soud veden zejména osobními poměry obviněného, dosavadním průběhem trestního řízení, jakož i přístupem obviněného k plnění jeho zákonných povinností plynoucích z jeho procesního postavení v této věci. Současně nebylo možné přehlédnout ani skutečnost, že v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí obviněný L. nebyl (a to ani po určitou dobu) stíhán vazebně. Vyjma toho ke zrušení napadených rozhodnutí obou nižších soudů došlo výhradně na podkladě jím podaného dovolání, pročež je – při zachování zásady zákazu reformace in peius ve smyslu §265s odst. 2 tr. řádu – vyloučeno, aby v novém řízení následujícím po zásahu dovolacího soudu došlo ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V projednávaném případě je naopak dána reálná možnost změny (zmírnění) právní kvalifikace dotčeného jednání a uložení trestu toliko podmíněného, resp. alternativního, popř. aplikace zásady subsidiarity trestní represe.
68. Za tohoto stavu Nejvyšší soud rozhodl, že je dovolání obviněného z výše rozvedených důvodů opodstatněné, pročež zrušil obě dovoláním napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, jakož i další rozhodnutí na tato zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, s tím, že se obviněný L. L. nebere do vazby, neboť v dané věci v současné době na jeho straně nebyly dány žádné zákonné důvody, které by vedly k nutnosti zajištění jeho osoby pro potřeby opětovně vedeného trestního stíhání jeho vzetím do vazby.
69. Pro úplnost lze doplnit, že dovolací soud rozhodl o zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů (včetně všech dalších na ně obsahově navazujících rozhodnutí) a přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání, neboť jím zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu