ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.721.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 721/2023-1232
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněného J. Č. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 9 To 262/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 96/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Č. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2021, č. j. 2 T 96/2020-936, byl obviněný J. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (ad I.) a jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 dost. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, částečně dokonaným, částečně ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad II.).
2. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců za současného vylovení dohledu. Vyjma toho okresní soud podle §85 odst. 2 za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost zdržet se během zkušební doby podmíněného odsouzení užívání omamných a psychotropních látek a povinnost podrobit se na výzvu probačního úředníka testování na přítomnost těchto látek v těle. Vyjma toho okresní soud podle §70 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 1.902,56 EUR, přičemž podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil rovněž peněžitý trest v celkové výměře 150.000 Kč, který stanovil ve 300denních sazbách po částkách 500 Kč.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Příbrami právní moci nenabyl, neboť obviněný J. Č. proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, a to do všech jeho výroků. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Krajský soud v Praze tak, že jej svým usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 9 To 262/2021-281, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodný.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Příbrami se obviněný J. Č. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
I. v přesně nezjištěné době, nejméně od nejméně od ledna 2017 do svého zadržení policejním orgánem dne 12. 9. 2019, v kamenolomu v obci XY, na dalších přesně nezjištěných místech v obci XY, okres XY a na dalších přesně nezjištěných místech okresu XY, ačkoliv nebyl držitelem oprávnění nakládat s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a ačkoliv si byl své nelegální činnosti vědom, v úmyslu získat finanční prospěch nebo obstarání omamné či psychotropní látky pro svoji potřebu, neoprávněně obstaral psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, která je zařazena do Seznamu č. 5 "Psychotropní látky", přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace, a tuto prodal dalším osobám a to:
1) v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna 2017 do počátku roku 2019 na nezjištěných místech XY neoprávněně prodal M. H. (svědek podle §55 odst. 2 tr. řádu) nejméně ve 25 případech psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, a to v množství vždy 0,2 gramy látky metamfetamin za částku 500 Kč při jedné předávce, tedy celkem M. H. neoprávněně prodal nejméně 5 až 6 gramů látky metamfetamin za částku nejméně 12.500 až 13.000 Kč,
2) v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin roku 2018 v kamenolomu v obci XY, a nedaleko svého bydliště v obci XY, okres XY, bezúplatně poskytl M. K., nejméně ve dvou případech látku metamfetamin, zvanou pervitin, a to v nezjištěném množství vždy na jednu dávku,
3) v přesně nezjištěné době, nejméně od ledna 2018 do července 2018 v místě bydliště obviněného na adrese XY, okres XY, neoprávněně prodal M. Č., nejméně ve 2 případech 0,2 gramy látky metamfetamin za částku 500 Kč při jedné předávce, kdy celkem M. Č. neoprávněně prodal nejméně 0,4 gramy látky metamfetamin za částku nejméně 1.000 Kč,
a dále v blíže nezjištěné době psychotropní látku metamfetamin, zvanou pervitin, nabízel, poskytoval zdarma i prodával na různých místech okresu XY a jinde dalším dosud neustanoveným osobám,
II. v blíže nezjištěné době, nejméně od listopadu 2012 do svého zadržení policejním orgánem dne 12. 9. 2019, v místě svého bydliště v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, okres XY, ačkoliv nebyl držitelem oprávnění nakládat s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a ačkoliv si byl své nelegální činnosti vědom, tak „indoor“ způsobem v několika pěstebních cyklech v průběhu celého období úmyslně pěstoval, sklízel a sušil rostliny morfologicky odpovídající rostlinám konopí setého, Cannabis, kdy naposledy za pomoci 48 kusů květináčů, hnojiv zn. Natural Power, Ripen, Flora Coco, Rhizotonic, Hesi Boost, Canhazym, Jungle, Grow, Plagron, TNT Complex, dále za pomoci elektrických komponentů, a to závěsných svítidel, elektrických předřadníků, potrubního ventilátoru s přívodním kabelem a flexibilním vzduchovým potrubím, závlahového systému včetně čerpadla a zdroje zn. Gardena, ventilátorů zn. Primaclima 170 W, šesti kusů lamp různého příkonu, filtrů a ventilátorů a dalších na místě zajištěných komponentů, které se používají při podpoře růstu rostlin, především v souvislosti s pěstováním konopí „indoor“, úmyslně a neoprávněně vypěstoval přesně nezjištěné množství rostlin morfologicky odpovídající rostlinám konopí setého, Cannabis, po vypěstování květenství rostliny sklidil, květenství usušil, čímž získal sušenou rostlinnou hmotu nejméně o hmotnosti 728,5 gramů, v níž byla prokázána přítomnost cannabinoidů – účinných látek konopí, včetně látky Δ9-THC (delta -9-tetrahydrocannabinol), z toho toxikomansky využitelný podíl 574,5 gramy, a to v množství 12,56% hm., tj. 18,04 gramy,
kdy konopí je uvedeno v příloze seznamu č. 3, přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace, a látka ∆ 9 -THC je zařazena do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace,
a dále pěstoval za účelem sklizně, následného usušení a prodeje za pomoci stejného vybavení dalších 48 kusů rostlin morfologicky odpovídajících rostlinám konopí, Cannabis, v rozmezí výšky 39 - 60 cm, v různých rostlinných stádiích květenství, čímž mohl získat rostlinnou hmotu nejméně o hmotnosti 496,7 gramů morfologicky odpovídající rostlině konopí, ze kterého bylo separováno 464,4 gramy TVP rostlinného materiálu, prokázána v extraktu přítomnost cannabinoidů – účinných látek konopí, včetně látky Δ9-THC (delta -9-tetrahydrocannabinol), a to v množství 9,77% (hmotnostních) látky Δ9-THC, tj. v přepočtu 45,37 gramů látky Δ9-THC, a d ále pak o hmotnosti 73,1 gram morfologicky odpovídající rostlině konopí, ze kterého bylo separováno 54,4 gramy TVP rostlinného materiálu, prokázána v extraktu přítomnost cannabinoidů – účinných látek konopí, včetně látky Δ9-THC (delta-9-tet rahydrocannabinol), a to v množství 1,51% (hmotnostních) látky Δ9-THC, tj. v p řepočtu 0,82 gramů látky Δ9-THC, tj. tedy celkem 46,19 gramy l átky Δ9 -THC,
kdy konopí je uvedeno v příloze seznamu č. 3, přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace, a látka ∆ 9 -THC je zařazena do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace,
přičemž takto získaný sušený rostlinný materiál morfologicky odpovídající rostlině konopí, Cannabis (marihuana), obsahující látku ∆ 9 -THC (tetrahydrokanabinol) dále v přesně nezjištěné době, nejméně od letních prázdnin roku 2014 do svého zadržení policejním orgánem dne 12. 9. 2019, na přesně nezjištěných místech v XY, v místě svého bydliště v obci XY č. p. XY, okr. XY a na dalších přesně nezjištěných místech okresu XY, v úmyslu získat finanční prospěch nebo obstarání omamné či psychotropní látky pro svoji potřebu, neoprávněně prodal, a to nejméně v následujících případech:
1) v přesně nezjištěné době, nejméně od měsíce ledna 2017 do počátku roku 2019, na různých místech v XY neoprávněně prodal M. H. (svědek podle §55 odst. 2 tr. řádu) v přesně nezjištěném počtu případů látku marihuana, a to v množství 1 - 5 gramů látky marihuana při jedné předávce, kdy 1 gram jí prodával za částku 100 Kč, kdy celkem M. H. neoprávněně prodal nejméně 100 gramů látky marihuana za částku nejméně 10.000 Kč,
2) v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2019 v místě svého bydliště v obci XY č. p. XY, okres XY, neoprávněně poskytl bez finanční náhrady, K. Š., nejméně ve třech případech blíže nezjištěné množství látky marihuana, vždy tak na jednoho tzv. jointa při předávce,
3) v přesně nezjištěné době, nejméně od letních prázdnin roku 2014 do března 2018, v obci XY č. p. XY, okres XY, M. J., nejméně v 15 případech neoprávněně prodal látku marihuana, kdy z toho v přesně nezjištěném počtu případů neoprávněně prodal 1 gram látky marihuanu za částku 70 Kč při jedné předávce a dále z toho v přesně nezjištěném počtu případů neoprávněně prodal nejméně 6 až 7 gramů látky marihuana za částku 500 Kč při jedné předávce, kdy celkem M. J. neoprávněně prodal nejméně 30 gramů látky marihuana za přesně nezjištěnou finanční částku,
4) v přesně nezjištěné době, nejméně od ledna 2018 do července 2018, v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, okr. XY, neoprávněně prodal M. Č., nejméně v 5 případech 3 gramy látky marihuana za částku 500 Kč při jedné předávce, kdy celkem M. Č. neoprávněně prodal nejméně 15 gramů látky marihuana za částku nejméně 2.500 Kč,
5) v přesně nezjištěné době, nejméně v průběhu léta 2018, v místě svého bydliště na adrese XY č. p. XY, okr. XY, neoprávněně poskytl a prodal P. A., nejméně ve 2 případech látku marihuana, a to tak, že v 1 případě mu bezúplatně předal přesně nezjištěné množství nejméně 1 - 2 gramy látky marihuana při jedné předávce a v 1 případě neoprávněně prodal přesně nezjištěné množství látky marihuana za částku 500-1.000 Kč při jedné předávce, kdy celkem P. A.i neoprávněně prodal či bezúplatně předal přesně nezjištěné množství látky marihuana nejméně 1 gram za přesně nezjištěnou finanční částku,
a dále v blíže nezjištěné době sušený rostlinný materiál morfologicky odpovídající rostlině konopí, Cannabis (marihuana), obsahující látku ∆ 9 -THC (tetrahydrokanabinol), nabízel, prodával či bez finanční náhrady poskytoval na různých místech okresu XY a jinde dalším dosud neustanoveným osobám.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný J. Č. napadl usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 To 262/2021-281, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2021, č. j. 2 T 96/2020-936, dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně, které opětovně zaměřil proti výrokům o vině i o uložených trestech. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2021, č. j. 2 T 96/2020-936, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obsahově z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody k právnímu stavu platnému do 31. 12. 2021. Správně však měl – s ohledem na okamžik podání tohoto mimořádného opravného prostředku, jemuž předcházela novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb. - odkázat na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
6. V úvodu svého extrémně rozsáhlého dovolání obviněný označil důkazy, na základě kterých soudy nižších stupňů rozhodly o jeho vině, za zmatečné a neprokazující skutek, který je předmětem celého trestního řízení. V návaznosti na to označil i aplikovanou hmotněprávní kvalifikaci daného skutku jako zcela mylnou. Následně dovolatel zdůraznil, že od samého začátku trestního řízení výslovně uváděl, že konopí skutečně pěstoval, avšak výhradně za účelem výroby mastí, šamponů (neboť se jednalo o jeho volnočasovou aktivitu). Nikdy se však nedopouštěl pěstování konopí pro jeho toxikomanické účinky, pročež striktně odmítá, že by konopí za tímto účelem zneužíval a dále distribuoval. Ke spáchání trestného jednání popsaného pod bodem II. dovolatel předeslal, že byl odsouzen zejména na základě provedené domovní prohlídky, nicméně příkaz k jejímu provedení neobsahuje ze strany Okresního soudu v Příbrami věcné odůvodnění, pročež je takový úkon nezákonný. Za tohoto stavu tak skutková zjištění vzešlá z této domovní prohlídky nemohou být dle dovolatele pro důkazní řízení nikterak využity.
7. V prvé řadě obviněný namítl, že se ze znaleckého posudku z oboru elektronika, odvětví mobilní komunikace zpracovatele Václava Černého, který hodnotil shromážděná data z počítače, notebooků a mobilních telefonů obviněného ve vztahu k projednávané trestné činnosti, nepodařilo prokázat, že by jakkoli neoprávněně nakládal s omamnými látkami. V této souvislosti dovolatel akcentoval, že oslovený znalec u hlavního líčení dne 25. 1. 2021 uvedl, že při zajišťování dat z elektronických přístrojů obviněného došlo k tzv. „zahashování“ souborových dat (ve smyslu velikosti těchto souborů), nicméně samotné „atributy“ takto zajištěných souborů (tj. data o místu, času pořízení fotografie, označení přístroje, kterým byla fotografie pořízena, včetně použité clony fotografie či čočky přístroje) nejsou součástí těchto souborů. To prakticky znamená, že u takto zajištěného souboru je možné dodatečně změnit čas, místo a datum pořízení každé fotografie, aniž by však došlo ke změně velikosti celého souboru, neboť změnou atributů u daných předmětných fotografií nedochází k žádné technologicky významné změně, která by měla vliv na výsledný kontrolní součet. Při případném opětovném prověřování souborů tedy již není možné zjistit, zda došlo či nedošlo ke změně atributů zkoumaných fotografií.
8. Na tomto základě obviněný tvrdí, že policejní orgán mohl u jednotlivých fotografií podle vlastní vůle upravovat jednotlivé souborové atributy, resp. že při vyhodnocování jednotlivých fotografií pochybil, pokud nezajistil, aby nebylo možné dále manipulovat s atributy jednotlivých souborů. Navíc policejní orgán ani nezajistil a nezkoumal fotoaparát, kterým byly předmětné fotografie pořizovány. Nebylo rovněž předmětem dokazování, zda daný fotoaparát měl správně seřízeny časové údaje, nebo zda měl nastaveno tzv. „defaultní“ (tovární) nastavení času, které je u fotoaparátu na alkalické baterie nutné při každé výměně zdroje vždy znovu nastavit. Prakticky tedy nelze přihlížet k jakýmkoli časovým údajům, které Okresní soud v Příbrami v odůvodnění svého rozsudku označil na základě zajištěných fotografií (pod body 9. až 11.), neboť předmětné „atributy“ nemají skutkově relevantní hodnotu.
9. V další části svého dovolání obviněný namítl, že usnesení o zahájení trestního stíhání je v případě skutku popsaného pod bodem I. podporováno toliko výpovědí jediné utajované svědkyně M. H., kterou však označil za nevěrohodnou, neboť její výpovědi se v průběhu trestního řízení v podstatných okolnostech neshodovaly. Zásadní rozdíly v uváděných počtech vysvětlila výpadky paměti, kterými trpí, avšak bližší skutečnosti k tomu odmítla uvést. Podle obviněného však taková odpověď činí její výpověď procesně nepoužitelnou, neboť nebylo nikterak ověřeno, zda si svědkyně vymýšlí či zda o podstatných skutečnostech uváděla nepravdu vědomě.
10. Podobně se dovolatel vyjádřil i k dalším ve věci vyslechnutým svědkům. Podle jeho názoru svědek M. K. během hlavního líčení nepotvrdil, že měl od obviněného obdržet metamfetamin. Svou výpověď z přípravného řízení popřel s tím, že si ji nebyl schopen vybavit, toliko připustil, že „na policii asi vypovídal pravdu“, nicméně dodal, že obviněnému v předmětnou dobu předával toliko běžné fitness doplňky stravy. Svědek M. Č. podle své výpovědi obviněného nikdy nepotkal a nekomunikoval s ním. Také další svědci – M. J. a P. A. popřeli, že by od obviněného nějakou omamnou a psychotropní látku získali. V návaznosti na výše uvedené dovolatel vyjádřil nesouhlas s tím, jakým způsobem okresní soud vyhodnotil výpovědi slyšených svědků. Podle jeho názoru nalézací soud postupoval nezákonně, jelikož postavil své skutkové závěry na nevěrohodných svědectvích, která nikterak blíže neodůvodnil, vyjma spekulativního výroku založeném na procesní „praxi“, v rámci které tvrdí, že uživatelé u hlavního líčení uvádějí vždy menší množství odebraných návykových látek, než tomu bylo v přípravném řízení.
11. V této souvislosti dovolatel poukázal na směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. 3. 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem, dále na skutečnost, že presumpce neviny a právo na spravedlivý proces jsou zakotveny v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článku 11 Všeobecné deklarace lidských práv. Vyjma toho odkázal rovněž na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, aby akcentoval, že nevěrohodný či nespolehlivý svědek je ten, jehož schopnost vnímat prožité a toto reprodukovat je značně omezena, nicméně z takového důkazu nelze při dokazování vycházet, lze toliko shrnout, že posuzovaný skutek se buď nestal, anebo není trestným činem – v opačném případě by takový rozsudek byl nezákonný.
12. Velmi rozsáhle se dovolatel zabýval otázkami zajištění nelegální „indoor pěstírny“, ke kterému došlo během domovní prohlídky nařízené Okresním soudem v Příbrami a kterou policejní orgán provedl dne 12. 9. 2019. V samotném souhlasu k zadržení osoby obviněného je pak zmíněna skutečnost, že obviněný by mohl mít doma „indoor“ pěstírnu konopí, pročež je zde požadavek policejního orgánu k zadržení podezřelého ze dne 11. 9. 2019, a to přesto, že k této skutečnosti není ničeho blíže uvedeno.
13. Následně dovolatel rekapituloval, že dne 12. 9. 2019 ve 21:45 hod. došlo k jeho zadržení na základě písemného souhlasu vydaného dne 11. 9. 2019 v 10:20 hod. Okresním státním zastupitelstvím v Příbrami pod sp. zn. 3 ZN 106/2019, a to s tím, že zde měla existovat důvodná obava, že se osoba pokusí o útěk. Obviněný byl následně propuštěn dne 13. 9. 2019 v 19:30 hod., kdy byl umístěn na policejní cele u Územního odboru Policie ČR Příbram od 8:10 hod téhož dne. Následně byl dne 13. 9. 2021 v 15:14 hod. vyslechnut, kdy také poprvé podal vysvětlení i k zajištění samotné „indoor“ pěstírny.
14. Dále dovolatel akcentoval, že návrh Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 3 ZN 106/2019-18, na vydání příkazu k domovní prohlídce je odůvodněn toliko tím, že měl figurovat v trestné činnosti drogového charakteru, přičemž tyto indicie byly získány z jiného soudního spisu, který však s projednávanou věcí nesouvisí (konkrétně se jedná o trestnou činnost obviněného W. vedenou pod sp. zn. KRPS900087/TČ-2017-010072) a jako důkaz pro tuto skutečnost měly sloužit zde získané odposlechy telekomunikačního provozu opatřené podle §88 odst. 1 tr. řádu. Další poznatek se týkal skutečnosti, že měl být dvakrát řešen pro řízení vozidla pod vlivem návykové látky s pozitivním výsledkem na THC. Takové zevšeobecnění však obviněný odmítá, neboť řízení motorového vozidla pod vlivem omamné látky bylo stanoveno pouze na základě orientačního testu, avšak na základě následného odborného lékařského vyšetření bylo vyloučeno, v důsledku čehož mu nebylo odebráno oprávnění k řízení motorových vozidel. Jako další skutečnost, která měla odůvodňovat povolení domovní prohlídky, je poznámka, že rovněž bratr obviněného M. Č. byl tou dobou prověřován policejním orgánem pro jednání právně kvalifikované podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel je tedy přesvědčen, že pro samotnou domovní prohlídku v daný okamžik neexistovaly důvody, pro které k ní bylo fakticky přikročeno.
15. Dovolatel se opakovaně pozastavil nad větou, která byla uvedena v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce ve vztahu k „indoor“ pěstírně, kterou doslova ocitoval: „Posouzení trestní odpovědnosti podezřelého bude také záviset na výsledcích této domovní prohlídky, kterou je z tohoto důvodu nutno považovat za neodkladný úkon ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu, když je nezbytné dokumentovat právě probíhající trestnou činnost, a to před tím, než vyjde najevo, že orgány činné v trestním řízení vědí o protiprávním jednáním podezřelého.“ Takový komentář obviněný hodnotí jako protiústavní, neboť v této větě je fakticky presumováno, že bude porušeno jeho zákonné právo na domovní svobodu, které mělo být zhojeno soudním souhlasem, který je však vydáván jen na základě domněnky policejního orgánu, když tato se má týkat samotné „indoor“ pěstírny.
16. Samotná neodkladnost tohoto úkonu však v žádném případě nebyla dána, respektive nebyla splněna podmínka podle §160 odst. 4 tr. řádu pro neodkladné úkony, které mohou být prováděny před zahájením trestního stíhání. Jinými slovy orgán veřejné moci pro obstarání takového důkazu uvedl do samotného návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce účelově zkreslené informace. Přitom ve spisovém materiálu nebylo vyjma konspirativních zpráv uvedeno ničeho, co by obviněného usvědčovalo z předmětné trestné činnosti. Přesto však Okresní soud v Příbrami dne 12. 9. 2019 vydal podle §83 odst. 1 tr. řádu pod č. j. 4 Nt 1712/2019-3 příkaz k domovní prohlídce. V tomto příkazu kompletně převzal samotný návrh Okresního státního zastupitelství s návrhem na vydání domovní prohlídky. Výše uvedený návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, jakož i samotný příkaz k domovní prohlídce vydaný ze strany Okresního soudu v Příbrami, je z výše uvedených důvodů nezákonný.
17. Důvody, pro které nebylo možné odložit provedení úkonu na pozdější stadium trestního řízení, mělo být soudem přezkoumatelným způsobem odůvodněno. V této souvislosti dovolatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu (zejména nálezy ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 298/05, sp. zn. I. ÚS 515/12 a sp. zn. I. ÚS 515/12), v níž tento poukázal na skutečnost, že obecný soud před vydáním příslušného příkazu má povinnost zkoumat, zda jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, přičemž své důvody má v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložit – zvláště když ve věci nebylo zahájeno trestní stíhání a prohlídka má být provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon.
18. Orgány činné v trestním řízení však měly k dispozici pro zahájení trestního stíhání obviněného dostatek podkladů, a to ještě před samotnou domovní prohlídkou, a proto samotný návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce nemohl být odůvodněn toliko potřebou „zajistit si další důkazy.“ Tímto postupem došlo nejen k porušení práva na domovní svobodu podle ustanovení čl. 12 Listiny základních práv a svobod, ale rovněž k vybočení výkonu státní moci ze zákonného rozsahu podle čl. 2. odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Důkazy obstarané na základě tohoto příkazu byly tedy získány nezákonným způsobem – konkrétně v rozporu s §83 a §160 odst. 4 tr. řádu čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
19. Příkaz k domovní prohlídce ze dne 12. 9. 2019 tedy nebyl řádně odůvodněn, přičemž návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce měl být ze strany Okresního státního zastupitelství podán až v okamžiku, kdy bylo vyhotoveno a doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání osobě obviněného. Jelikož k provedení domovní prohlídky došlo ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, došlo k nezhojitelnému pochybení, pro které jsou důkazní materiály získané při této domovní prohlídce důkazy nepřípustnými, v důsledku čehož mělo být trestní řízení vztahující se jednání obviněného popsaného pod bodem II. zastaveno.
20. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal a poté zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 9 To 262/2021-281, v jeho zamítavé části, a to ve spojení s rozsudkem Okresního soudem v Příbrami ze dne 9. 6. 2021, č. j. 2 T 262/2021-281, a věc přikázal Okresnímu soudu v Příbrami k novému projednání a rozhodnutí.
21. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 322/2022-35, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále pouze „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky od samého počátku trestního řízení, takže již byly řádně vypořádány oběma soudy nižších stupňů. Souběžně státní zástupkyně podotkla, že námitky obviněného kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem okresního soudu na to, jak je třeba ten který důkaz posoudit (za současného souhlasu soudu krajského). V návaznosti na to odmítla tvrzení, že by měl v projednávané věci mezi výsledky dokazování a z něj definovaným skutkovým stavem na straně jedné a jeho hmotněprávním posouzením na straně druhé existovat extrémní či zjevný nesoulad.
22. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I. výroku o vině, státní zástupkyně vyjádřila souhlas s tím, že předmětná trestná činnost byla dostatečně prokázána především učiněnými svědeckými výpověďmi, z nichž nevyplynuly žádné skutečnosti, které by svědčily tomu, že by se vyslechnutí svědci snažili obviněnému jakkoli uškodit - naopak v jejich výpovědích bylo možno vysledovat tendenci opačnou, tedy sklony ke snižování množství jím poskytnutého pervitinu oproti přípravnému řízení. V této souvislosti zdůraznila, že všichni svědci výslovně potvrdili odebírání omamných látek od osoby obviněného.
23. V případě skutku popsaného pod bodem II. obviněný nepopřel pěstování marihuany, nicméně nebylo možné přehlédnout výsledky provedení domovní prohlídky (které se obviněný řádně účastnil) a ze které nikterak nevyplývá, že by během ní byly zajištěny masti, šampony či jiné konopné produkty, které by obviněný vyráběl ze sušeného konopí. O tom, že obviněný měl k dispozici marihuanu, se vyjádřili rovněž slyšení svědci, kterým ji obviněný zdarma či za úplatu poskytoval (např. svědci H. a Š.). V této souvislosti státní zástupkyně poukázala na obsah pořízených odposlechů, v rámci kterých byla zaznamenána komunikace obviněného s některými svědky i dosud neustanovenými osobami, které poptávaly pervitin i marihuanu (v této souvislosti odkázala i na usvědčující obsah zaznamenaného telefonického hovoru ze dne 15. 4. 2019). Je tedy nesporné, že ze strany obviněného šlo o cíleně organizovanou „drogovou“ trestnou činnost vedoucí k získání finančního prospěchu. Obhajoba obviněného stran pěstování marihuany toliko za účelem výroby léčebných produktů byla tedy rozhodně vyvrácena.
24. Pokud jde o obviněným namítaný nesprávný čas a místo pořízených fotografií rostlin (u kterých oslovený znalec vyloučil možnou následnou manipulaci s časovými údaji), státní zástupkyně podotkla, že tyto skutečnosti v rámci provedeného dokazování již nejsou natolik významné, aby potvrdily obhajobu obviněného stran jeho údajné nezávadné záliby v pěstování rostlin konopí. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně vyjádřila plný souhlas i se soudy aplikovanou právní kvalifikaci jednání obviněného.
25. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně má státní zástupkyně rovněž za to, že meritorní rozhodnutí není v této věci zatíženo vadou, kterou by bylo nutno napravovat cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby dovolací soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, kdy by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
26. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však nebyla Nejvyššímu soudu k datu konání neveřejného zasedání o podaném dovolání nikterak doručena.
III.
Přípustnost dovolání
27. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
28. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, což znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
29. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
30. Obviněný ve svém podání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) ve znění účinném od 1. 1. 2022. Tento dovolací důvod je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
31. Z dovolání obviněného J. Č. je zřejmé, že dovolatel patrně nezaregistroval, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ .
32. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
33. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
34. Obviněný ve svém dovolání uvedl odkaz též na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m), ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu.
35. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
36. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
37. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. Č. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatelem vznesené námitky jsou z formálního hlediska zčásti pod uplatněné dovolací důvody nepodřaditelné a zčásti jsou relevantní, nicméně po jejich přezkumu byly dovolacím soudem vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné.
38. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Okresní soud v Příbrami odvodil své skutkové závěry z řádně provedených důkazů, mezi nimiž stran skutku popsaného pod bodem I. dominují vyjma částečného doznání obviněného J. Č. zejména výpovědi svědků z řad odběratelů omamných látek – zejména svědků M. H. (svědka podle §55 odst. 2 tr. řádu), M. K. a M. Č., jakož i odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.
39. Stran skutku popsaného pod bodem II. vyplynula zásadní skutková zjištění (vyjma výpovědí výše jmenovaných svědků) rovněž z výpovědí svědků K. Š. a P. A., a dále záznamů a odposlechů telekomunikačního provozu prokazujících komunikaci mezi obviněným a jednotlivými (i neustanovenými) odběrateli omamných látek. Podstatné skutkové okolnosti vyplynuly rovněž ze zaznamenané komunikace uskutečněné mezi obviněným a jeho bratrem M. Č., z protokolu o domovní prohlídce s doprovodnou fotodokumentací, z prohlídky jiných prostor, z protokolu o odnětí věcí či z protokolu o vydání a vrácení věci. Výše uvedená skutková zjištění byla doplněna odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistika, odvětví chemie a také z oboru elektronika, odvětví mobilních komunikací a rovněž zprávou ČEZ Distribuce, a.s. o odběru elektrické energie a následným vyhodnocením odběru elektrické energie, stejně jako výpisy z účtu obviněného a taktéž fotografiemi ze zajištěného notebooku zn. Lenovo THINKPAD HDD WD 500 GBb obviněného Č.
40. Všechny výše uvedené důkazy Okresní soud v Příbrami vyhodnotil v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. S jeho výroky o vině i o uložených trestech se následně bez výhrad ztotožnil i Krajský soud v Praze jako soud odvolací.
41. Přes tyto skutečnosti obviněný Č. podal proti usnesení odvolacího soudu (ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu) mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl odpovědnosti za spáchané trestné činy, neboť je i nadále přesvědčen o tom, že svým jednáním nenaplnil zákonné znaky aplikovaných skutkových podstat a že naopak postupem soudů nižších stupňů došlo k řadě výše uvedených pochybení. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci svého přezkumu neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k jakýmkoli zásadním pochybením, tím méně takovým, která by vedla k porušení jeho procesních práv, včetně jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces.
V. 1.
K obsahu podaného dovolání
42. Dovolatel J. Č. prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném po 1. 1. 2022, načež provedené dokazování označil za zmatečné a neprokazující projednávané skutky, následkem čehož odmítl i aplikované právní kvalifikace u obou projednávaných trestných jednání. V rámci svých námitek se následně soustředil na zpochybnění skutkových okolností plynoucích jednak ze znaleckého posudku z oboru elektronika, odvětví mobilních komunikací zpracovatele V. Č. a dále z řady ve věci provedených svědeckých výpovědí učiněných zejména svědky, kteří od něho odebírali omamné látky. Za nejvýznamnější však označil námitku zpochybňující řádné provedení domovní prohlídky rodinného domu na adrese XY č. p. XY, okres XY, který vlastní jeho rodiče a ve kterém má obviněný vedeno trvalé bydliště. Podle jeho názoru je příkaz k provedení této prohlídky nezákonný, pročež je předmětný důkaz nezákonně opatřený a všechny důkazy vzešlé z této prohlídky jsou za tohoto stavu procesně nepoužitelné.
V. 2.
Námitky vztahující se ke znaleckému posudku z oboru elektronika
43. Stran znaleckého posudku z oboru elektronika, odvětví mobilních telefonů zpracovaného znalcem Vaclavem Černým (č. l. 368-406), kterého okresní soud vyslechl během hlavního líčení konaného dne 25. 1. 2021 (č. l. 805 verte), dovolatel tvrdí, že data z policií odebraných elektronických přístrojů patřících obviněnému nebyla dostatečně zajištěna proti možnosti následné manipulace. Přesněji řečeno obviněný namítl, že předmětné soubory nebyly dostatečně zabezpečeny, aby se nedaly dodatečně měnit „atributy“ jednotlivých souborů, zejména fotografií.
44. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že předmětná námitka je fakticky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nepodřaditelná, neboť prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je možné relevantně vznášet toliko námitky hmotněprávního charakteru – zatímco výše uvedená námitka usiluje zpochybnit hodnotu či důkazní sílu předmětného znaleckého posudku. Nicméně předmětný dovolací důvod nemůže být naplněn toliko polemikou dovolatele s hodnocením předmětného důkazu, kterak jej učinil okresní soud za plného souhlasu soudu krajského.
45. Z přiloženého spisového materiálu dovolací soud ověřil, znalec Václav Černý okresnímu soudu během hlavního líčení dne 25. 1. 2021 potvrdil, že po jím provedeném zajištění dat již nemá policie možnost s nimi pracovat ve smyslu jakékoli následné změny. K tomu dodal, že shromážděná data mají kontrolní součty a ty znamenají, že s daty již nelze dále manipulovat, nebo nikoli tak, aby se „struktury“ (nikoli „atributy“) předmětné zálohy změnily. K tomu znalec upřesnil, že kontrolní součet je určitý algoritmus, který spočítá tzv. hash, což je kontrolní součet vypovídající o daném souboru. Z tohoto kontrolního souboru však nelze původní soubor zpět rekonstruovat. Ostatně pokud dojde ke změně původního souboru (který tvoří určitý počet fotografií), tak se změní i kontrolní součet. Z toho vyplývá, že následná manipulace u pořízených fotografií (týkající se zejména místa a času jejich pořízení) je prakticky vyloučena.
46. Výše uvedenými argumenty znalec fakticky vyvrátil možnost následné manipulace (dle dovolatele činěné ze strany policejního orgánu) se zajištěnými fotografiemi, které prokazují trestnou činnost obviněného stran trestného jednání popsaného pod bodem II. Podstatná je rovněž okolnost, že fotografiemi ze zajištěného notebooku zn. Lenovo THINKPAD HDD WD 500 GBd okresní soud dokládal toliko počátek páchání protiprávního jednání ze strany obviněného stran tohoto skutku (č. l. 805 verte). Pro úplnost lze dodat, že na předmětném notebooku byly zajištěny snímky vzrostlých rostlin konopí, jakož i snímek (ze dne 18. 10. 2012) zachycující krabici od bot a plastový box plný květů rostliny konopí, tzv. palic užívaných k výrobě drogy zvané marihuana. V této souvislosti nelze přehlédnout, že skutečnost, že k pěstování konopí docházelo v trvalém bydlišti obviněného na adrese XY č. p. XY, okres XY – a to jak na zahradě (odkud jsou zachyceny snímky rostlin v minimálním počtu jedenácti kusů), tak v zateplených půdních prostorách (kde byla během domovní prohlídky zajištěna tzv. indoor pěstírna konopí), byla dostatečně prokázána zejména domovní prohlídkou trvalého bydliště obviněného ze dne 12. 9. 2019 a zajištěnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, jakož i dalšími doprovodnými skutkovými zjištěními.
V. 3.
Námitky dovolatele stran výpovědí vybraných svědků
47. Rovněž další námitka obviněného Č., jíž zpochybňuje věrohodnost některých ve věci vyslechnutých svědků, je ryze skutkového charakteru. Vzhledem k těmto skutečnostem následně tvrdí, že okresní soud postavil své skutkové závěry na nepřezkoumatelných svědectvích, vyjma konstatování o běžné tendenci uživatelů návykových látek u hlavního líčení snižovat množství odebraných omamných látek od svého bývalého dealera.
48. K této námitce Nejvyšší soud nejprve v plném souladu s názorem soudů nižších stupňů konstatuje, že je velmi častým jevem (prakticky notorietou), že odběratelé omamných látek tváří v tvář svému dealerovi, se kterým se po čase setkávají u soudu, uvádějí vždy menší množství odebraných omamných látek nebo tyto odběry zcela popírají s odůvodněním, že si tyto skutečnosti s odstupem času již nepamatují, anebo že během policejního výslechu na ně byl vyvíjen nepřiměřený nátlak (pročež uváděli to, co po nich policie chtěla), eventuálně při svém policejním výslechu byli pod přímým vlivem narkotik, a proto v přípravném řízení neuváděli pravdu.
49. Z protokolů o výslechu svědků a protokolu o hlavním líčení vyplynulo, že i v nyní projednávaném případě vyslechnutí svědci uváděli v přípravném řízení vyšší počty a množství odebraných omamných látek než později u hlavního líčení, aniž by tyto výpovědní rozpory věrohodně objasnili. Stran svědků, na které dovolatel výslovně upozornil, Nejvyšší soud ověřil, že svědek M. K. v přípravném řízení uvedl, že obviněný je jeho kamarád a že od něho dvakrát dostal pervitin zdarma, zatímco u hlavního líčení tuto skutečnost zcela popřel s tím, že obviněný mu zprostředkoval toliko fitness suplementy, za které mu zaplatil (č. l. 88-93, 806). Svědek M. Č. v přípravném řízení připustil, že zakoupil minimálně ve dvou případech 0,2 gramů metamfetaminu za 500 Kč za jednu dávku, nicméně u hlavního líčení svou výpověď z přípravného řízení popřel s tím, že v přípravném řízení byl na jeho osobu ze strany policie vyvíjen nepřiměřený nátlak (což je skutečnost, kterou soudy nižších stupňů ověřily, nicméně se ukázala jako nepravdivou). Přestože v minulosti pervitin i marihuanu užíval, nikdy si je neopatřil od obviněného Č. (č. l. 70-74, 777). Podobně také svědek M. J. popřel to, co uvedl v přípravném řízení stran množství odebrané marihuany. U hlavního líčení nejprve uvedl odběr v množství 10 gramů za 700 Kč, nicméně po předestření jeho výpovědi z přípravného řízení připustil výrazně vyšší odběr marihuany (č. l. 82-87, 777 verte). Také svědek P. A. u hlavního líčení popřel, že by od obviněného získal jakoukoli marihuanu, avšak po předestření své výpovědí z přípravného řízení připustil, že dříve na policii uváděl pravdu (č. l. 60-62, 776).
50. V případě utajené svědkyně M. H. (vystupující v režimu dle §55 odst. 2 tr. řádu), která v přípravném řízení stran metamfetaminu uvedla, že jí obviněný do XY přivezl 4 až 5 gramů pervitinu a stran marihuany připustila, že ji od obviněného rovněž odebírala, a to v množství 1 až 5 gramů při předávce, přičemž za 1 gram platila 100 Kč, tzn. že celkem mohla zakoupit cca 100 gramů – nejsou patrné žádné zásadní rozdíly, které dovolatel akcentoval. U hlavního líčení totiž tato svědkyně potvrdila, že cca v 25 případech od obviněného zakoupila pervitin, vždy v množství 0,2 gramů za 500 Kč, zatímco marihuanu kupovala po dobu dvou let, vždy tak 3x do měsíce, nejmenším množstvím byl 1 gram. Pokud svědkyně během svého výslechu zmínila určité paměťové výpadky, v jejím svědectví se nikterak zásadně neodrazily (č. l. 78-82, 805).
51. Podstatné však je, že z provedeného dokazování nebyla u vyslechnutých svědků pozorována žádná skutečnost, která by svědčila o tom, že by tito svědci měli motivaci obviněnému uškodit, pročež by jejich výpovědi bylo nutné vyhodnotit jako nevěrohodné, kterak navrhuje dovolatel. Naopak ve většině učiněných výpovědí skutečně lze vysledovat obvyklou tendenci v rámci opakovaného výslechu snižovat množství reálně poskytnutého pervitinu či marihuany. Přestože je pochopitelné, že s odstupem času již může být obtížné si vybavit některé skutkové podrobnosti, není možné akceptovat svévolně uváděné výrazně nižší počty odebraných omamných látek (viz svědek J.), nebo absolutní popření obsahu výpovědi z přípravného řízení ve prospěch obviněného (viz svědci K. a A.), eventuálně zcela smyšlenou námitku, že na policii byl na osobu svědka vyvíjen nepřiměřený nátlak, pro který uváděl nepravdivé údaje (viz svědek Č.). Ostatně i tuto námitku Nejvyšší soud ověřil, avšak s negativním výsledkem, neboť u předmětného výslechu svědka byla osobně přítomna obhájkyně obviněného, která by v případě jakéhokoli nepřiměřeného nátlaku vyvíjeného ze strany policie jistě aktivně zasáhla, k čemuž však nedošlo (č. l. 70-74).
52. V této souvislosti bylo nutné odmítnout i odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16, stran jeho tvrzení, že při dokazování nelze vycházet ze svědectví nevěrohodného či nespolehlivého svědka, jehož schopnost vnímat prožité události a následně je reprodukovat je značně omezena – neboť svědky reprodukované události z inkriminovaného období (zahrnující výrobu a následnou distribuci pervitinu a marihuany) byly mimo jiné prokázány i dalšími ve věci provedenými důkazy, zejména odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (č. l. 333-348).
53. Mnoho z nich jednoznačně prokázala opakovanou komunikaci mezi obviněným a jednotlivými (i neustanovenými) odběrateli omamných a psychotropních látek, přičemž z nich většinou vyplývá poptávka a následná dohoda obou stran na vyzvednutí dohodnutých omamných látek, event. sdělení obviněného, že v danou chvíli nemůže objednávku uspokojit. Pokud strany používají ve svých hovorech předem dohodnuté šifrované výrazy (v projednávaném případě mluví o proteinu, kreatinu, latích apod.), bylo možné jejich skutečný obsah z kontextu jednotlivých hovorů jasně detekovat.
54. O distribuci pervitinu (skutek ad I.) a výrobě, pěstování a distribuci marihuany (skutek ad II.) svědčí i telefonická komunikace mezi obviněným a jeho dvojčetem M. Č., ve které obviněný instruuje svého bratra na dobu, kdy nebude doma, aby „mu to“ zaléval, hnojil a přesazoval (komunikace ze dne 2. 3. a 4. 3. 2019, č. l. 334). Bezpochyby usvědčující je rovněž hovor ze dne 15. 4. 2019, ve kterém se obviněný zmiňuje o tom, že „je to byznys, musí se pořád točit peníze, kdy od března už má v kapse 10.000 EUR“ (č. l. 336). Z toho je zjevné, že v projednávaném případě šlo ze strany obviněného výhradně o komerční pěstování marihuany za toxikomanickým účelem, nikoli o pouhé obchodování s mastmi a šampony s obsahem konopí, k jejichž výrobě by ostatně nebyla zapotřebí ani „indoor“ pěstírna. Ostatně ani sám obviněný během hlavního líčení nebyl schopen konkrétně reagovat na dotazy soudu stran množství vyrobených mastiček a šamponů ze zjištěného sušeného materiálu (č. l. 775), čímž svoji obhajobu ještě více znevěrohodnil.
55. Důkazní situaci následně dokresluje i zpráva společnosti ČEZ Distribuce, a.s., která poukazuje na skutečnost, že rozložení spotřeby elektřiny neodpovídá standardnímu užívání spotřebičů při dané sazbě, pročež výrazně navýšenou spotřebu elektrické energie není možné odůvodnit obhajobou obviněného o nákupu mrazáků ze strany jeho rodičů, neboť ty nemohly mít tak výrazný vliv na zjištěnou spotřebu elektrické energie (č. l. 618). Ve stejném smyslu vyznívá i protokol o vyhodnocení odběru elektrické energie v rodinném domě XY č. p. XY (č. l. 619). Také odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví elektrotechnika se zaobírá jednotlivými částmi zapojeného elektrického zařízení, které byly při domovní prohlídce zajištěny a na základě nalezeného zařízení a příkonu byla spočtena reálná spotřeba elektrické energie (č. l. 555 a násl.). Bezpečně se tak dá vyvodit závěr, že zaměřená spotřeba elektrické energie zahrnuje i spotřebu za pěstování konopí.
56. Nicméně „svorníkem“ celé důkazní situace jsou v projednávané věci bezesporu výsledky domovní prohlídky provedené v rodinném domě na adrese XY č. p. XY, okres XY, vlastníků - rodičů obviněného J. Č. a H. Č., ve kterém měl obviněný v inkriminované době vedeno trvalé bydliště, a vůči které vznesl ve svém dovolání nejvíce výhrad.
V. 4.
Zákonnost nařízené domovní prohlídky
57. Policejní orgán předmětnou prohlídku provedl dne 12. 9. 2019, tedy ještě před zahájením trestního stíhání, pročež ji nebylo možné provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. S takovým postupem však dovolatel vyjádřil striktní nesouhlas. Podle jeho názoru měly orgány činné v trestním řízení ještě před domovní prohlídkou dostatek podkladů pro zahájení trestního řízení, pročež samotný návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce nemohl být odůvodněn toliko potřebou zajištění dalších důkazů. Samotný příkaz k domovní prohlídce z téhož dne dovolatel nepovažuje za řádně odůvodněný, neboť v podstatě převzal znění návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce z téhož dne. Podle jeho náhledu měl být předmětný návrh ze strany Okresního státního zastupitelství podán až v okamžiku, kdy bylo vyhotoveno a doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání jeho osobě. Za stávající situace dovolatel tvrdí, že provedení domovní prohlídky je zatíženo nezhojitelným pochybením, pročež jsou při této domovní prohlídce získané důkazní materiály procesně nepoužitelné.
58. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu prověřil, že předmětná domovní prohlídka byla v daném případě skutečně provedena ještě před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. řádu, což je konstatováno v samotném příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Příbrami ze dne 12. 9. 2019, č. j. 4 Nt 1712/2019-3 (č. l. 156). Ze shromážděných indicií předložených v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce je zjevné, že provedení tohoto úkonu nesneslo odkladu z důvodu nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo kompletní ztráty důkazu manipulací osoby obviněného s předpokládanou „indoor“ pěstírnou.
59. Okresní soud v Příbrami, který domovní prohlídku nařídil svým příkazem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 4 Nt 1712/2019-3, se její důvodností řádně zabýval, když správně k osobě obviněného konstatoval, že se jedná o dlouhodobého uživatele omamných a psychotropních látek, který se pohybuje v prostředí kriminálně závadových osob. Dále konstatoval, že ze zachycených záznamů telekomunikačního provozu vyplynulo, že obviněný komunikuje konspirativním způsobem. O tom, že by se v rodinném domě, které bylo místem jeho trvalého bydliště (na adrese XY č. p. XY, okres XY), mohla nacházet „indoor“ pěstírna, přitom svědčila i skutečnost, že na internetu často objednával zboží z portálu specializujícího se na vnitřní pěstování rostlin včetně konopí, kde nakupoval hnojiva, lampy a další odpovídající komponenty. Všechny uvedené skutečnosti tedy bez jakýchkoli pochyb svědčily o reálném podezření na existenci pěstírny konopí v místě trvalého bydliště obviněného (eventuálně v jeho blízkém okolí).
60. V této souvislosti je nutné odmítnout námitky dovolatele stran skutečnosti, že figuroval v trestné činnosti drogového charakteru u osoby obviněného W. (od kterého minimálně ve třech případech zakoupil metamfetamin), že byl podvakrát řešen pro řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky (byť toliko na základě orientačního testu, jehož pozitivita nebyla později verifikována), nebo že jeho bratr M. Č. byl v inkriminovanou dobu rovněž policií prověřován pro podezření z distribuce omamných látek. Je zjevné, že orgány činné v trestním řízení toliko pracovaly s poznatky o trestní minulosti obviněného, přičemž taková zjištění mohou bezesporu vypovídat o sklonech podezřelé osoby k páchání trestné činnosti. Vyjma subsidiárního zohlednění trestní minulosti obviněného však tyto okolnosti nemají pro prokázání daného skutku zásadní význam, kterak se dovolatel domnívá. Podstatnou je však skutečnost, že předmětný příkaz k domovní prohlídce jednoznačně odůvodňuje spojitost mezi osobou obviněného a projednávanou trestnou činností.
61. Nejvyšší soud taktéž přezkoumal, že předmětný příkaz k domovní prohlídce byl okresním soudem nařízen za splnění všech zákonných podmínek §83 odst. 1 tr. řádu a stejně tak byly naplněny i podmínky neodkladnosti úkonu podle §160 odst. 4 tr. řádu. Samotná povaha tohoto úkonu fakticky neumožňovala její provedení až v rámci pozdějších fází trestního řízení, jak se dovolatel snaží namítat. Je více než logické, že po zahájení trestního stíhání (sdělení obvinění) by obviněný v sebezáchovném pudu okamžitě ukončil páchání trestné činnosti a na prvním místě by zlikvidoval hlavní usvědčující důkaz, jakým byla jím postavená pěstírna konopí, navíc provozovaná v půdních prostorách jeho trvalého bydliště (nehledě na další rostliny konopí, které byly zajištěny na zahradě a v dalších částech domu). Z tohoto důvodu je u jakékoli „drogové trestné činnosti“ zcela běžné, že domovní prohlídka předchází zahájení trestního stíhání. Ostatně i ze sledu provedených úkonů je patrné, že jde o úkon neopakovatelný a neodkladný, o čemž svědčí i zmínka v odůvodnění předmětného příkazu stran reálného podezření na existenci „indoor“ pěstírny rostliny Cannabis a dalších komponentů k její výrobě, které se následně i potvrdilo (č. l. 156).
62. V této souvislosti je nutné odmítnout námitku dovolatele, že v jeho případě nešlo o neodkladný či neopakovatelný úkon. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na judikáty Ústavního soudu, který se k otázce neodkladných a neopakovatelných úkonů nejednou výslovně vyjádřil. Z jeho nálezů (srov. např. nálezy judikované pod sp. zn. Pl. ÚS 47/13, I. ÚS 640/17) mimo jiné vyplývá, že ani v případě, že by v předmětném rozhodnutí nebylo výslovně uvedeno, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, ani to neznamená jeho apriorní nezákonnost či protiústavnost, kterak tvrdí dovolatel. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je totiž třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu, a to z formálního i materiálního hlediska. Jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak případná neexistence zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. V této souvislosti lze připomenout, že i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, výslovně uvedl, že nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti v soudním příkazu k domovní prohlídce, stejně jako porušení povinnosti uvést do protokolu o domovní prohlídce skutečnosti, na jejichž základě byla domovní prohlídka jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon prováděna, je vadou řízení, která však sama o sobě nedosahuje ústavní roviny, resp. sama o sobě není důvodem pro zrušení příslušných rozhodnutí (shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 1813/07, a usnesení ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08). V usnesení ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10, pak Ústavní soud konstatoval, že za důvod ke svému zásahu ustáleně nepovažuje situaci, kdy se jedná pouze o nižší míru pečlivosti, s jakou byl příkaz k domovní prohlídce vypracován, totiž kdy předmětné odůvodnění sice neobsahuje pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu a z okolností případu zřejmá. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, pak Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až deficit, kdy v daném případě neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani interpretací) jakkoli seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu (podobně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 946/13).
63. Spíše doplňkovou námitku obviněného stran toho, že okresní soud do odůvodnění svého příkazu k domovní prohlídce téměř doslovně převzal obsah návrhu Okresního státního zastupitelství v Příbrami, je nutné rovněž odmítnout s ohledem na skutečnost, že tento návrh dostatečně podrobně shrnul dosavadní průběh přípravného řízení, pročež se s ním okresní soud plně ztotožnil, a i vzhledem k aktuální časové tísni již ničeho zásadního nedoplňoval, neboť pro to nebyl důvod. Takový postup je zcela akceptovatelný a na procesní situaci obviněného nic zásadního nemění.
V. 5.
Námitka nezákonně opatřeného důkazu
64. Jak bylo konstatováno výše, pod dovolací důvod popsaný pod §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, jsou námitky skutkového charakteru nepodřaditelné. Nicméně Nejvyšší soud v této souvislosti zkoumal, zda námitka nezákonnosti provedené domovní prohlídky nenaplňuje kritéria jiného dovolacího důvodu, a dospěl k závěru, že výhrady dovolatele stran procesně nepoužitelného důkazu jsou relevantní podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
65. Pro úplnost lze rekapitulovat, že dovolatel Č. stran svých námitek usiloval zpochybnit skutkové závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru elektronika, odvětví mobilní komunikace a věrohodnost výše uvedených svědků. Tyto námitky však nelze relevantně subsumovat ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť v jejich rámci obviněný toliko polemizuje s tím, kterak soudy nižších stupňů vyhodnotily skutková zjištění, která z těchto důkazů vyplynula. Pokud však dovolatel za zásadní procesní pochybení označil provedení domovní prohlídky, která podle jeho náhledu nebyla nařízena v souladu se zákonnými podmínkami (pročež nelze ke skutkovým zjištěním z ní vyplynuvším v důkazním řízení přihlédnout), fakticky vznesl námitku, že rozhodná skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, která je součástí „triády“ důvodů, jež jsou relevantně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
66. Z obsahového hlediska Nejvyšší soud uznal tuto námitku jako relevantní, nicméně po svém přezkumu konstatuje, že ze strany orgánů činných v trestním řízení byly všechny zákonné podmínky plně respektovány, neboť domovní prohlídka byla provedena jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon podle §160 odst. 4 tr. řádu. Znovu je tedy třeba zdůraznit, že příkaz k domovní prohlídce Okresního soudu v Příbrami byl řádně odůvodněn, neboť je z něj zřejmé, na základě kterých skutečností soud dospěl k závěru, že z prověřované trestné činnosti je podezřelý právě J. Č. Ze samotného protokolu o provedení domovní prohlídky rovněž vyplývá, že obviněný se domovní prohlídky osobně zúčastnil (byť tento protokol odmítl podepsat, nicméně podepsal souhlas a následně i protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků z téhož dne – viz č. l. 158, 208, 210), pročež všechny zajištěné věci mohly být řádně využity jako důkazy.
67. Za tohoto stavu bylo plně respektováno právo obviněného na obhajobu, stejně jako všechna ostatní procesní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces, pročež Nejvyšší soud předmětnou námitku vyhodnotil jako zjevně neopodstatněnou.
V. 6.
Výrok o trestu
68. Dovolatel vůči výroku o trestu explicitně nevznesl žádnou námitku a rovněž neodkázal ani na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nicméně v úvodu svého mimořádného opravného prostředku, stejně jako v kontextu svých námitek, vyjádřil s uloženými tresty nespokojenost – ostatně s ohledem na údajně nezákonně opatřený důkaz v podobě nařízené domovní prohlídky uvedl, že došlo k nezhojitelnému pochybení, pro které mělo být trestní stíhání ohledně skutku popsaného pod bodem II. výroku o vině zcela zastaveno. S takovým názorem však nebylo možné vyjádřit souhlas.
69. Na tento dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu obviněný explicitně neodkázal zjevně z důvodu, že mu byl uložen druh trestu, který zákon výslovně připouští, tj. nepodmíněný trest odnětí svobody, a to navíc v rámci zákonem stanovené trestní sazby. Obviněnému J. Č. totiž Okresní soud v Příbrami (při ohrožení trestní sazbou trestu odnětí svobody stanovenou podle §283 odst. 2 tr. zákoníku na dvě léta až deset let) uložil toliko trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Takový trest vzhledem ke společenské škodlivosti projednávaného trestného jednání nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřený či nepřiměřeně přísný. To platí zvláště v situaci, kdy soud prvního stupně daný trest ukládal jako trest úhrnný, tj. za dva sbíhající se úmyslné trestné činy. a je tedy trestem, který zákon připouští, přičemž jako takový zcela odpovídá platnému znění trestního zákoníku. Uložení daného trestu soud prvního stupně v nyní posuzované věci rovněž řádně odůvodnil, přičemž správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu §39 tr. zákoníku, tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost spáchaného trestného činu, ale též osobu obviněného a v této souvislosti i případně existující přitěžující a polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení §41 a §42 tr. zákoníku. Se závěry soudu prvního stupně stran druhu a výše ukládaného trestu osobě obviněného se následně zcela ztotožnil i Krajský soud v Praze jako soud odvolací. Skutečnost, že dovolatel takovýto trest subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný je z hlediska dovolacích důvodů zcela neakceptovatelná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 odst. písm. h) či písm. i) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
70. Za zcela zákonnou a přiměřenou je nutné vyhodnotit i obviněnému uloženou přiměřenou povinnost zdržet se během zkušební doby podmíněného odsouzení s dohledem užívání omamných a psychotropních látek a podrobit se na výzvu probačního úředníka testování na přítomnost těchto látek v těle. Vzhledem k tomu, že obviněný předmětnou trestnou činností získal značný majetkový prospěch, který je výnosem z trestné činnosti, je zcela přiměřené i uložení trestu propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 1.902,56 EUR a uložení peněžitého trestu ve výměře 150.000 Kč (který okresní soud s ohledem na výdělkové možnosti a majetkové poměry obviněného, jakož i povahu a závažnost daného jednání stanovil ve 300denních sazbách po 500 Kč).
71. Zákonné podmínky pro aplikaci výše uvedených trestů byly tedy ze strany Okresního soudu v Příbrami (za plného souhlasu Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího) respektovány, pročež výslednou sestavu trestů nelze za žádných okolností hodnotit jako neadekvátní projednávanému provinění obviněného. Naopak, soudy nižších stupňů se v rámci své rozhodovací činnosti stran tohoto případu nikterak nezpronevěřily imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti ukládaných trestních sankcí.
V. 7.
Shrnutí
72. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný ve svém dovolání odkázal též na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, jestliže v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů nedošlo k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
73. Celkově pak lze shrnout, že Nejvyšší soud v napadeném usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami neshledal pochybení ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [ani explicitně neuplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022], neboť stran námitky o údajné nezákonnosti nařízené domovní prohlídky Nejvyšší soud přihlédl k tomu, že obsahově je sice podřaditelná pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), nicméně byla vyhodnocena jako zjevně neopodstatněnou.
VI.
Závěr
74. V souvislosti s dovolatelem přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že obviněný své námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba nižší soudy se s nimi řádně vypořádaly. Současně platí, že soudy nižších stupňů se v nyní posuzované věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného J. Č. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost.
75. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byly oba projednávané skutky správně právně kvalifikovány, neboť v projednávané věci byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkových podstat přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku i zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
76. Nejvyšší soud tak po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 8. 12. 2021, č. j. 9 To 262/2021-281, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 6. 2021, č. j. 2 T 96/2020-936, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného J. Č. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů §265b odst. 1 písm. h), písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [včetně námitky obsahově podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022], k porušení zákona, včetně práva obviněného na spravedlivý proces.
77. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání jmenovaného obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu