ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.774.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 774/2023-2905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2023 o dovolání obviněného F. G. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 67 To 108/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 9/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného F. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2023, sp. zn. 30 T 9/2022, byl obviněný F. G. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl obviněný obvodním soudem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 75 denních sazeb po 1.000 Kč, tedy v celkové výši 75.000 Kč.
2. Výše citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného F. G. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 67 To 108/2023, a to tak, že jej podle §256 tr. řádu jako nedůvodný zamítl.
3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 5 se obviněný F. G. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
ačkoliv si byl vědom toho, že v internetovém obchodu Imperus Sarms provozovaném na webových stránkách www.sarms.eu , na které byla automaticky přesměrovávána i webová stránka www.sarms.cz , byly nabízeny a prodávány za jiným než léčebným účelem anabolické látky včetně selektivních modulátorů androgenových receptorů, pod názvy přípravků: Ibutamoren MK 677, Ligandrol (LGD 4033), Testolone RAD 140, Cardarine (GW-501516), který dle odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie obsahoval látku dehydrochlormetyltestosteron, Ostarine (MK-2866), který dle odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie obsahoval látku oxymetolon, YK 11, který dle odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie obsahoval látku Rad 140, přičemž tyto látky nejsou volně prodejné, o čemž musel vědět, jelikož je sám kulturistou a veřejně se přiznává k užívání anabolických steroidů, v době od 9. 8. 2020 do 12. 10. 2020, za předem stanovenou provizi, za účelem zvýšení povědomí o nabídce a prodeji anabolických látek v internetovém obchodu Imperus Sarms provozovaném na webové stránce www.sarms.eu , v úmyslu získat vyšší finanční odměny za prodané přípravky na základě jeho reklamy prostřednictvím natočených videí
a) dne 9. 8. 2020 na platformě youtube.com zveřejnil video s názvem Zeptej se G. - otázky na lehátku, ve kterém jednoznačně propagoval látky sarm, o kterých tvrdil, že jsou legální a zároveň nabádal sledující, aby na něj nepodávali oznámení na policii, jelikož se tvrzení o nelegálnosti látek sarm s policisty kriminální služby směje, čímž se snažil docílit toho, aby případní zákazníci neměli obavu si přípravky zakoupit a užívat,
b) dne 12. 10. 2020 na sociální síti Instagram zveřejnil videopříspěvek, ve kterém propagoval látku YK11, o které uvedl, že se jedná o novou látku se silným anabolickým účinkem na internetové stránce sarms.eu, která má jemnou jaterní toxicitu srovnatelnou nebo nižší než lék Paralen, čímž se snažil bagatelizovat možné nežádoucí účinky přípravku a vyvolat tak důvěru u případných zákazníků k užívání tohoto přípravku, přičemž ve svých videích zveřejňoval slevový kód FG 10 na desetiprocentní slevu při nákupu v internetovém obchodu Imperus Sarms,
přičemž za zveřejněná videa a procentní podíl z prodaných přípravků na základě jím sdíleného slevového kódu XY, mu byla za období od 21. 8. 2020 do 4. 4. 2021 vyplacena odměna v celkové výši 76.806 Kč, přičemž Ibutamoren MK-677 je zařazen mezi sekretagogy růstového hormonu (GHS) a agonisty ghrelinového receptoru v Příloze č. 1, skupině B, podskupině B.1, písm. d) nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, Ligandrol (LGD-40233) a RAD- 140 jsou zařazeny mezi ostatní anabolické látky - selektivní modulátory androgenových receptorů v Příloze č. 1, skupině A, podskupině A.2 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, Oxymetholon a Dehydrochlormetyltestosteron jsou zařazeny mezi androgenní anabolické steroidy v Příloze č. 1, skupině A, podskupině A.1, písm. a) nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný F. G. napadl výše citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 67 To 108/2023, a to v celém jeho rozsahu, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný F. G. předně namítl, že ačkoli nerozporuje natočení videí za účelem propagace jednotlivých přípravků, činil tak bez vědomí o skutečnosti, že tímto jednáním propaguje přípravek obsahující zákonem zakázané látky. Obviněný pro podporu svého tvrzení poukazuje na výpověď svědka A. B., který jej ubezpečil o legálnosti prodeje produktů a informoval jej o tom, že z jejich prodeje jsou řádně odváděny daně. Obviněny ́ se p řitom podle svého tvrzení samostatně snažil hledat informace především o účincích těchto látek, ovšem při vlastní osvětě nenarazil na žádnou informaci, že by se mělo jednat o látky zakázané, a to ani při zadání jejich názvu do internetového vyhledávače. V té době byla přitom v e-shopech nabízena celá řada doplňků stravy s názvem nebo přídomkem SARM, které byly různého složení. V době, kdy obviněny ́ tvo řil předmětná videa, neexistovalo ani vyjádření nebo odborná publikace Státního ústavu pro kontrolu léčiv k uvedeným látkám a žádná z látek, která měla účinnou složkou SARMu, nebyla výslovně na seznamu zakázaných látek. Obviněný nepopírá, že ve svých YouTube pořadech schválně působil kontroverzně, přičemž i zkresloval informace, nicméně cílem jeho produkce bylo oslovit osoby z prostředí fitness, což se mu nadmíru dařilo, přičemž svobodná tvorba má zastání v ústavněprávních normách. Po dobu své produkce spolupracoval s mnoha výrobci a distributory doplňků stravy, které ve svých videích představoval či kritizoval, přičemž od točení těchto videí již cca před dvěma lety upustil. Obviněný nesouhlasí, že jako kulturista musel vědět o nelegálnosti dotčených látek. Stejnou logikou by totiž soud mohl dojít i názoru opačnému, neboť byl sice sportovcem v tomto oboru, avšak nemá odborné vzdělání v analýze chemických látek. Obviněný má za to, že v tomto případě se jedná pouze o spekulaci, kdy na základě provedených důkazů lze přisvědčit jak jedné, tak druhé variantě a nalézací soud a návazně odvolací soud při rozhodování dospěly k závěrům o jeho úmyslu bez bližšího podkladu.
6. Obviněný dále namítá, že z hlediska subjektivní stránky vyžaduje skutková podstata přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, úmyslné spáchání, přičemž z hlediska účastenství ve formě pomoci je stěžejní, že v době jednání nemohl jako pomocník vědět o úmyslu hlavního pachatel spáchat trestný čin, jelikož ani hlavní pachatel nevěděl o nelegálnosti svého jednání (nehledě na využití dohody o vině a trestu). Pokud by vznikla pochybnost o tom, zda se obviněný dostatečně zabýval řádným seznámením se s problematikou zakázaných látek SARM, jednalo by se spíše o zavinění ve formě nedbalosti, k čemuž dovolatel odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1118/2012. Obviněny ́ op ětovně uvádí, že v době kolem srpna až října roku 2020 bylo běžně v e-shopech v prodeji několik výrobků označených jako SARM, jejichž účinné látky se lišily a některé byly založeny čistě na přírodní bázi, když i v současnosti se prodávají látky označené jako SARM. Podle obviněného tedy nelze bez dalšího tvrdit, že pouhým obecným označením uvedených látek „selektivní modulátory androgenovy ́ch receptor ů (SARM)“ v nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem (dále jen“ nařízení vlády č. 454/2009 Sb.“), ve znění účinném do 31. 12. 2021, měl vědět, že se jedná o zakázané látky, když až s účinností od 1. 1. 2022 předmětné nařízení vlády vyjmenovává konkrétní zakázané látky a do uvedené problematiky vnáší světlo. Vzhledem k tomu, že obviněný ani tyto látky nikdy neměl k dispozici, nevyzkoušel je, nemohl rozpoznat jejich účinek. V tomto hodnocení měl soud postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, eventuálně přesvědčivě odůvodnit, proč se obviněný s ohledem na nejasnost právní úpravy nemohl domnívat, že jedná po právu, k čemuž dovolatel odkazuje na závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, a ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 469/04. Pokud v rozhodné době neexistovaly žádné relevantní pochybnosti o správnosti svědkem A. B. poskytnuté informaci o legálnosti prodávaných doplňků stravy a nevěděl-li obviněný o její nesprávnosti, pak nelze dovodit jeho úmyslné zavinění ve vztahu k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. V případě právní rady toto platí i tehdy, byl-li právní omyl su bjektu neomluvitelný. Z d ůvodu chybějící vědomostní složky zavinění tak podle obviněného není na jeho straně možné dovodit ani zavinění z vědomé nedbalosti.
7. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a následně odvolacímu soudu přikázal, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 2. 8. 2023, sp. zn. 1 NZO 588/2023-21, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatoval, že uplatněné dovolací námitky pod obviněným vytýkaný dovolací důvod v zásadě podřadit lze, avšak podané dovolání zcela kopíruje obhajobu, kterou obviněný prezentoval v předchozích stadiích trestního řízení a na niž soudy přiléhavě reagovaly, pročež státní zástupce na přiléhavé argumenty soudů obou nižších stupňů odkazuje. Oba soudy v rámci vyhodnocení problematiky zavinění a pro zdůraznění toho, že jednal v neomluvitelném negativním právním omylu, po právu akcentovaly, že obviněný je nepochybně takovou osobou, která byla s ohledem na své sportovní zaměření obeznámena jak s látkami podporujícími sportovní výkonnost a zlepšení fyzické síly použitím speciálních látek a metod spočívajících na farmakologickém základu, a to včetně látek, které jsou nařízením vlády č. 454/2009 Sb. zakázány, tak i s mírou rizika zdravotního poškození, které takovéto zakázané látky mohou způsobit. Obviněnému pak jakožto zkušenému sportovci a průměrně smýšlející osobě žádné objektivní skutečnosti nebránily v tom, aby si potřebné informace o propagovaných výrobcích dohledal, případně se v pochybnostech obrátil na Státní ústav pro kontrolu léčiv, přičemž si lze jen těžko představit, že bez dalšího uvěřil tvrzení svědka A. B., že se nejedná o látky zakázané, když navíc sám připustil, že se o problematiku látek SARM zajímal.
9. Obdobně nelze podle státního zástupce přisvědčit ani dovolatelově obhajobě vedené v tom smyslu, že v době páchání svého jednání nemusel být schopen rozpoznat, jaké látky byly považovány za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve smyslu §288 tr. zákoníku podle nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, jelikož samotná příloha citovaného nařízení již v době páchání jednání obviněným za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem ve významu §288 tr. zákoníku považovala právě selektivní modulátory androgenových receptorů (SARM).
10. Obstát pak podle státního zástupce nemůže ani odkaz dovolatele na vyloučení jeho trestní odpovědnosti s ohledem na zásadu akcesority účastenství, jelikož hlavní pachatelé byli uznáni vinnými zločinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tzn. že zjevně jednali úmyslně.
11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze tudíž podle státního zástupce shrnout, že rovněž dovolatel jednal zaviněně, a to v úmyslu propagovat uvedené látky za jiným než léčebným účelem a usnadnit tak hlavním pachatelům jejich nabízení dalším zájemcům, přičemž jeho motivem byla snaha obdržet předjednaný majetkový prospěch. Za tohoto stavu proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl jako neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
12. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. Obviněný F. G. ve svém dovolání odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na jehož základě je možné dovolání iniciovat tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, přitom není v rámci tohoto dovolacího důvodu možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti právních závěrů je možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně doplněných soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemůže měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku je možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
18. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného F. G. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu formálně odpovídají. Obviněný převážnou většinou svých námitek argumentoval, že ve vztahu k projednávanému jednání byla vyloučena jakákoli forma úmyslného zavinění, jelikož nevěděl, že látky obsažené v jím propagovaných přípravcích jsou látkami, jejichž prodej za jiným než léčebným účelem je zakázán a lze je podřadit pod selektivní modulátory androgenových receptorů ve smyslu příloh nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný tedy podle svého tvrzení nemohl nikterak vědět, že propagací předmětných látek za jiným než léčebným účelem v úmyslu získat podíl ze zisku realizovaného jejich prodejem, se může dopustit trestného činu podle §288 odst. 1 tr. zákoníku formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nad rámec toho pak obviněný namítá, že s ohledem na akcesoritu účastenství nemohl být pomocníkem k trestné činnosti hlavního pachatele A. B., pokud tento hlavní pachatel v nyní projednávané věci v postavení svědka uvedl, že si sám nebyl vědom nezákonnosti svého jednání. Veškeré své námitky pak obviněný uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení, a to zejména ve svém odvolání, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.
19. Předně je nutno konstatovat, že trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze, nabízí, prodá, jinému poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodou s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem. Pomocníkem jakožto účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, je pak podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.
20. Zároveň je třeba poznamenat, že podle §19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, tzn. že nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení bylo možno se omylu vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané. Rovněž je třeba poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva trestního nebo norem mimotrestních.
21. Negativní právní omyl je výslovně upraven trestním zákoníkem. V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje podle zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem dovolávalo. To je právě důvodem, proč z hlediska zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v §196 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany povinnost vyživovat takové dítě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr.
22. Tvrdí-li dovolatel v nyní posuzované věci, že si nebyl vědom skutečnosti, že napomáhal prodeji zakázaných látek s hormonálním účinkem, tato jeho obhajoba by mohla mít za následek beztrestnost pouze za předpokladu, že se tohoto právního omylu, tedy nedostatku vědomí o protiprávnosti svého jednání, nemohl vyvarovat.
23. Jde-li o otázku ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových okolností nyní posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta alternativa obsažená v ustanovení §19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „ mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží “. Je přitom všeobecně známou a dokonce i diskutovanou otázkou v poměrech České republiky, že prodej látek s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem je protiprávní, jakož je protiprávní i jakékoliv umožnění nebo podílení se na této trestné činnosti. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje se závěry, ke kterým dospěl jak nalézací soud v bodu 18. odůvodnění svého rozhodnutí, tak odvolací soud v bodě 8. odůvodnění svého rozhodnutí, v nichž je přesvědčivě odůvodněno, proč je v případě obviněného na místě uplatnit zásadu „neznalost zákona neomlouvá“ a je zdůrazněna orientace osoby dovolatele v oblasti fitness či kulturistiky a jeho schopnost identifikovat látky s anabolickým či jiným hormonálním účinkem jakožto látky, kteréžto nejsou volně prodejné za jiným než léčebným účelem.
24. Toliko na podporu závěrů učiněných oběma soudy nižších stupňů považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že obviněný ani ve svém mimořádném opravném prostředku nerozporuje, že propagoval za jiným než léčebným účelem anabolické látky. Srozumění obviněného se skutečností, že látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem nejsou volně prodejné a jejich šíření za jiným, než léčebným účelem je zakázané, bylo přitom v dané věci spolehlivě prokázáno rovněž na podkladě obsahu jím natočených videí zveřejněných za účelem propagace předmětných látek. V těchto videích obviněný nejen přesvědčivě demonstruje své širší znalosti z oblasti doplňků stravy a látek podporujících výkony na poli kulturistiky, nýbrž se rovněž odborně jevícím způsobem vyjadřuje k jemu propagovaným anabolickým látkám, popisuje jejich působení a rozebírá jejich nežádoucí účinky, resp. odůvodňuje snížené riziko vzniku nežádoucích účinků. Za stěžejní lze přitom označit skutečnost, že v prvním z publikovaných videí ze dne 9. 8. 2020 obviněný výslovně odrazoval osoby sledující jeho videa od podávání trestních oznámení a sdělil smyšlenku, že se s policisty kriminální služby směje tvrzením o nelegálnosti jím propagovaných látek. V kontextu obsahu videa je tedy nepochybné, že účelem tohoto tvrzení obviněného bylo přesvědčit jeho cílové publikum o legálnosti prodeje jím propagovaných látek a vychází z předpokladu, že je všeobecně známo, že látky s anabolickým či jiným hormonálním účinkem nejsou za jiným než léčebným účelem volně prodejné. V kontextu snahy obviněného přesvědčit osoby sledující jím vytvořená videa o legálnosti jeho počínání fikcí toho, že tvrzení o nelegálnosti prodeje jím propagovaných látek je pro příslušníky orgánů činných v trestním řízení směšné, je pak jako zcela nepřesvědčivé na místě hodnotit tvrzení obviněného, že on sám naopak považoval své jednání za souladné se zákonem pouze na základě své vlastní badatelské činnosti realizované prostřednictvím internetového vyhledávače a tvrzení svědka A. B. V nyní projednávané věci ovšem obviněný na rozdíl od svých veřejných vyjádření již nadále nikterak netvrdil, že by svou činnost konzultoval s jakoukoli relevantní autoritou či státním orgánem, tedy nejen s orgány činnými v trestním řízení, ale např. se Státním úřadem pro kontrolu léčiv, který takovéto konzultace ze své činnosti běžně poskytuje.
25. Z výše uvedených závěrů ohledně hodnocení subjektivní stránky trestného činu podle §288 tr. zákoníku nepochybně vyplývá, že obviněný věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn. Zároveň pak na jeho straně neexistoval žádný, byť i nepřiměřený důvod, pro který se mohl domnívat, že by svým jednáním nemohl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým způsobem. Pokud tedy nalézací soud konstatoval, že obviněný musel být srozuměn s možnosti, že svým jednáním může porušit objekt chráněný trestním zákonem, jedná se o závěr plně odpovídající skutkovému stavu, resp. provedenému dokazování, na jehož základě bylo prokazatelně zjištěno, že obviněný musel vědět, že propaguje látky s anabolickým účinkem, jež nejsou volně prodejné, tzn. že zjevně jednal s vědomím, že pomoc při jejich prodeji za finanční odměnu může představovat protiprávní jednání. Proto je zřejmé, že obviněný nemohl jednat v právním omylu, jelikož se mohl tohoto omylu vyvarovat, neboť protiprávnost svého činu mohl rozpoznat bez zřejmých obtíží, přičemž ho o opaku v žádném případě nemohla jakkoli přesvědčit ani skutečnost, že byl schopen dohledat, že pod názvem SARM jsou na českém trhu nabízeny i jiné produkty. Na rámec právě uvedeného je na místě doplnit, že obviněny byl osobou způsobilou v dostatečné míře posoudit obsah takovýchto jiných přípravků a to, zda skutečně obsahují látky s anabolickým či jiným hormonálním účinkem. Z tohoto hlediska je přitom irelevantní skutečnost, že v době jeho jednání byly v nařízení vlády č. 454/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, označeny selektivní modulátory androgenových receptorů (SARM) souhrnně bez uvedení příkladů konkrétních látek, jelikož následná novela účinná od 1. 1. 2022 nikterak podstatně nezměnila okruh relevantních látek a i nadále do těchto zahrnuje rovněž další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky, pročež se v žádném ze znění předmětného nařízení nejednalo o uzavřený výčet či takový, který by byl svou formulací nejasný či matoucí. V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud námitku obviněného, že jednal v právním omylu negativním ve smyslu §19 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se domníval, že se nedopouští žádného protiprávního jednání, shledal nedůvodnou.
26. Dovolatel rovněž nesouhlasil s naplněním zákonných znaků pomoci k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, k čemuž poukázal na fakt, že hlavní pachatel posuzovaného trestného činu A. B. v pozici svědka v nyní projednávané věci vypověděl o tom, že sám neměl povědomí o protiprávnosti svého jednání.
27. Předně je vhodné uvést, že účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují podle §24 tr. zákoníku, jen jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil. Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu, včetně trestně odpovědného pachatele.
28. Na základě shora uvedeného teoretického pojednání je možno ve vztahu ke konkrétní trestní věci vyzdvihnout, že hlavní pachatel A. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. 30 T 41/2022, pravomocně odsouzen pro zločin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se tedy ztotožnil s úvahami obou soudů, že není vyloučeno úmyslné zavinění obviněného jako pomocníka trestné činnosti s ohledem na skutečnost, že závěr o úmyslném zavinění a vědomí hlavního pachatele této trestné činnosti o protiprávnosti jeho jednání vyplývá z již shora citovaného rozhodnutí, jimž byl pravomocně odsouzen hlavní pachatel A. B., přičemž i zbylí pachatelé trestné činnosti byli za svou úmyslně páchanou trestnou činnost odsouzeni způsobem uvedeným v bodě 2. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Tato skutečnost nemohla být nikterak zpochybněna následnou snahou jmenovaného hlavního pachatele (A. B.) bagatelizovat své jednání ve svědecké výpovědi, jíž učinil v nyní projednávané věci.
29. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí zejména proti závěrům učiněným nalézacím soudem, čímž de facto uplatnil shora uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněného dovolacího důvodu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu, nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
VI.
Závěr
30. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba zdůraznit, že obviněný F. G. veškeré své dovolací námitky uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
31. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 67 To 108/2023, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2023, sp. zn. 30 T 9/2022, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že postupem soudů nižších stupňů nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jenž jím byl fakticky uplatněn ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného F. G. z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 8. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu