ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.824.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 824/2023-434
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2023 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2022, č. j. 6 To 161/2022-392, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 10 T 19/2022, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2022, č. j. 6 To 161/2022-392, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 7. 2022, č. j. 10 T 19/2022-374.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 7. 2022, č. j. 10 T 19/2022-374, byl obviněný J. J. (dále jen „obviněný“) podle §226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 8. 3. 2022, č. j. 1 ZT 393/2021-50, pro skutek spočívající v tom, že:
v přesně nezjištěné době nejméně v období od 3. 2. 2021 do 18. 2. 2021 ze svého trvalého bydliště ulice XY, XY ze svého notebooku veřejně prostřednictvím sociální sítě facebook ke zveřejněným příspěvkům na oficiálních, veřejně dostupných facebookových stránkách Fakultní nemocnice Plzeň:
a) s názvem: "Co vás zajímalo? očkování" ze dne 3. 2. 2021, napsal pod uživatelským jménem "XY" komentář: "Jak je ta depopulizační vakcína nastavená, jsou to ty dva roky? Kdy potom každý zemře?", přičemž zveřejněný článek sdílelo 5 uživatelů,
b) s názvem: "Umírají mladší lidé a my s tím nemůžeme nic dělat, říká šéf KARIM o covidu - iDnes.cz" ze dne 11. 2. 2021, napsal pod uživatelským jménem "XY" komentář: "Já si myslím, že je schválně nějak zabíjíte, aby jste měli čísla. Určitě jim dáte něco do pití nebo nějaký jed místo léků", přičemž zveřejněný článek sdílelo 148 uživatelů,
c) s názvem: " Dítě s příznaky onemocnění Covid-19" ze dne 18. 2. 2021 napsal pod uživatelským jménem "XY" komentář ve znění: "Myslím, že jste tomu dítěti vetřeli na sliznici nějakou chemikálii, aby onemocnělo a vy jste to mohli dát na facebook", přičemž zveřejněný článek sdílelo 419 uživatelů,
uvedené komentáře uživatele "XY" byly do doby blokace administrátorem facebookových stránek Fakultní nemocnice Plzeň veřejně dostupné pro všechny návštěvníky oficiálních facebookových stránek "Fakultní nemocnice Plzeň - oficiální stránky" náležící spol. Fakultní nemocnice Plzeň, IČ: 00669806, se sídlem Edvarda Beneše č. p. 1128, 301 00 Plzeň, které měly ke dni 12. 10. 2021 počet 12 931 uživatelů sledujících tento facebook, tedy komentáře tak mohly způsobit nebezpečí vážného znepokojení části obyvatelstva,
neboť výše uvedeného jednání se dopustil za situace, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. 9. 2020 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 391/2020 Sb., částka 158/2020) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav na dobu od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 na dobu 30 dnů, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky, způsobující nemoc COVID-19, který byl opakovaně prodloužen, naposledy usnesením vlády České republiky č. 55 ze dne 22. 1. 2021 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 21/2021 Sb., částka 11/2021) v souladu s čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, do 14. 2. 2021, a Usnesením vlády České republiky ze dne 14. 2. 2021 č. 125 (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 62/2021 Sb., částka 28/2021) v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav na dobu od 00:00 hodin dne 15. 2. 2021 na dobu 14 dnů, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky, způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, kdy je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu.
Proti tomuto rozsudku podala odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, a to v neprospěch obviněného. O odvolání rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením tak, že podle §256 tr. řádu odvolání státní zástupkyně zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní nejvyšší státní zástupce (dále také jen „dovolatel“) dovolání v neprospěch obviněného, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst.1 písm. h) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. řádu, přestože rozsudek soudu prvního stupně vydaný v řízení mu předcházejícím spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Po rekapitulaci dosavadního stavu řízení jakož i odůvodnění rozhodnutí obou soudů nejvyšší státní zástupce prezentuje své argumenty. V prvé řadě akceptuje způsob, jakým soudy nahlížely na jednání obviněného pod bodem a) obžaloby, kterého se dopustil komentářem projeveným ve formě dotazu, a tedy nikoliv tvrzením nepravdivých informací ve smyslu dostupného výkladu pojmu „poplašná zpráva“. V tomto rozsahu tedy napadené usnesení odvolacího soudu nezpochybňuje. Na straně druhé se však nemůže přiklonit k názoru odvolacího soudu, že skutky pod body b) a c) obžaloby sice naplňují znak „poplašná zpráva“, nicméně nezpůsobily předvídaný ohrožovací účinek podle §357 odst. 1 tr. zákoníku. Na vzbuzení nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva určitého místa totiž podle nejvyššího státního zástupce usuzovat lze, neboť v těchto případech nepravdivé komentáře obviněného před jejich smazáním sdílelo u skutku ad b) 148 uživatelů a u skutku ad c) dokonce 419 uživatelů. Na smazání uvedených zpráv tedy nelze podle dovolatele nahlížet jinak než jako na zamezení dalšího zvýšení již nastalého ohrožovacího účinku takto šířených poplašných zpráv. Samotné smazání zpráv tak nemá vliv na to, že žalovaný ohrožovací delikt již byl dokonán uveřejněním těchto zpráv. K tomu dovolatel odkazuje na komentář k §21 tr. zákoníku (ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník , 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298-299), podle něhož pokus zásadně není možný u tzv. verbálních trestných činů, které jsou spáchány pouhým slovním projevem. O tom v případě žalovaného trestného činu šíření poplašné zprávy svědčí již sama konstrukce objektivní stránky skutkové podstaty, podle níž není zapotřebí, aby ke znepokojení části obyvatelstva skutečně došlo (argum. slovy „způsobí nebezpečí vážného znepokojení…“), ale postačuje vznik nebezpečí takového znepokojení.
5. Nad rámec shora uvedené argumentace nejvyšší státní zástupce připomíná, že je třeba odmítnout i možnou úvahu o nezpůsobilém pokusu. O pokus nezpůsobilými prostředky by šlo tehdy, pokud by se písemný projev obviněného pod body b) a c) obžaloby, šířený za výše uvedených okolností na sociálních sítích, vůbec nemohl dostat k oslovenému okruhu uživatelů, což se však nestalo. Stejně tak by nebylo možno uvažovat o pokusu nezpůsobilými prostředky v souvislosti s prvostupňovým soudem poukazovanou povahou příspěvků obviněného pod body b) a c) obžaloby. Ty sice z části spočívaly ve vyjádření osobního názoru obviněného na postup fakultní nemocnice ve spojení s uvozujícím stanoviskem („myslím“, „já si myslím“), avšak pokračovaly zřejmým popisem zdraví poškozujícího až vražedného jednání fakultní nemocnice, tj. sdělením informace, jejíž pravdivostní hodnotu lze objektivně ověřit. Hodnotící soudy obviněného navíc nepředstavovaly rozhodující část nepravdivého obsahu zveřejněných komentářů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Tdo 936/2016, vyjadřující se k této otázce ve vztahu k trestnému činu pomluvy podle §184 tr. zákoníku).
6. Nejvyšší státní zástupce dále připouští, že v rámci oslovené skupiny uživatelů by určité procento z nich při takové kvalitě zveřejněných příspěvků spatřovalo jejich původ pouze ve fantazii obviněného. Při takovém počtu oslovených uživatelů však nelze vyloučit, že nezanedbatelná část obyvatelstva dotčeného místa by i přesto mohla být těmito zprávami vážně a bezprostředně znepokojena. Nelze totiž přehlédnout, že se taková část veřejnosti měla možnost seznamovat s příspěvky obviněného v průběhu zcela mimořádně vypjaté společenské atmosféry. Stalo se tak totiž za stavu bezprecedentního plošného ohrožení zdraví a životů obyvatel v souvislosti s prokázáním výskytu koronavirové nákazy, kterou byla společnost v té době výrazně poznamenána. Proto lze z hlediska dosaženého stadia trestného činu šíření poplašné zprávy podle §357 tr. zákoníku spolehlivě uzavřít, že ohrožovací účinek šíření poplašných zpráv obviněného pod body b) a c) obžaloby nastal. Rozhodně tak není důvod k posouzení jednání obviněného jako pokusu trestného činu, tím spíše pokusu nezpůsobilého, resp. spáchaného nezpůsobilými prostředky.
7. V další části dovolací argumentace nejvyšší státní zástupce vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který s odkazem na §2 odst. 1 tr. zákoníku aplikoval §14 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), z něhož dovodil, že jednání obviněného nenaplňuje znaky okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. K tomu nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že aplikace §14 pandemického zákona byla vázána na existenci stavu pandemické pohotovosti, který byl tímto zákonem stanoven na období od 27. 2. 2021 do 28. 2. 2022. Obviněný komentáře uveřejnil v době od 3. 2. 2021 do 18. 2. 2021, tedy mimo vymezené období pandemické pohotovosti. Již z tohoto důvodu nelze dovozovat, že by v daném případě aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku byla vyloučena §14 pandemického zákona, a pro uplatnění §2 odst. 1 tr. zákoníku tedy nebyl důvod. Naopak zdůrazňuje, že obviněný spáchal čin uvedený v §357 odst. 1 tr. zákoníku zjevně v době šíření onemocnění Covid-19, tedy za jiné události ohrožující život a zdraví lidí, přičemž intenzita tohoto ohrožení dokonce vedla vládu k vyhlášení nouzového stavu ve smyslu čl. 6 odst. 2 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
8. V této souvislosti dovolatel připomíná východiska rozvedená v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn 15 Tdo 110/2021, z něhož je zřejmé, že pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu za události vážně ohrožující zdraví nebo život lidí nepostačuje, že je trestný čin spáchán pouze v časové souvislosti s takovou událostí. Je tedy třeba dovodit bližší věcnou souvislost s takovou událostí, resp. s opatřeními pro její zvládání. Ta je však v případě jednání obviněného zcela zjevná, neboť komentáře obviněného měly mimo jiné vyvolat znepokojení obyvatelstva v souvislosti s poskytováním zdravotní péče zaměřené na zvládání pandemie a očkováním proti koronaviru, tj. v souvislosti s činnostmi a prostředky, jejichž cílem bylo zamezit dalšímu šíření této nákazy.
9. Právě uvedená věcná souvislost jednání obviněného s opatřeními směřujícími ke zvládání pandemie by ostatně vylučovala i odvolacím soudem prosazovanou aplikaci §14 pandemického zákona. Podle tohoto ustanovení totiž soud k uvedené okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo okolnosti přitěžující při posuzování trestného činu přihlédne pouze tehdy, pokud je trestným činem poškozen nebo ohrožen zájem společnosti na zvládání pandemie COVID-19. Tak tomu v případě jednání obviněného ale bylo, z čehož vyplývá, že reálně nebylo nijak vyloučeno shledat v jednání obviněného naplnění znaku spáchání činu za jiné události ohrožující život nebo zdraví lidí podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
10. Za tohoto stavu tedy bylo namístě posoudit jednání obviněného pod body b) a c) obžaloby jako zločin šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a z tohoto důvodu lze vyloučit úvahy o použití zásady subsidiarity trestní represe podle pravidel plynoucích ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Nelze totiž dovodit, že by jednání obviněného naplňující znaky zločinu bylo možno považovat za jednání nezávažné, jehož škodlivost nedosahuje obvyklé míry trestných činů obdobného druhu, jehož trestní postih by proto byl vyloučen ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku.
11. Nejvyšší státní zástupce proto uzavírá, že jednáním pod body b) a c) obžaloby byly naplněny všechny zákonné znaky zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně tak jednání obviněného nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že se o takový zločin nejedná, a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, čímž svůj rozsudek zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Odvolací soud pak uvedenou vadu neodstranil, třebaže k tomu měl na základě odvolaní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vytvořen náležitý procesní prostor. Zamítnutím tohoto odvolání proto odvolací soud své usnesení zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě.
12. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu v tom rozsahu, v jakém jím bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně proti zprošťujícímu výroku pod body b) a c) rozsudku soudu prvního stupně, dále zrušil v rozsahu bodů b) a c) i jemu předcházející napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Hráška, advokáta. Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání předně konstatuje, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Obviněný dále uvádí, že se s argumentací nejvyššího státního zástupce neztotožňuje a je přesvědčen, že dovolání není důvodné. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, když odmítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, byť se obviněný zcela neztotožňuje s odůvodněním usnesení odvolacího soudu.
14. V otázce právního hodnocení skutků pod body b) a c) obžaloby je obviněný přesvědčen, že ke správnému závěru dospěl soud prvního stupně, který jej zprostil obžaloby z důvodu, že výše označené skutky nejsou trestným činem. Výroky obviněného byly pouhým vyjádřením jeho osobních názorů, postojů a obav, nikoliv však konstatováním skutečností k postupu Fakultní nemocnice Plzeň během poskytování zdravotních služeb, což je z formulací jednotlivých výroků obviněného naprosto zřejmé. Obviněný připomíná, že trpí reaktivní poruchou osobnosti vznikající v souvislosti s vnějšími faktory, kdy v době pandemie onemocnění COVID-19 pociťoval úzkostné stavy. Z obav a strachu si zjišťoval informace ohledně onemocnění COVID-19 ze zdrojů, které nebylo možno v té době objektivně ověřit a tyto ho vedly k nesprávným úsudkům ohledně celé situace a k následnému vyjadřování se na sociálních sítích. Sdílením svých názorů neměl v úmyslu nikoho zastrašit ani urazit a svého jednání lituje. Souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že jeho komentáře nemohly u části obyvatelstva vzbudit dojem, že v nich konstatuje skutečnosti, které by mohly způsobit nebezpečí znepokojení jakékoliv části obyvatelstva. Tím spíše pak tyto komentáře u jakékoliv části obyvatelstva nemohly vzbudit takové obavy, které by vedly k faktickému následku poplašné zprávy, tedy materializaci znepokojení ve formě ovlivnění části obyvatelstva, což je jeden z předpokladů trestní odpovědnosti za trestný čin podle §357 odst. 1 tr. zákoníku [k tomu obviněný odkazuje na JELÍNEK, J. K trestnímu postihu šíření poplašné zprávy (nejen o koronaviru) . Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora, r. 2020, č. 4, s. 23-27.].
15. Dále se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že vůči osobě obviněného není třeba vyvozovat trestní odpovědnost a zproštění obžaloby lze v tomto případě akceptovat. Je však i nadále přesvědčen, že skutky popsané v obžalobě nejsou trestným činem. Souhlasí se závěry odvolacího soudu, že jeho jednání nenaplňuje znak kvalifikované skutkové podstaty podle §357 odst. 1 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, a to s ohledem na §14 pandemického zákona, jelikož jeho jednáním nedošlo k poškození či ohrožení zájmu společnosti na zvládání pandemie. Stav pandemické pohotovosti sice byl zakotven účinností pandemického zákona, nicméně vzhledem k definici stavu pandemické pohotovosti je zřejmé, že jde o deklaratorní uzákonění stavu, který ve faktické rovině již probíhal. Následně obviněný poukazuje na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., z něhož podle jeho názoru vyplývá, že stavy, které jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu, jsou pouze stav ohrožení státu a stav válečný. Na jakýkoliv jiný stav je nutné nahlížet jako na nezávislý na vůli orgánu veřejné moci. Vzhledem k okolnostem, že z věcného hlediska se stav ohrožující život nebo zdraví lidí během krátkého časového rozmezí mezi spáchanými skutky a vyhlášením stavu pandemické pohotovosti nezměnil, nebylo by přiměřené vyloučit z působnosti trestních předpisů zákon, jenž pro něj obsahuje příznivější úpravu, jak předpokládá §2 odst. 1 tr. zákoníku. Proto argumenty nejvyššího státního zástupce o neaplikovatelnosti §14 pandemického zákona, případně o nesplnění podmínek pro nepřihlédnutí k okolnostem podmiňující použití vyšší sazby, nemohou podle jeho názoru obstát.
16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl.
17. Vyjádření obviněného následně Nejvyšší soud zaslal nejvyššímu státnímu zástupci k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
19. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda lze dovolatelem uplatněnou argumentaci podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
20. Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupce namítá, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože rozsudek soudu prvního stupně vydaný v řízení mu předcházejícím spočíval na nesprávném právním posouzení skutku.
21. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
22. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání státní zástupkyně zamítl podle §256 tr. zákoníku, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Tímto dovolacím důvodem je pak nejvyšším státním zástupcem uplatňovaný důvod pod §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa) . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce nejenže odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, ale je i důvodná.
25. Nejvyšší státní zástupce namítá, že jednání obviněného, které je uvedeno pod body b) a c) obžaloby naplňuje všechny zákonné znaky zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně tak jednání obviněného nesprávně právně posoudil, pokud došel k závěru, že se o takový zločin nejedná, a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Odvolací soud pak uvedenou vadu neodstranil a své rozhodnutí tak zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě.
26. Zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá a takový čin spáchá za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
27. V obecné rovině Nejvyšší soud zejména připomíná, že objektem přečinu podle §357 odst. 1 tr. zákoníku je především zájem na ochraně obyvatelstva před šířením nepravdivých zpráv, které jsou způsobilé vyvolat zkratkovité reakce, paniku či dokonce až chaos (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., ŠÁMALOVÁ, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník , 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4489; PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník , 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2957-2958). Z pohledu objektivní stránky přečinu podle §357 odst. 1 tr. zákoníku jednání pachatele spočívá v rozšiřování nepravdivé poplašné zprávy . Následkem takového jednání je pak způsobení nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa . Za poplašnou zprávu je považována taková objektivně nepravdivá zpráva, která je podle svého obsahu způsobilá vyvolat obavy z nějakých, byť i neurčitých budoucích událostí zasahujících nepříznivě do života alespoň části obyvatelstva nějakého místa např. tak, že by došlo k ohrožení životů a zdraví lidí nebo majetku. Z pohledu dokonání tohoto přečinu tedy postačí, pokud alespoň došlo k vyvolání nebezpečí vážného znepokojení , jeho reálné vyvolání tedy není nezbytné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 40/2017).
28. Ve vztahu k dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce o naplnění znaků základní skutkové podstaty obsažené v §357 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud uvádí, že se s touto ztotožňuje a považuje ji za správnou. Skutky uvedené pod body b) a c) obžaloby naplňují všechny znaky základní skutkové podstaty přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný rozšiřoval poplašnou zprávu , která byla nepravdivá a úmyslně tak způsobil nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva určitého místa .
29. Pokud se týká jednotlivých znaků této skutkové podstaty, z provedeného dokazování je zřejmé, že obviněný svým aktivním jednáním (komisivně) shora uvedené komentáře rozšiřoval když je uveřejnil prostřednictvím veřejné počítačové sítě internet, resp. sociální sítě Facebook, čímž zajistil, aby se tyto dostaly do sféry většího počtu adresátů. Stejně tak je podle Nejvyššího soudu nepochybné, že se jednalo o zprávy objektivně nepravdivé . Co do posouzení charakteru zpráv obviněného platí, že jím učiněné výroky je nutné hodnotit v kontextu doby, kdy došlo k jejich rozšíření. Jak zcela přiléhavě uvedl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání, obviněný je učinil za stavu bezprecedentního plošného ohrožení zdraví a životů obyvatel v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, kterou byla zásadně postižena celá společnost. Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněným učiněné nepravdivé výroky s ohledem na svůj obsah již vykazují poplašný charakter a tyto také vyvolaly ohrožující následek uvedený v §357 odst. 1 tr. zákoníku, a to způsobení nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, konkrétně v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň. Co do faktické povahy obviněným učiněných výroků uvedených pod bodem b) a c) obžaloby Nejvyšší soud poznamenává, že tyto rozhodně nelze považovat za vyjádření osobního názoru obviněného na danou problematiku, neboť hodnotící soudy obviněného nepředstavovaly rozhodující část nepravdivého obsahu zveřejněných výroků. Pro případnou trestní odpovědnost obviněného také není relevantní faktická přesvědčivost učiněných komentářů, když je zřejmé, že tyto – nepravdivé poplašné zprávy – nelze považovat toliko za čistě fantazijní projevy mysli (srov. ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T., ŠÁMALOVÁ, M. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník , 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4491; PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník , 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2020, s. 2959). Konečně Nejvyšší soud dodává, že jednání obviněného uvedené pod bodem b) a c) obžaloby naplňuje všechny zákonné znaky pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku, jelikož je třeba na něj nahlížet jako na dílčí útoky vedené jednotným záměrem, které naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
30. Za důvodnou je také nutné považovat dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce vztahující se k otázce dokonání přečinu podle §357 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se nepřiklonil k právnímu názoru odvolacího soudu, který sice shora uvedené výroky obviněného správně spojoval s naplněním znaku „poplašná zpráva“ avšak uzavřel, že tato nezpůsobila ohrožovací následek uvedený v §357 odst. 1 tr. zákoníku, tedy nezpůsobila nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa . Konkrétně se Nejvyšší soud nemůže ztotožnit s právním názorem odvolacího soudu spočívajícího v závěru, že k dokonání trestného činu nedošlo, neboť komentář uvedený pod bodem b) obžaloby smazala sama fakultní nemocnice a komentář pod bodem c) obžaloby smazal posléze obviněný a v důsledku toho nestihl nastat ohrožovací následek v intenzitě předpokládané skutkovou podstatou tohoto přečinu a z tohoto důvodu je nutné jednání obviněného posoudit jako pokus přečinu šíření poplašné zprávy podle §21 odst. 1 k §357 odst. 1 tr. zákoníku (srov. bod 10. in fine usnesení odvolacího soudu). V této souvislosti lze stručně připomenout, že nepravdivé komentáře obviněného ještě před jejich smazáním sdílelo u skutku pod bodem b) obžaloby 148 uživatelů a v případě skutku pod bodem c) obžaloby 419 uživatelů (srov. č. l. 50 a 51). Samotné smazání uvedených komentářů pak již nemohlo mít vliv na dokonání tohoto ohrožujícího přečinu, neboť postačí, pokud alespoň došlo k vyvolání nebezpečí vážného znepokojení , jeho reálné vyvolání tedy není nezbytné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 40/2017). Tak tomu také bylo v dané trestní věci, kdy vyvolané nebezpečí vážného znepokojení bezprostředně hrozilo a bylo dostatečně konkrétní i co do místa. Z pohledu vývojových stádií trestného činu je tak nutné konstatovat, že obviněný daný přečin dokonal, neboť již naplnil všechny jeho zákonné znaky.
31. Nejvyšší soud tedy v této části uzavírá, že jednání obviněného, které je uvedeno pod body b) a c) obžaloby naplňuje všechny zákonné znaky pokračujícího přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku.
32. Pokud se týká dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce vztahující se k nesprávným právním závěrům odvolacího soudu ohledně naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, tuto shledává Nejvyšší soud též důvodnou.
33. Podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, spáchá-li čin uvedený v §357 odst. 1 nebo 2 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
34. Citovaná kvalifikovaná skutková podstata je současně též alternativní skutkovou podstatou, neboť obsahuje více samostatných znaků charakterizujících jednání pachatele. Jeden z případů, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy, pak spočívá ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí . Trestní zákoník tedy umožňuje podřadit pod citovaný zákonný znak celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající společenskou škodlivost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky mimo jiné též v období měsíce února 2021. Jestliže tedy obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1 tr. zákoníku dne 11. 2. 2021, resp. 18. 2. 2021, stalo se tak (formálně) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jak ostatně správně uvádí soud prvního stupně ve svém rozsudku (srov. jeho bod 5.).
35. Pokud nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání namítá, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, jestliže s odkazem na §2 odst. 1 tr. zákoníku o časové působnosti trestních zákonů aplikoval v dané trestní věci §14 pandemického zákona, z něhož dovodil, že jednání obviněného nenaplňuje alespoň některý ze znaků uvedených v §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, lze takovému právnímu závěru přisvědčit. Nejvyšší soud však uvádí, že aplikaci pandemického zákona nepovažuje za v zásadě vyloučenou, a to o odkazem na §2 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se jedná o zákon, který může být ve svém důsledku pro pachatele příznivější. Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že nepovažuje za správný právní závěr odvolacího soudu, podle kterého jednání obviněného spočívající v šíření evidentně nepravdivých informací nezpůsobilo poškození či ohrožení zájmu společnosti na zvládání epidemie COVID-19 (srov. bod 12. usnesení odvolacího soudu). Podle §14 pandemického zákona platilo, že je-li spáchán trestný čin v době stavu pandemické pohotovosti, která je stavem, v jehož rámci dochází k ohrožení života nebo zdraví lidí, a předpisy trestního práva s touto okolností spojují použití vyšší trestní sazby nebo ji považují za přitěžující okolnost, soud k této okolnosti při posuzování trestného činu přihlédne pouze tehdy, pokud je trestným činem poškozen či ohrožen zájem společnosti na zvládání epidemie COVID-19 . Nejvyšší soud, na rozdíl od odvolacího soudu, je však toho právního názoru, že jednáním obviněného, které naplňovalo všechny znaky přečinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1 tr. zákoníku, došlo k ohrožení zájmu společnosti na zvládání epidemie COVID-19, neboť obviněný svými výroky úmyslně způsobil nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň zaměřené právě na zvládání pandemie COVID-19. Z tohoto důvodu tedy byla aplikace citovaného ustanovení pandemického zákona vyloučena.
36. Dále Nejvyšší soud konstatuje, že pro posouzení otázky případného naplnění zákonného znaku podle §357 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ se jeví jako výstižnější analogicky aplikovat východiska rozvedená v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., podle nichž je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. V případě obviněného je pak dána nejen souvislost časová a místní, avšak i souvislost věcná s takovou událostí, resp. s opatřeními pro její zvládání, neboť jak již uvedl Nejvyšší soud výše (srov. bod 35. tohoto usnesení), obviněný svými výroky úmyslně způsobil nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva v souvislosti s poskytováním zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Plzeň zaměřené na zvládání pandemie COVID-19, jejímž cílem bylo nepochybně zamezit či zmírnit následky šíření tohoto infekčního onemocnění.
37. Nejvyšší soud tedy přisvědčil dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce, že jednání obviněného uvedené pod body b) a c) obžaloby naplňuje všechny znaky zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Po vyhodnocení souhrnu všech významných kritérií obsažených ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., je dále nutné konstatovat, že použití zásady subsidiarity trestní represe vyplývající z §12 odst. 2 tr. zákoníku je v dané trestní věci vyloučeno, neboť nelze shledat, že celková společenská škodlivost protiprávního jednání obviněného je natolik nízká a nedosahuje ani dolní hranice trestnosti běžně se vyskytujících trestných činů dané základní skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1362/2016, uveřejněné pod č. 31/2017 Sb. rozh. tr.).
38. Ze všech shora rozvedených důvodů Nejvyšší soud uzavírá, že soud prvního stupně jednání obviněného uvedené pod bodem b) a c) obžaloby nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že nenaplňuje všechny zákonné znaky zločinu šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, a tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Odvolací soud pak uvedenou vadu neodstranil, když odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město podané v neprospěch obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl a tím své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě.
39. Zbývá dodat, že Nejvyšší soud v rámci svých úvah týkajících se právního posouzení skutku došel k právnímu závěru, že jednání obviněného uvedené v obžalobě [tedy i pod bodem a)] vykazuje všechny zákonné znaky pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu také přistoupil ke zrušení napadených rozhodnutí jako celku, neboť je třeba, aby rozhodnutí o všech dílčích útocích téhož pokračujícího trestného činu bylo učiněno jediným pravomocným rozsudkem, který zahrne celý v té době známý a prokázaný rozsah pokračujícího trestného činu (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021-II. Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně se tedy bude muset v novém řízení zabývat všemi otázkami, které jsou rozhodné pro právní posouzení jednání obviněného. Nejvyšší soud toliko připomíná, že ve smyslu §265s odst. 1 tr. řádu je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
40. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. J. zjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce shledal důvodnou. Z tohoto důvodu podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2022, č. j. 6 To 161/2022-392, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2022, č. j. 10 T 19/2022-374. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl i o zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V neposlední řadě pak Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. řádu soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu