ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.826.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 826/2023-1357
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2023 o dovolání obviněného Ing. Ondřeje Bisahy, nar. 10. 8. 1982 v Kroměříži, jednatele společnosti S. inpo, s. r. o., trvale bytem Želechovice nad Dřevnicí, Nad Školou 483, okres Zlín, a obviněné společnosti S. inpo, s. r. o., IČ 49973975, se sídlem Ztracená 68, Kroměříž, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 6 To 46/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 4 T 8/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Ing. Ondřeje Bisahy a obchodní společnosti S. inpo, s. r. o. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, byl obviněný Ing. Ondřej Bisaha a společnost S. inpo, s. r. o. (dále též jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) společně uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný Ing. Ondřej Bisaha podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu byl podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu třiceti měsíců. Obviněná společnost S. inpo, s. r. o. byla podle §240 odst. 2 tr. zákoníku a §20 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „t. o. p. o.“) odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti s předmětem podnikání projektová činnost ve výstavbě, inženýrská činnost ve výstavbě a provádění staveb, jejich změn a odstraňování, a to na dobu pěti let.
2. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Kroměříži právní moci nenabyl, neboť oba obvinění proti němu podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312 tak, že z podnětu odvolání obviněného Ondřeje Bisahy podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o trestu zákazu činnosti. Naopak odvolání obviněné společnosti S. inpo, s. r. o. krajský soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. V ostatních výrocích pak zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn.
3. Napadený rozsudek soudu prvního stupně není v nyní projednávané věci jediným. Okresní soud v Kroměříži totiž v dané věci rozhodl již dříve, a to rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 4 T 8/2021-1207, kterým obviněného Ing. Ondřeje Bisahu a společnost S. inpo, s.r.o. podle §226 písm. b) tr. řádu pro projednávané skutky zprostil podané obžaloby. Tento rozsudek však byl k odvolání státního zástupce usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 To 35/2022-1238, zrušen a věc byla vrácena prvoinstančnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení zprošťujícího rozsudku byla skutečnost, že Okresní soud v Kroměříži se ve svém rozsudku nevypořádal se všemi rozhodnými skutečnosti, pročež se odvolacímu soudu jevil zprošťující výrok jako předčasný.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kroměříži se oba jmenovaní obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že:
obviněný Ing. Ondřej Bisaha od 30. 9. 2014 jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti S. inpo, s. r. o., v jejím zájmu a v rámci její činnosti, a tím ve smyslu §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) t. o. p. o.,
a obchodní společnost S. inpo, s. r. o., jako plátce daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) a daně z příjmu právnických osob (dále jen „DPPO“) s registrací u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Kroměříži, v úmyslu zkrátit uvedené daně podali:
1) dne 1. 7. 2015 řádné přiznání k DPPO za zdaňovací období roku 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 21.660 Kč, do kterého v rozporu s ustanovením §23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném v předmětném zdaňovacím období, neoprávněně zahrnuli do daňových výdajů:
- doklad číslo 3/09/2014 (evidenční č. 24024), dodavatele Ing. Jiřího Ondruška, datum uskutečnění zdanitelného plnění (dále jen „DUZP“) 30. 9. 2014, na částku celkem ve výši 101.500 Kč,
- doklad číslo 140100015, dodavatele TAMAULIPAS invest s. r. o., DUZP 3. 12. 2014, na částku celkem ve výši 213.056,80 Kč (základ daně - dále jen „ZD“- 176.080 Kč, DPH 21 % 36.976,80 Kč),
- doklad číslo 140100017, dodavatele TAMAULIPAS invest s.r.o., DUZP 17. 12. 2014, na částku celkem ve výši 184.180,15 Kč (ZD 152 215 Kč, DPH 21 % 31.965,15 Kč),
- doklad číslo 140100010 (evidenční č. 24039), dodavatele TAMAULIPAS invest s. r. o., DUZP 30. 10. 2014, na částku celkem ve výši 649.697,40 Kč (ZD 536.940 Kč, DPH 21 % 112.757,40 Kč),
- doklad číslo 140100011 (evidenční č. 24040), dodavatele TAMAULIPAS invest s. r. o., DUZP 31. 10. 2014, na částku celkem ve výši 490.572,72 Kč (ZD 405.432 Kč, DPH 21 % 85.140,72 Kč),
- doklad číslo 140100012 (evidenční č. 24041), dodavatele TAMAULIPAS invest s. r. o., DUZP 1. 12. 2014, na částku celkem ve výši 272.539,19 Kč (ZD 225.239 Kč, DPH 21 % 47.300,19 Kč),
- doklad číslo 140100016 (evidenční č. 24043), dodavatele TAMAULIPAS invest s. r. o., DUZP 10. 12. 2014, na částku celkem ve výši 1.862.190 Kč (ZD 1.539.000 Kč, DPH 21 % 323.190 Kč),
- výdajový pokladní doklad číslo 2 (evidenční č. 34402) ze dne 15. 4. 2014, za mzdy zaměstnanců za měsíc leden až březen 2014, na částku celkem ve výši 88.200 Kč,
- výdajový pokladní doklad číslo 4 (evidenční č. 34404) ze dne 11. 7. 2014, za mzdy zaměstnanců za měsíc duben až červen 2014, na částku celkem ve výši 88.200 Kč,
- výdajový pokladní doklad číslo 6 (evidenční č. 34406) ze dne 14. 10. 2014, za mzdy zaměstnanců za měsíc červenec až září 2014, na částku celkem ve výši 88.200 Kč,
- finanční hotovost za mzdy zaměstnanců za měsíc říjen až prosinec 2014 celkem ve výši 88.200 Kč,
- doklad číslo 2014008 (evidenční č. 24049), dodavatele MAURO INDUSTRIES s. r. o., DUZP 19. 12. 2014, na částku celkem ve výši 588.869 Kč (ZD 486.669 Kč, DPH 21 % 102.200,49 Kč),
- doklad číslo 2014009 (evidenční č. 24050), dodavatele MAURO INDUSTRIES s. r. o., DUZP 26. 12. 2014, na částku celkem ve výši 368.600 Kč (ZD 304.628 Kč, DPH 21 % 63.971,88 Kč),
- doklad číslo 2014011 (evidenční č. 24051), dodavatele MAURO INDUSTRIES s. r. o., DUZP 29. 12. 2014, na částku celkem ve výši 254.116 Kč (ZD 210.013 Kč, DPH 21 % 44.102,73 Kč),
v celkové výši 3.975.875 Kč, ačkoli si byli vědomi, že se tato zdanitelná plnění neuskutečnila, čímž zkrátili DPPO za zdaňovací období roku 2014 v rozsahu 755.440 Kč, kterou by byla povinna obchodní společnost S. inpo, s. r. o., uhradit,
2) dne 2. 2. 2015 přiznání k DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 s vykázanou vlastní daňovou povinností ve výši 24.913 Kč, do kterého za účelem neoprávněného odpočtu DPH zahrnuli daňové doklady dodavatelů, a to:
a) TAMAULIPAS invest s. r. o.,
- doklad číslo 140100015, DUZP 3. 12. 2014, na částku celkem ve výši 213.056,80 Kč (základ daně - dále jen „ZD“ – 176.080 Kč, DPH 21 % 36.976,80 Kč),
- doklad číslo 140100017, DUZP 17. 12. 2014, na částku celkem ve výši 184.180,15 Kč (ZD 152.215 Kč, DPH 21 % 31.965,15 Kč),
- doklad číslo 140100010 (evidenční č. 24039), DUZP 30. 10. 2014, na částku celkem ve výši 649.697,40 Kč (ZD 536.940 Kč, DPH 21 % 112.757,40 Kč),
- doklad číslo 140100011 (evidenční č. 24040), DUZP 31. 10. 2014, na částku celkem ve výši 490.572,72 Kč (ZD 405.432 Kč, DPH 21 % 85.140,72 Kč),
- doklad číslo 140100012 (evidenční č. 24041), DUZP 1. 12. 2014, na částku celkem ve výši 272.539,19 Kč (ZD 225.239 Kč, DPH 21 % 47.300,19 Kč),
- doklad číslo 140100016 (evidenční č. 24043), DUZP 10. 12. 2014, na částku celkem ve výši 1.862.190 Kč (ZD 1.539.000 Kč, DPH 21 % 323.190 Kč),
b) MAURO INDUSTRIES s. r. o.,
- doklad číslo 2014008 (evidenční č. 24049), DUZP 19. 12. 2014, na částku celkem ve výši 588.869 Kč (ZD 486.669 Kč, DPH 21 % 102.200,49 Kč),
- doklad číslo 2014009 (evidenční č. 24050), DUZP 26. 12. 2014, na částku celkem ve výši 368.600 Kč (ZD 304.628 Kč, DPH 21 % 63.971,88 Kč),
- doklad číslo 2014011 (evidenční č. 24051), DUZP 29. 12. 2014, na částku celkem ve výši 254.116 Kč (ZD 210.013 Kč, DPH 21 % 44.102,73 Kč),
c) Družstvo SAGOSTAV,
- doklad číslo 14672, DUZP 3. 11. 2014, na částku celkem ve výši 328.600 Kč (ZD 328.600 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 69.006 Kč),
- doklad číslo 14679, DUZP 6. 11. 2014, na částku celkem ve výši 328.600 Kč (ZD 240.950 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 50.599,50 Kč),
- doklad číslo 14686, DUZP 11. 11. 2014, na částku celkem ve výši 178.630 Kč (ZD 178.630 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 37.512,30 Kč),
- doklad číslo 14690, DUZP 13. 11. 2014, na částku celkem ve výši 346.010 Kč (ZD 346.010 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 72.662,10 Kč),
- doklad číslo 14700, DUZP 18. 11. 2014, na částku celkem ve výši 222.340 Kč (ZD 222.340 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 46.691,40 Kč),
- doklad číslo 14730, DUZP 25. 11. 2014, na částku celkem ve výši 183.470 Kč (ZD 183.470 Kč, DPH 21 % 0 Kč, přenesená daňová povinnost, uplatněn odpočet DPH ve výši 38.528,70 Kč),
přestože uvedení dodavatelé deklarovaná zdanitelná plnění neuskutečnili, a tedy tato nemohla být použita pro ekonomickou činnost této obchodní společnosti, čímž v rozporu s §72 odst. 1 a §73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění účinném v předmětném zdaňovacím období, zkrátili DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2014 v rozsahu 847.605 Kč, kterou by byla povinna obchodní společnost S. inpo, s. r. o. uhradit,
čímž Ondřej Bisaha zkrátil ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Kroměříži, se sídlem Husovo náměstí 535/21, 767 01 Kroměříž, uvedené daně v celkovém rozsahu 1.603.045 Kč, a obchodní společnost S. inpo, s. r. o. jednáním svého jednatele, které je jí třeba přičítat, zkrátila ke škodě České republiky zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, Územní pracoviště v Kroměříži, se sídlem Husovo náměstí 535/21, 767 01 Kroměříž, uvedené daně v celkovém rozsahu 1.603.045 Kč.
II.
Dovolání obou obviněných a vyjádření k nim
5. Oba obvinění napadli usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, mimořádným opravným prostředkem.
II. 1.
Dovolání Ing. Ondřeje Bisahy
6. Obviněný Ing. Ondřej Bisaha své dovolání, podané prostřednictvím svého obhájce, zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti dovolatel upřesnil, že u obou projednávaných skutků došlo k jejich nesprávnému hmotně právnímu posouzení podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť fakticky nenaplňují znaky žádného trestného činu.
7. Konkrétně se dovolatel neztotožnil se závěry okresního i krajského soudu stran výroku o vině, tedy že jako jediný jednatel a společník obviněné právnické osoby S. inpo s. r. o., podal coby plátce daně z příjmu právnických osob (dále jen „DPPO“) a daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) v úmyslu zkrátit tyto daně ve výroku o vině specifikovaná daňová přiznání, v nichž uvedl zdanitelná plnění, která uvedení dodavatelé neuskutečnili, čímž společně s obviněnou společností S. inpo, s. r. o. zkrátil DPPO za zdaňovací období roku 2014 v rozsahu 755.440 Kč a DPH za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2014 v rozsahu 847.605 Kč. Vzhledem k těmto skutkovým závěrům o jeho vině dovolatel brojí proti hmotněprávnímu posouzení jemu přisouzených trestných jednání. V navazující části dovolání se obviněný na podkladě provedeného dokazování vyjádřil k jednotlivým dodavatelům, jakož i vybraným skutkovým zjištěním.
8. Stran dodavatelské společnosti MAURO INDUSTRIES s.r.o. namítl, že se na převodu společnosti z původní majitelky M. S. na občana Slovenské republiky M. P. (tzv. „bílého koně“) nikterak nepodílel. Byť v průběhu trestního řízení připustil, že jej M. P., kterého z dřívější doby znal, požádal, zda by mu mohl pomoci při založení společnosti v České republice, tak namítl, že od bývalé majitelky společnosti M. S. obdržel pouze jediný e-mail, který byl doručen na jeho e-mailovou adresu XY , a který obsahoval zprávu, že společnost byla převedena na osobu M. P.. Nicméně žádná jiná korespondence stran předmětné společnosti mezi nimi neproběhla. Na tomto základě dovolatel odmítl závěr soudů nižších stupňů, že by se na chodu jmenované společnosti jakkoli podílel.
9. Dovolatel se dále brání výroku soudu, že dokazováním byla ověřena provázanost společností TAMAULIPAS invest s. r. o. a MAURO INDUSTRIES s. r. o. s ohledem na to, že do jejich datových schránek bylo opakovaně přistoupeno ze stejné IP adresy a ve velmi blízkém časovém okamžiku, byť se nepodařilo přímo prokázat, že osobou, která do datových schránek vstupovala, byl skutečně obviněný. Z tohoto důvodu nemá toto tvrzení žádnou důkazní hodnotu. Stejně tak dovolatel odmítl tvrzení, že obviněná společnost S. inpo s. r. o. z obchodních transakcí profitovala, neboť zisk z předmětných obchodů měly především obě výše uvedené společnosti.
10. Stran plateb, které obviněný prováděl v souvislosti se svojí obchodní činností, namítl, že se v průběhu trestního řízení nikdy netajil tím, že projednávané platby byly „poměrně chaotické“. Zdůrazňuje však, že nikdy nebyly protiprávní, neboť odebrané zboží vždy řádně uhradil, což je dohledatelné v účetnictví obviněné společnosti S. inpo s. r. o. Podstatným však shledává to, že jím přiznaná platební neuspořádanost nezakládá důkaz, že by se jeho osoba či obviněná společnost skutečně dopustily zločinu, za který byly pravomocně odsouzeny. Z účetních dokladů společnosti je mimo jiné prokazatelné, že společnost S. inpo s. r. o. disponovala dostatkem finančních prostředků k prověřovaným úhradám, bankovním převodům i platbám v hotovosti. S ohledem na platnost presumpce neviny dovolatel současně uvedl, že není povinen prokazovat svoji nevinu, respektive prokazovat nebo vyvracet skutečnosti, které mají vliv na rozhodnutí o jeho vině, a to na rozdíl od řízení daňového, v němž daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních (viz §92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb.).
11. V případě dodavatelského Družstva SAGOSTAV obviněný v průběhu řízení opakovaně uváděl, že v tomto případě nemohlo dojít ke krácení daně, neboť tato společnost byla v tzv. „režimu přenesené daňové povinnosti“, který má zabránit zkrácení DPH. Obviněný proto klade otázku, jaké by jeho jednání mělo smysl neboli proč by měl fiktivně provádět nějaké práce, na které si neuplatní DPH.
12. V návaznosti na výše uvedené výhrady stran nedostatečnosti stávajících skutkových zjištění a s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel položil zásadní otázku, v čem tedy vlastně spočívá společenská nebezpečnost (neboli faktická škodlivost) jeho jednání a jak byla soudy nižších stupňů prokázána subjektivní stránka projednávaného zločinu. Podle mínění obviněného se nedopustil žádného zločinu, který je mu kladen za vinu.
13. V této souvislosti dovolatel upozornil na to, že rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, je ve věci již druhým v pořadí, když původní rozsudek téhož soudu ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 To 35/2022-1238, jej z projednávané trestné činnosti zprostil, nicméně toto rozhodnutí bylo k odvolání státního zástupce zrušeno. Vzhledem k tomu, že okresní soud ve věci nově rozhodl o jeho vině, přestože v projednávané věci fakticky nebyly provedeny další důkazy, má obviněný za to, že na základě jediného dokazování učinil tentýž soud dva zcela odlišné skutkové závěry. Pokud však v trestním řízení lze dospět ke dvěma (stejně pravděpodobným) skutkovým verzím, a soud se přikloní k té, která je pro obviněného méně příznivá, porušil svým postupem procesní zásadu in dubio pro reo , a tím i zásadu presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle jeho mínění jej tedy měl okresní soud podle §226 písm. b) tr. řádu zprostit podané obžaloby.
14. Následně dovolatel poznamenal, že z listinných důkazů vyplynulo, že veškeré zboží či služby byly z jeho strany řádně zakoupeny a následně prodány či spotřebovány. V napadeném rozsudku je však deklarováno, že dodavatelské faktury byly neoprávněně zahrnuty do daňových výdajů, a že se jednotlivé dodávky neuskutečnily, respektive že byly zaúčtovány s úmyslem zkrácení DPPO a neoprávněného odpočtu DPH. Nikde se však neuvádí, jakým jiným způsobem nebo kde konkrétně se ve společnosti S. inpo, s. r. o. uvedené zboží či služby vzaly. Pokud bylo zboží prodáno (což bylo jednoznačně prokázáno), muselo být nejdříve zakoupeno. Podle mínění dovolatele je tedy nepochybné, že zboží či služby pochází ze zdrojů, kterak je deklarováno v dokladech společnosti S. inpo, s. r. o. (ostatně pokud by společnost S. inpo s. r. o. neuskutečnila zdanitelná plnění, není vůbec zřejmé, z jakého materiálu společnost ZKZ Industry realizovala výstavbu předmětných staveb, kdo provedl stavební práce - tzv. subdodávku - pro společnost ROKOSPOL, a.s., z jakého materiálu byla realizována zakázka pro společnost Ermitom Road, s. r. o., když všichni odběratelé potvrdili dodávku zboží či služeb od společnosti S. inpo, s. r. o. a tato skutečnost je jednoznačně prokázána listinnými důkazy i svědeckými výpověďmi.) K tomu dovolatel doplnil, že v daňovém řízení má daňový subjekt důkazní břemeno, avšak v trestním řízení mají povinnost dokazovat vinu obviněného zásadně orgány činné v trestním řízení, k čemuž však v daném případě nedošlo.
15. Obviněný je přesvědčen, že nemůže být bráno k jeho tíži či jím vedené společnosti, že dodavatelé objednaného zboží postupovali nestandardně, úhradu požadovali v hotovosti, případně byli zastupováni osobami označovanými jako tzv. bílí koně. Tyto okolnosti sice dokládají, že obviněný jednal do určité míry neobezřetně a společnost S. inpo, s. r. o. vedl poněkud neuspořádaně, nikoli však protiprávně. Ostatně i odvolací soud uvádí, že trestná činnost obou obviněných spočívala v tom, že dodání zboží a služeb od dodavatelů k předmětné společnosti neproběhlo tak, jak bylo deklarováno, nikoliv že bylo převzato jinými subjekty od obviněné společnosti.
16. Obviněný se vzhledem k výše uvedeným skutečnostem domnívá, že soudy nižších stupňů nedostatečně zjistily skutkový stav, který následně nesprávně právně posoudily, pročež skutek, pro který byl odsouzen, fakticky nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Současně je přesvědčen, že v projednávaném případě došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť skutková zjištění jsou ve stávající podobě v extrémním nesouladu s hmotněprávními závěry.
17. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Kroměříži přikázal, aby věc znovu projednal, případně aby podle §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl a podle §226 tr. řádu jej zprostil obžaloby.
II. 2.
Dovolání společnosti S. inpo, s. r. o.
18. Obviněná společnost S. inpo, s. r. o. napadla usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřila proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku společnost odkázala na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků předmětného zločinu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
19. V prvé řadě obchodní společnost namítla zásadní rozdíl mezi správním a trestním řízením. Zatímco správce daně nemá povinnost prokazovat, jakým způsobem došlo k projednávanému obchodnímu případu, jsou orgány činné v trestním řízení naopak povinny zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu žádné důvodné pochybnosti. Jinými slovy je povinností těchto orgánů prokázat, jak se skutek stal, k čemuž však v projednávaném případě nedošlo. Podle mínění této společnosti bylo její odsouzení soudy nižších stupňů vystavěno toliko na neprokázání přijetí plnění od deklarovaných dodavatelů, aniž bylo ozřejměno, odkud ve skutečnosti předmětné plnění pocházelo.
20. Orgány činné v trestním řízení tak ignorovaly skutkovou variantu, která by obviněnou společnost vyvinila, přičemž orgány finanční správy jsou povinny tuto variantu posuzovat ex officio , neboť důkazní břemeno tíží daňový subjekt. Nelze však připustit, že orgány činné v trestním řízení (na rozdíl od orgánu finanční správy) se místo zjišťování relevantních skutečností „slepě“ zaměřily na nepřímé důkazy zpochybňující, nikoli však vyvracející skutečnost, že dodavateli obviněné společnosti byli opravdu deklarované subjekty (deklarovaní dodavatelé).
21. Pro nedostatečnost tvrzení o vině obchodní společnosti svědčí i absence subjektivní stránky. Soudy nižších stupňů v rámci trestního řízení z provedených důkazů odvodily, že předmětná plnění byla po jejich „fiktivním“ nákupu od společností TAMAULIPAS invest, s. r. o. a MAURO INDUSTRIES s. r. o. dále se ziskem prodána, a to včetně DPH. V této souvislosti obviněná společnost pokládá otázku, z jakého důvodu měla krátit daně způsobem, jehož výsledkem je odvedená vyšší daň na výstupu, než „fiktivně“ uplatněný odpočet na vstupu. Dokonce u „fiktivního“ plnění Družstva SAGOSTAV nebyla daň zkrácena vůbec, jak ostatně uznal i krajský soud (byť se obchody s družstvem uskutečnily za stejných okolností, viz bod 16 napadaného usnesení odvolacího soudu). Je tedy evidentní, že uskutečnění obchodů způsobem popsaným v napadaném usnesení muselo být činěno za zcela jiným účelem než krácení daně, což zcela eliminuje vypovídací hodnotu provedených nepřímých důkazů. Obdobně vynaložení nákladů na služby Ing. Ondruška nedává z pohledu pohnutky žádný smysl, neboť obchodní společnost měla nechat u příjemce zdanit částku 101.500 Kč, aby mohla spáchat trestný čin, jejíž výnos ze zkrácené daně činí 19.285 Kč (takový úkon ve finále vede k čisté finanční ztrátě na straně obviněné společnosti ve výši 82.215 Kč, nepočítaje daň z příjmů, zdravotní a sociální pojištění na straně Ing. Ondruška).
22. Předmětné deficity na straně subjektivní stránky (absence pohnutky, nesmyslné jednání obviněné právnické osoby) tedy prokazují nesprávnost závěrů soudů nižších stupňů v trestním řízení. Z provedeného dokazování vyplynulo nanejvýš zjištění, že obviněná společnost měla ve svém účetnictví nepořádek a díky tomu v daňovém řízení neunesla důkazní břemeno. Avšak v trestním řízení provedené důkazy ji nikterak neusvědčily z toho, že ve svém daňovém přiznání vědomě a v rozporu se zákonem uplatnila odpočty z fiktivních faktur, zvláště když v trestním řízení ani nebylo zjištěno, odkud předmětná plnění skutečně pocházela. Odsouzení společnosti tak popírá uplatnění základní procesní zásady in dubio pro reo , přičemž její obhajoba nebyla nikterak vyvrácena.
23. Obviněná právnická osoba napadla rozhodnutí soudů nižších stupňů, neboť jimi učiněná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stran nevyvrácené skutkové varianty, že plnění mohlo být poskytnuto jinými plátci, pak společnost S. inpo, s. r. o. odmítá závěry soudů s tím, že rozhodnutí stojí na nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když vychází z nesprávného výkladu, že nárok na odpočet vzniká jen v případě přijetí plnění od dodavatele uvedeného na daňovém dokladu. To však odporuje zákonu tak, jak jej ve světle evropského práva vykládá Nejvyšší správní soud (viz rozhodnutí vedené pod sp. zn. 1 Afs 334/2017) a Soudní dvůr Evropské unie (C‑154/20). Podle názoru obviněné společnosti tak nemůže bez opětovného položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie napadané usnesení nikterak obstát.
24. Závěrem obviněná společnost S. inpo, s. r. o. navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, se zrušuje a tomuto soudu se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. 3.
Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
25. K dovolání obviněných Ing. Ondřeje Bisahy a společnosti S. inpo, s. r. o. se ve svém písemném stanovisku ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 1 NZO 680/2023-16, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
26. Stran dovolání obviněného Ing. Ondřeje Bisahy a jeho námitek vznesených s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce úvodem předestřel, že obviněný žádné námitky hmotněprávní povahy fakticky neuplatnil. Jeho dovolací argumentace se naopak „stočila“ k závěru, podle kterého soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav nedostatečně a teprve prostřednictvím jejich zpochybnění usiluje o rozdílný výklad hmotněprávního posouzení skutku, který by měl (podle názoru obviněného) vyústit ve vyloučení odpovědnosti za spáchaný zločin podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
27. Námitky obviněného, v nichž rozporoval úvahy soudů nižších stupňů stran dodavatelských společností MAURO INDUSTRIES s. r. o. a Družstvo SAGOSTAV státní zástupce odmítl, neboť vykazují toliko povahu domnělých vad důkazního řízení. V tomto smyslu státní zástupce prohlásil, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nedeklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to přesto, že pouze tento důvod předvídá existenci tří skupin vad důkazního řízení, pro které může Nejvyšší soud výjimečně zasáhnout do skutkových zjištění. Poté však podotkl, že uplatněné námitky mají podobu běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jejich hodnocení soudy nižších stupňů (ve smyslu požadavků vyplývajících z §2 odst. 5 a 6 tr. řádu). Pouhá nespokojenost dovolatele s důkazní situací a s jejím vyhodnocením však není a nemůže být hodnocena jako relevantní dovolací argumentace, což platí zvláště v případě, kdy mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Ve stejném duchu státní zástupce odmítl dovolatelem navrhovanou aplikaci zásady in dubio pro reo , o níž konstatoval, že má rovněž procesní charakter a týká se toliko otázek skutkových, nikoli hmotněprávních.
28. Pokud jde o tvrzení nenaplněné subjektivní stránky přisouzeného zločinu podle §240 tr. zákoníku, dovolatel tuto námitku vznesl opětovně ve spojitosti se svými výhradami o nedostatečnosti stávajících skutkových zjištění. V části argumentace, ve které obviněný otevřel otázku společenské nebezpečnosti (škodlivosti) svého jednání, státní zástupce pouze konstatoval, že byla vyslovena v natolik obecné rovině, že nebylo možné dovodit, jakým směrem ji vlastně dovolatel zamýšlel rozvíjet. Následně státní zástupce konstatoval, že projednávaný případ obviněného Ing. Bisahy není případem nikterak „hraničním“, neboť obviněný svým jednáním naplnil nejen znaky základní, ale i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
29. Podobného charakteru je dovolací argumentace obchodní společnosti S. inpo s. r. o., která na rozdíl od dovolatele Ing. Bisahy odkázala mimo dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu také na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nicméně i ta v rámci svých námitek toliko přehodnocovala dostatečnost rozsahu skutkových závěrů na pozadí vlastní verze o poskytnutí plnění jinými než ve výroku o vině jmenovanými dodavateli. Taková tvrzení však nelze zaměňovat s faktickou přítomností tzv. extrémního rozporu ve smyslu první varianty předmětného dovolacího důvodu. Ačkoli předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 4 T 8/2021-1207, bylo možné vytknout, že se při hodnocení skutkového stavu nevypořádal se všemi okolnostmi a nesprávně interpretoval normy trestního práva, byl v důsledku kasačního zásahu soudu druhého stupně předmětný nedostatek po novém projednání věci soudem prvního stupně napraven.
30. Státní zástupce odmítl i námitku, že soudy nižších stupňů se při hodnocení důkazů de facto „pasovaly do role správce daně“. V projednávané věci je naopak zřejmé, že okresní soud výsledky daňového řízení (v otázce daňové povinnosti) podrobil požadavkům vyplývajícím z §2 odst. 5, 6 tr. řádu, když důkazy opatřené v daňovém řízení v trestním řízení dostatečně doplnil za současného objasnění toho, jaké podklady vedly k jeho rozhodnutí o trestní odpovědnosti obou obviněných subjektů za projednávaný daňový zločin. Zcela mimo záběr dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu se podle státního zástupce ocitly výhrady společnosti ve vazbě na přistupující skutkovou variantu, podle které plnění bylo či mohlo být poskytnuto jinými plátci, neboť tyto opětovně stojí na primárním rozporování stabilizovaných skutkových zjištění.
31. K námitce stran požadavku na opětovné předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie ve smyslu článku 267 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (podle kterého soud členského státu, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, má právo předložit Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku a požádat ho o rozhodnutí o ní, jestliže potřebuje výklad Smlouvy nebo jiného unijního práva k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout), státní zástupce podotkl, že obviněná společnost ve svém dovolání neidentifikovala nově vyvstalý problém o nezbytnosti výkladu unijního práva. Za tohoto stavu tak státní zástupce pouze shrnul, že předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie na základě §9a tr. řádu nelze založit na pouhé nespokojenosti s tuzemskou úpravou nebo zájmu dozvědět se názor soudního dvora na ni.
32. Po zvážení výše rozvedených skutečností státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných Ing. Ondřeje Bisahy a právnické osoby S. inpo s. r. o. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jsou zjevně neopodstatněná. V návaznosti na to navrhl, aby Nejvyšší soud o obou dovoláních rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
33. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným obviněnými Ing. Ondřejem Bisahou a společností S. inpo, s. r. o. bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům obou obviněných k jejich případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.
III.
Přípustnost dovolání
34. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě dovolání splňují všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
35. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
36. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
37. Obviněná společnost S. inpo, s. r. o. ve svém dovolání odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž se tak stalo v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
38. Cílem tohoto dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
39. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
40. Oba obvinění ve svých dovoláních odkázali rovněž na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
41. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
42. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněných Ing. Ondřeje Bisahy a obchodní společnosti S. inpo, s. r. o. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky obou obviněných neodpovídají nejen jimi uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v §265b odst. 1 tr. řádu.
V. 1.
K dovolání obviněného Ing. Bisahy
43. Stran námitek, jež byly uplatněny v podaném dovolání, lze konstatovat, že obviněný Ing. Bisaha ve vztahu k části jím zpochybňovaného jednání opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítá, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož došlo k jeho neoprávněnému odsouzení. V linii této zásadní námitky dovolatel zpochybnil celou řadu klíčových skutkových zjištění.
44. Stran svého podílu na převodu společnosti MAURO INDUSTRIES s. r. o. z původní majitelky M. S. na svého známého – osobu M. P., dovolatel striktně odmítl, že by byla skutečně prokázána provázanost společností MAURO INDUSTRIES s. r. o. a TAMAULIPAS invest s. r. o. s ohledem na opakovaný přístup ze stejné IP adresy. V případě Družstva SAGOSTAV obviněný nadále tvrdí, že v tomto případě ani nemohlo dojít ke krácení daně, neboť se jednalo o tzv. „režim přenesené daňové povinnosti“, který má zkrácení DPH zabránit. Přestože dovolatel v rámci své obchodní činností připustil „chaoticky prováděné platby“, trvá na tom, že nikdy nejednal protiprávně (odebrané zboží či služby vždy řádně uhradil a následně prodal či spotřeboval). Na trestné jednání nelze usuzovat ani z toho, že dodavatelé objednaného zboží postupovali nestandardně (když požadovali úhradu v hotovosti nebo byli zastupováni nevěrohodnými osobami – označovanými jako tzv. „bílí koně“). Vzhledem k zjevnému rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů dovolatel usuzuje i na to, že v projednávaném případě došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav nedostatečně a následně jej i nesprávně právně posoudily, zatímco obviněný svými aktivitami nenaplnil znaky žádného trestného činu.
45. Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že obviněný na straně jedné usiloval zpochybnit skutkové závěry obou soudů nižších stupňů, na straně druhé však neodkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, prostřednictvím kterého by mohl relevantně namítat, že jeho jednání skutečně nenaplnilo zákonné znaky aplikované skutkové podstaty podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítl zásadní skutková zjištění, čímž pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z předmětných jednání neusvědčily, učinil tak ovšem s odkazem na nesprávný „hmotněprávní“ dovolací důvod, tedy důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům.
46. Přestože dovolatel odkázal na nesprávný dovolací důvod, obsahově jeho mimořádný opravný prostředek odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pročež Nejvyšší soud projednávanou věc znovu přezkoumal z hlediska provedených důkazů a z nich plynoucích skutkových zjištění. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout toliko s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a za splnění alespoň jedné ze tří předepsaných alternativ v tomto ustanovení uvedených.
47. Dovolatel Ing. Bisaha výslovně namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud však po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že k takto závažnému pochybení v nyní projednávané věci rozhodně nedošlo, neboť skutkový stav byl stran jím zpochybňovaného jednání oběma nižšími soudy spolehlivě zjištěn, pročež v dané věci nebyla shledána žádná závažná pochybnost stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti klíčové.
48. Okresní soud v Kroměříži ve věci shromáždil dlouhou řadu provedených důkazů, jejichž vyhodnocení věnoval dostatečnou pozornost, o čemž svědčí odůvodnění jeho rozhodnutí, kde podrobně rozebral, na jakých důkazech založil své rozhodnutí, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil, z jakých skutkových závěrů vycházel při hmotněprávním posouzení projednávaného skutku, jakož i to, jakými právními úvahami se řídil, pokud posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákoníku. Soud prvního stupně tedy postupoval v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, když vyhodnotil provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, načež ke svým skutkovým závěrům stran obviněných Ing. Bisahy i společnosti S. inpo s. r. o. přiřadil odpovídající hmotněprávní kvalifikaci jejich jednání. Ostatně s argumentací soudu prvního stupně se zcela ztotožnil i Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací, který v rámci svého usnesení ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, k odvolání obviněného Ing. Ondřeje Bisahy zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu, konkrétně ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti (spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu třiceti měsíců). V rámci výroku o vině naopak zůstal napadený rozsudek nezměněn, neboť ani odvolací soud v rámci svého přezkumu nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl okresním soudem proveden nebo že by provedené důkazy byly hodnoceny v rozporu s ustanoveními trestního řádu či pravidly formální logiky.
49. Nejvyšší soud při svém přezkumu konkrétně ověřil, že soud prvního stupně v rámci skutkových zjištění vyslechl - vyjma obviněného Ing. Bisahy a zmocněnce obviněné společnosti JUDr. Ing. Lichnovského - celou řadu svědků z řad jednatelů společností (kteří spolupracovali či měli spolupracovat s obchodní společností S. inpo, s. r. o.), jakož i bývalých společníků či zaměstnanců této společnosti. Z listinných důkazů jako klíčová vystupují zejména vyjádření finančních úřadů (dále pouze „FÚ“), konkrétně FÚ pro Zlínský kraj, FÚ pro Olomoucký kraj, FÚ pro hlavní město Prahu, FÚ pro Jihomoravský kraj a celá řada písemných dokladů mapujících obchodní činnost dotčených společností (zahrnující přiznání k DPPO a DPH za zdaňovací období roku 2014, objednávky na zboží, faktury, vystavené daňové doklady s přefakturací odběratelům, dále rámcové smlouvy o dodávce materiálu, smlouvy o dodávce materiálu, předávací protokoly, dodací listy, bankovní výpisy, pokladní doklady, smlouvy o dílo uzavřené mezi obchodujícími společnostmi a další méně podstatné důkazy).
50. Na tomto základě bylo možné bez důvodných pochybností konkretizovat, že obviněný Ing. Ondřej Bisaha jako jediný jednatel a společník obviněné právnické osoby S. inpo s. r. o. v rámci své funkce vědomě nechal do účetnictví společnosti zahrnout doklady, na které odkázal v daňových přiznáních, přestože věděl, že se dokladovaná plnění fakticky neuskutečnila (jde zejména o doklady s plněním od deklarovaných dodavatelů TAMAULIPAS invest s. r. o., MAURO INDUSTRIES s. r. o. Družstva SAGOSTAV, Ing. Jiřího Ondruška a v neposlední řadě o mzdy zaměstnanců na základě dohody o provedení práce). Tímto jednáním došlo ke snížení daňového základu a výslednému zkrácení daně. Přitom lze uvést, že společným jmenovatelem pro všechny nezákonné transakce jsou nedostatečné doklady, nesoulad mezi fakturami a dodacími listy, nedostatečné označení osob, které dodaly zboží či služby, neexistence dokladů o převzetí tohoto zboží, chybějící konkretizace zboží co do typu (kdy součástí zboží či služeb nebyly žádné záruční listy servisní knihy či stavební deníky). Rovněž byly zjištěny platby vysokých částek v hotovosti, přičemž bylo-li za zboží hrazeno na účet společnosti, byly peníze ihned z účtu vybrány.
51. Z provedeného dokazování vyplynula také (jistě ne náhodná) skutečnost, že všechny dodavatelské společnosti se zaregistrovaly jako plátci DPH až v 2. polovině roku 2014, přičemž všechny prověřované transakce probíhaly až v posledním čtvrtletí roku 2014, konkrétně poté, co se obviněný Ing. Bisaha stal statutárním zástupcem obviněné společnosti. Vyjma toho za dvě dodavatelské společnosti u soudu vypovídaly osoby nemající žádné povědomí o obchodních transakcích, tedy neschopné objasnit cokoliv konkrétního (tzv. „bílí koně“). Nicméně ani většina vyslechnutých svědků o proběhnuvším obchodování mnoho nevěděla, jednotlivé obchodní transakce si nevybavovali, eventuálně potvrdili toliko příjem zboží od obviněné společnosti. Trestná činnost obou obviněných osob tedy spočívá v tom, že dodání zboží a služeb směrem od dodavatelů k obviněné společnosti neprobíhalo tak, jak bylo deklarováno.
52. Lze tedy shrnout, že všechna výše uvedená skutková zjištění utvořila ucelený systém vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících (byť nepřímých) důkazů, ze kterých bylo možné spolehlivě dovodit vinu obou osob, tedy jak obviněného Ing. Bisahy, tak obviněné právnické osoby S. inpo s. r. o., za kterou vystupoval jako jednatel. Navíc se dovolatel v rámci svého dovolání rozhodl hájit námitkami, z nichž drtivá většina byla již soudy nižších soudů řádně vypořádána.
53. Zcela konkrétně – stran dodavatelské společnosti MAURO INDUSTRIES s. r. o. obviněný popřel, že by se na převodu této společnosti z původní majitelky M. S. na osobu M. P. jakkoli podílel, byť připustil, že ze strany svědka P. byl požádán o to, aby mu pomohl při založení společnosti v České republice. Nicméně odmítl, že by si stran tohoto převodu dlouhodobě korespondoval s původní majitelkou (s výjimkou jediného e-mailu) a na tomto základě odmítl, že by se jakýmkoli způsobem podílel na chodu této společnosti.
54. Nejvyšší soud však v případě této dodavatelské společnosti v přiloženém spisovém materiálu ověřil celou řadu okolností, které ve svém souhrnu dokládají podvodné transakce. V prvé řadě je nutné akcentovat, že v daném případě zdaleka nejde jen o diskutovaný převod společnosti z původní majitelky M. S. na občana Slovenské republiky M. P. a doprovodnou korespondenci (byť zahrnuje toliko jedinou e-mailovou zprávu ze dne 4. 12. 2014 zaslanou na adresu XY užívanou obviněným Ing. Bisahou, viz č. l. 504). Z provedených důkazů vzešla zcela zásadní pochybnost stran toho, zda MAURO INDUSTRIES s. r. o. byla společností, se kterou vůbec bylo možné obchodovat, neboť předmětem jejího podnikání byl blíže nespecifikovaný velkoobchod, nicméně z provedených důkazů vyplynulo, že společnost žádnými sklady nedisponovala, navíc ani neměla zřízeny webové stránky, nepoužívala e-mailovou adresu, její sídlo bylo virtuální a pro správce daně byla zcela nekontaktní. Navíc k její registraci k DPH došlo dne 27. 11. 2014, tedy měsíc před předmětnými transakcemi.
55. Pokud jde o majitelku M. S., ta převedla společnost MAURO INDUSTRIES s. r. o. na svědka M. P., který však neuvedl o činnosti této právnické osoby nic konkrétního – nevybavil si žádného dalšího obchodního partnera, se kterým by obchodoval, nedokázal se vyjádřit k objednávkám ani fakturám, nedokázal objasnit nesrovnanosti na dodacím listu, dokonce ani nepotvrdil, zda podpis na smlouvě o dodávce je jeho. Pokud hovořil o „svém dodavateli zboží z Polska“, tak ani o něm nedokázal uvést ničeho bližšího. Samotné fakturované částky měly být společností S. inpo, s. r. o. hrazeny v hotovosti, ovšem tomu neodpovídá ani jeden výběr z účtu obviněné společnosti (z inkriminovaného období).
56. Společnost MAURO INDUSTRIES s. r. o. měla dodat společnosti S. inpo, s. r. o. stavební materiál, včetně mikropilotů, který byl však přefakturován společnosti FRITSCHER s. r. o., dále plech, vatu a barvu, jenž byly přefakturovány společnosti ZKZ Industry s. r. o. a dlažbu, obklad, zrcadlo, umyvadlo atd. na rekonstrukci rodinného domu obviněného v Zelechovicích. Pokud však jde o listiny prokazující dodání tohoto zboží, existuje toliko rámcová smlouva o dodání materiálu mezi dodavatelskou a obviněnou společností. Rovněž dodací listy neobsahují náležitosti ohledně deklarovaného dodavatele a převzetí zboží, přičemž existuje zjevný nesoulad co do množství a druhu zboží mezi fakturami a dodacími listy. Vyjma toho obviněná společnost S. inpo s. r. o. evidovala faktury v účetnictví ke dni 31. 12. 2014 jako neuhrazené, pročež není vůbec zřejmé, kdo, kdy a kde převzal předmětné zboží. Pokud bylo zboží přefakturováno dalším společnostem a vznikl zde časový meziprostor, není patrno, kde se zboží nacházelo, když dodavatel nedisponoval žádnými sklady. Údajně dodané mikropiloty nebyly u konečného odběratele vůbec použity a s ohledem na nedostatečné doklady nemohou ani fotografie předložené obviněným obsahovat přesně ty mikropiloty, které měly být dodány. Stran zboží sloužícího k rekonstrukci rodinného domu, které si vykázala obviněná společnost jako náklad, obviněný dodatečně a zcela účelově doložil nájemní smlouvu, která mu umožňovala využívat své bydliště jako sídlo společnosti, kdy podle obchodního rejstříku měla obviněná společnost S. inpo s. r. o. sídlo na jiné adrese (Kroměříž, Ztracená 68).
57. Pokud tedy dovolatel namítl, že se na převodu společnosti MAURO INDUSTRIES s. r. o. na tzv. „bílého koně“ M. P. nikterak nepodílel (byť z e-mailové zprávy ze dne 4. 12. 2014 zaslané na adresu XY užívanou obviněným Ing. Bisahou vyplývá naprostý opak, č. l. 504), ignoruje stran nezákonných obchodních transakcí celou řadu důkazů, které bez pochyb svědčí o tom, že do daňových dokladů společnosti S. inpo s. r. o. neoprávněně zahrnul doklady dodavatele MAURO INDUSTRIES s. r. o., ačkoli si byl vědom toho, že tato zdanitelná plnění neproběhla, respektive proběhla toliko fiktivně.
58. Podobně dovolatel usiloval zpochybnit provázanost společností MAURO INDUSTRIES s. r. o. a TAMAULIPAS invest, s. r. o. s ohledem na to, že nebylo prokázáno, že osobou, která vstupovala do datových schránek obou společností byl skutečně on. Byť lze připustit, že tato skutečnost nebyla fakticky prokázána (kterak otevřeně konstatoval již krajský soud v bodě 14. odůvodnění svého usnesení), nejde o okolnost, která by měla procesní sílu zvrátit procesní situaci ve prospěch obviněného. Naopak podstatné okolnosti ve vztahu k této společnosti dovolatel nikterak nezmínil ani nehodnotil.
59. Nicméně i v případě dodavatelské
společnosti TAMAULIPAS invest, s. r. o. se mělo jednat o plnění spočívající v dodání stavebního materiálu (konkrétně měl být dodán nivelační přístrojový laser GT, střední klikový stativ, vodováha, střešní profily a vzpěry, silniční svodidla, ale třeba i televizor zn. Samsung, multifunkční stůl, ultrabook zn. ASUS), ačkoliv předmětem podnikání této společnosti byl pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (přičemž ve věci slyšený svědek B. K., jednatel této společnosti, při své výpovědi tvrdil, že společnost obchodovala s cukrem a že on sám byl překládání cukru přítomen, přestože společnost měla v daném případě dodat stroje či zařízení).
60. Na dodacích listech a fakturách figuruje otisk razítka dodavatele s nečitelným podpisem, chybí doklad o převzetí, a z listin vyplývá i jiné místo dodání (nikoliv sídlo obviněné společnosti S. inpo s. r. o., nýbrž sídlo zcela jiné společnosti patřící obviněnému, eventuálně sídlo obviněného jako fyzické osoby ve Zlíně). Na smlouvě mezi obviněnou a dodavatelskou společností není uveden zástupce dodavatele, chybí identifikace osob, které smlouvu podepsaly, neexistují objednávky, doklady o dodání a převzetí věcí, není uveden způsob dopravy. Navíc doklady nejsou dodány ani k jednotlivým přístrojům. Vystavené faktury měly být hrazeny jak bezhotovostně, tak v hotovosti, ovšem hotovostním platbám neodpovídají žádné výběry z účtu u obviněné společnosti S. inpo s. r. o., pročež je otázkou, kde vzala peníze na platbu v hotovosti. Také bezhotovostní platby neodpovídají fakturám a ihned po zaplacení jsou vybrány z účtu. Ze spisového materiálu vyplynulo i to, že dodavatelská společnost TAMAULIPAS invest, s. r. o. byla pro správce daně nekontaktní, bylo zjištěno, že její sídlo je virtuální a společnost nedisponovala žádným majetkem a zaměstnanci, což posiluje závěr, že všechny deklarované obchodní transakce mezi ní a obviněnou společností byly zcela fiktivní.
61. Je pravdou, že část zboží byla přefakturována dalším společnostem (ZKZ Industry s. r. o. a Ermitom Road s. r. o.), které za zboží obviněné společnosti S. inpo s. r. o. zaplatily, nicméně svědci u hlavního líčení vystupující za konečného odběratele k předmětným obchodním transakcím buď odmítli vypovídat (za společnost Ermitom Road s. r. o. bývalá jednatelka P. R. a společník T. T., viz č. l. 1169 verte, č. l. 1170 verte) nebo se k nim blíže vyjádřit nedokázali, anebo potvrdili, že s obviněnou společností spolupracovali (např. svědek R. K. za společnost ZKZ Industry s. r. o., viz. č. l. 1172), ale žádnému z nich nebylo ničeho známo o společnosti TAMAULIPAS invest, s. r. o. coby původním dodavateli.
62. V případě dodavatelského Družstva SAGOSTAV obviněný ve svém dovolání namítl, že nemohlo dojít ke krácení daně, protože se jednalo o tzv. „režim přenesené daňové povinnosti“, který má zabránit zkrácení DPH. Nicméně i tuto okolnost již dostatečně deklaroval krajský soud (v bodě 16. odůvodnění svého usnesení), stejně jako skutečnost, že obchodní případy popsané v tzv. skutkové větě rozsudku okresního soudu jsou pod bodem 2.c) popsány nadbytečně, neboť k faktickému zkrácení daně nedošlo – ostatně v tomto případě není obviněným subjektům zkrácení daně ani kladeno za vinu. Nicméně i v tomto případě byly oprávněně konstatovány zřejmé nesrovnalosti stran obchodních transakcí družstva SAGOSTAV (jehož jednatel I. P. v předmětné době neměl na území České republiky povolen pobyt), jakož i v jednotlivých dokladech, když účtované stavební práce byly odlišné od stavebních prací hrazených tomuto družstvu. Rovněž platby probíhaly v hotovosti a nikoli převodem, přičemž na účtu obviněné společnosti S. inpo s. r. o. chybí před úhradou faktur výběry v hotovosti.
63. Oba soudy nižších stupňů tedy oprávněně konstatovaly, že i předmětné družstvo nebylo dodavatelem fakturovaného zboží a služeb neboli že k deklarovaným plněním (stejně jako u předchozích společností) nedošlo, pročež jsou účetní doklady pouze fiktivní.
64. Obviněný Ing. Bisaha (nejen ve svém dovolání, ale i v průběhu celého trestního řízení) opakovaně připouštěl, že přezkoumávané platby byly „poměrně chaotické“, nebyly však protiprávní. Ani tuto námitku však nebylo možné akceptovat. Jak již bylo uvedeno výše, společnými rysy prokazovaných obchodních transakcí jsou nedostatečné doklady, nesoulad mezi fakturami a dodacími listy, platby vysokých částek v hotovosti (přičemž pokud bylo za zboží zaplaceno na účet společnosti, tak byly z účtu ihned vybrány). Dále se jedná o nedostatečné označení osob, které dodaly zboží či služby, neexistenci dokladů o převzetí takového zboží, nedostatečnou konkretizaci zboží co do typu, neexistenci záručních listů, servisních knih či stavebních deníků.
65. Jestliže obviněný opakovaně namítal, že nemůže být hodnoceno k jeho tíži, že dodavatelské firmy postupovaly nestandardně (když byly zastupovány osobami označovanými jako tzv. „bílé koně“, které požadovaly úhradu v hotovosti), a že v rámci své platební disciplíny postupoval „neobezřetně“, nikoli však protiprávně, je z těchto výroků pouze zjevné, že obviněný za námitku porušení základních zásad trestního řízení skryl toliko svůj odlišný pohled na výsledky dokazování (respektive svůj nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů). To samé platí i o námitce dovolatele, že veškeré zboží či služby bylo jím, respektive společností S. inpo, s. r. o. řádně zakoupeno a následně prodáno či spotřebováno, tzn. že deklarovaná plnění byla konkrétním odběratelům dodána a musela tedy existovat.
66. Obviněný souběžně poznamenal, že soudy nižších stupňů se nezabývaly otázkou, kde se ve společnosti předmětné zboží vzalo či jakým jiným způsobem se k ní dostalo. K tomu je nutné doplnit, že tyto skutečnosti nebyly obviněným kladeny za vinu. Nicméně – jak bylo konstatováno výše, tak i u těchto plnění existuje řada nesrovnalostí, která vyústila v oprávněné pochybnosti stran otázky, zda vůbec obchodní aktivita proběhla nebo zda proběhla v rozsahu, v jakém je uváděno v dokladech (svědci vystupující na konci obchodního řetězce o plnění buď nevěděli nebo jej vyloučili, přičemž osobu obviněného či obviněnou právnickou osobu S. inpo s. r. o. ani neznali). Znovu je nutné akcentovat, že trestná činnost obou obviněných spočívá v tom, že dodání zboží a služeb směrem od dodavatelů ke společnosti S. inpo, s. r. o. neproběhlo tak, jak bylo deklarováno, nikoliv že bylo převzato jinými subjekty od obviněné společnosti.
67. V rámci svých skutkových námitek dovolatel rovněž akcentoval, že Okresní soud v Kroměříži, který po vrácení věci Krajským soudem v Brně – pobočka ve Zlíně ve věci nově rozhodl o jeho vině, přestože ve věci nebyly provedeny žádné další důkazy. Podle jeho názoru tedy nalézací soud na základě nedoplněného dokazování dospěl ke dvěma odlišným závěrům, přičemž v rámci svého druhého rozhodnutí se přiklonil k verzi pro jeho osobu nepříznivou, čímž měl porušit základní procesní zásadu in dubio pro reo . Předmětnou námitku obviněného však Nejvyšší soud odmítl hned ze dvou důvodů.
68. V prvé řadě dovolací soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k rozsahu dokazování ve svém původním (kasačním) usnesení ze dne 31. 5. 2022, č. j. 6 To 35/2022-1238, jasně konstatoval, že okresní soud provedl dokazování v maximálním možném rozsahu, nicméně předmětné důkazy hodnotil toliko jednotlivě, nikoli v jejich souhrnu. Přitom se s celou řadou významných skutečností (jež popsala státní zástupkyně ve svém odvolání) nevypořádal a v odůvodnění je nikterak nereflektoval, ačkoli se jedná o celý řetězec důkazů, který mohl ovlivnit jeho výrok o vině. Za této situace odvolací soud označil zprošťující výrok okresního soudu stran obou obviněných za předčasný (viz bod 7. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, č. l. 1240 verte).
69. Pokud tedy Okresní soud v Kroměříži po vrácení věci k opětovnému projednání a rozhodnutí své skutkové a následně také hmotněprávní závěry přehodnotil, nelze proti takovému postupu ničeho namítat. Ostatně krajský soud v odůvodnění svého následujícího usnesení ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, prohlásil, že ve vztahu k rozhodnutí o vině okresní soud své pochybení napravil, když řádně postupoval podle §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
70. Dovolatel má tedy pravdu, pokud tvrdí, že okresní soud po vrácení věci již dokazování o nové důkazy nedoplnil – ostatně státní zástupce, obviněný, jeho obhájce, ani opatrovník obviněné společnosti S. inpo s. r. o. na dotaz soudu u hlavního líčení dne 15. 12. 2022 jasně uvedli, že další návrhy na doplnění dokazování již nemají (viz č. l. 1269 verte). K tomu lze jen na okraj konstatovat, že posléze krajský soud dokazování přece jen doplnil, nicméně se jednalo toliko o aktuální opisy z evidence Rejstříku trestů k osobám obviněných, aktuální výpis z obchodního rejstříku stran obviněné společnosti S. inpo s. r. o. a dotaz na Odvolací finanční ředitelství stran řízení o odvolání obviněného společnosti proti dodatečnému platebnímu výměru na DPH ze dne 20. 11. 2017, přičemž z těchto listinných důkazů nebyly zjištěny žádné zásadní skutečnosti, které by nebyly známy již dříve soudu prvního stupně.
71. Zároveň je však nutné ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu o vině obou obviněných subjektů dodat, že v projednávaném případě jednoznačně nenastala procesní situace, kdy by proti sobě stály dvě zcela rovnocenné výpovědní verze – v tomto případě skutková alternativa obviněného stran jeho neviny na straně jedné a skutkový závěr soudu, který vyplynul z provedeného dokazování na straně druhé, což by mělo mít za následek přetrvávání důvodných pochybností o relevantních skutkových okolnostech. Takovou námitku Nejvyšší soud kategoricky odmítl, stejně jako zcela nadbytečný odkaz obviněného na odbornou literaturu stran této procesní situace.
72. Naopak po pečlivé analýze všech skutkových zjištění učiněných okresním i krajským soudem je zcela jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Naproti tomu popis skutkového děje ze strany obviněného zůstal po provedeném dokazování i nadále nelogický, vnitřně rozporný a celkové nepřesvědčivý. Proto také nelze nikterak tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů. Naopak mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, natož extrémní (resp. zjevný) nesoulad, pročež Nejvyšší soud kategoricky odmítl související přesvědčení dovolatele, že postupem soudů prvního a druhého stupně bylo porušeno jeho ústavním pořádkem garantované právo na spravedlivý proces. Vznesený požadavek na zproštění obžaloby obviněného Ing. Bisahy tedy za takovéhoto stavu v žádném ohledu nepřichází v úvahu.
73. Pro pořádek Nejvyšší soud konstatuje, že stran uplatněného dovolacího důvodu, tedy důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, dovolatel vznesl toliko jedinou větu v celém rozsáhlém dovolání, když zpochybnil společenskou nebezpečnost (neboli škodlivost) jemu přisouzeného jednání. Nicméně toto své tvrzení již nedoplnil žádnou konkrétní hmotněprávní argumentací. To samé platí i o jeho výhradě stran údajného nenaplnění subjektivní stránky jemu přisouzeného zločinu. Ve své judikatuře přitom Nejvyšší soud mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně rovněž rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Za této situace se tak ani nemohl k výše uvedeným neurčitým námitkám obviněného podrobněji vyjádřit. Lze však vyjádřit souhlas s tvrzením státního zástupce, že v dané věci se nikterak nejedná o „hraniční případ“ ve vztahu k otázce subsidiarity trestní represe, neboť jednání obviněného Ing. Bisahy nezůstalo jen v rovině základní skutkové podstaty, ale nepochybně byl naplněn i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy znak „značného rozsahu“.
74. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný Ing. Ondřej Bisaha svým dovoláním brojí nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o trestu, byť svoji námitku v tomto smyslu explicitně neupřesnil. Z obsahu jím podaného dovolání je však zřejmé, že usiluje-li o zproštění viny, tak uložený trest hodnotí jako nepřiměřený, respektive nepřiměřeně přísný. Nicméně vzhledem k prokázaným skutečnostem (trest je obviněnému ukládán za pokračující zločin zahrnující dva skutky, a to v přímém úmyslu po předchozím uvážení pro získání finančního profitu), nelze trest uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby (stanovené trestním zákoníkem v rozmezí dvou do osmi let) s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání od dvou let za žádných okolností hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či snad dokonce excesivní – nehledě na to, že odvolací soud postupoval ve prospěch obviněného i v tom ohledu, že z podnětu odvolání obviněného Ing. Bisahy zrušil ve výroku o trestu jemu souběžně uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací a člena kolektivního statutárního orgánu na dobu třiceti měsíců.
V. 2.
K dovolání obviněné společnosti S. inpo, s. r. o.
75. Obviněná společnost S. inpo, s. r. o. ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítla, že soudy nižších stupňů fakticky neprokázaly, že od deklarovaných dodavatelů přijala plnění, aniž by bylo zjištěno odkud ve skutečnosti předmětná plnění pocházela. Tímto postupem se měly soudy nižších stupňů „slepě“ zaměřit na shromážděné nepřímé důkazy, které toliko zpochybnily dodavatele obviněné společnosti (kteří jsou deklarováni ve výroku o vině), nicméně již ignorovaly skutkovou variantu, která by obviněnou společnost vyvinila. V tomto ohledu nebyla obhajoba obviněné společnosti vyvrácena, a naopak bylo porušeno její právo na uplatnění zásady in dubio pro reo .
76. Jak bylo již předesláno shora, dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad skutkových zjištění, jimiž jsou a) zjevný nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a určujícími skutkovými zjištěními (která byla učiněna na jejich základě), dále případy, kdy b) byla rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo c) ve věci nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněná společnost však ve svém dovolání toliko rozporovala dostatečnost stávajícího rozsahu skutkových zjištění soudů nižších stupňů na pozadí vlastní skutkové verze o poskytování plnění jinými než ve výroku o vině jmenovanými dodavateli. Taková argumentace však neodpovídá zákonnému požadavku faktické přítomnosti tzv. extrémního (zjevného) rozporu ve smyslu první varianty předmětného dovolacího důvodu.
77. Předmětem dokazování bylo prokázání skutků spočívajících v tom, že oba obvinění do řádného přiznání k DPPO a DPH za příslušné zdaňovací období zahrnuli do daňových dokladů též ve výroku o vině popsané dokumenty, a to přesto, že si byli vědomi skutečnosti, že tato zdanitelná plnění se fakticky vůbec neuskutečnila. Tyto uvedené skutečnosti však z provedeného dokazování jednoznačně vyplynuly, kterak jasně konstatoval i odvolací soud, když prohlásil, že rozsah provedených důkazů i způsob jejich vyhodnocení byl okresním soudem proveden v dostatečné šíři, a to i přes objektivní skutečnost, že se soudu prvního stupně nepodařilo vyslechnout několik poměrně důležitých svědků (jedná se o I. P. – jednatele Družstva SAGOSTAV, který je v současnosti neznámého pobytu, jednatele S. K. za společnost TAMAULIPAS, S. L. za společnost Fritscher, spol. s. r. o., a M. Z. za společnost ZKZ Industry, kteří již zemřeli a jednatele M. L. za společnost FRITSCHER, spol. s. r. o., který utrpěl úraz hlavy). Pakliže Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně Okresnímu soudu v Kroměříži vytkl, že se nevypořádal se všemi okolnostmi při hodnocení skutkového stavu, pak nelze přehlédnout, že okresní soud v důsledku kasačního zásahu odvolacího soudu z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných po nově nařízených hlavních líčeních všechny vytčené nedostatky řádně napravil, kterak ostatně konstatoval i krajský soud ve svém usnesení ze dne16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312.
78. Striktně odmítnout je třeba i námitku obviněné obchodní společnosti, že byla uznána vinnou toliko na základě nepřímých důkazů. Nepřímé důkazy totiž mají v praxi trestního procesu podstatný význam, neboť jsou často jedinými dostupnými důkazy (což je i případ obviněných Ing. Bisahy a společnosti S. inpo, s. r. o.). Právní teorie však zastává názor, že nepřímý důkaz má proto svoji důkazní hodnotu pouze ve spojení s jinými ve věci provedenými důkazy, pokud ve svém souhrnu vytvořily logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které spolehlivě dokazují prokazované skutečnosti, a proto je z nich možné vyvodit jediný spolehlivý závěr a současně vyloučit možnost závěru jiného (srov. např. r ozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1970, sp. zn. 7 Tz 84/69, uveřejněné pod č. 38/1970 Sb. rozh. tr.). Za této situace nemohou obvinění relevantně tvrdit, že jejich trestná činnost nebyla – s poukazem na absenci přímých důkazů – prokázána. Proto je nutné kategoricky odmítnout tvrzení obviněné společnosti, že důkazně byl prokázán toliko nepořádek v účetnictví, díky kterému v daňovém řízení neunesla důkazní břemeno.
79. Také další tvrzení společnosti S inpo, s. r. o., že se soudy nižších stupňů fakticky „pasovaly“ do role správce daně, kterému pro doměření daně postačí vážné a důvodné pochyby o tom, co tvrdí daňový subjekt, na rozdíl od orgánů činných v trestím řízení, které zjišťují skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, je zcela bezpředmětné.
80. Rozsah zkrácené daně je posuzován samostatně jako předběžná otázka (§9 odst. 1 tr. řádu), pročež nejsou orgány činné v trestním řízení vázány ani případným pravomocným a vykonatelným rozhodnutím příslušného správce daně o výši daně. Jak vyplynulo z přiloženého spisového materiálu, Okresní soud v Kroměříži výsledky daňového řízení v otázce daňové povinnosti jednoznačně podrobil požadavkům vyplývajícím z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, a to na podkladě důkazů opatřených v daňovém řízení a řádně doplněných v trestním řízení, přičemž dostatečně objasnil, jaké podklady vedly k rozhodnutí o trestní odpovědnosti obou obviněných za daňový zločin podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ostatně o zcela relevantním postupu Okresního soudu v Kroměříži v rámci trestního řízení vypovídá též vymezení se ke sdělením finančních úřadů (bod 18. rozsudku okresního soudu) a taktéž odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2022, sp. zn. 9 Afs 295/2020, kterým bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu č. 6822/19/5300-21441-708995, pročež byla věc vrácena Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno k dalšímu řízení, avšak bez dosahu na vyvození trestní odpovědnosti v nyní řešené trestní věci (viz bod 24. odůvodnění rozsudku okresního soudu).
81. Obviněná společnost S inpo, s. r. o. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dále namítla neprokázání subjektivní stránky (respektive absenci pohnutky) na podkladě provedeného dokazování, přičemž tak učinila výhradně ve spojitosti se svými tvrzeními o nedostatečnosti rozsahu skutkových zjištění učiněných oběma soudy nižších stupňů. I v tomto ohledu je nutné znovu zdůraznit aktivity obviněného Ing. Bisahy v pozici jediného jednatele a společníka společnosti S. inpo, s. r. o., který prokazatelně věděl, že když za ni podával daňová přiznání, nedošlo k uskutečnění předmětných zdanitelných plnění. Naplnění subjektivní stránky vyplynulo rovněž z odebírání zboží od neznámých a zahraničních dodavatelů, aniž by tito se k nim byli schopni jakkoli blíže vyjádřit, či od spolupráce jednatele s obchodními společnostmi bez předchozích zkušeností. Nikoli nepodstatné skutkové okolnosti vyplynuly také z provázanosti jednotlivých osob ve vedoucích postaveních obchodních společností s osobou obviněného, když z dřívější doby potvrdili svou známost s Ing. Bisahou z konání automobilových závodů. Všechna tato skutková zjištění nebylo možné ignorovat, kterak by si oba dovolatelé přáli.
82. Závěrem svého dovolání obviněná společnost namítla, že bez opětovného položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie nemůže napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, obstát. Pokud jde o samotný požadavek na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, ve smyslu článku 267 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, může soud členského státu, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie a požádat ho o rozhodnutí o ní, jestliže potřebuje výklad Smlouvy nebo jiného unijního práva k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout. Jelikož však soud členského státu nemůže posuzovat platnost právního aktu unijního orgánu nebo právní normy unijního práva, musí vždy požádat o rozhodnutí o předběžné otázce, má-li za to, že právní akt unijního práva je neplatný, neboť jen Soudní dvůr Evropské unie může výlučně rozhodnout o neplatnosti právní normy evropského práva.
83. Z obsahu dovolání je však patrné, že obviněná společnost nikterak neidentifikovala nově vyvstalý problém o nezbytnosti výkladu unijního práva. Předkládat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie podle §9a tr. řádu přitom nelze toliko na základě pouhé nespokojenosti obviněné právnické osoby s tuzemskou právní úpravou nebo na základě pouhého zájmu obviněné právnické osoby obdržet na ni ze strany Soudního dvora Evropské unie komentář. Také srovnání obviněné společnosti s případem, na který se vztahuje rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. 1 Afs 334/2017, vydaný v návaznosti na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–154/20 Kemwater ProChemie, není případný, neboť se v něm řešily hmotněprávní podmínky nároku na odpočet daně z přidané hodnoty, postavení plátce daně a důkazní břemeno.
84. Lze tedy shrnout, že na základě všech výše uvedených důkazů, byť nepřímých, byl skutečně vytvořen uzavřený řetězec skutkových zjištění, jehož jednotlivé články jsou ve vzájemné návaznosti, čímž nepochybně vedou k jedinému možnému závěru o vině obviněného Ing. Bisahy i obviněné společnosti S. inpo, s.r.o., když současně vylučují jakýkoli jiný, pro obviněné příznivější závěr. Za stávající situace dovolatel ani obviněná společnost nemohou relevantně tvrdit, že jejich trestná činnost nebyla prokázána – a to s poukazem na faktickou absenci přímých důkazů. Naopak bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že oba obviněné subjekty se předmětného pokračujícího skutku jednoznačně dopustily, a to tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který bez výhrad verifikoval i soud odvolací. Z tohoto důvodu bylo nutné kategoricky odmítnout i tvrzení obviněné společnosti stran údajně přetrvávající existence zjevného rozporu zásadních skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů.
85. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněná společnost se svým dovoláním ohradila nejen proti výroku o vině, nýbrž i proti výroku o uloženém trestu, byť podobně jako dovolatel Ing. Bisaha tuto svoji námitku explicitně dále neupřesnila. Z obsahu jí podaného dovolání je však zřejmé, že usiluje-li o zproštění viny, hodnotí uložený trest jako nepřiměřeně přísný. Nicméně vzhledem k prokázaným skutečnostem nelze trest zákazu činnosti, konkrétně zákaz činnosti spočívající v zákazu činnosti s předmětem podnikání projektová činnost ve výstavbě, inženýrská činnost ve výstavbě a provádění staveb, jejich změn a odstraňování, uložený podle §240 odst. 2 tr. zákoníku a §20 odst. 1 t. o. p. o. na dobu pěti let (za zákonného rozmezí stanoveném od jednoho do dvaceti let), hodnotit jako trest nepřiměřeně přísný, nepřípustný či dokonce excesivní.
VI.
Závěrečné shrnutí
86. V rámci námitek skutkového či procesního charakteru, kterým dovolatelé ve svých písemných podáních věnovali většinu prostoru, je namístě doplnit, že tyto byly z jejich strany vznášeny již v předchozích fázích trestního řízení. Jejich společným jmenovatelem je však prostá polemika s hodnocením důkazů ze strany okresního a krajského soudu, přičemž oba nižší soudy se s předmětnými námitkami v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by se v posuzované věci zpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obou obviněných osob mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost. Přitom dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
87. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany obviněného Ing. Bisahy i obviněné společnosti S. inpo, s.r.o. však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrna zjevná logická návaznost, Nejvyšší soud neshledal jakýkoli důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
88. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně bylo projednávané (dovoláními napadené) trestné jednání obou subjektů správně právně kvalifikováno, neboť zjevně byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst.1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
89. Nejvyšší soud tedy po provedeném přezkumu napadeného usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 6 To 46/2023-1312, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 T 8/2021-1277, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného Ing. Ondřeje Bisahy ani obviněné společnosti S. inpo, s. r. o. nedošlo ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu k porušení zákona. V návaznosti na to Nejvyšší soud předmětná dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť obě byla podána z jiného důvodu, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O odmítnutí obou mimořádných opravných prostředků bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu