ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.842.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 842/2023-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 10. 2023 o dovolání obviněného J. J. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 4. 2023, č. j. 55 To 213/2022-148, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 74/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. 8. 2022, č. j. 5 T 74/2021-130, byl obviněný J. J. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se dopustil (stručně řečeno) tím, že při silniční kontrole dne 24. 5. 2021 ve 20:50 hodin v XY měl u sebe celkem 6 kusů igelitových sáčků, jež obsahovaly celkem 1,549 gramu bílé krystalické látky obsahující 40 % metamfetaminu, což představuje 0,619 g čistého metamfetaminu.
2. Za uvedený přečin soud prvního stupně obviněnému uložil podle §284 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 16 (šestnácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, a to 6 ks igelitových sáčků a 1,549 g bílé krystalické látky.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, č. j. 55 To 213/2022-148, napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak, při nezměněném výroku napadeného rozsudku o vině, nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §284 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí, a to 6 ks igelitových sáčků a 1,549 g bílé krystalické látky.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ľuboše Godiny, advokáta, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť má za to, že „ zjištěný skutkový stav věci není trestným činem “, jelikož učiněná skutková zjištění ze strany obou soudů nevykazují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu.
5. Po rekapitulaci dosavadního stavu řízení obviněný nejprve namítá, že jeho jednání by nemělo naplňovat skutkovou podstatu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný je toho názoru, že oba soudy při hodnocení důkazů vycházely z důkazů a skutečností svědčící v jeho neprospěch. Nepopírá přitom, že měl dané sáčky uložené v peněžence, ani jejich obsah, ale rozporuje, že by obsah látek v sáčcích překročil množství 1,5 gramu.
6. Dále obviněný připomíná, že oba soudy zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování v podobě převážení sáčků. Zároveň se soudy nezabývaly otázkou sypkosti látky obsažené v sáčcích, jelikož sypkost má vliv na celkovou hmotnost látky, což by mohlo vést ke změně kvalifikace skutku. Nezkoumání této skutečnosti vnímá obviněný jako porušení §2 odst. 5 tr. řádu ve smyslu opomenutí provedení důkazu.
7. Obviněný dále nesouhlasí s bodem 4. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento uvedl že: „Ze záznamu o orientační zkoušce (č. l. 41 spisu) bylo zjištěno, že obžalovaný byl v předmětný den pozitivní na přítomnost amfetaminu/metamfetaminu“ Ze spisového materiálu však vyplývá, že pozitivní výsledek na přítomnost metamfetaminu měla látka v sáčcích, nikoliv on, neboť se odmítl podrobit testování na přítomnost alkoholu a omamných látek.
8. Závěrem obviněný uvádí, že soudy i policejní orgán vykonávaly a zajišťovaly důkazy v jeho neprospěch a jím navržené doplnění dokazování zamítly z důvodu jeho trestní minulosti, k čemuž odkazuje na bod 9. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 14. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
9. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně, a podle §265k odst. 1 tr. řádu věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci obsahu dovolání obviněného konstatuje, že tento ve svém dovolání opakuje námitky, které uplatnil již před soudem prvního stupně, ale i ve svém odvolání, a s nimiž se vypořádal jak soud prvního stupně (viz bod 8. odvodnění jeho rozsudku), tak i odvolací soud (viz body 11. a 12. odůvodnění jeho rozsudku).
11. Dále uvádí, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, půjde o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v nyní účinném znění. Taková vadná skutková zjištění však ve věci podle státního zástupce nejsou dána. Uvedenému dovolacímu důvodu sice odpovídá námitka dovolatele, že nebylo provedeno vážení sáčků, avšak s tímto důkazním návrhem se soudy vypořádaly poukazem na vážení sáčků již provedené policejním orgánem.
12. K otázce aplikace zásady in dubio pro reo státní zástupce, s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, konstatuje, že Nejvyšší soud zásadně nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Zároveň námitky směřující na porušení této zásady nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod, a to ani podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Smysl tohoto ustanovení státní zástupce přibližuje na judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, ze které vyplývá, že Nejvyšší soud je povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení práva obviněného na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Tak tomu v tomto případě však není.
13. Státní zástupce v závěru shrnuje, že dílem námitky uvedené dovolatelem odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu, pokud brojí proti zamítnutí svého důkazního návrhu, jsou však neopodstatněné. V ostatních případech námitky obviněného žádným zákonným dovolacím důvodům neodpovídají.
14. Z těchto důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž státní zástupce souhlasí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
18. Obviněný uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, čemuž s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu]. Současně lze z dovolání obviněného vyvodit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný totiž namítá, že jednání kladené mu za vinu není trestným činem, neboť učiněná skutková zjištění nevykazují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty, což dovozuje z nesprávných skutkových zjištění soudu prvního stupně, způsobených (rovněž) nevyhovění jeho důkaznímu návrhu.
19. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu , jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( prvá alternativa ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá alternativa ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí alternativa ).
20. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
21. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa) . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
24. První argument obviněného spočívá na tvrzení, že skutkový stav popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Tímto argumentem obviněný směřuje zdánlivě na nesprávné právní posouzení skutku. Je ovšem třeba zmínit, že argumentace obviněného je vystavěná na skutkovém základu, který nemá oporu v provedených důkazech. Obviněný totiž Nejvyššímu soudu prezentuje situaci, v níž obsah u něj nalezených sáčků má hmotnost nižší, než jaká vyplývá z provedeného dokazování. V takovém případě nejde o nesprávné právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Tento argument současně nenaplňuje ani žádný jiný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu.
25. Obviněný dále tvrdí, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že daná zásada vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah k povinnosti soudu zjistit skutkový stav na základě provedeného dokazování bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
26. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, ve skutečnosti spočívající v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišného od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudem prvního stupně a potvrzen i soudem odvolacím. Na základě provedeného dokazování totiž soudy zjistily skutkový stav věci, o němž žádné pochybnosti neměly. Jestliže oba soudy nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil (přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů k takovému jednoznačnému závěru dospěly), pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
27. Obviněný dále brojí vůči údajnému opomenutému důkazu, a to navrženému převážení sáčků obsahujících bílou krystalickou látku. Tento důkazní návrh učinil již v hlavním líčení a zopakoval jej v průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem. Soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost, kdy svůj závěr pečlivě odůvodnil v bodu 8. svého rozsudku, stejně tak učinil i odvolací soud v bodech 9. až 11. svého rozsudku. V tomto případě tedy nejde o opomenutý důkaz, jelikož se s tímto důkazním návrhem oba soudy náležitě vypořádaly. Zároveň je třeba zmínit, že hmotnost bílé krystalické látky byla zjištěna vážením po vyjmutí ze sáčku. Ohledně zjišťování sypkosti či vlhkosti bílé krystalické látky, Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný tímto pouze polemizuje se způsobem provedení důkazu, resp. se způsobem provedení odborného vyjádření. Tato polemika však nenaplňuje žádný z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu.
28. K výtce obviněného ohledně bodu 4. rozhodnutí soudu prvního stupně, v němž je nesprávně uvedeno, že obviněný byl pozitivní na přítomnost metamfetaminu, Nejvyšší soud uvádí, že toto konstatování nijak nesouvisí s trestným činem, jímž byl obviněný shledán vinným. Zároveň tuto argumentaci nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu.
29. V neposlední řadě má obviněný za to, že orgány činné v trestním řízení vykonávaly a zajišťovaly důkazy pouze v jeho neprospěch a jím navrhované důkazy zamítly pro jeho trestní minulost. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu, stejně jako i rozsudků obou soudů, takovéto pochybení nezjistil. Zamítnutí důkazního návrhu soudy dostatečně odůvodnily a nelze hovořit o tom, že by se tak stalo z důvodů trestní minulosti obviněného. Opírá-li obviněný tuto domněnku o bod 9. rozsudku soudu prvního stupně, pak Nejvyšší soud považuje za důležité zdůraznit, že v tomto bodě soud prvního stupně, v souladu s §125 tr. řádu, odůvodnil uložený trest, když objasnil, jakými úvahami byl veden při ukládání trestu. Podle §39 odst. 1 tr. zákoníku přihlédl daný soud (mimo jiné) k osobě obviněného a jeho dosavadnímu způsobu života. Obdobně tak učinil v bodu 14. svého rozsudku odvolací soud. Nelze tedy soudům nižších stupňů ničeho zásadního vytknout, pokud se ve svých rozhodnutích zabývaly hodnocením obviněného a jeho trestní minulostí. A už vůbec nelze v tomto postupu shledávat porušení požadavku nestrannosti orgánů činných v trestním řízení, jak obviněný namítl. Ani tuto argumentaci tak nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. J. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zcela neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 10. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu