ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.932.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 932/2023-1895
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání obviněného M. N. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 74/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 35/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. N. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 1. 2023, sp. zn. 2 T 35/2022, byl obviněný M. N. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným v bodě 1) přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 3) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. f) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost poškozenému J. J. (dále jen „poškozený“) nahradit škodu ve výši 239.200 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 30.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky nahradit škodu ve výši 4.596 Kč. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného D. K.
2. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 5 To 74/2023, tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. N., D. K. a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4.
3. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1) obviněný M. N.
poté co poškozený J. J. požádal obviněného o fyzickou ochranu před neztotožněnými vyděrači, obviněný poškozenému přesně nezjištěného dne v květnu 2021 sdělil, že mu poškozený uvedl neúplné informace o osobách vyděračů, čímž ho měl vystavit riziku újmy na zdraví, a jako kompenzaci obviněný požadoval úhradu částky 250.000 Kč s tím, že jinak to s poškozeným dopadne špatně, načež v období od června 2021 do 19. 9. 2021 poškozený v obavě z fyzického napadení obviněnému jednak bezplatně opravil jeho vozidlo zn. Audi TT, jednak obviněnému bezplatně půjčoval svá motorová vozidla, která obviněný v uvedeném období opakovaně užíval, a dále poškozený obviněnému zaplatil finanční prostředky v celkové výši 139.200 Kč, které mu uhradil hotově anebo na bankovní účet matky obviněného D. N., číslo účtu XY, následujícími platbami:
1) dne 1. 6. 2021 v hotovosti ve výši 50.000 Kč,
2) dne 14. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
3) dne 21. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
4) dne 28. 6. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
5) dne 1. 7. 2021 v hotovosti ve výši 10.000 Kč,
6) dne 12. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 2.000 Kč,
7) dne 19. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
8) dne 26. 7. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
9) dne 2. 8. 2021 v hotovosti ve výši 5.000 Kč,
10) dne 9. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
11) dne 16. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
12) dne 23. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 10.000 Kč,
13) dne 30. 8. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 5.000 Kč,
14) dne 6. 9. 2021 na výše uvedený bankovní účet ve výši 7.200 Kč,
2) obviněný M. N.
dne 4. 11. 2021 kolem 12:00 hodin v Praze XY, ul. XY, obviněný přišel do autodílny provozované poškozeným J. J., a aniž by poškozenému cokoliv řekl, udeřil ho pěstí do nosu, v důsledku čehož poškozený začal z nosu krvácet a v obavě z dalšího fyzického napadení obviněným utekl do vedlejší dílny, kde se před obviněným ukryl, přičemž tímto jednáním obviněný poškozenému způsobil tříštivou zlomeninu nosních kůstek s posunem úlomku o šíři kosti s tržně zhmožděnou ranou na hřbetu nosu délky asi 1 cm, s nutností ošetření chirurgickými stehy, a dále otok měkkých tkání nosu, přičemž tato zranění poškozeného omezovala v obvyklém způsobu života po dobu delší 1 týdne,
3) oba obvinění společně
poté co poškozený J. J. od 15:35 do 16:16 hodin dne 4. 11. 2021 na Policii ČR, Místním oddělení Spořilov podal vysvětlení podle §158 odst. 6 tr. ř. ve věci fyzického napadení obviněným M. N., popsaného v bodě 2), téhož dne kolem 17:00 hodin poškozeného v jeho autodílně na adrese Praha XY, ul. XY, navštívil obviněný D. K. a snažil se poškozeného přimět, aby svou výpověď ve věci napadení obviněným N. změnil takovým způsobem, že nedojde k zahájení trestního stíhání obviněného N., dále si od poškozeného na svůj mobilní telefon ofotil předmětný úřední záznam o podání vysvětlení, načež se na stejné místo dostavil i obviněný M. N., který se rovněž snažil poškozeného přimět k tomu, aby změnil svou výpověď ve věci napadení obviněným, a dále poškozenému sdělil, že dřívějším zapůjčením vozidla zn. Jeep Grand Cherokee k cestě do Spolkové republiky Německo obviněného vystavil nebezpečí zatčení, a zároveň poškozenému sdělil, že měl chuť poškozeného svázat, naložit do kufru vozidla a odvézt ho někam k Liberci, kde by mu dal vybrat mezi krumpáčem a lopatou, avšak místo toho bude po poškozeném požadovat finanční kompenzaci, jejíž výše bude dořešena při další schůzce, následně poškozený z důvodu obavy o svůj život a zdraví souhlasil s další schůzkou s oběma obviněnými, k níž došlo dne 8. 11. 2021 kolem 12:00 hodin v autodílně poškozeného na adrese Praha XY, ul. XY, kdy na této schůzce obviněný M. N. poškozenému sdělil, že jako kompenzaci za vystavení nebezpečí trestního stíhání v Německu a dále za oznámení fyzického napadení obviněným N. na Policii ČR požaduje po poškozeném zaplacení částky 500.000 Kč, a současně poškozenému vyhrožoval, že pokud požadavek obviněného oznámí Policii ČR a dojde k zadržení obviněného, tak s poškozeným bude zaplacení požadované částky dále řešit blíže neztotožněný muž jménem O., následně se poškozený z důvodu obavy o svůj život a zdraví pokusil požadovanou částku zajistit, kdy v odpoledních hodinách dne 8. 11. 2021 vybral ze svého účtu prostřednictvím bankomatu hotovost v celkové výši 100.000,- Kč a zbývající část ve výši 400.000,- Kč se pokusil opatřit sjednáním úvěru u Komerční banky a. s. a u Raiffeissenbank a. s., což se mu však v obviněným určeném termínu do 17:00 hodin téhož dne nepodařilo, o čemž telefonicky vyrozuměl obviněného D. K., načež oba obvinění souhlasili se schůzkou, k níž došlo téhož dne ve večerních hodinách v Praze XY poblíž Nákupního centra XY, kde poškozený nastoupil do vozidla zn. Audi A7, kterým na místo přijeli oba obvinění, a poté poškozený chtěl předat hotovost ve výši 100.000 Kč obviněnému M. N., který to však odmítl s tím, že tuto částku má poškozený předat obviněnému D. K. jako odměnu za to, že poškozeného třikrát zachránil před tím, aby ho obviněný M. N. naložil do kufru vozidla a někam odvezl, načež poškozený předal hotovost ve výši 100.000 Kč obviněnému D. K., který si od něj peníze převzal, a poté obviněný M. N. poškozenému sdělil, že po něm nadále požaduje zaplacení finanční kompenzace v původní výši 500.000 Kč, kterou poškozený z důvodu obavy o svůj život a zdraví slíbil obviněnému M. N. zaplatit do 13:00 hodin dne 9. 11. 2021, avšak ještě téhož večera poškozený věc oznámil Policii ČR, načež dne 9. 11. 2021 poškozený telefonicky sjednal s obviněným D. K. schůzku v Obchodním centru XY, při níž měl obviněnému M. N. předat jím požadovanou částku, a poté co se oba obvinění na místo dohodnuté schůzky dostavili, byli ve 14:45 hodin zadrženi příslušníky Policie ČR.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Dovolatel v podrobnostech namítal, že nárok na náhradu škody nebyl náležitě prokázán, pokud jde o závadové jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi. Podle dovolatele nebyla prověřena skutečnost, zda poškozený vůbec měl dostatek finančních prostředků, které měl předat. Soudy ani policejní orgán neprovedly k prověření této skutečnosti důkaz výpisem z účtu poškozeného k prověření této skutečnosti. Poškozený taktéž nedoložil ničeho, čím by dokazoval zapůjčení vozidel, včetně příslušných daňových dokladů, z nichž by plynul vznik škody z titulu ušlého zisku. Nárok na náhradu škody je podložen pouze výpovědí poškozeného a jím předloženou excelovou tabulkou.
6. Ve vztahu k výroku pod bodem 2) nebyla vypořádána námitka obviněného ohledně nesplňování formálních náležitostí znaleckého posudku z oblasti zdravotnictví. Soudy nevzaly v potaz, že znalec nebyl schopen rozpoznat předmět, který měl zranění způsobit, a uvedl pouze, že šlo o tupé násilí. Dovolatel rovněž zpochybnil hodnověrnost výpovědi poškozeného, který se podle dovolatele v řízení dopustil křivé výpovědi, přičemž tuto výpověď označuje za jediný důkaz, jak ke zranění došlo.
7. Rovněž ve vztahu ke skutku pod bodem 3) výroku o vině dovolatel tvrdí, že soudu postačila údajně konzistentní výpověď poškozeného, doplněná o svědectví nepřímých svědků M. a H., kteří své výpovědi čerpali pouze z rozhovorů se samotným poškozeným. Soudy se nevypořádaly ani s námitkami o použitelnosti nahrávek, které si s posvěcením policejního orgánu pořizoval sám poškozený.
8. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku shrnul, že skutková zjištění soudů jsou podložena pochybnými, resp. procesně nepoužitelnými důkazy. Následně zopakoval, že k prověření vzniku škody nebyl pořízen výpis z bankovních účtů jeho a jeho rodinných příslušníků. Dále zdůraznil, že k jeho osobě byl vyhotoven znalecký posudek "z oblasti sexuologie", k čemuž nebyl žádný důvod. Nebyl však proveden posudek k posouzení hodnověrnosti samotného poškozeného, jehož výpověď se měnila s ohledem na osobu tazatele. Dovolatel rovněž zopakoval svoje výhrady proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví.
9. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu ve vztahu k obviněnému co do výroku o zamítnutí jeho odvolání, a stejně tak aby zrušil ve vztahu k obviněnému vadné řízení tomuto rozsudku předcházející, včetně předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 35/2022 ve výroku o vině i trestu, uložené náhradě škody, a obviněného sám svým rozsudkem zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil odvolacímu soudu či soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1) obviněný vznáší konkrétní námitky pouze proti výroku o náhradě škody. Takovéto námitky nemohou naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. již proto, že se netýkají rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu; způsobení škody totiž není znakem přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupce nicméně konstatoval, že ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině byl obviněný zavázán k náhradě škody ve výši 139.200 Kč odpovídající částce, kterou poškozený obviněnému zaplatil; zbývající část přisouzeného nároku na náhradu škody se vztahuje ke skutku pod bodem 3) výroku o vině. Výše částky zaplacené poškozeným obviněnému byla mimo výpovědi poškozeného a listinných materiálů předložených poškozeným prokazována též výpisy z bankovního účtu matky dovolatele D. N., na který obviněný část peněz zasílal. Námitky týkající se nedoložení výše škody způsobené bezplatným půjčováním vozidel jsou poněkud mimoběžné, neboť s touto částí nároku byl poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních právě proto, že jeho výši nijak nedoložil. Státní zástupce dodal, že dovolacímu soudu nepřísluší, aby dovolací námitky jakkoli domýšlel a dotvářel. Přezkumná povinnost dovolacího soudu proto nemůže být založena obecným konstatováním dovolatele, že nárok na náhradu škody musí být náležitě prokázán, "pokud jde o závadové jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi". Rovněž v případě tzv. opomenutých důkazů se musí jednat o důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Tato vada tedy nemůže být založena skutečností, že k oprávněnosti nároku na náhradu škody nebyl proveden obhajobou navrhovaný důkaz výpisem z bankovního účtu poškozeného.
11. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) nevznáší dovolatel žádné námitky, které by byly alespoň formálně podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel pouze provádí vlastní hodnocení důkazů, když zpochybňuje kvalitu znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a vytýká soudům, že hodnotily výpověď poškozeného jako hodnověrnou. Závěr znalce o tom, že zranění poškozeného bylo způsobeno tupým násilím, plně odpovídá údajům poškozeného o tom, že byl udeřen pěstí do nosu. Tvrzení dovolatele o formálních nedostatcích posudku je opět zcela nekonkrétní, a proto nezpůsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu z hlediska, zda snad nejde o procesně nepoužitelný důkaz.
12. Rovněž ve vztahu ke skutku pod bodem 3) dovolatel nevznáší žádné kvalifikované námitky týkající se zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, když opět pouze ze svého hlediska hodnotí a zpochybňuje výpověď poškozeného. Námitky týkající se procesní nepoužitelnosti nahrávek pořízených samotným poškozeným jsou opět nekonkrétní a nezbývá než opakovat, že dovolacímu soudu nepřísluší námitky dovolatele jakkoli domýšlet a dotvářet. Ustanovení trestního řádu o sledování osob a věcí spojeném s pořizováním zvukových, obrazových a jiných záznamů (§158d tr. ř.) se týkají úkonů prováděných policejními orgány a nedopadají na situaci, kdy svoje schůzky a komunikaci s pachatelem "nahrává" sám poškozený.
13. Bezpředmětné jsou odkazy dovolatele na nadbytečné zpracování znaleckého posudku "z oblasti sexuologie". V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze při splnění zákonných podmínek vytýkat pouze neprovedení důkazu, nikoli skutečnost, že nějaký důkaz byl proveden nadbytečně.
14. Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
15. Obviněný zaslal k vyjádření státního zástupce repliku, v níž uvedl, že jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, bylo zejména v dokazování postupováno způsobem, který lze označit jako nedůsledný a liknavý, načež uvedl přehled zásadních nesouladů a pochybností, k nimž nebyly provedeny navržené důkazní prostředky. Konkrétně opět vyzdvihl nevěrohodnost poškozeného, napadl formální nedostatky znaleckého posudku MUDr. Hladíka a použitelnost nahrávek pořízených poškozeným. Závěrem uvedl, že uvedená pochybení považuje za natolik zásadní, že nadále trvá na podaném dovolání ze všech uplatněných důvodů a žádá, aby Nejvyšší soud dovoláním napadané rozsudky zrušil. Předmět repliky učinil řadu příloh, a to konkrétně Návrh na doplnění dokazování ze dne 7. 3. 2022 adresovaný policejnímu orgánu, protokol o hlavním líčení ze dne 5. 5. 2022, ze dne 9. 6. 2022, ze dne 15. 7. 2022 a ze dne 20. 12. 2022, Žádost o prověření dodržování zákonnosti při výkonu dozoru, Návrh na vrácení věci státnímu zástupci podle §221 tr. ř., Vyjádření k dosud provedeným důkazům – zvukovým nahrávkám a Návrh na doplnění dokazování – přepis části zvukové nahrávky ze dne 19. 12. 2022.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
18. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
19. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
20. Obviněný dále odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
21. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
22. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
23. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
24. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
25. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
26. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí.
27. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na skutková zjištění plynoucí z provedených důkazů, jak je zachytil soud prvého stupně v bodech 17–18 odůvodnění rozsudku, pokud se týká skutku popsaného v bodě 1) výroku o vině, v bodě 19 odůvodnění rozsudku, pokud se týká skutku popsaného v bodě 2) výroku o vině, a v bodě 20 a 22 odůvodnění rozsudku, pokud se týká skutku popsaného v bodě 3) výroku o vině. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivě vypořádal s určením náhrady škody a nemajetkové újmy, a to v bodech 26 a 27 odůvodnění rozsudku.
28. Odvolací soud se poté velmi pečlivě vypořádal s námitkami obviněného, které převážně korespondují s jeho argumentací uplatněnou v dovolání. V bodě 7 odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na námitky obviněného ve vztahu k bodu 2) výroku o vině, kde konkrétně napadal kvalitu znaleckého posudku z oboru soudního lékařství. V bodě 8 setrvává na hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozeného. Důkazu ve formě zvukových záznamů pořízených poškozeným se věnuje v bodě 9, v němž rozhodně oproti tvrzení dovolatele nedospívá k závěru o jejich nezákonnosti, a v bodě 10 řeší odvolací soud otázku, zda poškozený mohl disponovat takovou finanční hotovostí, aby ji posléze vyplatil obviněnému. Odvolací soud v neposlední řadě rovněž stvrdil závěry soudu prvního stupně stran adhezního výroku (viz bod 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
29. Na podkladě obou dovoláním zpochybňovaných rozhodnutí je patrné, že nižší soudy věnovaly odůvodnění namítaného závěru potřebnou pozornost a dostatečně přesvědčivě a srozumitelně vyjádřily, že v daném případě není pochyb o tom, že obviněný spáchal předmětnou trestnou činnost.
30. Nejvyšší soud k uplatněné argumentaci obviněného považuje za nutné pro úplnost poznamenat, že pokud se týká výroku o náhradě škody, není pravdou, jak tvrdil dovolatel, že by soud vycházel pouze z výpovědi poškozeného a jím předložené excelové tabulky, neboť poškozeným uplatněná částka byla ponížena o nároky poškozeného, jejichž oprávněnost nebylo možné prokázat dalšími důkazy (viz zapůjčení a opravy vozidel) a s nimiž byl postupem podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, a proto ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině byl obviněný zavázán k náhradě škody pouze ve výši 139.200 Kč, tedy ve výši odpovídající částce, kterou poškozený obviněnému zaplatil, což je také potvrzeno výpisy z bankovních účtů. Pouze pro úplnost a nad rámec rozsahu uplatněné námitky Nejvyšší soud konstatuje, že zbývající část nároku na náhradu škody ve výši 100.000 Kč se vztahuje ke skutku pod bodem 3) výroku o vině a odpovídá částce, kterou poškozený prostřednictvím obviněného K. předal dovolateli, což jmenovaný obviněný uvedl i ve své výpovědi. Pokud se týká nemajetkové újmy a nároku Všeobecné zdravotní pojišťovny, v tomto směru nevznikají žádné pochybnosti a je možné zcela odkázat na bod 26 a 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Za daného stavu se jeví jako bezpředmětné a nadbytečné, aby bylo výpisem z bankovního účtu poškozeného prokazováno, zda mohl disponovat prostředky, které měl předat obviněnému. Navíc je třeba připomenout, že touto otázku se již zabýval odvolací soud (viz bod 10 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). V konkrétní věci je tak s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě by se o tzv. opomenutý důkaz nejednalo, neboť za opomenutý nelze označit důkazní návrh, jímž se odvolací soud řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz, by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv.
31. Pokud obviněný ve vztahu k bodu 2) výroku o vině zpochybnil kvalitu znaleckého posudku z oboru soudního lékařství a vytknul soudům, že hodnotily výpověď poškozeného jako hodnověrnou, Nejvyšší soud konstatuje, že se tak v podstatě domáhá toho, aby provedené důkazy byly hodnoceny jiným, jeho představám odpovídajícím způsobem. Existenci tzv. zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat z toho, že soudy hodnotí důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obhajoby o správném způsobu hodnocení důkazů. Námitky dovolatele směřující proti správnosti skutkových zjištění, pokud je vůbec lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou zjevně neodůvodněné. Na závěr je třeba rovněž uvést, že závěr znalce o tom, že zranění poškozeného bylo způsobeno tupým násilím, plně odpovídá výpovědi poškozeného o tom, že byl dovolatelem udeřen pěstí do nosu.
32. Nejvyšší soud nemá ani pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného. Soud prvního stupně, který osobně poškozeného vyslechl, jej shledal věrohodným, přičemž své úvahy, které jej k tomuto závěru vedly, vyložil v odůvodnění svého rozsudku (viz body 18 a 22 odůvodnění rozsudku). K otázce hodnocení věrohodnosti svědka pak Nejvyšší soud uvádí, že hodnocení věrohodnosti vyslechnutých svědků náleží, i s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti, výhradně tomu orgánu činnému v trestním řízení, který tento důkaz provedl. V této souvislosti lze obecně konstatovat, že skutečnost, že soud prvního stupně hodnotil věrohodnost jednotlivých svědků (zde poškozeného) způsobem, který neodpovídá představám ostatních obviněných, pokud dostál požadavkům na volné hodnocení důkazů vyplývajícím z §2 odst. 6 tr. ř. a své úvahy, kterými byl při hodnocení věrohodnosti veden, rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, nemůže zpravidla založit zjevný (extrémní) rozpor učiněných skutkových zjištění s tímto důkazem ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 3 Tdo 39/2021, bod 165.). Nejvyššímu soudu proto v nyní projednávané věci jednak nepřísluší odůvodněné závěry nalézacího soudu týkající se věrohodnosti poškozeného, jakkoliv přehodnocovat, jednak se s nimi ztotožňuje i po věcné stránce. Lze proto uzavřít, že z výpovědi poškozeného bylo možno v důkazním řízení vycházet, přičemž již tato poskytuje dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného.
33. K procesní použitelnosti zvukových nahrávek o průběhu schůzek s obviněnými pořízených samotným poškozeným se již vyjádřily oba nižší soudy (bod 22 rozsudku soudu prvního stupně, bod 9 usnesení odvolacího soudu), a tak lze jen připomenout, že jejich právní závěr je souladný s již ustálenou judikaturou (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 7/2008 Sb. rozh. tr.).
34. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného M. N. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu