ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.980.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 980/2023-593
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2023 o dovolání obviněného L. P. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. 6. 2023, č. j. 13 To 166/2023-555, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 31/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2023, č. j. 1 T 31/2022-519, byl obviněný L. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně:
1. v časovém rozmezí po dobu několika let až do přesně nezjištěného dne v létě 2020 ve svých bydlištích na adresách XY – XY, XY, konkrétně v XY v jím užívané autodílně a v XY v jím užívané garáži,
za pomoci vlastní aparatury, nakoupených chemikálií a prekurzorů dovážených z ciziny opakovaně vyráběl drogu pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, v přesně neurčeném počtu, nejméně však v 10 případech vždy v množství nejméně 100 gramů, vyrobil celkem nejméně 1 000 gramů drogy pervitin nejen pro vlastní potřebu, ale především za účelem prodeje vyrobené drogy dalším přítomným konzumentům,
2. v časovém rozmezí od přesně neurčeného dne v roce 2014 až do přesně neurčeného dne v létě 2020 vždy v obci XY nebo v místní části XY – XY, okres XY, postupně v přesně nezjištěném větším počtu případů vždy po množstvích 2 až 5 gramů vždy za cenu 1 500 Kč za jeden gram, prodal celkem nejméně 250 gramů drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímému konzumentu P. CH.,
3. v přesně nezjištěných dnech v průběhu let 2016 až 2018, případně let 2017 až 2019, tamtéž, postupně v přesně neurčeném větším počtu případů po množstvích 0,2 až 0,3 gramu postupně vždy zdarma poskytl přesně neurčené větší množství drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímému konzumentu J. N.,
4. v časovém rozmezí od přesně nezjištěného dne v roce 2018 až do léta 2020 v XY, okres XY, postupně nejméně ve dvou případech prodal a v jednom případě v menším množství daroval celkem nejméně 4,1 gramu drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímé konzumentce I. H., narozené XY,
5. v přesně nezjištěných dnech v časovém rozmezí od zimy 2019 do jara 2021 v XY, okres XY, postupně v nejméně 5 případech po množstvích vždy nejméně 0,1 gramu daroval celkem nejméně 0,5 gramu drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímé konzumentce K. B., narozené XY,
6. v přesně nezjištěných dnech v časovém rozmezí od jara 2020 do září 2020 v XY a v XY, okres XY, postupně v nejméně 5 případech po dávkách do 1 gramu vždy zdarma poskytl celkem nejméně 4 gramy drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímé konzumentce L. B., narozené XY,
7. přesně nezjištěného dne v dubnu 2020 nebo v květnu 2020 v XY v domě č. 777 na XY ulici, jednorázově zdarma poskytl dávku nejméně 0,25 gramu drogy pervitin, obsahující psychotropní láku metamfetamin přímému konzumentu J. Š., narozenému XY,
8. v přesně nezjištěných dnech v časovém rozmezí od jara 2020 do jara 2021 v XY, okres XY, postupně v nejméně 3 případech daroval po dávkách nejméně 0,1 gramu celkem nejméně 0,3 gramu drogy pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin přímé konzumentce N. Č., narozené XY,
a veškerého výše popsaného jednání se dopustil přesto, že není a nikdy nebyl oprávněn jakkoli nakládat s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, natož je vyrábět, čehož si zcela nepochybně byl a je vědom, avšak přesto úmyslně takto konal výrobou a následnou distribucí drogy dalším přímým konzumentům, kdy psychotropní látka metamfetamin, obsažená v droze pervitin, je psychotropní látkou zařazenou do Seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách a je citována v příloze č. 5 nařízení vlády České republiky č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a účinek této drogy na lidský organismus je mu dobře znám z vlastních zkušeností.
2. Za uvedený trestný čin a za sbíhající se zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 4. 2022, č. j. 6 T 6/2022-256, který nabyl právní moci dne 28. 6. 2022, soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále soud prvního stupně uložil obviněnému trest zákazu činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 (tří) let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň prvostupňový soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 4. 2022, č. j. 6 T 6/2022-256, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi odvolání. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let. Jinak ponechal odvolací soud napadený rozsudek nezměněný. Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi naopak jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Aronové, advokátky, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
5. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a rekapitulaci stěžejních důvodů napadených rozhodnutí obviněný předně namítá, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou neprokázání jednotlivých bodů jeho údajného jednání, ale zcela převzal závěry soudu prvního stupně a blíže se jeho odvoláním nezabýval. Podle přesvědčení obviněného soud prvního stupně celou dobu směřoval k vyslovení jeho viny, k výroku souladnému s podanou obžalobou a k plnému vyhovění nároku uplatněnému ze strany poškozeného. Odvolací soud se nezabýval rovněž pečlivým vyhodnocením dokazování provedeným soudem prvního stupně, zejména obhajobou navrženým výslechem svědka O. T., který se měl vyslovit k množství drogy údajně vyráběné obviněným, jenž byl ale soudem prvního stupně zamítnut jako nadbytečný, což potvrdil i odvolací soud. Podle obviněného je ale takový závěr přinejmenším unáhlený a odůvodnění takového postupu soudy nižších stupňů nedostatečné, a to vzhledem k závažnosti dané trestní věci. Uvedený svědek nadále hraje důležitou roli v předmětné věci a jeho výpověď by mohla zásadním způsobem ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.
6. Dále obviněný odvolacímu soudu vytýká, že se nijak nevypořádal s jím namítaným nesplněním předpokladů pro výslech svědků J. N. a P. CH. jako svědků utajených. Nerozumí tomu, proč se jej zrovna tito dva svědci obávali, když z jeho strany na ně nebyl činěn nátlak, nebyli zastrašováni. Tato obava navíc ani nevyplynula z obsahu jejich výpovědí, kteroužto námitkou obviněného se ale odvolací soud nijak nezabýval a jen přejal závěr soudu prvního stupně o splnění podmínek pro utajení totožnosti těchto svědků.
7. Obviněný je rovněž přesvědčen, že oba soudy pouze přejaly popis jeho údajné trestné činnosti z podané obžaloby. Odvolací soud tak nesplnil své zákonné povinnosti, když nejenže přejal tvrzení soudu prvního stupně a nevypořádal se s důkazy, které během celého řízení navrhovala obhajoba, ale ani znovu neposoudil důkazy provedené soudem prvního stupně. Podle obviněného lze vysledovat řetězec totožného popisu jeho trestné činnosti – od obžaloby až po rozsudek odvolacího soudu.
8. Další pochybení soudů nižších stupňů pak podle obviněného spočívalo v porušení zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo (k čemuž odkazuje na vymezení obsahu daných zásad v rozhodovací praxi Ústavního soudu).
9. Závěrem obviněný konstatuje hrubé procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení příslušníkem Policie České republiky, který neoprávněným způsobem zajistil zpřístupnění informací v jeho mobilním telefonu, a to tak, že bez jeho přivolení uchopil jeho palec a přiložil jej k mobilnímu telefonu, čímž došlo k odemknutí tohoto zařízení. Tato skutečnost zcela zásadně ovlivnila průběh celého trestního řízení (což potvrzuje výpověď svědkyně T. Z., která byla dotazována v návaznosti na obsah facebookové konverzace zachycené v mobilním telefonu obviněného), a to způsobem, že informace z tohoto mobilního telefonu ohledně totožnosti jednotlivých svědků, není možné považovat za řádný důkaz vzhledem k neoprávněnému způsobu jejich zajištění. Tímto postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena práva obviněného zakotvená v článcích 37 odst. 2 a 40 odst. 3, jakož i článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když jeho vina nebyla zjištěna v souladu s ústavními zárukami, které se promítají i do trestního řádu. Podle obviněného je třeba, aby Nejvyšší soud postavil najisto, zda je takový postup oprávněný a v souladu s platnými právními předpisy či nikoliv.
10. Na základě uvedeného má obviněný za to, že rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný a nezákonný, neboť daný soud rozhodoval na základě skutečností, které jím znovu nebyly projednány, přičemž zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na libovůli, které z důkazů vyhodnotí a které nikoli, popř. o které opře svá skutková zjištění a které opomene.
11. Vzhledem k uvedenému obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal prvostupňovému soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
12. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného k této uvádí následující.
13. Námitky vyjádřené v podaném dovolání obviněný uplatnil v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého odvolání, a tedy platí, že se jimi zabývaly oba soudy nižších stupňů. Mezi výsledky dokazování a z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením přitom žádný (extrémní) nesoulad není dán a veškeré námitky obviněného kvalitativně nepřekračují hranice prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba jednotlivé důkazy posuzovat a jaký význam jim připisovat z hlediska skutkového děje.
14. Následně státní zástupkyně shrnuje jednotlivé důkazy, jimiž bylo prokázáno jednání obviněného, kterým byl uznán vinným (výpovědi svědků, nález surovin a pomůcek sloužících k výrobě drogy v bydlišti obviněného, jakož i materiálu dokládající probíhající přípravu výroby pervitinu a odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, jímž bylo zjištěno, jaké množství pervitinu lze ze zajištěného materiálu vyrobit) a uvádí, že tyto byly obstarány zákonným způsobem. Utajení svědci byli v přípravném řízení vyslechnuti za účasti obhájce obviněného a podrobně popsali, jak v jejich přítomnosti probíhala výroba pervitinu obviněným, přičemž shodně vypovídali i v hlavním líčení a jejich výpovědi působily přesvědčivě a věrohodně. Rovněž z výpovědí dalších svědků vyplynulo, že obviněný pervitin prodával a touto drogou byl dobře zásoben, což nepřímo podporovalo důkazy svědčící o tom, že drogu i vyráběl. Jednotlivé důkazy přitom byly soudem prvního stupně následně hodnoceny ve vzájemných souvislostech. Jde-li o utajení osob dvou svědků, platí, že prvostupňový soud si byl dobře vědom výjimečnosti tohoto postupu, přičemž dostatečným způsobem vyložil, proč měl podmínky k jeho použití za splněné. Jednání obviněného tedy bylo podle státní zástupkyně provedeným dokazováním prokázáno a užitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá.
15. Protože napadená rozhodnutí netrpí vadami, které by bylo nutno napravit cestou dovolání, státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
16. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
18. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
19. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
21. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ( první alternativa ) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ( druhá alternativa ). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
24. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že část dovolací argumentace obviněného odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. To proto, jelikož jejím prostřednictvím obviněný brojí proti procesní použitelnosti výpovědí utajených svědků CH. a N. [tato námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě]. Jak ale Nejvyšší soud zjistil, v této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
25. Naopak zbývající námitky obviněného žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídají. To proto, neboť jejich stěžejní část je značně obecná, jde-li o nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními a hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně, případně s postupem odvolacího soudu. Brojí-li obviněný proti zamítnutí jeho návrhu na výslech svědka T., platí sice, že taková námitka je již dostatečně konkrétní, avšak obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě nenaplňuje. To proto, že nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jak Nejvyšší soud vysvětluje níže. A konečně brojí-li obviněný proti údajnému neoprávněnému postupu policejního orgánu při získání přístupu do jím užívaného mobilního telefonu, platí, že tvrzení obviněného o tomto jednání policie nemá vůbec oporu ve spisovém materiálu.
26. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
27. V prvé části podaného dovolání obviněný brojí proti postupu odvolacího soudu, který se podle něj vůbec nevypořádal s jeho odvolací argumentací, důkazy v jeho prospěch prý řádně nehodnotil a porušil zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo . Tyto námitky přitom neodpovídají žádnému z obviněným uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů.
28. K charakteru takto velmi obecně formulovaných výhrad obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné sdělit, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
29. Vytýká-li obviněný odvolacímu soudu stručnost a obecnost jeho přezkumných úvah, platí, že v situaci, kdy odvolání obviněného (viz č. l. 531-533), stejně jako jeho dovolání (viz č. l. 575-578), bylo prosté argumentů zaměřených na konkrétní nesprávná skutková zjištění či nesprávné hodnotící úvahy soudu prvního stupně, nelze takovému postupu odvolacího soudu ničeho vytknout. Obviněný totiž ani v odvolání, ani v dovolání neuvádí, jaké konkrétní důkazy provedené v hlavním líčení měly být hodnoceny v jeho prospěch, jakých skutečnostní se takové důkazy měly týkat, jaké jednotlivé body jeho údajného jednání nebyly prokázány (např. v čem se lišily výpovědi svědků o množství poskytnutého pervitinu se skutkovými závěry soudu prvního stupně) a proč jsou závěry soudu prvního stupně nesprávné.
30. Za takové situace odvolací soud zcela správně podle §254 odst. 1 věty první tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z hlediska obviněným vytýkaných vad. Přitom k vadám, které obviněný nevytkl, odvolací soud sice mohl podle §254 odst. 1 věty druhé tr. řádu rovněž přihlédnout, vzhledem k tomu, že odvolání obviněného směrovalo do všech výroků rozsudku odvolacího soudu (byť tak výslovně není uvedeno), avšak žádné nezjistil. V bodech 13. až 15. a 17. odůvodnění svého rozsudku odvolací soud v duchu výše uvedených ustanovení přezkoumal napadený rozsudek i postup řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž žádného pochybení (vyjma nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody co do jeho výměry) neshledal. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně obsažené v bodech 9. až 17. jeho rozsudku se přitom Nejvyššímu soudu jeví zcela konzistentní, logicky a přesvědčivě odůvodněné, a tedy odpovídající požadavkům §2 odst. 5 a 6 a §125 odst. 1 tr. řádu. Rekapitulovat na tomto místě znovu jednotlivé důvody a závěry odvolacího soudu, popř. soudu prvního stupně, které jsou obviněnému známé, avšak jejich správnost žádnými konkrétními námitkami nerozporuje, by bylo zcela nadbytečné, a proto Nejvyšší soud odkazuje na označené pasáže obou napadených rozhodnutí.
31. Nelze ani přisvědčit paušálnímu tvrzení obviněného, že soudy popis trestné činnosti toliko převzaly z podané obžaloby, když tato kladla obviněnému k tíži i jednání směřující vůči J. K. a L. I. Protože se ale tyto nepodařilo zajistit a obviněným nebyl dán souhlas se čtením jejich svědeckých výpovědí, bylo údajné jednání obviněného vůči těmto z popisu skutku vypuštěno (srov. bod 21. rozsudku soudu prvního stupně).
32. Konkrétní námitka obviněného směřuje vůči důvodům zamítnutí návrhu na výslech svědka T. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu (srov. č. l. 514 verte), navrhla obhajoba výslech uvedeného svědka proto, jelikož měl sdělit blíže nespecifikované informace k tomu, jestli obviněný vyráběl pervitin a zda v množství tvrzeném obžalobou. Uvedený důkaz však podle přesvědčení Nejvyššího soudu nelze považovat za podstatný, když nebylo specifikováno nic bližšího o vztahu svědka k projednávané trestné činnosti. K jeho zamítnutí pak došlo z důvodu jeho nadbytečnosti, neboť skutkový stav byl soudem prvního stupně dostatečně spolehlivě prokázán na základě výpovědí utajovaných svědků a výsledků domovních prohlídek, dílem pak i na základě výpovědí dalších svědků (srov. bod 18. rozsudku soudu prvního stupně). Takový závěr soudu prvního stupně zároveň Nejvyšší soud nepovažuje za předčasný, jak tvrdí obviněný, neboť v opačném případě by nebylo možné žádný důkazní návrh obhajoby odmítnout z důvodu jeho nadbytečnosti, ačkoliv by soud – který je jediný povolán nejen k hodnocení provedených důkazů, ale i stanovení rozsahu dokazování – již nabyl vnitřního přesvědčení majícího kvalitu praktické jistoty o tom, že se skutek stal a že jej spáchal obviněný.
33. Další námitka obviněného směřuje proti postupu policejního orgánu při domovní prohlídce provedené v nemovitosti na adrese XY, XY, spočívajícímu v tom, že při zadržení obviněného během domovní prohlídky jeden z policistů uchopil jeho palec a přitiskl jej na jeho mobilní telefon, čímž jej odemknul, aby se tak policie dostala ke kontaktům obviněného na základě čehož byli ustanoveni jednotliví svědci.
34. Nejvyšší soud k tomuto konstatuje, že obviněný danou námitku prvně uplatnil až v odvolání. Odvolací soud se jí zabýval jen zcela okrajově, když uvedl, že domovní prohlídka proběhla zákonným způsobem (viz bod 10. jeho rozsudku). Z obsahu spisového materiálu (protokolu o provedení domovní prohlídky na č. l. 46 a násl., úředního záznamu o podání vysvětlení na č. l. 36 a násl., protokolu o výslechu podezřelého na č. l. 27 a násl., protokolu o vydání věci na č. l. 83-84, ale rovněž ze souvisejících odborných vyjádření na č. l. 100 a násl.) se obviněným tvrzené jednání, ani využití takového postupu policejním orgánem nepodává a dané listiny neobsahují žádnou námitku obviněného v tomto směru. Domovní prohlídce v dané nemovitosti sice obhájce obviněného přítomen nebyl, avšak stalo se tak s výslovným souhlasem obviněného (viz č. l. 46). Tvrdí-li dále obviněný, že výpověď svědkyně Z. má potvrzovat, že policejní orgán jí kladl dotazy odpovídající obsahu facebookové konverzace mezí ní a obviněným, platí, že jednání obviněného vůči této svědkyni nejenže nebylo předmětem podané obžaloby, ale obsah dané konverzace zachycené na č. l. 173 byl předestřen svědkyni při jejím výslechu dne 16. 12. 2021 (č. l. 148), tedy v návaznosti na zpracované odborné vyjádření ze dne 15. 11. 2021 (viz č. l. 100), jehož účelem bylo zjistit datový obsah mobilního telefonu obviněného. Rovněž jeho tvrzení, že celý incident měl být zachycen na kamerovém záznamu z dané nemovitosti, není nijak podloženo, když takový záznam se ve spisovém materiálu nenachází.
35. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší soud uzavírá, že tvrzení obviněného nemá žádnou oporu v obsahu spisu, pročež jej považuje za ryze účelovou snahu zvrátit jinak jednoznačnou důkazní situaci v projednávané trestní věci.
36. Zbývající část dovolací argumentace obviněného sice odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, avšak Nejvyšší soud ji shledal neopodstatněnou.
37. Obviněný tvrdí, že pro výslech svědků N. a CH. v režimu utajeného svědka podle §55 odst. 2 tr. řádu nebyly splněny zákonné podmínky, neboť jim prý ve vztahu k probíhajícímu trestnímu řízení nehrozilo žádné nebezpečí. V tomto směru obviněný fakticky polemizuje s opačným závěrem soudu prvního stupně.
38. K uvedenému prvostupňový soud uvedl, že ačkoliv takový procesní postup je výjimečný, trestná činnost obviněného byla velmi závažná a rozsáhlá, z chování obou (ale i dalších) svědků bylo zřejmé, že z jeho osoby mají strach; obviněný měl navíc postavení distributora, z čehož plynulo jeho silné postavení mezi uživateli pervitinu. Proto převážil obecný zájem státu na odhalování, objasňování a stíhání takto vysoce společensky škodlivé trestné činnosti (srov. bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud k uvedenému doplnil, že obviněný byl již v minulosti odsouzen za jednání násilného charakteru, jehož se dopustil vůči policistovi a je osobou, která razantně a důrazně prosazuje svoje požadavky (srov. bod 16. jeho rozsudku). Uvedené odůvodnění postupu soudu prvního stupně podle §55 odst. 2 tr. řádu vůči svědkům N. a CH. Nejvyšší soud shledává zcela dostačujícím, přičemž akcentuje bezprostřední dojem soudu prvního stupně, který tento získal z osoby obviněného a chování jednotlivých svědků při hlavním líčení.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
39. Obviněný L. P. se prostřednictvím podaného dovolání a shora rozebrané argumentace dožadoval kasace v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud však zjistil, že napadená soudní rozhodnutí nevykazují vady, které by jej opravňovaly k jejich zrušení podle §265k odst. 1 tr. řádu. Z tohoto důvodu Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání obviněného odmítnout. Vzhledem k tomu, že část obviněným uplatněné dovolací argumentace neodpovídala žádnému dovolacímu důvodu a ve zbytku byla shledána zjevně neopodstatněnou, přistoupil Nejvyšší soud k odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. 11. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu