ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.18.2023.2
sp. zn. 11 Tvo 18/2023-9419
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2023 stížnost obviněného M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. M. zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023 (dále jen „napadené usnesení“), rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. není Mgr. Stanislav Králík vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných D. E., nar. XY, V. M., nar. XY, a M. M., nar. XY (dále též jen „obviněný“ nebo „stěžovatel“), vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 To 48/2023 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2019.
2. Vrchní soud v Praze v bodě 4. odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že předseda senátu Mgr. Stanislav Králík se v žádném ohledu necítí být podjatým a neshledává žádného důvodu pro své vyloučení z rozhodování v rámci uvedené trestní věci a poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, pro který by nemohl nestranně rozhodovat, rozhodně nebyl založen ani tím, že byl předsedou senátu, který o odvolání obviněného rozhodoval v původním odvolacím řízení před zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale ani tím, že nevyhověl žádosti obviněného o odročení nařízeného veřejného zasedání. Vrchní soud zdůraznil, že ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. o důvodech vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení stojí na zásadě, že zmíněné důvody mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněných nebo k věci samotné. V daném případě není podmínka určité kvality osobního vztahu (subjektivní podmínka) vůči předsedovi senátu naplněna.
Proti tomuto usnesení podal obviněný sám i prostřednictvím svých obhájců včas stížnost.
4. Ve stížnosti podané prostřednictvím obhájců Petera Kaneva a Mgr. Zdeňka Burdy se shodně namítá, že předseda senátu Mgr. Stanislav Králík již jednou rozhodoval v této věci stěžovatele, dříve vedené pod sp. zn. 3 To 45/2021, a to rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, nyní vedené pod sp. zn. 3 To 48/2023. Proto vznikají pochybnosti o jeho nestrannosti při opětovném rozhodování téže věci a takový postup je v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces. Právo na spravedlivý proces bylo porušeno též tím, že předseda senátu dne 16. 10. 2023 nevyhověl žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání, o něž žádal z toho důvodu, že mu vrchním soudem nebyly předloženy všechny důkazní prostředky. V podané stížnosti se rovněž uvádí, že o námitce podjatosti měl nejprve rozhodnout sám předseda senátu a teprve po nevyhovění, měl o ní rozhodovat jiný senát vrchního soudu. Stěžovatel rovněž namítal, že vrchní soud nesprávně uvedl, že námitku podjatosti podal opožděně.
5. Obviněný sám doplnil podanou stížnost tím, že vrchní soud procesně pochybil, neboť měl rozhodnout nejdříve ve věci podjatosti předsedy senátu, a teprve až následně mělo být zahájeno veřejné zasedání ve věci samé. Právě okolnost podjatosti osoby soudce mohla mít zásadní dopad na otázku zákonnosti meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně o věci samé. Obviněný dále namítal, že soud se nijak nevypořádal s jeho námitkou, že nebyl předložen důkazní materiál v rámci uplatnění práva advokáta nahlížet do spisu. Obviněný přiložil ke stížnosti rovněž několik konkrétních příloh.
6. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil z důvodu závažného porušení práva obviněného na spravedlivý proces a aby sám rozhodl o vyloučení Mgr. Stanislava Králíka z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné věci.
7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze 3 To Mgr. Stanislava Králíka z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná.
8. V obecné rovině je potřeba připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
9. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, v němž mimo jiné uvedl, že … nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
10. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného případu je zřejmé, že pokud Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že podle §31 odst. 1 tr. ř. není předseda senátu 3 To Mgr. Stanislav Králík vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného, nelze tomuto postupu ničeho vytknout.
11. Pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
12. K tomu Nejvyšší soud v obecné rovině dále připomíná, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat toliko ze způsobu rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Důvodem pro vyloučení soudce samy o sobě nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení námitky podjatosti ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019). S ohledem na to je zcela nedůvodná námitka stěžovatele spočívající v tom, že předseda senátu dne 16. 10. 2023 zamítl žádost obviněného o odročení veřejného zasedání, neboť není způsobilá založit důvod pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů v trestním řízení. Stejné platí rovněž pro námitku týkající se toho, že se vrchní soud nijak nevypořádal s jeho tvrzením, že nebyl předložen důkazní materiál „…v rámci nahlížení advokáta do spisu“.
13. Jak již bylo shora zmíněno, důvodem pro vyloučení soudce samy o sobě nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce. Nedůvodné, a především neodpovídající zákonné úpravě, jsou námitky obviněného, že o podjatosti předsedy senátu měl nejprve rozhodnout sám předseda senátu a poté jiný senát vrchního soudu, a dále, že „…senát stížnostního soudu měl nejprve rozhodnout ve věci stížnosti proti podjatosti a teprve až následně mělo být zahájeno veřejné zasedání o věci samé“.
14. Podle ustanovení §31 odst. 1 věta první a druhá tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. K uvedenému ustanovení komentářová literatura uvádí, že k rozhodnutí o vyloučení je příslušný vždy ten orgán činný v trestním řízení, jehož se důvody uvedené v §30 tr. ř. přímo týkají. Týká-li se zákonný důvod vedoucí k případnému vyloučení soudce nebo přísedícího, kteří rozhodují v senátě, činí rozhodnutí o jejich vyloučení celý senát, nikoli jen předseda senátu, popř. sama osoba, jíž se konkrétní důvod uvedený v §30 tr. ř. přímo týká (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 257). Postup vrchního soudu byl tedy procesně zcela správný, když o vyloučení předsedy senátu rozhodoval senát 3 To, nikoliv sám jeho předseda Mgr. Králík. Jiný senát téhož soudu rozhoduje pouze v případě rozhodování o vyloučení soudce Nejvyššího soudu (srov. §31 odst. 1 věta třetí tr. ř.).
15. Rozhoduje-li o vyloučení soudce nebo přísedícího senát a nečiní-li své rozhodnutí v rámci konaného hlavního líčení či veřejného, popř. vazebního zasedání, rozhoduje vždy v neveřejném zasedání (srov. Draštík A., Fenyk J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 257). Jinými slovy řečeno, nejedná se o pochybení, jestliže v rámci konaného veřejného zasedání dne 23. 10. 2023 (viz č. l. 9325 spisu) bylo nejprve rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti (viz č. l. 9327 spisu) a poté bylo pokračováno v již zahájeném veřejném zasedání, na jehož konci bylo rovněž meritorně rozhodnuto. Zákon nevyžaduje, aby nejprve bylo rozhodováno ve věci stížnosti proti podjatosti a teprve následně aby bylo zahájeno veřejné zasedání. Vrchní soud tedy postupoval i v tomto ohledu správně, když na počátku veřejného zasedání nejprve rozhodoval o vznesené námitce podjatosti a poté pokračoval ve veřejném zasedání.
16. Obviněný dále dovodil podjatost předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka z faktu, že jmenovaný rozhodoval již jednou ve stejné věci stěžovatele vedené pod sp. zn. 3 To 45/2021, a to rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, přičemž se jedná se o stejnou věc, tentokráte vedenou pod sp. zn. 3 To 48/2023. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že sama skutečnost, že soudce odvolacího soudu již meritorně rozhodoval (podílel se na rozhodování) v téže věci, zákon bez dalšího nepovažuje za důvod k vyloučení takového soudce z pozdějšího rozhodování. To platí na rozdíl např. od situace, kdy soudce v přípravném řízení rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba a v jejíž věci po podání obžaloby už soudce rozhodovat ze zákona nemůže, třebaže se podjatým sám necítí být (§30 odst. 2 věta druhá tr. ř.). Podobně je podle §30 odst. 3 věty první tr. ř. z rozhodování u soudu vyššího stupně vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Nejde-li o takové situace, důvod pro vyloučení soudce by mohl nastat teprve tehdy, kdyby zde přistoupila jiná okolnost, která by popřípadě i ve spojitosti s dřívějším podílem soudce na rozhodování, zcela zřejmě svědčila o tom, že soudce není schopen ve věci rozhodnout naprosto nestranně a nezaujatě. Nejvyšší soud přitom již ve své dřívější rozhodovací praxi dovodil, že v jakémkoli dřívějším rozhodnutí ve věci musí soudce činit určité skutkové a právní závěry, které přímo či nepřímo souvisejí s posouzením viny obviněného, aniž by to soudce diskvalifikovalo z možnosti rozhodnout později o vině a trestu téhož obviněného zcela nestranně, nezaujatě a v souladu se zákonem (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 5 Tvo 151/2000, obdobně též srov. usnesení ze dne 27. 3. 2001, sp. zn. 5 Tvo 34/2002). Ani tato námitka obviněného tedy není důvodná.
17. Zcela bezpředmětná je námitka o údajně mylné domněnce vrchního soudu ohledně opožděnosti podané námitky podjatosti, neboť obviněným prezentované závěry z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývají. Předseda senátu pouze poznamenal, že do nařízení veřejného zasedání dne 23. 10. 2023 nebyly vzneseny námitky proti složení senátu, přičemž obhájce obviněného podal dne 18. 10. 2023 žádost o vyloučení předsedy senátu Mgr. Stanislava Králíka pro jeho údajnou podjatost (k tomu srov. č. l. 9326 spisu a body 1. in fine a 2. odůvodnění napadeného usnesení).
18. Ve světle shora uvedeného neshledal Nejvyšší soud ani v postupu senátu 3 To Vrchního soudu v Praze, ani u předsedy tohoto senátu Mgr. Stanislava Králíka, nic takového, co by vzbuzovalo pochybnosti týkající se jeho podjatosti vůči obviněnému M. M.
19. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. 3 To 48/2023, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu