ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1222.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1222/2023-892
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Waldviertler Sparkasse Bank AG , sídlem Sparkassennplatz 3, Zwettl, Rakouská republika, identifikační číslo osoby 49060724, zastoupené Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská č. 88/1, proti povinným 1. TOMOL spol. s r.o. , sídlem v Praze 8, Světova č. 473/12, identifikační číslo osoby 49354761, zastoupené opatrovníkem JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, J. V. Sládka č. 35, 2. P. T. , narozenému dne XY, bytem v XY, za účasti bývalé manželky 2. povinného P. T. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ivanou Palánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bezručova č. 33, pro 6 850 000 Kč s příslušenstvím, o návrhu bývalé manželky 2. povinného na částečné zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 EXE 4349/2014, o dovolání bývalé manželky 2. povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2022, č. j. 16 Co 359/2022-840, takto:
Dovolání bývalé manželky 2. povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání bývalé manželky 2. povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2022, č. j. 16 Co 359/2022-840, kterým odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. července 2022, č. j. 14 EXE 4349/2014-803, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci, jejímž vedením byl pověřen dne 15. ledna 2015, č. j. 14 EXE 4349/2014-34, soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál, Exekutorský úřad Zlín, co do způsobu vedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve vlastnictví bývalé manželky 2. povinného prováděné podle exekučního příkazu ze dne 21. ledna 2015, č. j. 177 EX 1485/14-52, tak, že návrh bývalé manželky 2. povinného na částečné zastavení exekuce zamítl, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.), jelikož odvolací soud rozhodl v souladu s níže uvedenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolací soud neshledal důvod se od ní v projednávaném případě odchýlit.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že „zvláštním právním předpisem“ ve smyslu ustanovení §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, jenž je předmětem soudního výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, ze dne 26. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015 nebo ze dne 19. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018). Podle přechodných ustanovení (§3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy. V tomto případě zde vymáhaný dluh 2. povinného vznikl v roce 2011 (smlouva o úvěru č. 002671-003 ze dne 10. května 2011), proto se řídí ustanoveními §143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, v souladu s nimiž je pro účely posouzení, zda výlučný dluh 2. povinného lze uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoliv a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 2714/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2390/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 3300/2020). Naopak není relevantní skutečností, že manželství 2. povinného a jeho dnes již bývalé manželky 2. povinného existovalo v okamžiku vzniku závazku pouze právně, nikoliv fakticky, jakož ani skutečnost, že 2. povinný do společné domácnosti ničeho nepřispíval nebo že z jeho podnikatelských aktivit jeho bývalá manželka neměla žádný prospěch.
Dovolatelka dále navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu