ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1657.2023.3
sp. zn. 20 Cdo 1657/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné P. B. , zastoupené A. B., obecnou zmocněnkyní, bytem tamtéž, proti povinnému V. B. , zastoupenému opatrovníkem JUDr. Martinem Buriánem, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Středova 94/1, zastoupeným Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 57/142, za účasti vydražitele ENDEKA SBD, stavební bytové družstvo, se sídlem v Brně, Jundrovská 1101/48, identifikační číslo osoby 29369487, zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 388/8, pro 282 450 Kč s příslušenstvím, o příklep, vedené u Mgr. Kateřiny Skoupé, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Brno-venkov, pod sp. zn. 166 EX 276/21 (dříve u JUDr. Lubomíra Zálešáka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Hodonín, pod sp. zn. 107 EX 158/08), o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2021, č. j. 20 Co 309/2020-753, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 1. 2020, č. j. 107 EX 158/08-677A, jímž soudní exekutor Exekutorského úřadu Hodonín, JUDr. Lubomír Zálešák, udělil příklep vydražiteli ENDEKA SBD, stavební bytové družstvo, ke spoluvlastnickému podílu povinného ve výši 3/8 na blíže specifikovaných nemovitostech (výrok I.). Současně započetl složenou jistotu na nejvyšší podání učiněné vydražitelem s tím, že rozdíl je vydražitel povinen uhradit na uvedený účet do 1 měsíce od právní moci usnesení (výrok II.). Odvolací soud uzavřel, že není dán důvod ke změně usnesení o příklepu, neboť v době konání dražebního jednání měl soudní exekutor k dispozici dostatek poznatků o tom, že návrh povinného na odklad předmětné exekuce i návrh na její zastavení nemůže být důvodný. Odvolací soud konstatoval, že obdobné námitky povinného byly v minulosti již soudem projednávány a zamítnuty a jedná se spíše o obstrukce oddalující uspokojení oprávněné, dnes již zletilé dcery, po které již nelze spravedlivě požadovat, aby déle vyčkávala na uspokojení (přednostní) pohledávky na výživném z exekučního titulu vydaného v roce 1998. Dražba spolehlivě ukázala tržní hodnotu předmětu dražby. Podle odvolacího soudu tedy konání dražby nic nebránilo, protože dotčené návrhy povinného neobsahovaly žádná nová relevantní tvrzení, pro něž by bylo bývalo třeba dražbu ve věci již tak značně stižené průtahy znovu odročit a dát přednost jejich projednání.
2. Povinný napadl v záhlaví uvedené usnesení dovoláním. Je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky procesního práva (dodržení požadavků na zákonnost procesních podmínek pro nařízení dražby, konané dne 27. 1. 2020), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu a porušil právo povinného na spravedlivý proces i právo vlastnit majetek. Podle dovolatele se dražba dne 27. 1. 2020 neměla konat, protože nebylo (pravomocně) rozhodnuto o jeho návrhu ze dne 21. 1. 2023 na odklad exekuce, doplněném podáním ze dne 23. 1. 2020 (návrh byl odůvodněn tím, že znalecký posudek o ceně je již značně starý a byl zpracován ještě před 1. 1. 2014, tj. před legislativní změnou, kterou přinesla vyhláška č. 441/2013 Sb. k provedení zákona o oceňování majetku), a rovněž tak nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na zastavení exekuce ze dne 23. 1. 2020. Odvolací soud se podle povinného odchýlil konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1465/2014 (podle nějž porušením zákona při nařízení dražebního jednání může být též skutečnost, že dražební vyhláška obsahovala výroky, které byly v rozporu se zákonem nebo faktickým stavem) a od usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 668/2005 (zabývajícího se okolnostmi, za nichž je exekuční soud vázán pravomocným usnesením o ceně). Odvolací soud měl v postupu soudního exekutora shledat takové porušení zákona, jež vyžaduje změnu usnesení o příklepu, proto povinný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se příklep neuděluje, případně aby zrušil jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudního exekutora a vrátil věc soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
3. K dovolání se vyjádřil vydražitel. Uvedl, že odvolací soud podle jeho názoru postupoval v souladu se zákonem, ztotožnil se s jeho argumentací i závěry a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť se jedná pouze o další z obstrukčních a soudy zatěžujících úkonů povinného. Povinný pouze stále opakuje argumentaci, která již byla spolehlivě vyvrácena. Vydražitel vede s povinným další soudní spory (aktuálně řízení u Městského soudu v Brně o vyklizení nemovitosti pod sp. zn. 29 C 88/2021), kde povinný zastává stejnou procesní taktiku. Vydražitel nabyl předmět dražby v dobré víře a jakékoli prodlevy a průtahy v této věci zasahují do jeho majetkových práv.
4. Dovolatel následně v replice, doručené dovolacímu soudu dne 3. 7. 2023, uvedl, že usnesení o ceně nenapadl odvoláním proto, že tehdy ještě nebyl právně zastoupen, ačkoli zjevně být měl. Proto tedy ani usnesení o ceně nebylo vydáno při dodržení práva povinného na spravedlivý proces. Znovu namítal nesprávné stanovení ceny předmětu dražby, což demonstroval poukazem na existenci dalších posudků o ceně téže nemovitosti, jež byly zpracovány (za jiným účelem) v letech 2011, 2012 a 2022. Závěrem vytkl, že při doručování usnesení o konání elektronické dražby ze dne 16. 12. 2019 nebyla dodržena povinná třicetidenní lhůta, protože soudní exekutor usnesení doručoval povinnému fakticky až 5. 1. 2020 a jeho právnímu zástupci 6. 1. 2020.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
6. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 15. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, vyslovil závěr, že návrh na zastavení exekuce není sám o sobě vždy důvodem k odročení dražebního jednání; k jeho odročení je však třeba přistoupit vždy, jestliže je pravděpodobné, že soud návrhu vyhoví. Z uvedeného vyplývá, že ne vždy musí exekutor o návrhu na odklad či zastavení exekuce rozhodnout dříve, než přistoupí k dražbě. Pokud dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, toto se vztahuje k odlišné situaci, kdy exekutor před dražebním jednáním návrh na odklad exekuce věcně řešil (a zamítl) a nevyčkal do rozhodnutí o podaném odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce (ostatně i v tomto rozhodnutí současně Nejvyšší soud opět připomněl, že samotné podání návrhu na zastavení exekuce nebrání tomu, aby dražba řádně proběhla).
7. V usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, Nejvyšší soud vyslovil závěr, že je-li před nařízeným dražebním jednáním podán návrh na zastavení exekuce, který soud vyhodnotí jako zjevně nedůvodný, a přistoupí k dražbě, spočívá obrana povinného v podání odvolání proti usnesení o příklepu s námitkou, že za situace, kdy soud dražil přes důvodně podaný návrh na zastavení exekuce, byl příklep udělen proto, že při dražebním jednání došlo k porušení zákona. Odvolací soud pak musí v rámci přezkumu usnesení o příklepu posoudit dříve podaný návrh na zastavení a v případě závěru o jeho důvodnosti změnit napadené usnesení tak, že se příklep neuděluje z důvodu, že při dražbě byl porušen zákon (neboť bylo draženo za situace, kdy měla být exekuce zastavena). Tímto způsobem je ochrana povinné osoby zajištěna.
8. Nutno zdůraznit skutečnost, že v nyní projednávané věci o předmětných návrzích povinného bylo rozhodováno samostatnými rozhodnutími a nikoli v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu. To však nijak nezkrátilo práva povinného.
9. Podstata dovolacích námitek povinného spočívala v tom, že i přes jím podané návrhy na odklad a zastavení exekuce proběhla dne 27. 1. 2020 dražba, při níž byl udělen příklep. V souzené věci soudní exekutor k dotčené dražbě a k udělení příklepu přistoupil poté, co vyhodnotil, že návrhům povinného nebude možno vyhovět, neboť se opírají o důvody, které již byly v minulosti projednány a shledány nedůvodnými. Tento názor soudního exekutora se následně ukázal i v řízeních o návrhu na odklad exekuce a o návrhu na zastavení exekuce jako zcela správný a podložený:
- Návrh povinného ze dne 21. 1. 2020 na odklad exekuce byl usnesením soudního exekutora ze dne 23. 1. 2020, č. j. 107 EX 158/08-655A, odmítnut pro jeho neúplnost ve smyslu §54 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, a toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 1. 2021 pod sp. zn. 20 Co 308/2020 potvrzeno.
- Protože povinný podáním ze dne 23. 1. 2020 návrh na odklad exekuce doplnil (a odůvodnil tak, že znalecký posudek o ocenění nemovitostí byl vypracován před osmi lety, že došlo ke změně předpisu o oceňování nemovitostí a že je třeba vypracovat nový znalecký posudek), Městský soud usnesením ze dne 10. 2. 2020, č. j. 96 Nc 401/2008-256, návrh zamítl, přičemž toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 1. 2021, č. j. 20 Co 230/2020-275, opět potvrzeno.
- Návrh povinného na zastavení exekuce, datovaný dnem 23. 1. 2020 (odůvodněný nevykonatelností exekučního titulu vzhledem k vážným zdravotním potížím povinného a k nezastoupení v řízení, a dále postižením nemovitostí, které potřebuje k podnikání), zamítl Městský soud v Brně usnesením ze dne 22. 6. 2021, č. j. 96 Nc 401/2008-291, rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2022, č. j. 20 Co 291/2021-331, přičemž dovolání proti tomuto rozhodnutí odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 20 Cdo 3425/2022-402.
10. Jak již bylo vyloženo výše, exekutor či exekuční soud nemusí vždy před udělením příklepu rozhodnout o návrhu na odklad či zastavení exekuce, je však povinností odvolacího soudu v rámci rozhodování o odvolání proti usnesení o příklepu zkoumat, zda při nařízení či provádění dražby nedošlo k porušení zákona. Této povinnosti odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostál. Předně v souvislosti s návrhem (návrhy) na odklad exekuce uvedl, že v době, kdy sám rozhodoval, bylo o těchto návrzích rozhodnuto odvolacím soudem, který potvrdil jak usnesení o odmítnutí návrhu na odklad exekuce, tak usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce. Jinými slovy, z tohoto důvodu k porušení zákona nedošlo. Odvolací soud pak doplnil, jaký byl postup při ocenění nemovitostí a jakým způsobem bylo pohlíženo na ocenění v rámci dražby (bod 11 odůvodnění dovoláním napadeného usnesení).
11. K otázce absence právního zastoupení v nalézacím řízení odvolací soud připomněl, že správnost vydaného exekučního titulu s odkazem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav povinný sporoval již ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne 26. 4. 2012, kde vytýkal, že s ním nebylo jednáno jako s účastníkem, jenž měl být zastoupen. Povinný také avizoval, že bude všemi dostupnými prostředky brojit proti exekučnímu titulu. Návrhu vyhověno nebylo a exekuční soud tento návrh podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dne 24. 10. 2013 pod č. j. 96 Nc 401/2008-131 zamítl. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2014, č. j. 20 Co 673/2013-151, potvrzeno. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 9. 2016, č. j. 20 Co 530/2015-224, potvrdil také rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2015, č. j. 96 Nc 401/2008-209, ve výroku I, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté ohledně návrhu povinného ze dne 12. 5. 2015 na zastavení exekuce, podaného ustanoveným advokátem. Tímto návrhem byla rovněž sporována věcná správnost exekučního titulu, respektive bylo tvrzeno, že povinnému byl ustanoven zástupce až v exekučním řízení, čímž došlo k zatížení nalézacího řízení vadou a porušení práva povinného na spravedlivý proces. Protože povinný o totožné argumenty opíral další návrh na zastavení exekuce, nemohl být úspěšný. Exekuční soud prostor pro opětovné přezkoumání věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí neshledal, přičemž dovolací soud znovu zdůrazňuje, že návrh na zastavení exekuce dne 23. 1. 2020 byl následně pravomocně zamítnut a dovolání povinného proti tomu Nejvyšší soud odmítl.
12. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v projednávané věci návrhy povinného na zastavení exekuce a na odklad exekuce za daných okolností skutečně nezavdávaly důvod pro další odročení dražebního jednání a že vytýkaný postup soudního exekutora a odvolacího soudu byl v tomto ohledu v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 601/2018, vůči němuž byla odmítnuta stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 3932/18, případně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2725/2020, s usnesením ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 449/2021, či s usnesením ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 20 Cdo 450/2021).
13. K námitce povinného ohledně nedodržení lhůty k nařízení dražebního jednání, jež byla vznesena až v replice právního zástupce povinného k vyjádření vydražitele k dovolání, kterou dovolací soud obdržel dne 3. 7. 2023 (tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání), dovolací soud nepřihlížel (k tomu viz závěry vyslovené například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4218/2017). I kdyby tato námitka byla uplatněna v dovolací lhůtě, dovolací soud by k ní jako k nové skutečnosti nemohl přihlížet (§241a odst. 6 o. s. ř.).
14. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. e. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu