ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.173.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 173/2023-1139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Pharmacopea CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 03177084, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, V Jámě 699/1, proti povinnému M. S. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Radovanem Kubáčem, advokátem se sídlem v Praze, Olivova 2096/4, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 EXE 32/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. září 2022, č. j. 20 Co 119/2022-979, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1 Ve shora specifikované věci Krajský soud v Hradci Králové (dále rovněž „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 20 Co 119/2022-979, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 EXE 32/2020-894, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce k vymožení pokuty ve výši 300 000 Kč a nákladů ve výši 56 325,50 Kč podle exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse, Exekutorský úřad Praha 8 (dále „exekutor“), ze dne 19. 10. 2021, č. j. 204 EX 4268/2020-469.
2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je (pověřeným) exekutorem vedena podle vykonatelného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2020, č. j. 2 Nc 104/2020-115 (dále „exekuční titul“) pro vynucení povinnosti povinného znepřístupnit v exekučním titulu specifikované webové stránky a zdržet se šíření exekučním titulem konkrétních tvrzení týkajících se onemocnění tzv. koronavirem. Povinný svým jednáním „porušil exekuční titul opakovaně, proto mu byla uložena již čtvrtá pokuta“ ve výši 300 000 Kč (po předchozích pokutách ve výši 50 000 Kč, 100 000 Kč a 200 000 Kč).
3/ Odvolací soud citoval §351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a §72 odst. 3 zákona č. 120/001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), a se zřetelem k uvedeným ustanovením námitkám povinného (vzneseným před soudem prvního stupně a opakovaným v odvolacím řízení) nevyhověl. Povinný se domáhal částečného zastavení exekuce s argumentací, že žádnou povinnost neporušuje, nadto exekuční titul trpí formálními nedostatky a uložená pokuta je zcela nepřiměřená vynucovaným povinnostem a okolnostem případu. Ve shodě se závěry soudu prvního stupně odvolací soud zdůraznil, že soudům v řízení o částečném zastavení exekuce nepřísluší přezkoumávat, zda povinný již povinnost uloženou exekučním titulem splnil. „To je předmětem návrhu na zastavení exekuce zcela“, které již proběhlo s výsledkem zamítnutí takového návrhu (usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2021, č. j. 16 EXE 32/2020-421, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 25 Co 82/2021-541, proti němuž podané dovolání povinného Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Co 3340/2021, odmítl). Aktuálně se proto soudy mohly zabývat pouze přiměřeností uložené pokuty, což učinil soud prvního stupně (a odvolací soud jeho zjištění a úvahy z nich plynoucí aproboval), jenž „podrobně rozebral majetkové poměry povinného a vyložil, že pokuta je přiměřená, když její výše odpovídá okolnostem případu“, jedná-li již o čtvrtou pokutu. „Exekuční titul je přitom vykonatelný již více než dva roky“, doplnil odvolací soud, „a povinný stále ještě své povinnosti zcela nesplnil“, takže mu byla uložena již pokuta pátá (jak je odvolacímu soudu z jeho činnosti známo). „Postupně navyšující pokuty jsou tak logickým vyústěním tohoto exekučního řízení, neboť není jiný způsob, jak splnění povinnosti na povinném vymoci“.
4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž předestřel čtyři právní otázky:
A/ zda má soud povinnost v rámci řízení o částečném zastavení exekuce zabývat se námitkou, že povinný neporušil povinnost uloženou mu exekučním titulem spočívající ve zdržení se určitého jednání, za což mu byla uložena pořádková pokuta ;
B/ zda posouzení námitky, že povinný neporušil povinnost uloženou exekučním titulem, brání skutečnost, že soud již dříve rozhodl o návrhu na zastavení exekuce podle §55 ex. řádu ;
C/ zda lze považovat za dostatečné, že se soud při posuzování přiměřenosti uložené pokuty v řízení o částečném zastavení exekuce omezil pouze na majetkové poměry povinného ; a
D/ zda má dovolatel nést odpovědnost za jednání třetích stran (provozovatelů webových stránek či profilů na sociálních sítích), se kterými však není personálně, fakticky, smluvně ani jinak spojen .
5/ Přípustnost otázky ad A) vymezil povinný tak, že se odvolací soud jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, a ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, jakož i od usnesení Ústavního soudu ze dne 15. října 2022, sp. zn. I. ÚS 575/10, „resp. že tato otázka nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu ČR ve všech svých souvislostech dosud dostatečně vyřešena“. Zákon totiž výslovně nerozlišuje mezi návrhem na úplné a částečné zastavení exekuce, nadto mají exekuční soudy podle §269 odst. 1 o. s. ř. povinnost zkoumat existenci důvodů pro zastavení exekuce i bez návrhu, tudíž nemohou bez dalšího odmítnout námitku, že povinný neporušil exekučním titulem uloženou povinnost, a již proto je uložená pokuta nepřiměřená.
6/ Otázka ad B) nebyla podle názoru dovolatele v rozhodování Nejvyššího soudu „ve všech svých souvislostech“ dosud řešena, je-li přitom „logické“, že rozhodování o jednotlivých návrzích (zde na zastavení exekuce) nebrání překážka věci rozsouzené, neboť každý z návrhů „směřuje proti jinému opatření a za rozdílných okolností“. Shodné kritérium přípustnosti platí i pro otázku ad C), zároveň dovolatel poukázal na judikaturu Nejvyššího soud zabývající se posuzováním přiměřenosti pokuty (na usnesení ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, a ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 1289/2022). V této souvislosti kritizoval závěry odvolacího soudu jako “velmi zjednodušující a paušalizující“. V posuzované věci oprávněná používá exekuční titul k šikaně dovolatele s cílem zatížit jej „exekučním řízením a jeho náklady“, a to za situace, kdy splnění vynucované povinnosti má „minimální význam“ (čemuž dovolatel věnoval další podrobnější argumentaci).
7/ Otázka ad D) souvisí s předchozími dovolacími otázkami a její řešení je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, neukládá-li exekuční titul povinnému, aby aktivně vyhledával a kontroloval texty zveřejněné třetími osobami. Některá tvrzení, jejichž šíření povinnému exekuční titul zakázal, se nacházejí na webových stránkách, s nimiž povinný nemá nic společného a jejichž obsah nemůže ovlivňovat ( www.klubaktiv.cz a facebookový profil „TCM-Ming Meng“). Závěrem dovolání proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
8/ K dovolání se vyjádřila oprávněná společnost, podle níž otázky dovolatele ad A) a B) spolu přímo souvisí a na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 2158/2017). Námitky povinného již byly v exekučním řízení (a to i na dovolacím stupni) předmětem přezkumu, tvrdí-li povinný opakovaně, že vykonávané povinnosti neporušil, aniž by uvedl nějaké „nové významné skutečnosti“. Řešení otázky ad C) dovolacím soudem (a soudem prvního stupně) je plně v souladu s existující rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, a ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 1289/2022). K otázce ad D) se již vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Cdo 3340/2021 a tato otázka by neměla přípustnost dovolání vůbec založit. K námitce povinného, že exekuční návrh je šikanózní, doplnila, že je třeba omezit zkoumání na jednání oprávněné týkající se aktuálního předmětu řízení.
9/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
10/ V posuzované věci je zřejmé, že povinný se formou návrhu na částečné zastavení exekuce brání uložení další (v pořadí čtvrté) donucovací pokuty, neboť pouze v tomto rozsahu požaduje exekuci zastavit. Je proto zcela nepodstatná námitka dovolatele, že zákon nečiní rozdílu mezi návrhem na zastavení exekuce zcela či jen částečně, neboť v jeho případě je exekuce dotčena ve fázi uložení (další) pokuty, tj. ve fázi nařizovací. Jinými slovy vyjádřeno, není rozhodné, zda námitka povinného napadající uložení pokuty je součástí odvolání nebo atypicky využitého návrhu na částečné zastavení exekuce.
11/ Z předznamenaných důvodů platí ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který vysvětlil, že námitku založenou na tvrzení o neporušení povinnosti zdržet se určitého chování nebo chování jiného strpět nemůže povinný úspěšně uplatnit ani proti rozhodnutí, jímž byl výkon rozhodnutí nařízen, ani proti rozhodnutí, jímž byla uložena další pokuta, ale právě jen návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007), čímž se míní návrh na zastavení exekuce v jejím celém rozsahu. Při přezkumu věcné správnosti výše pokuty uložené podle §351 o. s. ř. k námitce povinného se tedy odvolací soud nezabývá tím, zda povinný již z exekučního titulu plnil nebo zda existuje jiný důvod, pro který exekuční titul nelze vykonat, ale pouze tím, zda pokuta byla uložena v přiměřené výši, která závisí na okolnostech projednávané věci, přičemž především přihlédne k povaze vymáhané povinnosti, popř. její majetkové hodnotě, jakož i k osobním a majetkovým poměrům povinného. Soud je povinen vystihnout výši pokuty, která bude způsobilá jednak přiměřeně, tak i efektivně nutit povinného, aby povinnost uloženou vykonávaným rozhodnutím splnil. Naopak se odvolací soud nezabývá tím, zda existují důvody pro zastavení exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020).
12/ Výsledkem těchto zjištění je, že na řešení otázek ad A) a B) napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí.
13/ Pro úplnost nelze přehlédnout (a poukazovaly na to soudy obou stupňů), že v otázce (ne)splnění vynucované povinnosti bylo v této přezkoumávané věci o návrhu povinného na úplné zastavení exekuce již pravomocně rozhodnuto, a to rovněž na dovolacím stupni vydáním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021, sp. zn. 20 Cdo 3340/2021, který dovolání povinného odmítl, krom jiného se závěrem, že povinný tvrzením ohledně splnění vynucované povinnosti z exekučního titulu napadá ve své podstatě skutkové závěry odvolacího soudu a v tomto směru neuplatňuje způsobilý dovolací důvod, nelze-li správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a pro dovolací soud je závazný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 33 Cdo 4589/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2393/16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2759/2018).
14/ V témže usnesení se Nejvyšší soud v rámci přípustnosti dovolání zabýval námitkou dovolatele, že není (nemůže být) odpovědný za jednání třetího nezávislého subjektu, se kterým nemá žádný právní ani ekonomický vztah, převzal-li a publikoval předmětný článek, a toto jednání třetího subjektu nemůže být důvodem pro pokračování v exekuci. Uvedenou námitku označil za nepřípadnou (nerozhodnou ve smyslu §237 o. s. ř.), neboť dovolatel zcela pominul, že exekuční soud své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zamítl prioritně ze zcela jiného důvodu, konkrétně že povinný doposud nesplnil další povinnosti (zdržet se šíření předmětných tvrzení) uložené mu exekučním titulem (k čemuž odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018). Od těchto závěrů neexistuje v posuzované věci, a konkrétně ve vztahu k ohlášené otázce ad D), žádný důvod se odchýlit.
15/ Z vylíčeného rozhodnutí je zřejmé, že dovolatel opakuje obsahově stejné námitky, jimiž se soudy v předchozím exekučním řízení řádně zabývaly, takže na odůvodnění těchto pravomocných rozhodnutí (usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2021, č. j. 16 EXE 32/2020-421, a usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 25 Co 82/2021-541) lze v celé šíři odkázat, neboť - jak již Nejvyšší soud konstatoval v usnesení ze dne 8. prosince 2021 sp. zn. 20 Cdo 3340/2021 - odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) „zřetelně vyložil, z jakých důvodů považuje exekučním titulem uložené povinnosti za nesplněné, a v tomto směru mu nelze extenzivní výklad vytýkat“.
16/ Prostřednictvím otázky ad C) povinný polemizuje s přiměřeností uložené pokuty, namítá-li především, že se soudy omezily pouze na jeho majetkové poměry. Přehlíží, že u dotčené pokuty soudy na základě §351 odst. 1 o. s. ř. vzaly do úvahy nejen jeho majetkové poměry, ale rovněž předchozí stav řízení (postupně ukládané „vzestupné“ pokuty) a další okolnosti případu vycházejícího ze „sporu mezi dvěma profesionály podnikajícími v oblasti výživových doplňků s velkými obraty“. Je tak zřejmé, že se soudy obou stupňů zaměřily na to, zda pokuta směřující k exekučnímu vynucení nepeněžitého plnění byla uložena v přiměřené výši, a to v závislosti na okolnostech projednávaného případu, se zřetelem k povaze vymáhané povinnosti, k osobním a majetkovým poměrům povinného a k dosavadní efektivitě exekučního řízení; v důsledku toho se nemohly nijak zásadně odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 1985/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 1290/2022). Přípustnost dovolání v otázce ad C) proto dovolatel nemohl prosadit.
17/ Ani z okolností zkoumaného případu Nejvyšší soud nedovodil, že by povinnost uložená exekučním titulem byla ve zjevném rozporu s principy demokratického právního řádu, takže zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu nemůže být v této věci prolomena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17). Na základě argumentace povinného nelze rovněž mít za to, že by oprávněná podala tzv. šikanózní exekuční návrh, který je definován nikoli primární motivací oprávněného domoci se plnění, ale snahou zatížit povinného náhradou nákladů exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, nebo ze dne 6. září 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021).
18/ Jestliže povinný před soudem prvního stupně tvrdil (a dokládal), že po uložení čtvrté donucovací pokuty vyvinul úsilí („učinil pokusy“) k odstranění příslušných článků, které byly bez jeho vědomí zveřejněny na internetu (viz bod 22 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 EXE 32/2020-894), měl by na uvedeném argumentačním základu podat nový návrh na (úplné) zastavení exekuce.
19/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
20/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu