ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2015.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2015/2023-473
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CS AUTOLADA spol. s r. o. , se sídlem v Praze 3 - Žižkově, Koněvova 2596/211, identifikační číslo osoby 45310297, zastoupené Mgr. Lucií Karalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, proti povinnému R. V. zastoupenému Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, za účasti bývalé manželky povinného J. V. zastoupené Mgr. Lukášem Krumlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, pro 9 780 450 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1807/2020, o dovolání povinného a bývalé manželky povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2023, č. j. 16 Co 7/2023-401, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 35 EXE 1807/2020-348, zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Richardem Bednářem, Exekutorský úřad Praha 10 (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 003 EX 413/20, a to v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-10 a č. j. 003 EX 413/20-12 (výrok I.), a dále zamítl návrhy povinného na zastavení exekuce „jako celku“ a v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-11 (výrok II.).
2/ Soud prvního stupně uvedené rozhodnutí vydal poté, co jeho usnesení ze dne 15. 2. 2021, č. j. 35 EXE 1807/2020-59, k odvolání povinného a bývalé manželky povinného zrušil Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 4. 2021, č. j. 16 Co 117/2021-104, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, na základě něhož bylo třeba při posuzování důvodu pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), za účelem řádného provedení dokazování nařídit jednání; soudu prvního stupně současně uložil, aby hodnotil rozsah majetku spadajícího do společného jmění manželů (dále též „SJM“) podle §143 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“).
3/ Soud prvního stupně vyšel mj. ze zjištění, že exekuce je vedena za účelem vymožení pohledávky oprávněné ve výši 9 780 450 Kč z titulu náhrady škody uložené povinnému podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, na základě vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2020, sp. zn. 8 To 150/2020 (dále „exekuční titul“), jímž byl povinný uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle §220 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „trestní zákoník“), ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Škoda byla povinným způsobena, a tedy jeho pohledávka vznikla, v období let 2010 - 2013 za dobu trvání manželství (s bývalou manželkou povinného) uzavřeného dne 30. 10. 1981 a rozvedeného rozsudkem obvodního soudu ze dne 5. 5. 2020, č. j. 21 C 776/2019-23. Povinný a bývalá manželka povinného uzavřeli dne 18. 11. 2019 dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů (SJM) pro případ rozvodu jejich manželství a o vypořádání práv a povinností společného bydlení pro případ rozvodu manželství (dále jen „dohoda o vypořádání SJM“), ve které si ujednali, že vlastnický podíl ½ ke garáži XY, v budově XY stojící na parcele č. parc. XY se spoluvlastnickým podílem 283/39987 na společných částech domu a na pozemku č. parc. XY, XY, obec XY, katastrální území XY, LV č. XY, Katastrální pracoviště XY, Katastrální úřad pro hl. m. Prahu (dále rovněž „garáž“) připadne do výlučného vlastnictví povinného a že nemovité věci bytová jednotka XY, v budově č. p. XY, XY, XY stojící na parcele č. parc. XY, XY, XY, zastavěná plocha a nádvoří, se spoluvlastnickým podílem 1064/31789 na společných částech domu a pozemku, obec XY, katastrální území XY, LV č. XY, Katastrální pracoviště XY, Katastrální úřad pro hl. m. Prahu (dále rovněž „byt XY“), a pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba, pozemek parc. č. XY, XY, XY, XY, trvalý travní porost a ostatní plocha, okres XY, obec a katastrální území XY, LV č. XY, Katastrální pracoviště XY, Katastrální úřad pro Jihočeský kraj (dále rovněž „nemovitosti XY“), připadnou do výlučného vlastnictví bývalé manželky povinného. Darovací smlouvou ze dne 10. 2. 2020 (dále „darovací smlouva“) daroval povinný a bývalá manželka povinného ideální podíl ½ k bytové jednotce č. XY, v budově č. p. XY stojící na parcele č. parc. XY, se spoluvlastnickým podílem 539/39987 na společných částech domu a pozemku č. parc. XY, XY, obec XY, katastrální území XY, LV č. XY, Katastrální pracoviště XY, Katastrální úřad pro hl. m. Prahu (dále rovněž „byt XY“), svému synovi D. V.. Soudní exekutor rozhodl exekučním příkazem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-9, o provedení exekuce prodejem podílu ½ ke garáži, exekučním příkazem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-10, o provedení exekuce prodejem bytu XY, exekučním příkazem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-11, o provedení exekuce prodejem bytu XY, a exekučním příkazem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 003 EX 413/20-12, o provedení exekuce prodejem nemovitosti XY.
4/ Soud prvního stupně zamítl návrhy povinného a jeho bývalé manželky z důvodu, že není namístě exekuci podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. zastavit, jelikož exekuční titul nebyl zrušen ani změněn, a že aktivní legitimace k podání návrhu na částečné zastavení exekuce ohledně bytu XY svědčí výlučně osobě, jež by tvrdila, že její právo k majetku bylo exekucí nepřípustně postiženo, tj. přímo synovi povinného a jeho bývalé manželky D. V., a nikoli osobě (povinnému), která dotčení svého vlastnického práva netvrdí. Jelikož převody vlastnických práv na základě dohody o vypořádání SJM a darovací smlouvy nebyly zapsány do katastru nemovitostí, nahlíží se na exekvovaný majetek stále jako na součást dosud nevypořádaného SJM. S ohledem na dobu vzniku pohledávky povinného v letech 2010 - 2013 soud prvního stupně při uplatnění §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. a Nejvyšším soudem vyslovené rozhodovací praxe (zejm. usnesení ze dne 3. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 872/2016, usnesení ze dne 2. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 1722/2016, a rozsudku ze dne 29. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 4897/2016), jakož i na základě zevrubného dokazování životní úrovně, hospodaření a poměrů bývalých manželů dospěl soud prvního stupně k závěru, že rozsah deliktního závazku povinného míru přiměřenou majetkovým poměrům bývalých manželů nepřesahoval, proto vymáhaný závazek náleží do zaniklého, avšak dosud nevypořádaného SJM, které lze exekučně postihnout k vydobytí závazku, který za trvání manželství vznikl jen jednomu z manželů.
5/ Odvolací soud k odvolání povinného a bývalé manželky povinného rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 7. 2. 2023, č. j. 16 Co 7/2023-401, potvrdil. Při aprobaci skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podle §262a odst. 1 o. s. ř. je přípustné postihnout majetek patřící do SJM rovněž pro výlučný dluh jednoho z manželů, aniž by bylo nezbytné zkoumat, zda o závazku povinného jeho manželka věděla či zda byl závazek nepřiměřený vzhledem k majetkovým poměrům manželů. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 2714/2019, ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 320/2020, a ze dne 17. února 2021, sp. zn. 3526/2020, proto podle právního stavu v době vzniku dluhu (do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze SJM, „ podstatné pouze, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoli a zda byl (nebyl) předmětem vypořádání společného jmění manželů “.
6/ Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a manželka povinného dovolání, jehož přípustnost vymezili tvrzením, že se odvolací soud při řešení otázky, zda „ je třeba zkoumat, zda rozsah deliktního závazku povinného nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů podle §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. “, odchýlil od „minulé ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, zmíněné v rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž rezignoval na podstatná zjištění, zda závazek povinného vůbec náležel do SJM, v uvedeném rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně tudíž ani nezkoumal a spokojil se pouze s názorem, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého SJM, které v době zahájení řízení o výkon rozhodnutí (zde exekuce) nebylo vypořádáno.
7/ Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání ze dne 16. 6. 2023 označila usnesení odvolacího soudu jako správné, odpovídající jím citované rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu se shodují v závěru, že exekučně postižený majetek tvořil součást SJM, byť odvolací soud neshledal jako relevantní aplikaci ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Závazek povinného byl i přesto majetkovým poměrům manželů zcela přiměřený a povinný k prokázání opaku žádné důkazy nepředložil. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání povinného a jeho manželky odmítl.
8/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného a bývalé manželky povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz §36 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že posuzované dovolání není v předestřené otázce přípustné (§237 o. s. ř.).
9/ Podle §262b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, je-li výkonem rozhodnutí (exekucí) postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí (exekučně) postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). „Zvláštním právním předpisem“ ve smyslu §262b odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění nebo majetek manžela povinného postižen ve větším rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 3416/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 2714/2019). Podle přechodných ustanovení (§3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy. V tomto případě dluh povinného vznikl dle exekučního titulu v rozmezí let 2010 až 2013, proto se řídí ustanoveními §143 a násl. obč. zák. ve znění účinném od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013.
10/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi rovněž vysvětlil, že podle právního stavu v době vzniku dluhu ze strany povinného (v posuzované věci tedy podle právního stavu do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda výlučný dluh povinného lze uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoliv a zda (ne)byl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Z hlediska vyloučení majetku patřícího do společného jmění manželů z exekuce však není rozhodné, zda má vymáhaný závazek smluvní či jiný právní důvod, např. z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou deliktním jednáním jednoho z manželů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný pod číslem 85/2005 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2010, sp. zn. 20 Cdo 2909/2009). Nelze dovozovat, že by následek uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství v důsledku jeho deliktního jednání byl pro manželku povinného nepředvídatelný nebo nepřiměřeně přísný. Témuž následku je vystaveno jakékoliv společné jmění manželů za účelem uspokojení závazku jen jednoho z nich vzniklého za trvání manželství v režimu do 31. 12. 2013 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2016, sp. zn. 20 Cdo 5402/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2019, sp. zn. 20 Cdo 3985/2018).
11/ Ze shora vyložených judikatorních závěrů dovolacího soudu je tak nepochybné, že v případě exekučního vymáhání odpovědnostního závazku povinného, který vznikl v době trvajícího manželství dovolatelů, je z hlediska rozsahu postižitelného majetku v rámci ke dni zahájení exekučního řízení dosud nevypořádaného SJM nerozhodné, zda závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů ve smyslu §143 odst. 1 písm. b) obč. zák., tj. zda jde o závazek představující výjimku z masy SJM. Jestliže v posuzované věci odvolací soud dospěl k témuž závěru, nemohl se odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pročež dovolateli zvolený předpoklad přípustnosti neobstojí a dovolání je třeba odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř.
12/ Návrhem dovolatelů na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení odvolacího soudu se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného a jeho manželky v Ústavním soudem přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu). K tomu je vhodné doplnit, že potvrzující usnesení odvolacího soudu ohledně výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce z povahy věci není „vykonatelné“, tj. odložit lze v tomto případě toliko jeho právní moc s připojením patřičných zákonných důvodů (srov. §243 písm. b/ o. s. ř.).
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 8. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu