ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2033.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2033/2023-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného V. F. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1041/12, proti povinnému J. F. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova č. 1934/12, pro 3 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 51 EXE 588/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2023, č. j. 20 Co 120/2023-77, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 20 Co 120/2023-77, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 2. 2023, č. j. 51 EXE 588/2022-56, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 16. 8. 2022. Uvedl, že exekučním titulem v projednávané věci je pravomocný a vykonatelný platební rozkaz v kombinaci s rozsudkem, kterým došlo k meritornímu projednání věci a přezkoumání námitek směnečného dlužníka/povinného (směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2018, č. j. 56 Cm 117/2018-56, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, č. j. 56 Cm 117/2018-307), přičemž je v zájmu právní jistoty účastníků i v zájmu předvídatelnosti a vykonatelnosti práva, aby bylo pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu respektováno a v konečném důsledku vykonáno. Podkladové rozhodnutí soudu může být napadeno v nalézacím řízení řádným či mimořádným opravným prostředkem; o žalobě na obnovu řízení podané povinným dosud nebylo rozhodnuto. Dle judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu se relativizace pravomocných a vykonatelných rozhodnutí v exekučním řízení a odepření výkonu může dít zejména v situacích, kdy jde o rozhodčí nálezy či jiné exekuční tituly, jež jsou vydávány mimo kompetenci nezávislých soudů. Pokud se v exekučním řízení zjistí, že mechanismus vydání těchto exekučních titulů je v přímém rozporu se zásadami ekvity a spravedlnosti, může soud přistoupit ke sjednání individuální spravedlnosti pro povinného. Děje se tak však pouze ve výjimečných případech. Namítá-li tedy povinný nyní v rámci exekučního řízení, že podpis na směnce není jeho vlastní a že z něj byl buď vyláká podvodně nebo že byl přímo zfalšován (a to i přesto, že tato námitka již byla vypořádána v rámci nalézacího řízení), nemůže být takový postup odvolacím soudem aprobován.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se domnívá, že se odvolací soud z hlediska posouzení zákonnosti vedení exekuce, a tedy vyřešení otázky procesního práva, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle povinného je s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2432/2010, a nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, a ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2456/16, exekuce v této věci prokazatelně vedena v rozporu se základními principy právního státu a to vzhledem k tomu, že vydání exekučního titulu bylo docíleno paděláním podpisu povinného na směnce, když povinný k tomuto tvrzení označil i konkrétní důkaz – znalecký posudek soudního znalce, který splňuje veškeré náležitosti na jeho provedení v rámci dokazování. I exekuční soud je povinen se řídit principy a základními pravidly demokratického právního státu a exekuce by nikdy neměla vést ke zjevné nespravedlnosti, a to ani při existenci materiálně vykonatelného exekučního titulu. Výjimečnost prostoru pro odklon od zásady nepřezkoumatelnosti exekučního titulu v exekučním řízení se pak uplatní i v případě, kdy nedošlo ke kolizi s normami trestního práva, která by byla deklarována trestním soudem. Povinný předložením znaleckého posudku osvědčil, že hmotněprávní nárok, který je vůči němu vymáhán, neexistuje, neboť podkladem pro jeho vymáhání je exekuční titul, jehož vydání bylo docíleno trestným činem, byť osoba pachatele dosud nebyla stanovena. Opomenutím tohoto důkazu soudy obou stupňů porušily právo povinného na soudní ochranu, právo na spravedlivý proces a také vlastnické právo. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání nepovažuje za přípustné, neboť povinný řádně nevymezil přípustnost ani důvod dovolání. Námitky povinného mají své místo v řízení nalézacím a nikoli vykonávacím. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Dovolatel svým podáním zejména zpochybňuje věcnou správnost exekvovaného směnečného platebního rozkazu. Nejvyšší soud však již opakovaně vysvětlil, že ve vykonávacím řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, přičemž od této zásady lze upustit pouze výjimečně (např. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2388/2022, či přímo povinným zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 11. července 2017, sp. zn. II. ÚS 2230/16). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
6. Návrh na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř proto, že exekuční titul přiznává plnění, které je v rozporu s hmotným právem, lze podat jen zcela výjimečně, je-li exekuční titul zjevným výsledkem protiprávního jednání oprávněného nebo i třetí osoby, je-li přímým produktem takové nepoctivosti a povinný se objektivně nemohl již v nalézacím řízení nebo prostřednictvím k tomu určených opravných prostředků proti exekučnímu titulu účinně bránit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1394/2012, a ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008). Jestliže tedy námitka povinného o nepravosti jeho podpisu na směnce již byla vypořádána v nalézacím řízení, nelze v zásadě realizaci exekučního titulu pokládat za zjevnou nespravedlnost, jež by naplňovala kautely ústavnosti plynoucí ze závěrů vyjádřených v dovolatelem uváděném nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2456/16, a dále např. ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 2357/16, nebo ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 308/2020). Rovněž není na místě ani uzavřít, že by takový exekuční titul byl v rozporu s obecnými zásadami právního státu. Dodává se, že o návrhu povinného na obnovu nalézacího řízení nebylo do doby vydání usnesení odvolacího soudu rozhodnuto.
7. Odkazuje-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, a nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, pomíjí, že v těchto věcech šlo o skutkově odlišné případy, a to o přezkoumání zásadní vady exekučního titulu spočívající v přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již není v souladu s ústavním pořádkem.
8. Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2432/2010, taktéž není případný. Již na první pohled je totiž zřejmé, že závěr přijatý v citovaném rozhodnutí na skutkovou základnu této věci nemůže dopadat, jelikož dovolatel nedisponuje takovým důkazem či rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení, z něhož by se zjevně podávalo, že vydání exekučního titulu bylo dosaženo protiprávním jednáním; exekučnímu soudu předkládá toliko znalecký posudek, jímž má být zpochybněn závěr nalézacího soudu o pravosti podpisu povinného na směnce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1367/2018).
9. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu