ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2042.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2042/2023-210
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, identifikační číslo osoby 24830801, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinné E. V. , zastoupené Mgr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova č. 167/4, pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 Nc 3095/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 1. 2023, č. j. 22 Co 253/2022-168, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 20. 4. 2022, č. j. 5 Nc 3095/2005-138, částečně zastavil exekuci na majetek povinné vedenou původně u soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, na základě pověření Okresního soudu ve Svitavách ze dne 23. 9. 2005, č.j. 5 Nc 3095/2005-21, a následně u soudní exekutorky Mgr. Jaroslavy Schafferové, Exekutorský úřad Brno-venkov, pro částku 200 000 Kč s příslušenstvím, a to co do úroků ve výši 11 % ročně z částky 200 000 Kč od 28. 3. 1995 do zaplacení (výrok I); ve zbývajícím rozsahu návrh povinné na zastavení exekuce zamítl (výrok II).
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání oprávněné i povinné odmítl odvolání oprávněné směřující proti výroku II usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinné na zastavení exekuce zamítá (výrok II). Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek pro uznání Okresního soudu ve Svitavách ze dne 27. 2. 1995, č. j. 7 C 1339/94-32 (dále též jen „exekuční titul“), jímž byla povinné uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné
200 000 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 4. 10. 1991, jíž byl povinné poskytnut účelový úvěr na koupi rodinného domu a jeho přestavbu na restauraci. Ve smlouvě o úvěru ze dne 4. 10. 1991 bylo mimo jiné sjednáno, že úvěrový vztah se řídí obecně závaznými předpisy, tj. zejména příslušnými ustanoveními hospodářského zákoníku a pravidly řízení úvěrové činnosti bank a spořitelen. Vydání exekučního titulu v rámci nalézacího řízení předcházelo řešení věcné příslušnosti soudů, kdy soud prvního stupně postoupil věc krajskému soudu jako soudu věcně příslušnému s odůvodněním, že se jedná o nárok ze smlouvy o úvěru. Krajský soud v Hradci Králové se s tímto názorem neztotožnil a věc vrátil k projednání soudu prvního stupně s odůvodněním, že se jedná o smlouvu o půjčce, kterou je třeba posuzovat podle ustanovení §341 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Poté byl soudem prvního stupně vydán exekuční titul, který nabyl právní moci dne 28. 3. 1995 s lhůtou k plnění do 3 dnů, vykonatelnosti nabyl dne 1. 4. 1995. Před projednávaným exekučním řízením byly zahájeny ze strany oprávněné dvě řízení o výkon rozhodnutí. Řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti povinné trvalo od 11. 12. 1996 do 16. 7. 2002, řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné trvalo od 3. 4. 1998 do 18. 6. 2002. Posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 9. 2005. Odvolací soud dovodil, že v projednávané věci se promlčecí lhůta k vymožení práva přiznaného exekučním titulem posuzuje podle hospodářského zákoníku, neboť právní vztah mezi účastníky v nalézacím řízení byl vztahem mezi organizacemi (za organizaci hospodářský zákoník považoval i podnikající fyzickou osobu), které uzavřely úvěrovou smlouvu v režimu §382a hospodářského zákoníku, a řídil se tak hospodářským zákoníkem. Na uvedeném závěru ničeho nemění, že v rámci nalézacího řízení v rozhodnutí o věcné příslušnosti byl tento právní vztah kvalifikován odlišně. Právní kvalifikací rozhodnutí nadřízeného soudu o věcné příslušnosti exekuční soud vázán není, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. Promlčecí lhůta je podle hospodářského zákoníku desetiletá, bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu a běh této lhůty se přetrhuje při zahájení výkonu rozhodnutí (exekuce). Běh promlčecí lhůty se staví podáním žádosti (žaloby) příslušnému orgánu před uplynutím promlčecí lhůty. Odvolací soud tak uzavřel, že nárok přiznaný exekučním titulem v projednávané věci promlčen nebyl a není proto ani dán důvod pro zastavení exekuce.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce, podle kterého právního předpisu má být posuzováno promlčení nároku, jenž byl uplatněn původní žalobou. V projednávané věci v nalézacím řízení v rámci rozhodnutí o věcné příslušnosti Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 10. 1994, č. j. 17 Co 518/94–20, rozhodl, že věcně příslušný k projednání je soud okresní, neboť dospěl k závěru, že se jedná o smlouvu o půjčce, podléhající §341 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nikoliv o smlouvu o úvěru. Okresním soudem tedy bylo rozhodováno jako soudem věcně příslušným pro projednání sporu ze smlouvy o půjčce. V exekučním titulu následně žádná další právní kvalifikace vztahu učiněna nebyla, nedošlo ani k odchýlení či výslovnému překonání právního názoru soudu odvolacího o tom, že jde o závazek ze smlouvy o půjčce. Dovolatel dovozuje, že exekuční soud je podle judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, 20 Cdo 434/2004) při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky, které provedl nalézací soud. Exekuční soud tak není oprávněn posoudit sám otázku, podle jakého právního předpisu se bude posuzovat promlčecí lhůta k vymožení práva přiznaného exekučním titulem, naopak je vázán rozhodnutím nalézacího soudu. Exekuční soud by měl možnost samostatně tuto otázku posoudit pouze v případě, že není zřejmé, podle jakého právního předpisu byl vztah v nalézacím řízení hodnocen. V projednávané věci však nejde o tento případ, neboť v rámci nalézacího řízení bylo rozhodováno o věci tak, že jde o vztah ze smlouvy o půjčce podle občanského zákoníku, tedy o věci, která je ve věcné příslušnosti okresních soudů. Nalézací soud pak ani v rámci exekučního titulu neučinil vlastní kvalifikaci nebo odchylné posouzení právního vztahu mezi účastníky, ačkoliv pro takovou úvahu byl prostor dán, když nešlo o platební rozkaz. Z těchto důvodu je exekuční soud právní kvalifikací vztahu mezi účastníky vázán a věc, včetně otázky promlčení nároku oprávněné, měl v projednávané věci posoudit podle občanského zákoníku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že s dovoláním nesouhlasí a dovozuje, že závisí na otázce, jež není v projednávané věci přiléhavá. Namítá, že nalézací soud se otázkou právní povahy pohledávky nikterak nezabýval, proto bylo nezbytné posouzení této otázky ze strany dovolacího soudu. Judikatura, na kterou dovolatelka poukazuje na projednávanou věc nedopadá, neboť exekuční soud je vázán právním posouzením pohledávky nalézacím soudem tak, jak jej vyhodnotil v exekučním titulu. Oproti tomu v projednávané věci bylo posouzení provedeno pouze v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 1994, č. j. 17 Co 518/94-20, které však není exekučním titulem a zabývá se pouze otázkou věcné příslušnosti soudu, a nikoliv posouzením povahy právního vztahu mezi účastníky. Oprávněná se proto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, která měla povahu smlouvy mezi dvěma podnikateli, a jde tedy o obchodněprávní závazek, který se řídí hospodářským zákoníkem. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, popřípadě zamítl.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinné není přípustné.
6. Dovolatelce lze přisvědčit, že exekuční soud je při posouzení otázky, zda došlo k promlčení práva přiznaného exekučním titulem, vázán posouzením právního vztahu mezi účastníky nalézacím soudem. Možnost samostatného, tedy zcela prvotního, právního posouzení má exekuční soud (exekutor) jen tehdy, pokud není zřejmé, podle jakého právního předpisu byl vztah v nalézacím řízení hodnocen (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2431/2010, uveřejněné pod číslem 49/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 434/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5803/2017).
7. Dovozuje-li však dovolatelka, že v projednávané věci je nutné posoudit smlouvu mezi účastníky jako smlouvu o půjčce a nikoliv jako smlouvu o úvěru proto, že Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 6. 10. 1994, č. j. 17 Co 518/94-20, rozhodl o věcné příslušnosti okresního soudu, není tento argument na místě, protože rozhodnutí o věcné příslušnosti slouží pouze a výhradně ke stanovení, který soud je věcně příslušný k projednání věci. Takto určený věcně příslušný soud však není nijak vázán názorem soudu, jenž rozhodl o věcné příslušnosti, podle jakých hmotněprávních ustanovení má spor posoudit. K těmto závěrům dospěl dovolací soud již dříve, když uzavřel, že účastníci řízení a soudy jsou vázáni usnesením o věcné příslušnosti nadřízeného soudu, tato vázanost se ovšem promítá výlučně v posouzení procesní otázky řešené výrokem (§159a odst. 1 a 4 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), tedy v posouzení, který soud je věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Je naopak vyloučeno, aby nadřízený soud rozhodující o věcné příslušnosti v režimu §104a o. s. ř. formuloval jakýkoli závazný právní názor k otázce, jak má být meritorně posouzen žalobou uplatněný nárok, nebo aby (dokonce) soud, jemuž byla věc postoupena jako soudu věcně příslušnému, nebo účastníci řízení vydávali závěry, jež nadřízený soud přijal pro účely odpovědi na otázku, který soud je v prvním stupni věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, za závazný právní názor při následném rozhodování takto určeného věcně příslušného soudu o žalobou uplatněném nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4123/2014, uveřejněné pod číslem 95/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1880/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017).
8. Postupu odvolacího soudu, jenž za situace, kdy nebylo z exekučního titulu zřejmé, jaká je hmotněprávní podstata žalovaného plnění, si pro účely posouzení, zda je plnění z exekučního titulu promlčeno, sám na základě obsahu spisu učinil závěr o hmotněprávním charakteru vymáhaného plnění, tedy nelze ničeho vytknout. Jeho postup je nikoliv v rozporu, ale v souladu s dovolatelkou uváděnou judikaturou. Dovolatelka přitom nebrojí proti konkrétní úvaze odvolacího soudu, na jejímž základě uzavřel, že se v daném případě jednalo o smlouvu o úvěru, a nikoliv o půjčce, proto dovolací soud, jsa vázán obsahem dovolání, nemůže svévolně provést přezkum tohoto závěru.
9. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu