ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2086.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2086/2023-429
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Design Mode Group s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Marvanova č. 415, identifikační číslo osoby 02879468, zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Brněnská č. 300/31, proti povinné DOLCE VITA HARRACHOV APARTMENTS s. r. o. , se sídlem v Harrachově č. 412, identifikační číslo osoby 07131364, zastoupené Mgr. Kateřinou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jánský vršek č. 323/13, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 EXE 105/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2022, č. j. 25 Co 92/2022-247, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech pověřil dne 30. ledna 2021 pod č. j. 7 EXE 105/2021-24 soudní exekutorku JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 2, dále též jen „soudní exekutorka“, vedením exekuce pro nepeněžité plnění povinné ve prospěch oprávněné zdržet se všech zásahů do držby oprávněné k materiálu, nářadí a strojům (blíže specifikovaných v pověření), dále též jen „stavební vybavení“, nacházejícím se na pozemku parc. č. 120/9, pozemku parc. č. 120/11, pozemku parc. č. 120/15, pozemku parc. č. 120/18, pozemku parc. č. 1197/3, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, na LV č. 1362 pro katastrální území a obec Harrachov, a na rozestavěné stavbě na těchto pozemcích prováděné v souladu se stavebním povolením vydaným Stavebním úřadem v Harrachově ze dne 16. srpna 2020 pod č. j. Výst. 547/2010-R, a to podle předběžně vykonatelného výroku III. usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 7 C 22/2020-185, dále též jen „exekuční titul“. Exekuční soud následně dne 6. září 2021 pod č. j. 7 EXE 105/2021-34 rozšířil pověření soudní exekutorky o vedení exekuce pro nepeněžité plnění uvedením držby stavebního vybavení do původního stavu tím, že povinná předá oprávněné stavební vybavení, a to podle předběžně vykonatelného výroku IV. exekučního titulu. V průběhu exekučního řízení Krajský soud v Hradci Králové k odvolání povinné usnesením ze dne 8. června 2021, č. j. 47 Co 10/2021-415, výrok III. exekučního titulu (ve znění revidovaného seznamu stavebního vybavení) potvrdil a výrok IV. změnil tak, že žalobu o uvedení držby stavebního vybavení do původního stavu předáním žalobci (zde oprávněné) zamítl, protože účelem řízení o ochraně držby podle ustanovení §1007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, je zabránit vypuditeli v dalším vypuzování a obnovit původní stav. Zde se před narušením držby nacházelo stavební vybavení na shora vyjmenovaných pozemcích, předání tohoto vybavení tak nepředstavuje obnovení původního stavu.
Okresní soud v Semilech, dále též jen „soud prvního stupně“, usnesením ze dne 20. ledna 2022, č. j. 7 EXE 105/2021-205, výše uvedenou exekuci v části, ve které je povinná zavázána uvést držbu stavebního vybavení do původního stavu předáním stavebního vybavení oprávněné, s odkazem na shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zastavil (výrok I.). Výrokem II. ve zbylém rozsahu návrh povinné na zastavení exekuce zamítl, jakož i její návrh na odklad exekuce (výrok III.). Právo na náhradu nákladů řízení spojených s řízením soudu o návrhu na zastavení a odklad exekuce žádnému z účastníků nepřiznal (výrok IV.). Soud prvního stupně neshledal námitku povinné ohledně nedostatku materiální vykonatelnosti exekučního titulu (výroku III., jenž byl potvrzen odvolacím soudem ve správném znění stavebního vybavení) důvodnou, jelikož ten splňuje veškeré náležitosti požadované ustanovením §261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“. Domáhá-li se povinná zastavení exekuce, bylo na ní, aby ve svém návrhu prokázala, že oprávněná je v řádné držbě ke stavebnímu vybavení, případně že svoji povinnost splnila a oprávněná jí neposkytla potřebnou součinnost.
Krajský soud v Hradci Králové, dále též jen „odvolací soud“, k odvolání povinné usnesením ze dne 30. června 2022, č. j. 25 Co 92/2022-247, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., III. a IV. (výrok I. nebyl odvoláním napaden). Shodně jako soud prvního stupně nepovažoval exekuční titul za materiálně nevykonatelný, neboť jsou v něm nezaměnitelně označeni jak účastníci řízení (oprávněná a povinná), tak rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena. Nedílnou součástí exekučního titulu je podrobný jmenovitý seznam stavebního vybavení spolu s uvedením množstvím jednotlivých položek, proto povinná se svými námitkami stran správnosti, určitosti a přesnosti tohoto seznamu nemůže být úspěšná. Odvolací soud se neztotožnil ani s tvrzením povinné, že exekuční titul nelze vykonat pro faktickou nemožnost, když přiléhavým způsobem výkonu zde uložené povinnosti je provedení prací a výkonů ve spojení s ukládáním pokut podle ustanovení §59 odst. 2 písm. d) a §72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“ (§258 odst. 2 a 351 o. s. ř.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to konkrétně 1) „ zda je povinnost zdržet se zásahu do držby movitých věcí (stavebního vybavení) vykonatelná provedením prací a výkonů dle ust. §351 odst. 1 o.s.ř., s přihlédnutím ke skutečnosti, že exekuční titul neobsahuje povinnost k předání movitých věcí (stavebního vybavení) povinným oprávněnému “ a 2) „ zda má povinný splnění povinnosti zdržet se zásahu do držby movitých věcí (stavebního vybavení) prokázat tak, že doloží, že oprávněný se držby ujal, tedy tak, že předmětné movité věci povinný oprávněnému předal a ten je od oprávněného převzal, a to navzdory skutečnosti, že exekuční titul neobsahuje povinnost k předání movitých věcí (stavebního vybavení) povinným oprávněnému “. Odvolací soud podle povinné nesprávně považoval podmínky uvedené v ustanovení §261a odst. 1 o. s. ř. v exekučním titulu za naplněné, ačkoliv exekuční titul, resp. jeho výrok o povinnosti povinné zdržet se zásahů do držby oprávněné ke stavebnímu vybavení, zřejmě neobsahuje dostatečné vymezení rozsahu a obsahu povinnosti, která má být vymožena. Oprávněná v současné době předmětnou držbu nevykonává, uloženou povinnost proto povinná nemůže fakticky splnit (bez exekučního titulu stanovujícího povinné povinnost předat oprávněné stavební vybavení). Exekuční soudy se měly především zabývat tím, co má být vykonáno a jakým způsobem. S přihlédnutím ke shora uvedenému odvolacím soudem zmiňovaný způsob výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů ve smyslu ustanovení §351 odst. 1 o. s. ř. na zde projednávanou situaci nedopadá, a ani žádný jiný ze způsobů vyjmenovaných v zákoně. Pokud exekuční soudy po povinné požadují, aby prokázala, že oprávněné stavební vybavení předala, ukládají jí povinnost nad rámec exekučního titulu nepřípustným extenzivním výkladem, ačkoliv ta má pouze pasivní povinnost zdržet se zásahu do držby oprávněné ke stavebnímu vybavení. Povinná tak s ohledem na již uvedené navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření navrhla podané dovolání pro nepřípustnost odmítnout, jelikož první otázka předložená dovolatelkou byla Nejvyšším soudem vyřešena (k tomu odkázala např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3697/2022) a na druhé otázce vymezené v dovolání napadené usnesení odvolacího soudu nespočívá.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V souladu s ustanovením §257 o. s. ř. je exekuční titul ukládající povinnost jinou než zaplacení peněžité částky materiálně vykonatelný, jen je-li možné nařídit jeho výkon některým ze způsobů uvedených v ustanovení §258 odst. 2 o. s. ř. O jaký způsob výkonu se bude jednat, rozhoduje povaha uložené povinnosti. Při zkoumání této povahy soud vychází z obsahu exekučního titulu, především z jeho výrokové části, lze ale přihlédnout i k odůvodnění za účelem odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003). Přípustné způsoby exekuce navazují na možné způsoby plnění (dare, facere, omittere, pati). Způsobem uvedeným v ustanovení §351 odst. 1 o. s. ř. se vykonávají tituly ukládající povinnost k nezastupitelnému jednání nebo povinnost něco strpět či něčeho se zdržet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010). Jestliže výrokem III. usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 7 C 22/2020-185, jenž potvrdil i odvolací soud, bylo povinné nařízeno zdržet se všech zásahů do držby oprávněné ke stavebnímu vybavení, není pochyb o tom, že takto formulovanou povinnost lze vykonat provedením prací a výkonu ve smyslu ustanovení §351 o. s. ř., jak správně (a souladně s rozhodovací praxí dovolacího soudu např. viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 1960/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. 20 Cdo 5162/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3697/2022) rozhodl odvolací soud. Skutečnost, že předmětný výrok v sobě nezahrnuje i povinnost předat oprávněné stavební vybavení, není pro jeho vymahatelnost podstatná. V tomto případě je třeba pro správné pochopení obsahu ukládané povinnosti vycházet i z povahy řízení, z něhož vzešel exekuční titul. Podstatou bylo obnovit původní stav, než došlo k rušení držby oprávněné, jinými slovy povinná musí oprávněné umožnit přístup na předmětné pozemky a stavbu za účelem převzetí stavebního vybavení specifikovaného v pověřeních soudní exekutorky.
Otázkou, jaká konkrétní opatření ke splnění exekvované povinnosti učinit, resp. jak toto splnění prokázat, se odvolací soud v napadeném usnesení nezabýval, proto tímto směrem nelze založit přípustnost dovolání (srov. §237 o. s. ř., či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu